Domů     Nepomohlo, ani když mě zamykali. Láska byla silnější.
Nepomohlo, ani když mě zamykali. Láska byla silnější.
7 minut čtení

Rodiče mě pouštěli jen do knihovny. Jednou ale přišla pořádná letní bouřka, a tak jsem se cestou odtud musela schovat ve vetešníkově krámku.

Bylo mi sotva sedmnáct a ze všeho nevíc jsem si přála, abych se konečně zamilovala. Nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, neboť moji rodiče naopak bděli nad tím, aby se to nestalo.

Hlídali mě jako oko v hlavě a dbali na to, abych chodila ze školy domů a pak už pokud možno nikam.

Ve volném čase jsem měla podle jejich názoru coby vzorná středoškolačka civět do učebnic, a když jsem si chtěla volný čas zpestřit, pak jsem měla sáhnout po hodnotné literatuře, kterou v jejich očích reprezentovali například Karolina Světlá, Honoré de Balzac nebo Alexandr Sergejevič Puškin.

Když jsem si v knihovně půjčila dívčí román Kopretiny pro zámeckou paní, otec si ho prohlížel s odporem, jako by se jednalo o závadné čtení nedejbože erotického charakteru.

Jediné, co mi ve volném čase povolil vyjma sezení nad učením a četby, byla návštěva místní veřejné knihovny, místního muzea se stálou expozicí představující vývoj dělnického hnutí na Rakovnicku (ale tam se nedalo chodit stále dokola, i jedna návštěva stačila, aby návštěvník umřel nudou) a kroužek šikovných rukou, kde se šilo, pletlo, háčkovalo a drhalo.

Chtěla jsem chodit také do tanečního kroužku, což mi přísně zakázal. Holkám, co tam chodit směly, jsem hrozně moc záviděla. Tatínek mi sdělil, že tohle podporovat nebude, to už by rovnou mohl souhlasit s tím, abych se svlékala v pánském klubu. Namítla jsem, že je v tom rozdíl, ale hulákal, že žádný nevidí.

Reagan stále zbrojí

Ještě jsem neprozradila to nejdůležitější. Můj tatínek tehdy pracoval jako předseda místního národního výboru a domníval se, že nejen po mravní, ale i po politické stránce musíme jít obci příkladem.

Stále dokola jsem poslouchala, abych ve škole neplácla něco nevhodného, protože bych z toho pak měla ještě větší nepříjemnosti než jiní, vzhledem k tomu, že jsem dospívající dcera předsedy MNV. Tehdy musel mít každý žák ve škole připravenou takzvanou politickou aktualitu.

Vždy na začátku první hodiny se ze všeho nejdřív rozebírala politická situace v tuzemsku i v zahraničí, učitelé vyvolávali žáky a ptávali se jich, jakou mají politickou aktualitu. Skoro každý ze studentů na to kašlal, protože to bychom museli číst Rudé právo.

Z lidí, které jsem znala, ho četl jen můj táta, ředitel našeho gymnázia a fanatický učitel občanské nauky Joukl, jinak si relativně normální lidi zpravidla kupovali Vlastu, Květy, Mladý svět nebo Svět motorů.

Vzpomínám si, jak mě o první hodinu vyvolal zrovna fanatik Jouza, který u nás suploval český jazyk. Na nic jsem si nevzpomněla, politika mi byla srdečně fuk a nechtělo se mi blekotat: Ten mizera Reagan stále zbrojí, jak to říkávali moji spolužáci.

Tak jsem mlčela, provinila koukala do podlahy a vztekloun Joukl vyskakoval jako čertík z krabičky.

Uklidňující čaj

Joukl byl takový šílenec, že nelenil a hned po vyučování se zastavil za mým otcem na národním výboru.

Položil mu záludnou otázku, jak prý je možné, že dcera předsedy místního národního výboru na otázku, jakou si dnes připravila politickou aktualitu, jen otevře pusu a vyvalí oči. Otec se mu za mě co nejkajícněji omluvil a doma pak řádil jako španělská chřipka.

Máma ho uklidňovala, vařila mu čaj z bylinek, které trhala dole na louce a svědomitě sušila, nejvíc v tomto směru věřila meduňce lékařské a třezalce tečkované. Otce ale neuklidnily, i po požití odvaru řval:

„Chceš, aby tě vyhodili ze školy, káčo pitomá?“ Máma k němu polohlasem trpělivě promlouvala: „Za to, že holka neřekla politickou aktualitu, ji přece nikdo ze školy nevyhodí.“

Otec ale nebyl žádný optimista. „Počkej, udělá ještě něco dalšího a oni jí to pak spočítají!“ věštil chmurně. Pohrdavě odstrčil hrnek na čaj a pospíšil si do ledničky pro lahvové pivo. Máma mi šeptala: „Marcelko, pro všechno na světě tě prosím, měj rozum.

