Domů     Do zimní svatby chyběl jen jediný týden
Do zimní svatby chyběl jen jediný týden

S Lubošem jsme se znali odjakživa, na základní škole jsme chodili do stejné třídy. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní…

Do svatby chyběl jen jediný týden, a moje pochybnosti vrcholily. Přitom jsem byla přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi bylo čtrnáct.

Nechtěla jsem, aby mi věštila z dlaně, i když mi to tak vehementně nabízela. A pak mě honila kolem velkého řetízkového kolotoče, až mi to nahánělo hrůzu.

Nakonec jsem jí ze zoufalství vtiskla do ruky pětikorunu s tím, ať si ji nechá a jde pryč, že o žádnou věštbu nestojím. Ona místo toho popadla mou dlaň, chvíli na ni civěla a potom zachraptěla: “O svou největší lásku přijdeš.

Nebude ti ani pětadvacet let.” Vyjekla jsem a rychle se na celé tohle děsivé setkání snažila zapomenout. Uběhlo deset let, a vytanulo mi na mysli do všech podrobností. Cikánka měla červenou krátkou sukýnku a rozbité koleno, i to jsem si pamatovala.

Týden scházel do svatby, všechno už bylo dávno svědomitě naplánované a zorganizované. Týden do svatby. A já začínala tušit, že pokud se ta veselka uskuteční, budu toho do smrti litovat.

Tělo bez duše

Vždycky jsem toužila po zimní svatbě. Letní svatby mi připadaly kýčovité, ale zimní… to je ta pravá romantika. Bílá krajka na bílém sněhu. Vločky se snášejí nevěstě do vysoko vyčesaných vlasů.

V krbu hoří oheň, na bílém ubruse svícen, je prostřeno ke svatební hostině. Tu jsme měli mít ve výletní restauraci uprostřed lesů. Čtyřicet hostů už se nemohlo dočkat. A budoucí mladá paní se budila ze spaní a přes den chodila jako tělo bez duše.

S Lubošem jsme se znali odmalička, byli jsme přibližně stejně staří, chodili spolu do třídy na základní škole. Čekala jsem na něj šest let, pět z nich studoval vysokou, pak musel na rok na vojnu. On mi za to stál. Věděla jsem, jak moc se líbí holkám.

Ječely nadšením, jen když jsem vytáhla jeho fotku z peněženky. Představovala jsem si svatební fotografie a jak mu to na nich bude slušet, a nadšením přivírala oči. A cítila ty stoupající pochybnosti. Něco nebylo v pořádku.

Psal mi dopisy

Chodit jsme spolu začali, když nám bylo sedmnáct. Třikrát jsme se rozešli. Napotřetí jsem byla přesvědčena o tom, že konec je definitivní. A že s tím donchuanem žít prostě nelze.

Nemluvila jsem s ním, proto mi začal psát dopisy a v ních tvrdit, že tentokrát už konečně dospěl a že se to nikdy, ale opravdu nikdy nebude opakovat. Uvěřila jsem. Třeba skutečně dospěl. Takové věci se stávají a ne každý příběh nutně musí mít špatný konec.

Ve skříni visely svatební šaty, pozvánky jsme dávno rozeslali, prstýnky vybrali a koupili. Hosté se těšili na polévku s játrovými knedlíčky a na svíčkovou. Snad každý už měl pro nás připravený svatební dar.

Vědělo se, kdo nazdobí auta, kdo nesmí pít, aby mohl v noci rozvážet podroušené svatebčany do jejich domovů. Měla jsem v šuplíku vzorně připravené to, co musí mít každá nevěsta, aby všechno dobře dopadlo. Však víte: něco modrého, něco půjčeného, něco starého.

Mráz v zádech

Pracovala jsem jako kadeřnice. Do svatby chyběl jediný týden, a přišla ta dívka. Přála si slavnostní účes. Svatební. Vyčesala jsem jí moc hezký uzel. Vypadala jako princezna.

Pochválila mě, řekla, že se mi účes moc povedl a že by byla ráda, kdybych ji ve svatební den přesně takhle učesala. Zajímala jsem se, kdy to bude, na to ona chladně odpověděla, že ještě neví. To mě udivilo.

Málokdo si zkouší svatební účesy, když ještě ani neví, kdy bude veselka. Ona dodala: “Ale mělo by to být co nejdřív, jsem totiž těhotná, víte? Mohla bych dostat sklenici vody?” Natočila jsem jí sklenici. Vypila ji a povídá konverzačním tónem:

“A jestlipak víte, s kým jsem těhotná?” Ucítila jsem v zádech mráz. A skutečně, vyslovila jméno mého budoucího manžela. Kolem byly moje zvědavé kolegyně, požádala jsem ji, aby šla se mnou ven. Točila se mi hlava. Vzaly jsme si kabáty a vyšly na chodník.

Kolem vířily vločky. Řekla jsem, že jí nevěřím. Vlastně ani jako těhotná nevypadala, byla štíhlá jako proutek. Ubezpečila mě, že je teprve v začátcích. S Lubošem se seznámili v městečku, kde vojákoval. Jmenovala ho, prý tam bydlí.

