Domů     Kvůli majetku chtěla obětovat vlastního syna
Kvůli majetku chtěla obětovat vlastního syna
6 minut čtení

Protože v našem domě žili v poslední době převážně starší lidé, byl tu vždy klid. Tedy až do chvíle, kdy se sem přistěhovala velmi podivná ženská, která mi byla už od pohledu nesympatická. A to jsem ani nevěděla, čeho všechno je ta divná osoba schopná.

Ta ženská se mi zdála podezřelá, hned jak se do toho vedlejšího bytu nastěhovala. Na to, že byla skoro stejně stará jako já, chodila příšerně zmalovaná, a oblékala se, jako by jí bylo dvacet. Navíc byla příšerně afektovaná.

Když jsme se potkaly na chodbě, zdravila mě tak nahlas, že se ohlíželi i lidi před barákem. Podle hadrů, co měla na sobě, jistě nebyla žádný chudák. Přesto v obchodě škudlila každou korunu, a sotva vypadla od pokladny, už si nákup přepočítávala podle paragonu.

Tvářila se, že nemá ani na jídlo

A že by si občas dopřála něco lepšího, tak to ani náhodou. V nákupním košíku mívala jen pár rohlíků a občas ten nejlevnější margarín. Zato jsem ji dost často viděla, jak k těm několika maličkostem přihodila láhev vína.

A protože se v našem městě vždy všechno brzy rozkřikne, dozvěděla jsem se, že ačkoli se ta ženská tváří, jakože nemá ani na jídlo, tak v Praze vlastní obrovský činžák.

„No jo, takový bejvaj nehorší,“ uzavřela své zpravodajské okénko moje dlouholetá kamarádka Jaruška. A ještě poněkud tajuplně dodala, že ta ženská má syna, který bude taky asi pěkně povedené kvítko. Tak to jsem jí mohla potvrdit.

Musela jsem zavolat policii

Chlápka, o kterém Jaruška mluvila, jsem totiž dost často v našem domě potkávala. Jenže na rozdíl od své povedené matičky, se tenhle člověk ani neobtěžoval pozdravit. Vždycky, když zaplul do vedlejšího bytu, slyšela jsem pak pěkně hlasitou hádku.

Sice nevím, o co v těch rozepřích šlo, jisté je ale to, že byly čím dál častější. Ti dva se zkrátka štěkali jako psi, sotva byli chvíli pohromadě. A patrně nezůstalo jen u toho. Jednou jsem z jejich bytu nejprve slyšela ostrou hádku a pak rány.

Jakoby někdo snad kácel nábytek. To už jsem nevydržela, a zavolala na policii. Když ti hoši přijeli, a pokoušeli se dostat do bytu, dostali od mé sousedky ještě vynadáno. Ať už se ten ten dělo mezi ní a synem cokoli, o asistenci policie rozhodně nestála.

Hádali se kvůli domu

Tenhle incident pochopitelně nezůstal beze svědků. Během několika pár dnů nežilo naše městečko ničím jiným, než událostmi okolo mé podivné sousedky. Brzy se také začalo šuškat, že hádky mezi ní a synem způsobil právě ten prokletý činžák v Praze.

Ti dva ho totiž vlastnili napůl a už několik let se dohadovali, jak by s ním měli naložit. Zatímco má sousedka si chtěla dům ponechat, vždyť jí také zajišťoval velmi slušný pravidelný příjem, tak její syn trval na prodeji.

Už dlouho si žil na vysoké noze, a nadělal dluhy, které nedokázal splatit. Bylo jen otázkou času, než po tom krásném domě skočí exekutoři.

Nechtěla prodat za žádnou cenu

A právě v tomhle okamžiku došlo k prvnímu fyzickému napadení mé sousedky.

Na jednu stranu jsem chápala, že se ta ženská nechce vzdát dědictví po manželovi, ale na druhou stranu jsem si říkala, že kdyby ten barák prodala, a svého povedeného syna vyplatila, mohla mít jednou provždy klid. Nechápala jsem, že jí ten dům stojí za to.

Vždyť s ním měla jen samé starosti. „To já na jejím místě bych se té barabizny zbavila, a pak si ty peníze pořádně užila. Viděla bych za ně celý svět,“ básnila Jaruška a já jí dávala za pravdu. Vždyť k čemu je vám majetek, když vám přináší jen samé trápení. Ovšem moje sousedka to tak neviděla.

Stýkala se s pochybnými lidmi

Jak jsem se později dozvěděla, rozhodla se, že barák udrží za každou cenu. Dokonce i kdyby měla překročit hranice zákona, a to tím nejodpornějším způsobem. První podezření jsem měla, když jsem viděla, jak u jejích dveří stojí fakt podivný muž.

Byl zanedbaný a taky evidentně pod vlivem alkoholu. Sotva se dotkl zvonku u dveří, už ho má sousedka vtáhla dovnitř. Pochopitelně nevím, co si pak ti dva povídali. Jedno je ale jisté, o nic nevinného rozhodně nešlo.

