Manžel mi byl nevěrný a já vůbec nic netušila. Platila jsem za něho dluhy a ještě ho živila a šatila. Smála se mi celá vesnice!

Koho by napadlo, že po tolika letech manželství zažije nevěru jako z nějakého filmu. Přitom se vše odehrávalo před mýma očima, ale já si ničeho nevšimla. Můj manžel Jáchym, čerstvý sedmdesátník, se začal strojit jako mladíček.

Vytahaná trička vyměnil za košile a starou bundu za takovou tu moderní slabou péřovku. Slušelo mu to a já ho, hlupačka, za to chválila!

Byla jsem snad úplně slepá

„No vidíš, jaký jsi fešák,“ říkala jsme mu s obdivem a on mi jen na stůl sázel účty. Prý nebude zbytečně vybírat z banky, kam mu jeho důchod chodil. Můj ne, potřebovala jsem peníze na domácnost a tak mi ho nosila místní pošťačka.

Nevadilo mi to, brala jsem to tak, že jeho peníze šetříme pro nás oba, a moje zase za oba projíme… Když v hospodě udělal nějaký malý dluh, klidně jsem zaplatila. Ale když Jáchym začal dělat dluhy i jinde, začalo mi to být divné.

„Co je to zase za účet, ty jsi něco opravoval?“ ptala jsme se naivně a vždycky se nechala opít nějakou lží. Nenapadlo mě, že skutečnost je úplně jiná. Jednou, když jsem šla do místního krámku pro rohlíky, se na mě ženské tak zvláštně dívaly.

Napadlo mě, že si asi o mě něco říkaly. Něco ne moc pěkného!

Nečekaná zpráva mi vyrazila dech

„Vy mě tady drbete, co?“ zeptala jsem se přímo a odpovědí mi byly jen rozpačité úsměvy. Takhle to šlo snad půl roku, než mě napadlo udeřit na tu svoji pošťačku. Ta přece věděla úplně všechno! U každé ženské se zastavila, tu si dala panáčka a jinde zase kafe.

Žádná novinka ji neunikla, tím jsem si byla jistá! „No tak na rovinu, co se děje?“ udeřila jsem na ni hned poté, co u mě v kuchyni zasedla k velkému hrnku grogu. Chvíli se ošívala, ale potom z ní vypadla hodně nečekaná novinka: „Váš manžel vám zanáší!

S takovou tou baculkou, co se asi před rokem přistěhovala z města! Opravuje jí tam barák a cvrlikají jako dva holoubci!“ Zpráva o nevěře mi doslova vyrazila dech. Měla jsem chuť toho svého okamžitě vystěhovat, nebo rovnou zabít!

Mám novou kamarádku

Ale co bych si tím pomohla? Rozvádět jsme se nechtěla a zůstat sama už vůbec ne. „Musím ho přilákat zpátky!“ rozhodla jsem se. Za baculkou jsem zašla a pustila pár slz. Nebyla zlá a nakonec slíbila, že vztah s mým mužem ukončí.

Moc jsme jí nevěřila a pro jistotu objednala pro Jáchyma i mně dovolenou. U moře. Takovou, jakou mi tolik let sliboval a svůj slib nikdy nesplnil. Hezky jsme si to tam užili!

Byly to všechno dost obyčejné nápady na záchranu jednoho letitého manželství, ale kupodivu docela zabraly. Možná zapůsobily všechny změny a možná se jen Jáchym lekl, že přijde o svoje pohodlí. Začal sekat dobrotu.

Jeho konto jsem pro jistotu vybrala a s baculkou se skamarádila. Lepší je mít nepřítele na očích!

Zuzana J. (63), Havířov