Domů     Pozdě jsem pochopila, že můj druhý manžel je domácí tyran
Pozdě jsem pochopila, že můj druhý manžel je domácí tyran
4 minuty čtení

Na začátku vztahu máme často nasazené růžové brýle. Jakmile spadnou, nestačíme se divit, komu jsme dali své srdce.

Moje první manželství trvalo skoro dvacet let. Za tu dobu jsme si s Vaškem prošli několika krizemi, ale vždy se nám je nějak podařilo ustát, zpočátku hlavně kvůli dětem.

Jakmile nastoupila i mladší dcera na střední školu, zjišťovali jsme čím dál víc, že stáří spolu trávit nechceme. Jednoho večera jsme si to vyjasnili během dlouhého a upřímného rozhovoru. Rozvedli jsme se přátelsky a zůstali v kontaktu.

Vašek si rok poté našel novou partnerku – kupodivu ne mladší, jak to bývá, ale stejně starou. Já jsem dlouho hledala jiného muže marně.

Muž, o jakém každá žena sní

Michala mi vlastně „dohodila“ jedna kamarádka. Věděla, že jsem rozvedená a nechci zůstat sama. Michal na tom byl stejně, jen ty rozvody měl za sebou už dva.

Možná mě to tehdy mohlo nějak varovat, protože když se někdo rozvede dvakrát, asi na tom taky nese svůj podíl. Ve mně ale nejprve zvítězila zvědavost a jakmile jsem se s Michalem setkala osobně, tak i zamilovanost.

Ano, stalo se mi to, co naposledy před vstupem do prvního manželství: bláznivě jsem se ve svých pětačtyřiceti letech zamilovala, skoro ztratila hlavu. Michal byl o sedm let starší, ale uměl se oblékat a dbal na sebe, takže ty roky nebyly znát.

Choval se tak, jak o tom každá žena sní: byl pozorný, nezvyšoval hlas, často se usmíval, nikdy jsem se s ním nenudila. Netrval na tom, abychom byli spolu každý den, uměl respektovat můj čas a moje kamarádky. Vypadalo to prostě ideálně.

Vzali jsme se ještě předtím, než bylo jasné, jak to uděláme s bydlením. Dnes vím, že jsem to uspěchala proto, aby mi takový skvělý muž neutekl – a lituji toho.

Postupně se to měnilo

Po svatbě jsem začala pronajímat svůj byt a nastěhovala jsem se k Michalovi. Ze začátku jsem si nemohla na nic stěžovat, všechny změny byly příjemné. Michal byl jiným typem člověka než můj první manžel.

Líbila se mi jeho ráznost a rozhodnost, působil opravdu více chlapsky. Změna nastala poté, kdy měl přejít v práci na vyšší pozici a nevyšlo to. Upřednostnili mladšího kolegu.

Až později jsem zjistila, že Michal nebyl v práci moc oblíbený, někteří lidé se ho i báli. Manipuloval ostatními, vyhrožoval, vyvíjel psychický nátlak. I proto zřejmě po neúspěšné snaze získat vyšší funkci změnil zaměstnání.

Všechno, co si předtím vybíjel na pracovišti, nyní začal přenášet do našeho domova. Dělal to ale jako každý tyran a manipulátor pomalu a nenápadně, takže jsem si to začala uvědomovat, až když už bylo pozdě.

Nebil mě, ale zraňoval moji duši!

Od drobných hádek, kdy na mě začal Michal zvyšovat hlas, jsme se rychle dopracovali až k tomu, že si začal doma prosazovat téměř absolutní moc. Najednou mu vadily věci, kterých si předtím nevšímal, včetně mých setkání s kamarádkami.

Dokázal mi vynadat i za to, že moc utrácím a nebo naopak, že jsem koupila levné potraviny, které nejsou zdravé. Dnes zpětně vidím, že prostě hledal jen záminky k tomu, aby si zvýšil své pošramocené sebevědomí na můj účet.

Bylo mu jedno, kvůli čemu mi vynadá nebo mě poníží. Zpočátku jsem se snažila bránit. Věřila jsem, že je to jen dočasné, že Michal prostě nezvládl situaci v práci. Doufala jsem, že ho znovu uvidím tak, jak mě předtím zaujal, v podobě, do jaké jsem se zamilovala.

Bohužel se všechno jenom zhoršovalo. Denně jsem byla obětí manipulace, výčitek, zákazů a citového vydírání. A kdykoliv jsem se ozvala, jen jsem přilila olej do ohně. Michal mě nikdy neuhodil ani nic takového nenaznačoval.

Dokázal ale zranit duši, což bolelo možná víc než nějaká ta rána. Vydržela jsem to celkem dva roky, pak jsem podala žádost o rozvod. Michal se kupodivu ani moc nebránil, možná i proto, že se mu začalo dařit v té jiné práci.

Je mi jasné, že vždy myslel hlavně na sebe, jako každý tyran a manipulátor. Doufám, že ještě potkám někoho, kdo si umí partnera opravdu vážit!

Jitka D. (48), Čáslav

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.