Domů     Můj otec mě stále týral
Můj otec mě stále týral
5 minut čtení

Měla jsem hrozné dětství, můj otec byl násilník a alkoholik. Matka ale od něj neuměla odejít a já si do života odnesla pěkné trauma, s kterým se potýkám dodnes.

Držím Pavla pevně za ruku a snad poprvé v životě se doopravdy modlím. Už totiž nevím, jak jinak zařídit, aby se Pavel probral a byl zase zdravý. Vždyť mám jen jeho. Konečně v čtyřiapadesáti jsem našla toho správného mužského.

Dokonce jsem mu už dala i klíče od bytu. A možná, kdo ví, bychom se časem i sestěhovali. Z mé strany je to pozoruhodný posun. Dříve bych o něčem takovém ani na chvíli nepřemýšlela. Já a chlapa do bytu, nikdy!

Hororové dětství

Moje averze vůči mužům pochází z dětství. Jednak mi to řekla psycholožka, ke které jsem řadu let chodil, ale já to samozřejmě vím sama nejlépe. Může za to můj otec. Vůbec se mi ho takto nechce nazývat, ale bohužel jsem i díky němu přišla na svět.

Vzpomínky na něj jsou ale děsivé. Od momentu, kdy jsem si byla schopna něco pamatovat a vnímat svět kolem sebe. To nebylo dětství, to bylo peklo.

Nepřiměřené tresty

Pod rouškou zásadové výchovy se otec moc dobře bavil tím, že mě a mého mladšího bratra trestal za sebemenší neposlušnost a nesplnění jeho nesmyslných úkolů. Dnes už vím, že byl psychopat. Tenkrát jsem ale nemohla pochopit, proč je tak zlý.

Proč nás bije páskem na holou, proč nás zavírá doma a nechá nás hodiny klečet v koutě. To všechno nám dělal, když byl střízlivý. Mnohem horší chvíle pro nás nastaly, když se napil.

Opilecká mlátička

Už z chodby jsme slyšeli, v jakém stavu náš otec přichází domů. Ládík, můj malý bráška, se celý rozklepal a většinou se rovnou počůral strachy. Rozrazily se dveře našeho pokojíčku a začaly létat první rány. Padni, kam padni. Nejvíc jich schytala matka.

I tak jsem ji ale měla za zlé, že nás víc před tím darebákem nechrání. Nechápala jsem, že se nesebere i s námi a neodejde. Když jsem se jí na to jako starší ptala, vždy jen pokrčila rameny a sklopila hlavu.

Přestal mě bít, přišlo něco horšího

Když mi bylo zhruba deset let, otec na mě namířil trochu jinou pozornost. Místo ran se se mnou začal mazlit, osahávat mě. Tyto nechutnosti postupně přešli do normálního sexuálního zneužívání.

Chtěla jsem to říct matce, paní učitelce ve škole, chtěla jsem někoho poprosit o pomoc. Ale nemohla jsem. Otec mi řekl, že jestli to budu někdy vykládat, co spolu tajně v posteli děláme, tak Ládíka zabije.

To byla příliš silná hrozba a já věřila, že je schopen ji udělat. Svého vlastního syna totiž nenáviděl. Pohrdal jím, že je slaboch, že je k ničemu.

Začalo se to řešit

Teprve, když Ládík po jednom dalším opileckém útoku našeho otce, před ním vyskočil z okna, nastal v naší rodině zvrat. Ládík naštěstí svůj pád ze třetího patra přežil, ale s trvalými následky. Skončil na invalidním vozíku.

Matka se tentokrát kupodivu sebrala a vše oznámila na policii. I to, že mě otec zneužívá. Šokovalo mě, že o tom věděla, aniž bych jí to byla řekla. A přesto neustále mlčela. Od té chvíle se velice změnil i můj vztah s matkou.

Ale naštěstí jsem dál nemusela zůstávat doma a až do plnoletosti jsem žila v dětském domově. A byla jsem tam opravdu ráda, to mi věřte.

Nový život nebyl špatný

Podařilo se mi odmaturovat, najít si zaměstnání a dobrou psycholožku, která mě pomalu ale jistě vedla normálním životem. Žila jsem vlastně poprvé normální život, bez věčného strachu, ponižování a bolesti. Celkem se mi dařilo, až na jedno.

Neměla jsem žádné skutečné kamarádky a úzkostlivě jsem se vyhýbala mužům. Nevěřila jsem nikomu. S matkou a otcem jsem se nestýkala vůbec, nevím, co se s nimi stalo. Bratr Ládík se dlouho snažil a statečně čelil svému osudu. Přesto mu nakonec tělo vypovědělo službu a on před několika lety zemřel.

Co když mě podrazí?

Chtěla jsem vést normální život, pořídit si děti, mít hezkou rodinu. Zařídit jim dětství, o kterém jsem vždy sama snila. Jenže můj blok vůči chlapům byl dlouhá léta naprosto nepřekonatelný.

Určitě bych si bývala mohla z těch chlapíků, kteří se kolem mě točili, nějakého vybrat. Jenže já žádnému z nich nevěřila ni nos mezi očima. A když mi říkali, že se jim líbím, že jsem prima ženská, že mě milují, že by si mě vzali, odbývala jsem je,bez rozdílu.

Měla jsem pocit, že se mi všichni vysmívají, že lžou. Před očima jsem pořád měla vzor chlapa – mého otce, násilníka, hulváta a ožralu.

Byl docela jiný

Pak se ale objevil Pavel. Nijak na mě netlačil. Viděla jsem na něm, že má o mě skutečný zájem. Byl pozorný, tichý, tak trochu plachý. Tohoto mužského jsem se nebála.

Postupně mi docházelo, že mi je v jeho přítomnosti dobře, že když jdeme spolu procházkou z práce a jen tak si povídáme, cítím se najednou v jeho blízkosti v naprostém bezpečí. Ten pocit jsem nikdy v životě neznala. Celý život jsem musela být neustále ve střehu.

Co kdyby… Poprvé jsem také poznala lásku. A v padesáti jsem po mnoha letech také poznala milování a sex tak, jak má ve skutečnosti mezi ženou a mužem vypadat.

Bojím se svého štěstí

Vím, že děti už mít nebudu, přesto bych ráda s Pavlem měla svoji malou dvoučlennou rodinu. Je mi s ním moc dobře, miluji ho. Konečně jsem vyléčená ze svých traumat z dětství. Pavel mi pomohl, díky své empatii, velké trpělivosti a lásce.

Jen se bojím, že teď o své štěstí přijdu. Doktoři jsou sice optimističtí, ale co já vím. Teď můžu jen čekat, až se Pavel probudí.

Alena K. (54), Litvínov

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a