Domů     Syn málem zaplatil za statečnost životem
Syn málem zaplatil za statečnost životem
3 minuty čtení

Náš Jirka byl veden k tomu, aby slabším pomáhal. Proto nezaváhal ani chvíli, když se skupina mladíků pustila do starého člověka.

Náš syn prošel průmyslovkou, dostal se na vysokou školu a docela mu to šlo. Za vším stála jeho disciplína a vůle, které se učil především při sportu, i když nebyl vrcholový. Jednou k večeru šel domů z tréninku a zkracoval si cestu přes park.

Už se pomalu stmívalo a po cestě nikoho nepotkal – jen starého pána se psem. Pozdravil, a starý muž ho nejspíš neslyšel. Prošli kolem sebe. Syn přidal do chůze. Po několika krocích však zaslechl za zády štěkot psa.

Když se otočil, uviděl kolem starého muže, skupinku lidí. Uvědomil si, že před chvílí míjel opilce, kteří na něho drze pokřikovali. I v tom šeru vnímal, jak důchodce postrkují a jeho pes štěká. Rozběhl se okamžitě k nim, aby dědovi pomohl…

Nepřišel domů

Před půlnocí mi volala známá, která pracuje v nemocnici, že našeho Jirku právě přivezli. Jeho stav je velice vážný a musí ho hned operovat. S manželem jsme okamžitě sedli do auta a vyrazili.

Známá nám ve stručnosti sdělila, že našeho Jirku zmlátila skupina opilců v parku tak, že zůstal bezvládně ležet. Co se přesně stalo, neví. S hrůzou jsme tam seděli a čekali, jak dopadne operace a co řekne lékař.

Čekali jsme asi hodinu, když se do chodby došoural starý pán s holí. Když se dozvěděl, že jsme Jirkovi rodiče, začal nám vyprávět, jak statečně se náš syn zachoval. Jak jen díky němu vyvázl děda z rukou těch mladíků jen s několika podlitinami.

Jeho pejsek, který páníčka bránil, ale na svá zranění před chvílí zemřel. Prý do něho kopali tak, až zemřel na vnitřní krvácení. S hrůzou jsme čekali, jak dopadne náš syn.

Zda se operace povede a zda se k životu neprobere úplně někdo jiný, protože jeho zranění byla značná.

Zase bude dobře

Po celé týdny jsme se střídali u postele našeho syna, četli jsme mu, vyprávěli příběhy z jeho dětství, ale i ty nedávné a pevně věřili, že se co nejdříve vrátí do plnohodnotného života.

Jirka byl velký bojovník, a tak nakonec všechno dopadlo dobře – i když to bylo pomalé zotavování. Často za ním chodíval i starý pán, kterého syn zachránil. Stal se tak postupně členem naší rodiny.

Poslední jeho blízkou duší byl jeho statečný pejsek, tak zůstal už navždy naším dědečkem. Syn totiž žádného ze svých dědečků nepoznal.

Krátce po tom, co se náš Jirka vrátil z nemocnice, pořídil svému adoptovanému dědovi nového pejska, který mu přinesl do života velkou radost a chuť do dalšího života.

Jarmila (46), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.