Domů     Zaskočila nás dceřina nemoc
Zaskočila nás dceřina nemoc
5 minut čtení

Náš poklidný a spokojený život vzal za své, když onemocněla naše dospělá dcera. Její manžel ji vyhnal z domu a my se o ni musíme starat. Má schizofrenii a občas nás i zbije!

Většina lidí si myslí, že jim se něco takového nemůže stát. Že se jich nemoc nebo nějaké neštěstí prostě netýká. My s manželem nebyli jiní. Ne, že bychom si nevážili zdraví, nebo dokonce někomu přáli něco ošklivého.

Ale na to, že by se nám, nebo našim blízkým, mohlo přihodit něco opravdu zlého, jsme vůbec nemysleli. Žili jsme si spokojeně, i když skromně, protože jsme byli oba už nějaký ten pátek v důchodu.

Na dceru jsme byli pyšní

Každý, kdo se penze dočká, bude souhlasit, že s takovou almužnou je dost těžké vyjít. Zvlášť, když člověk musí platit dost vysoký nájem. Naši známí to vyřešili dobře. Koupili si maringotku a žijí v ní na vlastní zahrádce.

No, my si zas tak stěžovat nemohli, protože jsme dali dohromady ty důchody dva, tak jsme jakž takž vyžili. Naše jediná, téměř čtyřicetiletá dcera, nám také občas vypomohla a koupila, co bylo potřeba. Naposled ponorný mixer a před tím dokonce pračku.

Byla moc hodná, ale také moc citlivá. Dokázala se rozplakat i u televizního seriálu! „Alenko, co blázníš, vždyť je to celé vymyšlené,“ domlouvala jsem jí a ona kývala, že to ví. Jen si prostě nedokázala pomoct!

Byla přecitlivělá už od mládí a děti se jí kvůli tomu smály. Ale kluci na ni letěli. Byla moc hezká a světlovlasá. Vlasy měla jako len a oči modré jako studánka.

Nečekaná nemoc nám změnila život

Jednou v pondělí, když jsme ho čekali, že přijde na návštěvu, zavolal její manžel. Neměla jsem ho moc ráda, byl to takový namyšlený bručoun a navíc ji zakazoval mít děti, prý aby si nezničila postavu. „Alena je nemocná.

Odvezla ji záchranka!“ řekl a já málem omdlela. Představovala jsme si, že měla úraz nebo infarkt, ale on pokračoval: „Je to bláznivka. Už tři dny nevylezla z postele, nemyje se a nechce dokonce ani jíst.“ Než jsem se zmohla na odpověď, zavěsil.

Vydala jsme se do nemocnice a ani nevěděla, na kterém oddělení ji najdu. K mému překvapení byla na psychiatrii a návštěvy měla zakázané. „Je nebezpečná sobě i vám,“ řekl lékař a pokýval soustrastně hlavou.

„My ji z toho dostaneme, ale jedná se o těžkou nemoc, schizofrenii, a ta už nezmizí. Jen její příznaky se zmenší.“ Domů jsem šla jako v mrákotách. Naše Alenka a tohle! Jak je to možné?

Manžel se s ní rozvedl

V rodině jsme nikdy takové onemocnění neměli. Ale prý ho způsobuje stres. Jenže, jaký ona měla stres? Celý den jen seděla a koukala do mikroskopu. Pracovala v laboratoři. Manžel, když jsem mu všechno povyprávěla, se rozčílil: „Nevědí vůbec nic.

Domluvíme ji to jinde!“ zakřičel a hned sedl k internetu. Za týden jsme nechali Alenku převézt do jiné, hodně vzdálené nemocnice. Jenže, diagnóza byla stejná a dokonce i léčba se nijak nelišila.

Trvalo skoro půl roku, než mohla být Alenka propuštěna domů Ale ne k manželovi, který podal mezi tím žádost o rozvod. Že se prý nebude starat o blázna. Museli jsme si vzít dceru k sobě. Přece ji nenecháme někde samotnou!

Z léčebny se vrátila jako úplně jiný člověk. Hrozně ztloustla, vypadaly jí vlasy a skoro nemluvila. Když něco řekla, koukala do zdi, jakoby mluvila s duchem a ne s námi.

Přátelé se nám začali vyhýbat

Byla utlumená silnými léky a měla stále hlad. Jako nějaký Otesánek! Když jsme nehlídali lednici, dokázala ji celou vyjíst, včetně kostky másla nebo dokonce i droždí! Bylo ji jedno, co si cpe do pusy. Hlavně že ji má plnou. Přátelé se nám začali vyhýbat.

Návštěvy, s kterými se u nás dveře netrhly, úplně přestaly. Dokonce nás, bůh ví proč, přestali zdravit i sousedé. Jako bychom se něčeho dopustili! Vždyť Alenka vůbec nechodila sama ven a nikomu nic nedělala.

Občas jsem ji přinutila se zvážit a zjistila, že přibrala opět dalších několik kilo. Také aby ne, když jen jedla a nehýbala se. Byla to katastrofa. Musela nosit jen tepláky, do ničeho jiného se nevešla. Ona, která bývala taková parádnice!

Nejhorší je beznaděj

„Budeme chodit na procházky! A neodmlouvej!“ vyjela jsem na ni zhurta a ona se, jak jinak, rozplakala. Chudák! Bylo mi jí líto, ale musela jsem na ni jít přísně. Jinak by vůbec nereagovala. Vycházky se staly dalším utrpením.

Lidé se za námi ohlíželi, nebo naopak dělali, že nás nevidí. Alenka se každou chvilku musela zastavit, nemohla popadnout dech. A vrchol všeho bylo, když si sedla na zem do bláta a odmítala se zvednout. Stála jsem nad ní a nevěděla, co počít.

Naštěstí jelo okolo auto městské policie. Chlapi byli hodní a domluvili jí. Před nimi měla dcera přece jen respekt! A tak se náš život změnil úplně od základu. Pečujeme o dceru od rána do večera. Její stav se sice nehorší, ale ani nelepší.

Já stále jen vařím a uklízím, manžel nakupuje a chodí s námi na ty vycházky. Sama se bojím. Co kdyby zase Alenka něco vyvedla? Nejhorší na tom je, že nemáme žádnou naději na zlepšení.

Heda Z. (66 ), severní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
5 minut čtení
Vždycky jsem si přála, aby naši dva synové drželi při sobě. Jenže byli každý úplně jiný a dědovo rozhodnutí mezi nimi vykopalo hlubokou propast. Když mi manžel Tonda jednoho večera řekl, že náš mladší syn Libor hodlá prodat dědův les, musela jsem se posadit. O tom, že mu děda ještě za života převedl tři hektary lesa u potoka, jsme věděli. Jenže od jeho smrti jsme se o tom raději nebavili. Dě
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která