Nikdy jsem nebyla v naší zemi šťastná. Omezovala mě v rozletu. Co mě přivedlo k tomu se vrátit a být tu konečně ráda?
Už jako malá holčička jsem věděla, že sem nepatřím. Chtěla jsem objevovat svět. Byla jsem černá ovce rodiny. Starší sestra Jarmila byla o dost jiná než já, přála si romantickou svatbu a početnou rodinu. Já se ale svého snu nikdy nevzdala.
Jakmile jsem dovršila plnoletosti, sbalila jsem kufry a vyrazila z rodné vesničky do kosmopolitní Ameriky. Měla jsem velký a krásný sen: Viděla jsem se na mole, jak kráčím v honosné róbě od nejlepších módních návrhářů. Realita byla ale drtivě nelítostná.
Můj sen se mi rozplynul před očima, zklamaně jsem obcházela konkurzy a stále bez výsledků.
Hanba mě fackovala
Našla jsem si brigádu a prodávala hamburgery. Peníze, které jsem si vydělala, byly pro naše české poměry velké bohatství. V Americe je to prostě tak – kdo chce pracovat, ten si vydělá hodně. A já se práce nebála. Ale musím přiznat, že vždycky je něco za něco.
Lidé zde přátelství příliš nepěstují. Každý jen maká a maká, na posezení s kamarády čas nezbývá… Rodiče ani známí nevěděli, čím se živím doopravdy a pokaždé, když jsem přijela na návštěvu do naší vesnice, mě všichni obdivovali jako velkou hvězdu.
Mé sestře se také její sen naplnil. Vzala si hodného muže. I já jsem si našla lásku. Byl to bohatý podnikatel a já se do něho zamilovala. Začali jsme spolu budovat velký rodinný podnik. Prodávali jsme české párky v rohlíku. Ty vzbudili u Američanů nadšení! Měli jsme úspěch a podnik prosperoval.
Manžel se změnil
Z manžela se stal nevěrník a sobec. Jeho milostné avantýry mě vysilovaly. Nastaly kruté soudní tahanice, které mě vyčerpávaly. Aspoň mé sestře se daří, říkala jsem si. Poštěstilo se jí zplodit dvojčátka.
Bylo tomu pět let, co jsme se tahali o majetek, když jsem se dozvěděla, že Jarmila a její muž měli smrtelnou autonehodu. Okamžitě jsem nastoupila do letadla směr Praha. Neskutečná tragedie! Rodiče už byli staří a nemocní.
Stála jsem na našem malém hřbitově, poslouchala pohřební hudbu a náhle je uviděla – čtyřletá dvojčátka. Byla mé sestře tak podobná! Přišly v jeden okamžik o otce a matku. Slíbila jsem svým rodičům, že je vezmu s sebou na prázdniny do Ameriky.
Překvapila jsem se
Náhle se ve mně probudila skrytá mateřská síla a po prázdninách strávených s dvojčátky jsem věděla, že je nedám.
Věděla jsem, že mě v Americe už nic nedrží a spíše mě odpuzuje kvůli bývalému manželovi, který mě obral o jediné štěstí, které jsem tam měla – o můj podnik. Za celou tu dobu, co jsem se zabývala obchodem a financemi, jsem zapomněla mít děti a založit si rodinu.
Naštěstí mi z rozvodu zůstalo dost peněz. Přestěhovala jsem se zpět do svojí malé rodné země a začala se plně věnovat dvojčatům, které jsem si vzala do péče a miluji je jako svoje vlastní. A oni mi lásku oplatili. Nyní už jsou dvojčata dospělá s vlastní rodinou a já šťastná babička.
Daniela, (61), Jablonec
