Domů     Málem jsem přišla o pravé oko
Málem jsem přišla o pravé oko
5 minut čtení

Po banálním úrazu stačilo málo a oslepla jsem. Díky pohotovosti a neústupnosti manžela jsem nepřišla o oko a dokonce vidím lépe, než před tím.

Mojí velkou vášní a koníčkem je zahradničení. Zima jsem neměla ráda, protože jsem nemohla ven na zahrádku. Zabořit ruce do hlíny, něco sázet, nebo jen tak plít záhonek, pro mě bylo odjakživa obrovským potěšením.

Už ve škole jsem dobrovolně přesazovala takové ty tradičně ošklivé kytky, co byly v každé třídě na parapetech. Nemohla jsem se na tu bídu koukat.

Kytky jsem milovala odmalička

Vždycky jsem na začátku roku vyhlásila mezi dětmi malou sbírku, nakoupila levné květináčky a kytky do nich přendala. Samozřejmě i s novou hlínou. Během roku se z těch chudinek staly učiněné krasavice!

Jenže, na další školní rok se třída přestěhovala do jiné místnosti a vše začalo nanovo. Vzpomínala na to i naše paní třídní, když jsme měli sraz. „Heduško, ty jsi byla poklad.

Cos odešla, žádný jiný žák s takovou vášní pro květiny už k nám nechodil!“ řekla mi, když jsme ji pozvala na sklenku červeného. Můj manžel byl mým přesným opakem. Přírodu a kytky přímo nesnášel. Byl to takový městský typ.

Samá technika a odpočinek někde v kavárně. To bylo jeho! Ale mně nic nevyčítal. Naopak mě podporoval a občas mi dokonce koupil nějakou tu sazenici. Hlavně když musel někam na služební cestu. To se potom vracel s tajemným úsměvem na tváři a záhadným balíčkem v aktovce.

Zimní zahrada mě nadchla

Někdy to bylo dost legrační, když ze své drahé luxusní aktovky tahal nějakou rostlinku zabalenou v novinovém papíru! Občas dokonce zapomněl, co vlastně koupil. Tak jsem tu záhadu zasadila někam stranou a netrpělivě čekala, co mi vyroste.

Jednou, když jsem zase jako obvykle žehrala na dlouhou zimu, manžela napadlo, že mi nechá postavit skleník. Budu tak mít co dělat i když bude zahrada pod sněhem! Byla jsem nadšená a představovala si, co všechno nasázím.

Ale ze skleníku nakonec z mnoha důvodů sešlo. Dali jsme přednost takovému přístavku, z kterého se stala naše malá zimní zahrada! Byla to nádhera. Vyrostla jako mávnutím kouzelného proutku díky nějaké nové stavební firmě.

Byli to samí mladí kluci, kteří všechno vymysleli moderně a po svém. Moc se mi ty jejich nápady líbily!

Citroník byl mému oku nebezpečný

V proskleném a vzdušném přístavku jsem začala pěstovat hlavně citrusy a nějaké ty exotické květiny. Dalo se tady i posedět a vypít si třeba ranní kafíčko. „To je paráda, viď?“ pochvaloval si manžel, kterého nadchnul hlavně vlhký voňavý vzduch.

Po chvilce kochání dodal: „Chtělo by to ale ještě pár rostlinek, aby to tady nebylo tak holé!“ Byla to voda na můj mlýn a hned jsem vyrazila na nákupy. Přitáhla jsem několik polovzrostlých stromků a dala se do jejich sázení.

„Au!“ zařvala jsem nahlas, když mi větvička jednoho z citroníků švihla přímo do oka. Moc mě to zabolelo a oko mi začalo slzet. „Co se děje?“ přihnal se manžel a hned prý, že musím k naší oční lékařce.

Bylo už k večeru a pravděpodobnost, že bude ještě v ordinaci, byla téměř nulová. „Ale prosím tě, alespoň to zkusíme!“ trval na svém manžel a hned mě cpal do auta. V domácím oblečení a s rukama od hlíny. Nezapomněl ani na moji kartičku pojištěnce…

Čekala mě operace

Na dveřích ordinace visela cedulka, že už je zavřeno, ale přesto manžel bouchal tak dlouho, až mu lékařka otevřela. „Vy jste se snad zbláznil.

To nevidíte, že už je dávno po ordinačních hodinách?“ ptala se naštvaně, ale když mě uviděla, pokynula rezignovaně rukou, abych šla dál. Koukla na mě jen letmo a hned zasedla ke stolu a začala něco psát. Byla jsem napjatá, co se děje.

Oko mě stále hodně bolelo a slzy mi tekly přes obličej, ani nešly zastavit. „No, pěkný úraz. Bude to chtít malou operaci!“ konstatovala po chvíli a hned mi podala vypsanou žádanku.

„Zítra ráno si zajděte do nemocnice a objednejte se!“ Myslela jsem, že už pojedeme konečně domů, ale manžel nabral autem úplně jiný směr. Když jsem se ho zeptala, kam mě veze, odvětil, že přece do té nemocnice!

„Ale tam máme jet až ráno!“ namítla jsem, ale marně. Prý jedeme hned a hotovo!

Netušila jsem, co se dá za den stihnout

Přivítal nás takový starší lékař. Nic proti naší návštěvě nenamítal. Prohlédl mě a jakoby nic řekl: „Odoperujeme to oko pro jistotu hned!“ Málem jsem omdlela. Na něco takového jsem nebyla vůbec připravená! Ale co mi zbývalo, že?

Rezignovaně jsem ulehla na lehátko a podstoupila zákrok laserem. Nebolelo to, ale strach byl téměř ochromující! „Hotovo, oko máte v pořádku spravené,“ oznámil mi s velkým uspokojením pan doktor a dodal: „Poděkujte manželovi, že vás sem dovezl hned.

Do rána byste mohla přijít o oko úplně! To by se vám asi nelíbilo, opičit se po Janu Žižkovi…“ Večer jsem nevěřícně rekapitulovala, co se mi za to krátké odpoledne všechno přihodilo.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem zasadila stromek, prodělala úraz, operaci a ještě se stihla uzdravit.

Heda N. (64), Karlovy Vary

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může