Domů     Kvůli majetku chtěla obětovat vlastního syna
Kvůli majetku chtěla obětovat vlastního syna
6 minut čtení

Protože v našem domě žili v poslední době převážně starší lidé, byl tu vždy klid. Tedy až do chvíle, kdy se sem přistěhovala velmi podivná ženská, která mi byla už od pohledu nesympatická. A to jsem ani nevěděla, čeho všechno je ta divná osoba schopná.

Ta ženská se mi zdála podezřelá, hned jak se do toho vedlejšího bytu nastěhovala. Na to, že byla skoro stejně stará jako já, chodila příšerně zmalovaná, a oblékala se, jako by jí bylo dvacet. Navíc byla příšerně afektovaná.

Když jsme se potkaly na chodbě, zdravila mě tak nahlas, že se ohlíželi i lidi před barákem. Podle hadrů, co měla na sobě, jistě nebyla žádný chudák. Přesto v obchodě škudlila každou korunu, a sotva vypadla od pokladny, už si nákup přepočítávala podle paragonu.

Tvářila se, že nemá ani na jídlo

A že by si občas dopřála něco lepšího, tak to ani náhodou. V nákupním košíku mívala jen pár rohlíků a občas ten nejlevnější margarín. Zato jsem ji dost často viděla, jak k těm několika maličkostem přihodila láhev vína.

A protože se v našem městě vždy všechno brzy rozkřikne, dozvěděla jsem se, že ačkoli se ta ženská tváří, jakože nemá ani na jídlo, tak v Praze vlastní obrovský činžák.

„No jo, takový bejvaj nehorší,“ uzavřela své zpravodajské okénko moje dlouholetá kamarádka Jaruška. A ještě poněkud tajuplně dodala, že ta ženská má syna, který bude taky asi pěkně povedené kvítko. Tak to jsem jí mohla potvrdit.

Musela jsem zavolat policii

Chlápka, o kterém Jaruška mluvila, jsem totiž dost často v našem domě potkávala. Jenže na rozdíl od své povedené matičky, se tenhle člověk ani neobtěžoval pozdravit. Vždycky, když zaplul do vedlejšího bytu, slyšela jsem pak pěkně hlasitou hádku.

Sice nevím, o co v těch rozepřích šlo, jisté je ale to, že byly čím dál častější. Ti dva se zkrátka štěkali jako psi, sotva byli chvíli pohromadě. A patrně nezůstalo jen u toho. Jednou jsem z jejich bytu nejprve slyšela ostrou hádku a pak rány.

Jakoby někdo snad kácel nábytek. To už jsem nevydržela, a zavolala na policii. Když ti hoši přijeli, a pokoušeli se dostat do bytu, dostali od mé sousedky ještě vynadáno. Ať už se ten ten dělo mezi ní a synem cokoli, o asistenci policie rozhodně nestála.

Hádali se kvůli domu

Tenhle incident pochopitelně nezůstal beze svědků. Během několika pár dnů nežilo naše městečko ničím jiným, než událostmi okolo mé podivné sousedky. Brzy se také začalo šuškat, že hádky mezi ní a synem způsobil právě ten prokletý činžák v Praze.

Ti dva ho totiž vlastnili napůl a už několik let se dohadovali, jak by s ním měli naložit. Zatímco má sousedka si chtěla dům ponechat, vždyť jí také zajišťoval velmi slušný pravidelný příjem, tak její syn trval na prodeji.

Už dlouho si žil na vysoké noze, a nadělal dluhy, které nedokázal splatit. Bylo jen otázkou času, než po tom krásném domě skočí exekutoři.

Nechtěla prodat za žádnou cenu

A právě v tomhle okamžiku došlo k prvnímu fyzickému napadení mé sousedky.

Na jednu stranu jsem chápala, že se ta ženská nechce vzdát dědictví po manželovi, ale na druhou stranu jsem si říkala, že kdyby ten barák prodala, a svého povedeného syna vyplatila, mohla mít jednou provždy klid. Nechápala jsem, že jí ten dům stojí za to.

Vždyť s ním měla jen samé starosti. „To já na jejím místě bych se té barabizny zbavila, a pak si ty peníze pořádně užila. Viděla bych za ně celý svět,“ básnila Jaruška a já jí dávala za pravdu. Vždyť k čemu je vám majetek, když vám přináší jen samé trápení. Ovšem moje sousedka to tak neviděla.

Stýkala se s pochybnými lidmi

Jak jsem se později dozvěděla, rozhodla se, že barák udrží za každou cenu. Dokonce i kdyby měla překročit hranice zákona, a to tím nejodpornějším způsobem. První podezření jsem měla, když jsem viděla, jak u jejích dveří stojí fakt podivný muž.

Byl zanedbaný a taky evidentně pod vlivem alkoholu. Sotva se dotkl zvonku u dveří, už ho má sousedka vtáhla dovnitř. Pochopitelně nevím, co si pak ti dva povídali. Jedno je ale jisté, o nic nevinného rozhodně nešlo.

Toho muže jsem pak v našem domě viděla ještě několikrát, a nikdy jsem z něj neměla dobrý pocit. A to jsem ještě nemohla tušit, že až se tu objeví příště, bude to za asistence policie.

Sousedku vyvedli v poutech

Přitom to odpoledne bylo jako každé jiné. Koukala jsem se doma v televizi na svůj oblíbený seriál, když jsem najednou slyšela křik a obrovské rány. V tu chvíli jsem zapomněla na ostražitost a podívala se kukátkem ve dveřích na chodbu.

