Při předvánočním shonu jsem potkala chlapečka, který chtěl koupit dárek pro svou mrtvou sestřičku. Neměl dost peněz. Musela jsem mu přispět.
Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť. Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny.
Když jsem tak bloudila po regálech, uviděla jsem malého chlapečka, který si k sobě tulil panenku.
Potom se otočil ke starší paní a říkal jí: ,,Babi, jseš si jistá, že nemám dost peněz, abych koupil tuto panenku?“ Starší dáma mu odpověděla:
,,Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!“ Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde na něco podívat. Rychle odešla.
Dárek pro sestřičku
Chlapeček měl stále v náručí tu panenku. Šla jsem k němu a zeptala se:
„Komu chceš koupit tu panenku?“ „Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc.“ „Když ji tak chtěla, tak jí Ježíšek určitě přinese.“ „Ne, tam kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky.
Aby panenku dostala, musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až tam půjde.“ Oči mu přitom ještě víc zesmutněly. „Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním.
A tatínek mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem s myslel, že by jí tu panenku mohla vzít. Mám moc rád svou maminku a chci, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno“
Nemohla jsem odolat
Rychle jsem si vyndala peněženku, nepozorovaně jsem z ní vybrala peníze a řekla chlapečkovi:
„Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku.“ Nenápadně jsem přidala k penězům, které mi podával, ty svoje tak, aby si toho nevšiml a začali jsme počítat. Bylo dost peněz na panenku a ještě mu zůstalo.
Chlapeček zavolal „Děkuju Ti, Ježíšku, žes mi dal dost peněz“. Pak se na mě podíval a řekl: „Včera jsem poprosil Ježíška, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít maminka sestřičce a on mě vyslyšel.
Ještě jsem chtěl koupit mamince bílou růžičku, a on mi dal víc, abych mohl koupit i panenku i růžičku. Víte, maminka má velmi rád bílé růže“
Utekla jsem s pláčem
Vzpomněla jsem si, co jsem četla před dvěma dny. Psalo se o opilém řidiči, který naboural do auta, ve kterém seděla mladá žena s dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla v kritickém stavu.
Dva dny po mém setkání s chlapečkem jsem se dozvěděla, že ta žena zemřela a má za několik dní pohřeb. běžela do květinářství koupit kytici bílých růží a šla na pohřeb.
V rakvi tam ležela mladá žena, v ruce měla kytici bílých růží, vedle sebe položenou chlapečkovu fotku a panenku. S pláčem jsem opustila hřbitov s pocitem, že se můj život změnil. Láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná.
Ludmila (48), Mostecko