Slib mi, že už budeš rozumná.“ Slíbila jsem, a nedodržela. Jenomže na to, co jsem záhy vyvedla, byly uklidňující bylinky i lahve piva krátké. Ale přísahám, že jsem to neplánovala. Přišlo to samo od sebe, jako ta jarní bouřka.

Schovaná v krámku

Dole v městečku, skoro až na konci, měl takovou špeluňku vetešník, prodával všechno možné, obnošené šatstvo, prádlo, nádobí, hodiny. Zboží bylo většinou napůl rozbité nebo potrhané.

Ráda jsem koukala do výlohy na lesnické uniformy, prastaré sukně s kanýry, jaké nosívaly naše babičky, háčkované tašky, šály a umělé květiny.

Vetešník měl nějaký politický škraloup, dostala jsem doma přísný zákaz bavit se s ním a chodit do jeho mrňavého krámku, který se mi ovšem moc líbil.

Jenomže když jsem si to takhle jednou vykračovala z knihovny se síťovkou plnou knížek, obloha se vmžiku zatáhla a zčernala, klikatily se po ní děsivé blesky, spustil se liják.

Nezbylo než se schovat ve vetešníkově krámy přecpaném obchůdku, jinak bych si uhnala zápal plic. Nejspíš to byl osud, že mu tam zrovna pomáhal třídit staré oděvy jeho syn. Uvědomila jsem si, že ho vlastně od vidění znám.

Potkávala jsem ho, ale jen jednou za čas. Jak se ukázalo, přes týden bydlel někde v internátu a učil se elektrikářem. Fakticky připomínal Delona, nikoho takového jsem doposud nepoznala.

Seděla jsem v koutě na hromadě veteše, pila čaj, který mi uvařili, a vykulenýma očima pozorovala toho kluka. Déšť vztekle bušil do výkladní skříně, ale mně připadalo, že hraje líbeznou melodii na housle.

Kdy už bude sobota?

Když ustal déšť, nabídl se, že mě půjde kousek doprovodit. Šlapali jsme mokrou uličkou, vyhýbali se loužím, vzduch voněl, jako voní po dešti vždycky.

Míjeli jsme zahrádky, v nichž kvetly bledule, krokusy a petrklíče, z hlíny u cesty vystrkovaly hlavičky podběly. Vůbec jsem si neuvědomila, že se mi nad hlavou houpe šibenice.

Před našim barákem jsme se rozloučili a Roman se zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby na mě v sobotu po snídani počkal dole u splavu. Řekla jsem, že by mi to nevadilo. Celý týden jsem myslela jen na to, kdy už přijde sobota. Dny se unaveně vlekly.

U sobotní snídaně jsem nedokázala skoro nic polknout. Vzala jsem síťovku, křikla, že běžím do knihovny, a zaklapla za sebou dveře. Počasí bylo jak na výstavu, jaro se hlásilo o slovo s plnou parádou.

Sešli jsme se u splavu, bála jsem se trapného mlčení, ale ukázalo se, že si máme co říct. Mohla to být krásná chvíle – kdybychom nepotkali paní Vokrouhlíkovou, největší drbnu v okolí. Vyrazila sbírat mladé lístky kopřiv. Na nádivku a na čaj.

Buřič a provokatér

Nikomu bych nepřála vidět, co se v naší domácnosti odehrálo, když se otec dověděl, že mě lidi – konkrétně tedy paní Vokrouhlíková – viděli s vetešníkovým synem. Vypadalo to, že se mi tatínek definitivně zbláznil. Řval tak, že to slyšela celá ulice.

Hulákal, že mě vyhodí ze školy a jeho že vyhodí z národního výboru, protože vetešník je buřič, provokatér a kontrarevolucionář. Vyřešil to tak, že mě po příchodu ze školy a především v sobotu a neděli zamykal v dětském pokojíčku.

Maminka ho upozorňovala, že je to neudržitelné a že mě nemůže zamykat navěky. Měla pravdu. Vydržel to tři neděle, pak už mu to samotnému připadalo na hlavu. Za rok jsme se s Romanem vzali a táta byl nakonec rád, že má v baráku elektrikáře. Z národního výboru ho vyhodili až v listopadu 1989.

