Ani ve snu by mě nenapadlo, že moje švagrová krade. Až když jsem náhodu ucítila svůj drahý parfém, který se mi záhadně spolu s další kosmetikou ztratil, pochopila jsem, že je zlodějka!

Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla na to náležitě hrdá. Celý život mi předhazovala, že je inteligentnější, chytřejší a úspěšnější. To poslední byla bohužel pravda.

Pracovala v nějakém zahraničním podniku a vydělávala víc, než my dva s manželem dohromady. Ani svého muže, mého bratra, neušetřila a dávala mu najevo pohrdání kdykoli se jí zachtělo. A že se jí chtělo často!

Dostala jsem parfém

„Michale, z té tvojí výplaty bychom jedli jen suchý chleba!“ říkala mu s oblibou. S nelibostí ale musím přiznat, že švagrová byla opravdu kost! I ve svém věku měla tvář bez vrásek a postavičku stejnou jako zamlada. A to necvičila a cpala se vším jako divá.

Klidně si dala ke kafi čtyři buchty! To já se musela pořád hlídat a bylo mi to málo platné. Kila mi přibývala navzdory tělocviku i každodenní jízdě na kole. Diety jsem vystřídala snad všechny, co na světě existují. Manželovi moje nadbytečná kila nevadila.

Ale přece jen, když viděl, jak se trápím, přišel s nečekaným nápadem: „Olinko, pojedeme k moři. Budeme spolu chodit na dlouhé procházky a nastartujeme si metabolismus!“ V Turecku jsme sice pilně chodili i sportovali, ale také se pěkně cpali.

Nezhubla jsem vůbec nic. Jako cenu útěchy mi manžel koupil nádherný parfém. Voněl zvláštně, orientálně. Jeho vůni bych rozeznala mezi tisíci!

Trochu jsem s ní zacloumala

Parfém jsem si vystavila v koupelně na poličku. Jednou, po pravidelné nedělní návštěvě svého bratra se švagrovou, jsem si všimla, že je parfém pryč.

Nevěnovala jsem tomu moc pozornost, protože jsem se domnívala, že jsem ho někde nechala, nebo v roztržitosti položila na jiné místo. Ale ne. Parfém se nenašel ani po týdnu hledání. „Prosím tě, kdo ví, kam jsi ho dala?

A nedošel ti už?“ pochybovačně krčil rameny manžel, když jsem vyslovila podezření, že mi moji milovanou voňavku někdo ukradnul. Samozřejmě jsem podezírala paní chytrou… Další neděli se moji příbuzní přihrnuli dle svého zvyku na nedělní kafíčko.

Hned mezi dveřmi jsem ucítila známou vůni. Můj parfém! Nemohla jsem té drzosti uvěřit. Tak moje švagrová krade a ještě se uloupeným parfémem navoní! Popadl mě vztek. Vzteky jsem viděla rudě! Vrhla jsem se na tu potvoru a začala s ní cloumat.

Ona jen vytřeštila oči a začala něco blekotat. Prý neví, co to do mě vjelo!

Lup měla v ložnici

Já to ale věděla moc dobře! Byla zlodějka a nemínila jsem to tak nechat! „Co blázníš, okamžitě toho nech!“ zastával se svojí ženušky bratr a můj manžel se k němu přidal: „Jsi nespravedlivá, určitě se jedná jen o omyl!“ Jejich řeči mě vytočily ještě víc.

Popadla jsem švagrové kabelku, vysypala ji na zem a popadla její klíče. Vylítla jsem z bytu jen ve svém domácím oblečení a hnala se přes celé město k nim domů. V ložnici, na nočním stolku jsem našla to, pro co jsem přišla. Svoji voňavku!

Popadla jsem ji a uháněla zpátky. Všichni seděli u kuchyňského stolu a cpali se mojí výbornou čokoládovou roládou. Jako by se nic nestalo. Koukali na mě jako na nějakou hysterku. Beze slova jsem postavila voňavku na stůl a řekla jediné slovo:

„ Ven!“ Zbavila jsem se otravných návštěv a získala zpět svůj parfém. Na usmířenou mi manžel slíbil další dovolenou.

Olina H. (57), Liberec