Znovu jsem opakovala, že jí nevěřím ani slovo. Jenomže ona věděla o Lubošovi úplně všechno. A do svatby zbýval týden.

Zůstaň, kde jsi

Volala jsem Lubošovi okamžitě, nebral telefon ani v práci, ani doma. Pak jsem ze zoufalství volala Petrovi, našemu společnému příteli a zároveň spolužákovi ze základky. Na druhém konci drátu se po mém plačtivém dotazu rozhostilo ticho.

“Ona je to pravda?” brečela jsem. Petr se snažil o uklidňující tón: “Luboš mi nic konkrétního neřekl. Jenom asi před třemi týdny naznačil, že má vážný problém. Naléhal jsem, oč jde, ale nic neprozradil.” Zatmělo se mi před očima.

Pochybnosti zmizely, vystřídala je strašlivá jistota. Přece si nemůžu vzít chlapa, který čeká dítě s jinou. “Asi se zabiju,” špitla jsem do sluchátka. Petr to zřejmě vzal vážně, protože vyjekl: “Proboha, kde jsi? Zůstaň, kde jsi. V kadeřnictví?

Hned tam jedu.” Dojalo mě, že má o mě starost. Čekala jsem na něj před provozovnou, zabalená do kabátu a šály. Třásla jsem se, ale zimou to nejspíš nebylo. Tekly mi slzy.

Obličej tetičky Marie

Petr mě napůl odnesl do auta, přivezl k sobě do bytu, udělal mi silnou kávu a přikryl mě dekou, protože jsem se pořád klepala jako ratlík. Každou chvíli pak volal Lubošovi, který se stále nehlásil. Nejspíš je u něho tamta, uvědomila jsem si.

Představivost mi nakreslila, co všechno se teď bude dít. Odvolávat svatbu, jak se to asi dělá, přemýšlela jsem. V duchu jsem před sebou viděla posměšné obličeje tetičky Marie a sestřenic Ivy a Majky. Taková ostuda! Tolik příprav, a všechno zbytečně.

Tolik peněz! Nahlas jsem se rozplakala, jako malé dítě. Petr otevřel obrovskou bonboniéru a strčil ji přede mě. Bezmyšlenkovitě jsem jedla jeden bonbon za druhým, srkala k tomu kafe a pak i víno, které odněkud vyčaroval. Staral se o mě, jako bych byla sestra.

Řekla jsem mu o té věštbě a tvrdě usnula. Když jsem spala, dovolal se Lubošovi. Ten se přiznal. Cizí dívka mluvila pravdu.

Kdo si mě vezme?

Odvolávat svatbu nebylo nic, co by jednoho naplnilo chutí do života. Dnes už se tomu směju, pochopitelně. Rodiče byli natolik rozumní, že řekli: Lepší odvolat svatbu než být celý život nešťastná. Brečela jsem asi půl roku, myslela jsem, že můj život skončil.

A předsevzala jsem si, že už se nikdy nevdám. “Kdo by si mě taky vzal?” brečela jsem mámě na rameni. Vzpomínám si, že zrovna vařila fazole s vejcem a měla na sobě kostkovanou zástěru. Smála se a povídá: “O jednom bych věděla.

Ničeho sis nevšimla?” A tehdy jako by něco cvaklo. Pochopila jsem. Kdo stál celou dobu po mém boku, utíral mi slzy a nosil čokolády, že prý je to dobré na nervy? Kdo mě bral na veselé filmy a nosil mi humoristickou literaturu, abych přišla na jiné myšlenky?

A ve chvíli, kdy nesl štěně, abych přišla na jiné myšlenky, mu máma povídá: “Petře, ale já tady psa nechci. Toho už si vemte s Lenkou do společné domácnosti.” A to jsme také udělali.

