Domů     Dědictví nás přišlo draho
Dědictví nás přišlo draho
4 minuty čtení

Můj devadesátiletý tatínek byl až do svého posledního okamžiku velmi čilý pán. Nic ho nebolelo a četl dokonce bez brýlí. Že po něm zůstanou stotisícové dluhy, nenapadlo vůbec nikoho.

S tatínkem jsme se měli moc rádi. Vlastně o hodně víc, než když jsem byla malá. To byl na mě i mého bratra velmi přísný a vyžadoval po nás absolutní poslušnost. Mně ale víc vadilo, že to samé chtěl i po mamince. Běda, když nebylo po jeho! Často jsme se spolu kvůli tomu hádali.

Táta se zhroutil

Mému staršímu bratrovi to bylo celkem jedno. Zajímal se nejdřív o kolo a potom o motorku. Byl věčně v garáži a tak občas ani netušil, co se doma děje. To já musela pomáhat v kuchyni a tak jsem byla často svědkem dost nesmyslných hádek mezi rodiči.

Táta mamku kontroloval, co vaří a hlavně z čeho vaří. Zda nenakupuje zbytečně drahé suroviny a zda by nemohla víc šetřit. Maminka si nic nedopřála. Často jsem si coby holka představovala, že až vyrostu, všechno jí vynahradím.

„Mami, vezmu tě na dovolenou a koupím, na co ukážeš!“ slibovala jsem jí a dokonce právě kvůli tomu se dobře učila. Abych hodně vydělávala a měla pro ni nějaké peníze. No, všechno bylo nakonec jinak, jak už to v životě chodí.

Maminka umřela ještě před mojí maturitou a tátu to tenkrát hrozně sebralo. V tom žalu jsem mu vyčetla kde co, a on ani neprotestoval. Jen složil hlavu do dlaní a rozplakal se.

Starala jsem se o něho celý život

Najednou jsem ho viděla úplně jinýma očima a postupně ho vzala na milost. Musela jsem se o něho starat jako o malého kluka. Neuměl si uvařit ani čaj! Brácha hned po vyučení odešel z domu a později se zabil při autonehodě. Zůstala jsem s tátou sama.

Ale nijak mě to neomezovalo. Vdala jsem se, měla děti a chodila do zaměstnání. Život utíkal a já si ani neuvědomovala, že mému otci táhne na devadesát! Byl pořád stejný. Vzpřímený štíhlý pán, už dlouho bělovlasý. Mimo jídla a praní nic nepotřeboval.

Chodil na vycházky, věnoval se vnoučatům, dokud byla malá. A hlavně se zajímal o spoustu věcí. Sledoval politiku, naučil se zacházet s počítačem a s kamarády hrál šachy. Udržoval si čilého ducha, jak sám říkal.

Jednoho rána, když jsem mu nesla snídani, jsem ho našla mrtvého. Zemřel pokojně ve spánku. I když jsem samozřejmě čekala, že se něco takového může stát, byla jsem úplně vykolejená. Nemohla jsem se na nic soustředit a vše kolem pohřbu musel zařídit manžel. Přece jen, s tátou jsem prožila celý život a byla na něho hodně zvyklá.

Dluhy byly vyšší než dědictví

Často jsme spolu diskutovali a občas se i pohádali. Ale vždycky v dobrém a já někdy nechtíc musela uznat, že má pravdu on a já se mýlím. I můj manžel ho měl rád, přestože o něm říkal, že je to starý paličák. Byl, ale prostě k nám patřil.

Zbylo po něm velké prázdno. O nějakém dědictví jsem neuvažovala, ale schůzka u notáře proběhnout musela. Kvůli domku ve kterém jsme všichni bydleli. Byl napsaný stále na otce. Nikdy mě nenapadlo to nějak měnit.

„Otec vám odkázal dům a také úspory ve výši tři sta tisíc!“ oznámil nám notář. Nijak mě to nepřekvapilo. Táta spořil a já si od něho žádné peníze za jídlo ani elektřinu nebrala. Pan notář mě ještě upozornil, že zdědím i případné dluhy, pokud nějaké jsou!

Nad touto informací jsem jen mávla rukou. Kde by vzal táta dluhy? No, přepočítala jsem se. Neuplynul ani měsíc, kdy se ozval první věřitel. Po něm další a po něm ještě jeden. Táta si tajně půjčoval peníze! Místo do spolku šachistů chodil hrát automaty. A dokonce občas i vyhrál!

Přišli jsme o dům i peníze

Dozvěděli jsme se to od jeho letitého kamaráda. Za výhru si kupoval šachové figurky po antikvariátech. Měl v nich prý celé jmění. Jenže, i ty potom prodal. To když se k němu štěstí obrátilo zády a on začal prohrávat. Ve velkém!

„Chtěl ty peníze vyhrát zpátky a tak všechno, co nakoupil, znovu prodal, aby měl na další hru. Bál se ostudy!“ vysvětloval ten jeho kamarád a krčil rozpačitě rameny. To když jsem mu vyčetla, že nám to měl říct. Nedalo se ale nic dělat.

Zdědili jsme dům a úspory, ale také obrovské dluhy. Nezbývalo nic jiného, než se přestěhovat do malého bytu a dům, v kterém jsem prožila celý život, rychle prodat. I tak posledních dlužných sto tisíc splácíme z důchodu. Na tátu se nezlobím.

Spíš na sebe a svoji lehkomyslnost! Kdybych dědictví odmítla, byla bych na tom dneska mnohem líp!

Dana M. (63), Rokycany

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může