Na začátku vztahu máme často nasazené růžové brýle. Jakmile spadnou, nestačíme se divit, komu jsme dali své srdce.
Moje první manželství trvalo skoro dvacet let. Za tu dobu jsme si s Vaškem prošli několika krizemi, ale vždy se nám je nějak podařilo ustát, zpočátku hlavně kvůli dětem.
Jakmile nastoupila i mladší dcera na střední školu, zjišťovali jsme čím dál víc, že stáří spolu trávit nechceme. Jednoho večera jsme si to vyjasnili během dlouhého a upřímného rozhovoru. Rozvedli jsme se přátelsky a zůstali v kontaktu.
Vašek si rok poté našel novou partnerku – kupodivu ne mladší, jak to bývá, ale stejně starou. Já jsem dlouho hledala jiného muže marně.
Muž, o jakém každá žena sní
Michala mi vlastně „dohodila“ jedna kamarádka. Věděla, že jsem rozvedená a nechci zůstat sama. Michal na tom byl stejně, jen ty rozvody měl za sebou už dva.
Možná mě to tehdy mohlo nějak varovat, protože když se někdo rozvede dvakrát, asi na tom taky nese svůj podíl. Ve mně ale nejprve zvítězila zvědavost a jakmile jsem se s Michalem setkala osobně, tak i zamilovanost.
Ano, stalo se mi to, co naposledy před vstupem do prvního manželství: bláznivě jsem se ve svých pětačtyřiceti letech zamilovala, skoro ztratila hlavu. Michal byl o sedm let starší, ale uměl se oblékat a dbal na sebe, takže ty roky nebyly znát.
Choval se tak, jak o tom každá žena sní: byl pozorný, nezvyšoval hlas, často se usmíval, nikdy jsem se s ním nenudila. Netrval na tom, abychom byli spolu každý den, uměl respektovat můj čas a moje kamarádky. Vypadalo to prostě ideálně.
Vzali jsme se ještě předtím, než bylo jasné, jak to uděláme s bydlením. Dnes vím, že jsem to uspěchala proto, aby mi takový skvělý muž neutekl – a lituji toho.
Postupně se to měnilo
Po svatbě jsem začala pronajímat svůj byt a nastěhovala jsem se k Michalovi. Ze začátku jsem si nemohla na nic stěžovat, všechny změny byly příjemné. Michal byl jiným typem člověka než můj první manžel.
Líbila se mi jeho ráznost a rozhodnost, působil opravdu více chlapsky. Změna nastala poté, kdy měl přejít v práci na vyšší pozici a nevyšlo to. Upřednostnili mladšího kolegu.
Až později jsem zjistila, že Michal nebyl v práci moc oblíbený, někteří lidé se ho i báli. Manipuloval ostatními, vyhrožoval, vyvíjel psychický nátlak. I proto zřejmě po neúspěšné snaze získat vyšší funkci změnil zaměstnání.
Všechno, co si předtím vybíjel na pracovišti, nyní začal přenášet do našeho domova. Dělal to ale jako každý tyran a manipulátor pomalu a nenápadně, takže jsem si to začala uvědomovat, až když už bylo pozdě.
Nebil mě, ale zraňoval moji duši!
Od drobných hádek, kdy na mě začal Michal zvyšovat hlas, jsme se rychle dopracovali až k tomu, že si začal doma prosazovat téměř absolutní moc. Najednou mu vadily věci, kterých si předtím nevšímal, včetně mých setkání s kamarádkami.
Dokázal mi vynadat i za to, že moc utrácím a nebo naopak, že jsem koupila levné potraviny, které nejsou zdravé. Dnes zpětně vidím, že prostě hledal jen záminky k tomu, aby si zvýšil své pošramocené sebevědomí na můj účet.
Bylo mu jedno, kvůli čemu mi vynadá nebo mě poníží. Zpočátku jsem se snažila bránit. Věřila jsem, že je to jen dočasné, že Michal prostě nezvládl situaci v práci. Doufala jsem, že ho znovu uvidím tak, jak mě předtím zaujal, v podobě, do jaké jsem se zamilovala.
Bohužel se všechno jenom zhoršovalo. Denně jsem byla obětí manipulace, výčitek, zákazů a citového vydírání. A kdykoliv jsem se ozvala, jen jsem přilila olej do ohně. Michal mě nikdy neuhodil ani nic takového nenaznačoval.
Dokázal ale zranit duši, což bolelo možná víc než nějaká ta rána. Vydržela jsem to celkem dva roky, pak jsem podala žádost o rozvod. Michal se kupodivu ani moc nebránil, možná i proto, že se mu začalo dařit v té jiné práci.
Je mi jasné, že vždy myslel hlavně na sebe, jako každý tyran a manipulátor. Doufám, že ještě potkám někoho, kdo si umí partnera opravdu vážit!
Jitka D. (48), Čáslav