Lenka (59), okolí Ústí nad Labem

reklama
Související články
11.4.2024
Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života. Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil. Víkend na venkově Byla jsem mladá holka a kou
11.4.2024
V těhotenství s první dcerkou jsem přibrala dvacet pět kilo, po porodu ještě víc. Ale ať jsem se snažila, jak jsem jen mohla, kila dolů nešla. Po narození druhé dcery jsem vážila rovný metrák. Můj muž mi často dával najevo, že jsem tlustá a nelíbím se mu. Sebevědomí mi tím pádem šlo dolů. I moje lékařka mě upozornila, že je nutné s tím začít něco dělat. Ještě horší to bylo, když jsem zjistila,
4.4.2024
V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv
3.4.2024
Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t
3.4.2024
Byla jsem tajně zamilovaná do pohledného vysokoškoláka Pavla, ale on se ke mně choval jako kus ledu. Vypadalo to, že ho nezajímám. Bylo velmi romantické narodit se jako kastelánova dcera. Po celé dětství i dospívání jsem si připadala jako princezna. Ale jako všechno, i tohle mělo své slabé stránky. Táta byl vášnivý divadelník, amatérské divadlo hrával od dětství a nutil tuto zálibu mámě i mně.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ach, ta láska aneb Co se děje s vaším tělem, když jste zamilovaní
21stoleti.cz
Ach, ta láska aneb Co se děje s vaším tělem, když jste zamilovaní
Kdo by nechtěl být zamilovaný, cítit motýly v břiše, neustále myslet na protějšek bez nutnosti spát či jíst. I když zamilovanost netrvá věčně, protože pro tělo je velmi vyčerpávající, přináší řadu zdr
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Nakonec ještě bude Ryška ráda prodavačkou zmrzliny
nasehvezdy.cz
Nakonec ještě bude Ryška ráda prodavačkou zmrzliny
Během natáčení seriálu Zlatá labuť trávila Kristýna Ryška (38) většinu času ve vlaku. Jedna jízda z Rožnova pod Radhoštěm do pražských ateliérů jí zabrala čtyři hodiny – a takto jezdila i dvacetkrát
Pikantní tuňáková pomazánka
tisicereceptu.cz
Pikantní tuňáková pomazánka
Nevíte, co si počít s konzervovaným tuňákem? Máme pro vás připravený opravdu chutný recept. Suroviny 1 velká tuňáková konzerva 1 větší červená cibule 2 lžíce citronové šťávy 4 lžíce jogurtu n
Sen o americké osadě stál Skoty samostatnost
historyplus.cz
Sen o americké osadě stál Skoty samostatnost
Dlouhá plavba je u konce, lodě zakotvily nedaleko Nového Edinburghu. Skotští kolonisté se těší na svoje krajany, kteří sem připluli už před rokem. Čeká je však obrovské zklamání. Místo vzkvétající osady plné pohody a smíchu je přivítají stovky hrobů…   Skotové by ze své země rádi udělali hospodářskou velmoc. Chtějí – stejně jako Anglie, Nizozemí
Omega připomíná sto dní do zahájení Olympijských her
iluxus.cz
Omega připomíná sto dní do zahájení Olympijských her
Už za 100 dní odstartují Olympijské hry 2024 v Paříži a atmosféra se už nyní elektrizuje přípravami a očekáváním. Hodinářská značka Omega, jako oficiální časoměřič her, přichází s novinkou: hodinkami
Evropský unikát? Neolitické srdce Orknejí!
epochaplus.cz
Evropský unikát? Neolitické srdce Orknejí!
Starší než Stonehenge a pyramidy v Gíze, zachovalá div ne jako Vesuvem pohřbené Pompeje. Tak se často hovoří o unikátní kamenné neolitické osadě Skara Brae na západním pobřeží orknejského ostrova Mainland.   Žije se tu zhruba mezi lety 3180 př. n. l. až 2500 př. n. l. A nejde o žádné chatrče. Desítka kamenných seskupených
No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
skutecnepribehy.cz
No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek. Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku
Poprvé na kameru: Vědci zachytili rozmnožování mořských korálů v laboratorních podmínkách
epochalnisvet.cz
Poprvé na kameru: Vědci zachytili rozmnožování mořských korálů v laboratorních podmínkách
Vůbec první přímý přenos rozmnožování mořských korálů v umělých podmínkách se podařilo zachytit vědcům z londýnského Mordenu. Cílem projektu laboratoře Coral Spawning Lab a společnosti Canon je porozumět životním cyklům těchto organismů klíčových pro udržení ekosystému na planetě a poskytnout informace a nástroje, které umožní je zachránit.   Laboratoř Coral Spawning Lab se zabývá záchranou
Co je pravdy na konspirační teorii chemtrails?
enigmaplus.cz
Co je pravdy na konspirační teorii chemtrails?
Příznivci konspiračních teorií jim říkají chemtrails – chemické stopy. Údajně jsou napuštěny chemikáliemi, viry či kovy a mohou mít nejrůznější účely. Pomalé trávení lidstva, šíření nemocí či steriliz
Kuře na citronech
nejsemsama.cz
Kuře na citronech
Suroviny: 1 kuře 3 citrony 1 svazek petrželky 2 snítky čerstvého tymiánu 2 snítky rozmarýnu 2 stroužky česneku 2 palice česneku 200 g másla cibule olivový olej sůl, pepř mletý Postup: Kuře omyjte a důkladně osušte. Nastrouhejte kůru z jednoho citronu, nasekejte petrželku, polovinu tymiánu a rozmarýnu, rozdrťte dva stroužky česneku a vše důkladně promíchejte
Olomoucká zajímavost: Vodopád v Bezručových sadech
epochanacestach.cz
Olomoucká zajímavost: Vodopád v Bezručových sadech
Tato olomoucká zajímavost nemá dlouhou historii jako gotické nebo barokní památky, ale za prohlídku určitě také stojí. Vodopád na skále v Bezručových sadech vysoký osm metrů vznikl až v roce 1965 u příležitosti květinové výstavy Flora Olomouc a měl tehdy být jen reklamou na kvalitu vodních čerpadel. Voda v něm cirkuluje v uzavřeném okruhu, jehož součástí je podzemní nádrž,