Toho muže jsem pak v našem domě viděla ještě několikrát, a nikdy jsem z něj neměla dobrý pocit. A to jsem ještě nemohla tušit, že až se tu objeví příště, bude to za asistence policie.

Sousedku vyvedli v poutech

Přitom to odpoledne bylo jako každé jiné. Koukala jsem se doma v televizi na svůj oblíbený seriál, když jsem najednou slyšela křik a obrovské rány. V tu chvíli jsem zapomněla na ostražitost a podívala se kukátkem ve dveřích na chodbu.

Ta byla plná maskovaných policistů. Další pak vzápětí vyváděli z vedlejšího bytu sousedku a jejího podivného návštěvníka, oba v poutech. Tu noc jsem nespala, a pochopitelně po telefonu rozebírala tu zvláštní událost se svou kamarádkou.

Protože Jaruška měla známé všude, a jednoho z nich prý dokonce na kriminálce, brzy jsem se dozvěděla pozadí onoho incidentu.

Ostatně, už druhý den zaznělo z televizních zpráv, že žena z našeho města byla zatčena, když ve svém bytě předávala zálohu nájemnému vrahovi.

Sám se udal na policii

Tedy, on to vlastně nebyl ani žádný vrah. Spíš obyčejný zlodějíček, který si chtěl přivydělat nějaké peníze. Proto slíbil mé sousedce, že za určitý obnos zabije jejího syna. Sotva však na ten strašný kšeft kývl, dostal strach.

Věděl, že není schopný vraždy, tak se šel raději sám udat na policii. Vyzbrojem odposlouchávacím zařízením pak dorazil k té ženské na schůzku, kde měl převzít zálohu. Dál už to všechno bylo v režii strážců zákona. Svou sousedku ani toho muže jsem už neviděla.

Jaruška později zjistila, že oba čekají ve vězení na soud. A že zatímco ten chlápek patrně vyvázne, tak tu strašnou ženskou čekají dlouhé roky vězení.

