Když jsem byla malá, zdál se mi sen o koncentračním táboře. Vždy jsem skončila zastřelena u opevněné zdi.

Sen se mi zdál několik let, až do puberty. Pak to náhle přestalo. Mamince jsem se to bála říci, byla účetní a nevěřila by mi. Poté byl několik let pokoj. Znovu to začalo, když jsem se seznámila s Milošem.

I když jsem ho milovala, nemohla jsem s ním být, protože byl ženatý. Odjela jsem na dva roky jako „paní na hlídání“ do Anglie.

Vzali jsme se

Když jsem se vrátila, byl Miloš rozvedený a chtěl si mě vzít. Já ho stále nechtěla. Měla jsem tehdy poslechnout svůj vnitřní hlas. On však vytrval čtyři roky a stále mě prosil, abych se stala jeho ženou. Nakonec jsem souhlasila.

Dávná tragédie způsobila neštěstí

Miloš měl kamarádku, která v té době začínala s vykládáním osudu z křišťálové koule. Seznámila jsem se s ní a staly se z nás přítelkyně. Často mi věštila. Dozvěděla jsem se tak, že mě v jednom z mých minulých životů manžel zastřelil v koncentračním táboře.

Přišlo mi to k smíchu. Jenže brzy se naše společné soužití s manželem dostalo na hranici psychického a fyzického týrání. Nejdřív jsem to přede všemi skrývala, ale pak jsem se svěřila bratranci. A ten to rodičům řekl.

Otec to neunesl, že jeho milovaná holčička tahle dopadla, trápil se a zřejmě následkem toho onemocněl rakovinou a zemřel. Za krátkou dobu na to zemřel i můj manžel na srdeční infarkt u nás na chalupě.

Chalupu jsme prodali

Týden po Milošově smrti jsem na chalupě byla, abych tam uklidila. Cítila jsem tam všude nenávist a zlobu zemřelého manžela. Po dvou letech jsem se seznámila s mužem, který mě přemluvil, abychom na chalupě bydleli.

Protože i maminka mezitím zemřela a ve městě mě už nic nedrželo, souhlasila jsem. Společně jsme dali chalupu do pořádku a bydleli tam tři roky. Celou dobu jsme ale velmi silně cítili přítomnost mého bývalého manžela.

Proto jsme chalupu nakonec prodali a koupili si byt ve městě. Já si našla práci v mateřské školce a přítel začal podnikat. Náš vztah se horšil. Z neznámých důvodů mě začal i tento muž nejprve psychicky, a pak i fyzicky napadat. A tak jsem vyhledala starou známou, která mě už jednou varovala před manželem.

Šance na šťastný život

Dozvěděla jsem se, že i tento muž je jeden z těch, kteří se mnou manipulovali v koncentračním táboře. S přítelem jsem se rozešla a odstěhovala se do jiného města. Tam jsem byla najednou šťastná. Od první chvíle, kdy jsem do toho městečka přijela.

Místní kostelík jsem vídala ve svých snech v dětství. Byly to takové zvláštní útržky, záblesky, ale byl to stoprocentně on.

Když jsem to konzultovala s kartářkou, řekla mi, že jsem se zřejmě vrátila do místa, kde jsem v minulém životě žila, odkud mě do koncentračního tábora převezli. Nyní prý mám šanci najít dobrého a hodného muže, protože se kruh uzavřel.

Martina K. (54), Jeseníky