Domů     Trpělivost přináší růže
Trpělivost přináší růže
3 minuty čtení

Jezdívala jsem do pionýrského tábora. Spali jsme ve stanech, vařili si jídla na ohni. Bylo to romantické.

Za mých mladých let se prázdninové tábory pro děti jmenovaly pionýrské. Jezdila jsem každé léto, od první třídy až do deváté.

Když jsem trochu povyrostla a začala si všímat kluků, zjistila jsem, že na tábor pravidelně jezdí i Kamil, který dělal vedoucího oddílu nejstarších kluků. Tajně jsem se do Kamila zamilovala, ale mělo to háček, tedy, abych řekla pravdu, mělo to milion háčků.

Mně bylo patnáct let, Kamilovi o dvanáct let víc. To byla nepřekonatelná přehrada. Ale ještě to nebylo všechno! S hrůzou jsem zjistila, že Kamil má manželku, dvakrát během třítýdenního pobytu za ním přijela.

V duchu jsem si říkala, že jsem nejspíš nenormální, když se mi v patnácti letech líbí o tolik starší táborový vedoucí, a ještě k tomu ženatý. Neodvážila jsem se to prozradit ani jedné kamarádce, ba ani té nejlepší. Říkala jsem si, že by to vyvolalo zděšení.

Nic netušil

Každé léto jsem se těšila, že Kamila zase uvidím. Pak už jsem na tábor jezdila jako praktikantka, a tak jsme si začali s Kamilem občas i povídat, ale jen tak vesele a přátelsky.

Dobře jsem věděla, že je ženatý, a pochopitelně jsem si neuměla představit, že bych si namlouvala pána, který má manželku. Byla jsem ztracená. Vrstevníci mě nezajímali, kdykoli jsem před spaním zavřela oči, viděla jsem Kamila.

Ke všemu jsem ho i během roku potkávala, bydlel na sídlišti nedaleko naší vilové čtvrti. Byla jsem mu neochvějně věrná, i když mu to bylo evidentně jedno. Nic netušil. Když jsem dokončila střední školu, na tábor se mi už nechtělo.

Řekla jsem si, že to nemá cenu. A že mi nezbude, než na Kamila zapomenout.

Není nemocný?

Tehdy zřejmě zasáhl osud. Několik nocí po sobě se mi zdálo, že jsem na táboře. Ty sny byly tak naléhavé, tak intenzivní, až jsem si říkala, že to nemůže být jen tak. Že prostě něco znamenají. Tak jsem jela.

Kamila jsem uviděla hned první večer, vypadal unaveně a vyčerpaně. Nevěděla jsem, co to znamená, zeptat jsem se nemohla. Lekla jsem se, že je nemocný. Pozorně jsem poslouchala, zda si o něm nebudou ostatní povídat. A skutečně.

Dvě vedoucí si špitaly, že se Kamil během posledního roku rozvedl, manželka mu utekla se svým nadřízeným. Nevěřila jsem svým uším! Přemýšlela jsem, jak bych se měla zachovat. Rozhodla jsem se pro přímou cestu. Přišla jsem ke Kamilovi a řekla: „Je mi hrozně líto, že se trápíš.“

Upřel na mě překvapené modré oči a odpověděl: „No, celý život se trápit nehodlám.“ Dnes už vím, že trpělivost přináší růže. Na tuhle chvíli jsem čekala tři roky. A dobře že jsem počkala.

Milena S. (59), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.