Ta byla plná maskovaných policistů. Další pak vzápětí vyváděli z vedlejšího bytu sousedku a jejího podivného návštěvníka, oba v poutech. Tu noc jsem nespala, a pochopitelně po telefonu rozebírala tu zvláštní událost se svou kamarádkou.

Protože Jaruška měla známé všude, a jednoho z nich prý dokonce na kriminálce, brzy jsem se dozvěděla pozadí onoho incidentu.

Ostatně, už druhý den zaznělo z televizních zpráv, že žena z našeho města byla zatčena, když ve svém bytě předávala zálohu nájemnému vrahovi.

Sám se udal na policii

Tedy, on to vlastně nebyl ani žádný vrah. Spíš obyčejný zlodějíček, který si chtěl přivydělat nějaké peníze. Proto slíbil mé sousedce, že za určitý obnos zabije jejího syna. Sotva však na ten strašný kšeft kývl, dostal strach.

Věděl, že není schopný vraždy, tak se šel raději sám udat na policii. Vyzbrojem odposlouchávacím zařízením pak dorazil k té ženské na schůzku, kde měl převzít zálohu. Dál už to všechno bylo v režii strážců zákona. Svou sousedku ani toho muže jsem už neviděla.

Jaruška později zjistila, že oba čekají ve vězení na soud. A že zatímco ten chlápek patrně vyvázne, tak tu strašnou ženskou čekají dlouhé roky vězení.

Hana N. (63), Berounsko

Související články
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
21stoleti.cz
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
Když Charles Darwin roku 1859 vydal svůj slavný spis O původu druhů, ještě si netroufl vyslovit, že i lidé jsou výsledkem evoluce. To přišlo až o dvanáct let později v knize O původu člověka. V ní mim
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
epochaplus.cz
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
V 80. letech už jsou závody považovány za daleko bezpečnější, ale neustále se pracuje na vylepšeních. Zkušenosti z minulých nehod a tragédií vedly k masivním investicím do výzkumu a vývoje bezpečnostních prvků, které dnes chrání jezdce a diváky. Od roku 1950 už na trati fungují traťoví maršálové, kteří mohou řidiči poskytnout první pomoc, uhasit případný
Jazykový kurz spojil naše životy
skutecnepribehy.cz
Jazykový kurz spojil naše životy
V kurzu němčiny, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Naše setkání pokračovala i mimo kurz, zakrátko jsme tvořili šťastný pár. S kamarádkou Marcelkou jsme před několika lety byly na nákupu v Německu. V obchodě jsme viděly, jak se nějaký muž snaží domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Pán moc německy neuměl, moje a kamarádky němčina sice
Cibulková přiznala, že má novou známost
nasehvezdy.cz
Cibulková přiznala, že má novou známost
Hvězda chystaného seriálu Polabí Vilma Cibulková (62) se nezdá! Ač má už šest křížků, zájem mužů o ni evidentně neopadá. Herečka, která je už dvanáct let rozvedená v pořadí s druhým manželem, hercem
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
enigmaplus.cz
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
Symbolem předkolumbovské éry v Jižní Americe je bezesporu incká civilizace. Na jihoamerickém kontinentu však rozkvetly kultury starší než Inkové. Mnozí je však podezírají, že jim v rozvoji pomáhali ná
Hafan zachránil topícího se orla!
epochalnisvet.cz
Hafan zachránil topícího se orla!
Napoleon vztekle udeřil pěstí do stolu. „Psi! Musím být poražen psy na bojišti i v ložnici?!“ Právě se dozvěděl, že francouzská válečná flotila utržila 21. října 1805 porážku od britského loďstva v bitvě u Trafalgaru. Mezi prvními, kdo se dostali na palubu jeho válečné lodi Cleopatra, byl novofundlandský pes, maskot jedné britské posádky.   Potupu v ložnici
Houbové karbanátky s bylinkami
nejsemsama.cz
Houbové karbanátky s bylinkami
Skvělá alternativa k masovým karbanátkům, která překvapí chutí i šťavnatostí. Ideální k bramborám nebo jen tak s chlebem. Houbové karbanátky jsou výbornou volbou pro vegetariány. Ingredience: ● 400 g hub ● 1 cibule ● 2 stroužky česneku ● 2 vejce ● 1 rohlík (namočený v mléce) ● 3 lžíce strouhanky ● sůl ● pepř ● majoránka ● petrželka ● olej na smažení Postup: Houby očistíme a nasekáme najemno nebo nahrubo nastrouháme. Na oleji osmahneme cibuli, přidáme
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
iluxus.cz
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
Aston Martin posouvá dál své působení v čele startovního pole formule 1: nový model Vantage S se stává oficiálním safety carem FIA v šampionátu. Nejnovější přírůstek do legendární řady vysoce výkonnýc
Energetický nápoj z jogurtu
tisicereceptu.cz
Energetický nápoj z jogurtu
Palivo pro sportovce a milovníky zdravé výživy! Potřebujete půl hrnku bílého jogurtu banán 2 vejce 2 lžíce kokosového oleje 2 lžíce rozemletých lněných semínek led Postup Všechny ingr
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
historyplus.cz
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
Dělníci na stavbě mostu přerušují práci a uctivě smekají. Mezi přitesanými kameny a složeným nářadím prochází sama královna, aby zkontrolovala kvalitu a pobídla všechny k další horečné práci. Český kníže Vladislav II. (kolem r. 1110–1174) po deseti letech manželství pochoval ženu Gertrudu Babenberskou (1118–1150). Teď už je tři roky vdovcem a nyní začíná hledat novou partnerku.