Marcela (56), střední Čechy

Další článek
Související články
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je ze Švandové vypočítavá zlatokopka?
nasehvezdy.cz
Je ze Švandové vypočítavá zlatokopka?
Tohle manžel herečky Jany Švandové (77) ze seriálu Jedna rodina neuslyší rád. Na otázku, proč se před sňatkem s developerem Pavlem Satoriem (75) dvakrát rozvedla, měla jasnou odpověď: „Protože v té
Muzeum československého opevnění Kladruby
epochanacestach.cz
Muzeum československého opevnění Kladruby
Jen dvě stě metrů od brány kladrubského kláštera čeká architektonická zajímavost zcela jiného druhu a o celá staletí mladší. Muzeum československého opevnění Kladruby sestává ze dvou betonových bunkrů vybudovaných v roce 1938. První z nich se podařilo zrekonstruovat do původní podoby tak věrně, že se až zdá, že si posádka jen na chvilku odskočila. Uvnitř byla znovu
Nejen rostliny mizí. V ohrožení je i samotná taxonomie – základ ochrany biodiverzity
epochalnisvet.cz
Nejen rostliny mizí. V ohrožení je i samotná taxonomie – základ ochrany biodiverzity
Čeští vědci ročně objeví a popíší desítky nových druhů organismů. Každý nově popsaný druh rozšiřuje poznání o přírodě a nabízí potenciál pro využití v medicíně, zemědělství i ochraně přírody. Tisíce jich ale ještě zůstávají neobjeveny.   Mnohé z nich z přírody mizí dříve, než je vůbec stihneme poznat. Taxonomie, která je základním kamenem pro jakýkoliv výzkum biodiverzity,
Hrabě Harrach probudil Krkonoše
historyplus.cz
Hrabě Harrach probudil Krkonoše
Zdatný a rozvážný podnikatel, mecenáš umění, politik, hospodář, otec českých lyžníků a nadšený propagátor turistiky. Jan Nepomuk Harrach je osvíceným šlechticem a jeho činorodost udivuje dodnes. Výraznou stopu zanechal hlavně v Krkonoších. Hrabě Harrach (1828–1909) se narodil ve Vídni jako syn vzdělaného, vlastenecky orientovaného Františka Arnošta z Harrachu (1799–1884) a jeho manželky Anny Marie Terezie (1809–1881),
Pikantní kuře
nejsemsama.cz
Pikantní kuře
Maso vybírejte nejlépe u řezníka nebo farmáře. Budete mít jistotu o kvalitě i čerstvosti. Místo pomerančů můžete maso zkusit péct třeba také s broskvemi nebo jablky. Ingredience na 4 porce: 4 kuřecí prsa 50 g koření garam masala sůl pepř 1 lžička mleté skořice 2 lžíce hladké mouky 2 pomeranče 2 cibule několik snítek rozmarýnu Postup: Pomeranče a cibule nakrájejte na kolečka.
Co s námi dělají negativní energie?
enigmaplus.cz
Co s námi dělají negativní energie?
Nemůžeme je vidět a obvykle je ani nevnímáme. Přesto jsou různé energie všude kolem nás a z dlouhodobého hlediska jejich působení může člověka ovlivnit víc, než by se na první pohled zdálo. Negativním
Elixír života a vášně
rezidenceonline.cz
Elixír života a vášně
Moderní dům, zařízený luxusními ikonickými solitéry, překvapivě působí dojmem starobylé solidnosti. Zadání klientů bylo zdánlivě komplikované – přáli si vytvořit interiér v novém domě, který by ale působil dojmem letité zabydlenosti, nebyl výstřední, současně i po nějakém čase stále aktuální. Mladý pár hodně cestuje a velmi dobře se orientuje ve světě designu. Také proto architekt
Cuketová buchta s citronovou polevou
tisicereceptu.cz
Cuketová buchta s citronovou polevou
Chcete udělat radost mlsným jazýčkům? Pak pro vás máme chutnou buchtu. Ingredience 400 g cukety 2 vejce 300 g cukru krupice 230 ml oleje 400 g hladké mouky 6 g jedlé sody 4 g kypřicího prá
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
iluxus.cz
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
Společnost TOYOTA GAZOO Racing představila novou verzi modelu GR Yaris Aero Performance, která se pyšní aerodynamickými úpravami na základě praktických zkušeností z motoristického sportu. Toyota GR
Zrcadlo po závistivé tetě nás ničilo
skutecnepribehy.cz
Zrcadlo po závistivé tetě nás ničilo
Byla jsem šťastná, že ten úžasný kousek po tetičce můžu mít doma právě já. To zrcadlo bylo nádherné. Do naší rodiny ale vneslo jenom nenávist. Mou velkou vášní je starožitný nábytek. Jenže na to, abych si takové kousky nábytku mohla pořídit, jsem bohužel nikdy neměla dost peněz. Jen tu a tam si koupím nějaký drobný kousek,
Svět podle Rutherforda: Planetární model atomu
21stoleti.cz
Svět podle Rutherforda: Planetární model atomu
Když se řekne „atom“, naprosté většině lidí vytane na mysli malá sluneční soustava, tzv. Rutherfordův model. Možná kvůli tomu, že je všudypřítomný – esteticky rozvířené elektrony se staly symbolem ate
Stonehenge, kostel i tank: 5 netradičních věcí, které jsou nafukovací!
epochaplus.cz
Stonehenge, kostel i tank: 5 netradičních věcí, které jsou nafukovací!
Nafukovací nemusí být jen matrace nebo plavací kruh. Možností je mnohem víc a na vodu se některé z nich ani nedostanou… Díky lehkosti a skladnosti však svému účelu slouží skvěle! Tank odkdy: 1942 Jak vyhrát bitvu, nebo celou válku? Jedním z osvědčených prostředků je odedávna lest! Zkrátka nenápadně oklamat nepřítele. S originálním nápadem přijdou během