Hana N. (63), Berounsko

Související články
3 minuty čtení
Vzpomínky na maturitní ples nemám zrovna veselé. Hned v úvodu ke mně přistoupil můj spolužák Oldřich a pověděl mi zlou novinu. V mládí jsem protancovala nejedny střevíčky, ale ples, o kterém chci vyprávět, jsem skoro celý proplakala. Přitom jsem se tolik těšila! Vzala jsem si šaty s volány a červenými puntíky, k nim stříbrné střevíce a do vlasů stříbrnou stuhu, aby to korespondovalo. Byla jsem
3 minuty čtení
Se sestrou Annou jsme vyrůstaly bok po boku. Pak se odstěhovala. Nenapadlo nás, že se už nepotkáme. Anna byla vždy rozhodná, energická a jistá sama sebou, zatímco já jsem stála spíš v pozadí, pozorovala a nechávala se životem unášet. S přibývajícími léty se mezi námi začalo objevovat napětí. Anna měla potřebu řídit můj život, radila mi, koho si mám vzít, kde bych měla žít a jak vychovávat děti.
5 minut čtení
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi sílu vydržet. Protože kam jinam bych šla? Bylo by to hezké žití, kdyby tu nebyli oni. Sousedé, kteří s
3 minuty čtení
Nikdy jsem nepatřila k lidem, kteří si pořád na něco stěžují. Jenže už nevím, jak dál. Ztrácím sebe a můj svět, který už nikdy nebude stejný. Zpočátku to vypadalo banálně. Pobolívání kloubů, vyčerpání, pocit chladu, který se mi zarýval hluboko do těla a nešel zahnat pohybem. Myslela jsem si, že se rozhýbu, že to přejde, ale nepřešlo. Všechno se to rozvíjelo pomalu, nenápadně, jako by se mé tělo
3 minuty čtení
Manžela už nemám, děti jsem neměla. Myslela jsem, že ta, kterou jsem znala od školy, mne nezradí. Ale vrazila mi dýku do zad. Považovala jsem ji za sestru, přesto mě dokázala tak hluboce zranit. Je něco takového možné? Ano, bohužel, a mně se to stalo. Helena a já jsme byly kamarádky od základy, znaly jsme se půl století. Sdílely jsme radosti, starosti, všechny malé okamžiky života. Věřila jsem
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Roboti součástí našich všedních životů? Jak se k tomu staví Češi?
21stoleti.cz
Roboti součástí našich všedních životů? Jak se k tomu staví Češi?
Může třeba nadávkovat léky nebo monitorovat stav člověka, stiženého vážným chronickým onemocněním. Když na to přijde, klidně si „poklábosí“ s osamělým seniorem. Je to ale něco, co jsou Češi ochotni př
Honil Platon studenty na přednášky pískáním?
historyplus.cz
Honil Platon studenty na přednášky pískáním?
„Zase pozdě,“ povzdechne si Platon a lehce protočí oči v sloup. Vidí, jak se další ze studentů trousí na jeho přednášku a zdánlivě nenápadně přisedne k hloučku ostatních. „Co jsem to jen chtěl říct?“ zamyslí se filozof. Konečně znovu naváže nit předchozího vyprávění. Každé vyrušení ho hrozně obtěžuje…   Student Alexios se líně protáhne. Sluníčko
Bramboračka podle babičky
tisicereceptu.cz
Bramboračka podle babičky
Co rychle uvařit chutného, protože jsme zapomněli nakoupit? Ideální je bramborová polévka. Infredience 8 brambor 1 mrkev 1 menší petržel 1 cibule ¼ celeru 4 stroužky česneku hrst sušených
Byla jsem až příliš nesmělá
skutecnepribehy.cz
Byla jsem až příliš nesmělá
Do nového kolegy v práci jsem se zakoukala hned první den. Jenže jsem ve vztazích neuměla chodit a bála jsem se ho oslovit… S Danou jsme byly zaměstnané v účtárně jednoho velkého výrobního podniku. Měly jsme dost rozdílnou povahu. Dana žila poměrně pestrým osobním životem a střídala muže v dost rychlém tempu, já jsem byla, co se týkalo navazování známostí, nerozhodná
Jarní alergie pod kontrolou
nejsemsama.cz
Jarní alergie pod kontrolou
Jaro sice všichni vítají, ale pro mnohé to znamená začátek úmorného kýchání, slzení a únavy. Začíná sezona jarních alergií. Díky našim postupům ji ale můžete pořádně zkrotit, a někdy také zastavit. Stromy už začaly kvést, určitě už lísky a břízy. Do vzduchu se uvolňují miliony pylových zrn, a bude hůř. Imunitní systém alergika na ně ale reaguje přehnaně a spouští zánětlivou reakci. Výsledkem
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Teror na Istrii: Pronásledoval vesničany upír?
enigmaplus.cz
Teror na Istrii: Pronásledoval vesničany upír?
Vesnice se topí ve tmě. Za zavřenými okenicemi hoří svíčky a lidé se modlí, aby celá ta hrůza už jednou provždy skončila. Někde tam venku je přízrak. Nikdo si nemůže být jistý životem. Kdysi to byl mi
Ovládal tajuplný Cagliostro skutečnou magii?
epochalnisvet.cz
Ovládal tajuplný Cagliostro skutečnou magii?
Je považován za podvodníka, šarlatána a manipulátora. Zároveň je uctíván jako zasvěcenec, mág a nositel prastarého vědění. Sicilan Alessandro Cagliostro patří k záhadným postavám dějin. Čím víc se jej historici snaží zařadit, tím méně se to daří. A čím důrazněji jej oficiální prameny odsuzují, tím vytrvaleji jej esoterické kruhy brání. Kdo tedy je muž známý
Oslava ženskosti v podání nové vůně Feragamo
iluxus.cz
Oslava ženskosti v podání nové vůně Feragamo
Úžasnou kolekci vůní Signorina doplňuje nový parfém, Signorina Romantica. Snoubí se v ní okouzlující italská elegance s odstíny růžové barvy, která ztělesňuje novou generaci která, si umí vychutnávat
Románek Novákové s trenérem?
nasehvezdy.cz
Románek Novákové s trenérem?
Zatímco muž Sandry Novákové (43) prý rád tráví čas u dobrého jídla nebo na gauči, herečka ze seriálu Ulice se rozhodla na sobě makat. Každou volnou chvíli je teď v posilovně, ale jen kvůli hezké p
Když mráz tvoří umění: Ledové štoly v Jáchymově
epochanacestach.cz
Když mráz tvoří umění: Ledové štoly v Jáchymově
V hlubinách jáchymovských dolů vzniká každou zimu neobyčejná podívaná. Mrazivý vzduch a kapající voda zde vytvářejí fascinující ledové útvary připomínající křišťálové sochy. Toto jedinečné „ledové království“ však s příchodem jara rychle mizí – a zůstávají po něm jen fotografie a vzpomínky. Zima dokáže v přírodě vytvářet neuvěřitelné scenérie – a někdy k tomu nepotřebuje ani
Mozek ve spánku uklízí sám sebe: Jak funguje glymfatický systém?
epochaplus.cz
Mozek ve spánku uklízí sám sebe: Jak funguje glymfatický systém?
Když večer usínáme, máme pocit, že tělo jednoduše vypíná. Ve skutečnosti se ale v mozku rozbíhá důležitá noční směna. Zatímco vědomí odpočívá, speciální systém začíná odplavovat odpadní látky, které se během dne nahromadily mezi neurony. Vědci ho nazývají glymfatický systém a bez něj by se mozek postupně doslova zanášel. Během dne mozek pracuje naplno. Nervové