Jedno malé životní pochybení může mít dlouhodobé nedozírné následky. Díky tomu mě téměř celý rok pronásledovala kletba staré čarodějnice.

Došlo k tomu před sedmi lety, když jsme se s manželem Vladimírem vydali na dovolenou do Španělska. Jeli jsme bez cestovní kanceláře, autem, na vlastní pěst.

Oba dva jsme byli tak trochu dobrodruzi a už kdysi jsme několik dovolených v podobném duchu absolvovali. Pokaždé jsme se vrátili moc spokojení, plní krásných zážitků a vzpomínek.

Okouzlující podívaná

Ve Španělsku nás zajímaly hlavně historické památky, kterých tato země nabízí stovky. Jednoho večera jsme přijeli do Toleda. Těšila jsem se, až na vlastní oči uvidím tamní katedrálu, kterou jsem zatím znala jen z obrázků.

A byl to opravdu úžasný pohled, tím spíš, že se pomalu stmívalo a přicházela bouřka. Připadala jsem si jako v nějakém historickém filmu nebo v nějakém strašidelném snímku.

Z uličky se vynořila žena

Když jsme se vraceli od katedrály dolů k zaparkovanému autu, začalo pozvolna pršet. Z jednoho výklenku náhle vystoupila jakási stará žena. Považovala jsem ji za žebračku, což vzápětí potvrdila tím, že ke mně natáhla ruku.

Děsivým, sípavým hlasem říkala něco španělsky. Manžel už vypadal, jako že její prosbě o almužnu vyhoví, ale já jsem ho vzala za ruku a snažila se ho od žebračky odtáhnout. V tu chvíli se to stalo…

Rychle jsme utekli pryč

Té staré ženě vyšlehly z očí blesky, nemyslím tím obrazně, ale doslova. Uskočila jsem dozadu a po zádech mi přejel mráz. Ukázala na mě dlaní a něco nesrozumitelného zvolala. Leknutím jsem málem upadla.

S manželem jsme se na sebe podívali, oba jsme měli ve tvářích čirou hrůzu. Aniž bychom cokoli řekli, chytili jsme se za ruce a rychle odtamtud utíkali pryč. Když jsme konečně byli u auta, prohlásil manžel něco v tom směru, že doufá, že mě ta ženská neproklela.

Samozřejmě to tehdy myslel v žertu, ale budoucnost bohužel ukázala, že to byla pravda.

První nehoda

K onomu zážitku jsme se během dovolené ještě několikrát s manželem vrátili. Po návratu jsem ale na něj začala postupně zapomínat. Dávala jsem ho k lepšímu jen při líčení všeho, co nás ve Španělsku potkalo. Měsíce ubíhaly. Přišla zima a napadl sníh.

Spěchala jsem ráno na poslední chvíli do práce, když vtom jsem najednou pocítila v levé noze silnou křeč. Nedokázala jsem s ní pohnout a pravá noha mi na zamrzlém chodníku sklouzla.

V hlavě jsem slyšela její smích

V tu chvíli jsem si znovu vzpomněla na onu starou žebračku a v duchu se mi zjevila se škodolibým smíchem. Vzápětí jsem spadla na zem. Zlomila jsem si kotník a ještě se i pořádně potloukla.

Musela jsem jít marodit zrovna v době, kdy mě v kanceláři bylo nejvíc potřeba. Sváděla jsem vše na svoji nešikovnost, a to i před manželem, ale v duchu jsem si říkala, jestli to opravdu nebyla nějaká opožděná pomsta té čarodějnice z Toleda.

Šance na povýšení

Můj pád a zranění nebyly bohužel zdaleka jedinou a poslední věcí, během které se začala uplatňovat kletba staré ženy. Další rána přišla za několik měsíců. V práci se rozhodovalo o tom, kdo obsadí vedoucí místo po kolegyni odcházející do důchodu.

Byly jsme celkem tři uchazečky a dostaly za úkol vypracovat podrobný plán budoucího vývoje oddělení.

Nic mi nevycházelo

Měla jsem ho pečlivě zpracovaný, ale ve chvíli, kdy jsem předstoupila před ředitele a jeho zástupce, kteří o výběru rozhodovali, zjistila jsem hroznou věc. Omylem jsem si místo připraveného plánu doma vzala úplně jiný papír.

V tu chvíli jsem znovu v duchu uslyšela mrazivý smích toledské čarodějnice. Ze zasedačky jsem utekla na toalety, kde jsem se rozbrečela. Všechno bylo ztraceno. Místo získala jiná kolegyně.

V tu chvíli mi už bylo jasné, že mě ta stará žebračka zcela jistě proklela. Jenže jsem neměla ani to nejmenší tušení, jak bych se proti té kletbě mohla bránit…

Propadala jsem zoufalství

S delšími nebo kratšími přestávkami se mi i v následujících týdnech a měsících děly nějaké nepříjemné věci, například jsem měla autonehodu, opařila jsem se nebo jsem ztratila doklady.

Pokaždé, když se to odehrávalo, tak se mi v duchu zjevila ona stará žena nebo jsem v hlavě uslyšela její hlas. Nevěděla jsem, jak se té kletby zbavit a začínala jsem být zoufalá.

Nakonec jsem se se vším svěřila manželovi a toho napadlo, že se znovu vydáme do Španělska, kde se pokusím onu stařenu vyhledat a poprosím ji, aby mě té kletby zbavila.

Kletbu odvolala

Cestu jsme naplánovali téměř na stejné období jako rok předtím. Kromě nových míst jsme znovu navštívili i ten chrám v Toledu. A skutečně, k mému neskonalému překvapení jsme tam tu ženu opět potkali.

Tentokrát jsem se na ni ale mile usmála a dala jí nějaké mince. Pokývala hlavou a pak mě pokřižovala. Mezitím cosi tiše mumlala. Ať ten den žena vyřkla cokoli, jisté je jedno – od té chvíle mě už žádná neštěstí nepronásledovala…

Alžběta M. (60), Ústí nad Labem