Můj manžel byl tyran a já příliš slabá na to odejít. Ta dovolená mi tehdy změnila život. Pomohl mi snad duch egyptské královny? Dohnali mého manžela k smrti skarabové?
Po pětiletém manželství se muž neuvěřitelně změnil, až do té doby jsem netušila, s kým žiju. Měli jsme dvě děti, v tu dobu byly malé, a on si vybíjel zlost i na nich. Nejenže mě urážel, ale nebylo výjimkou, že mě i zbil. Rozvést se ale nechtěl.
Pět let doma mi vzalo sebevědomí a manžel Juraj mě dokonale izoloval od rodiny i mých kamarádek. Měl mě neustále pod kontrolou, nikam jsem nemohla, sledoval moje maily. Před lidmi se tvářil, jaká jsme šťastná rodina, ale doma jsem s ním prožívala děs.
Stala jsem se apatickou, sebe jsem už bránit nedokázala, k boji mě dokázalo vyburcovat jen to, když napadl děti. Nežila jsem, jen jsem přežívala. A v tu dobu, aby zřejmě opět ukázal, jak se úžasně stará o rodinu, zaplatil dovolenou v Egyptě.
Odletěli jsme v listopadu, kdy je v Hurghadě snesitelné počasí, aby děti netrpěly vedrem. Celé dva dny se choval hezky a já jsem se toho nemohla nabažit. Až třetí den to zase začalo – naše čtyřletá Adélka se svému otci vzepřela. A to Juraj nesnášel.
Byl v tom tak vychován. Ženy v jejich rodině na Slovensku byly poslední, kdo mohl sednout ke stolu a dojíst to, co po mužích zbylo…
Stála u naší postele
Jen jsme dorazili na pokoj, změnil se z přeslazeného tatínka na našeho domácího Heroda. Vrazil Adélce facku, až upadla. Roční Matyášek začal plakat. Toho nikdy neplácl, byl to přece chlap! Tak se vrhl na mě. Dostala jsem ránu, až se mi spustila z nosu krev.
Na večeři jsme ten den s Adélkou nešly. Jednak nám to zakázal a za druhé jsem měla monokl a Adélka na tvářičce otisk tátovy ruky. Juraj šel na večeři s Matyáškem sám. A s utrápeným výrazem všem vyprávěl, že malá chytla Faraonovu kletbu a já jsem s ní na pokoji.
Když nám přinesli jídlo na pokoj, zakázal nám jíst. Dal si ho s chutí jako druhou večeři a my šly s Adélkou spát o hladu. Dlouho jsem nemohla usnout, bolela mě hlava a taky jsem se bála o malou. Ze spaní se třásla.
Když se mi podařilo usnout, zdál se mi zvláštní sen. U nohou postele kdosi stál. Viděla jsem obrys postavy, ale i tak jsem rozeznávala krátkou suknici a vysoký čepec nebo spíš korunu na hlavě. Ta bytost cosi šeptala, přistoupila k Adélce a sklonila se nad ní.
Nemohla jsem se pohnout. Byl to strašlivý stav. Moje duše bděla, dokonce jsem slyšela venku hudbu a rozhovor Rusů z vedlejšího balkónu. Byla jsem ale jako ochrnutá. Když se přiblížila ta postava ke mně, byl její obličej ozářen zvláštním světlem.
Byla to žena, i když měla na bradku. Podivné! Cosi stále šeptala, cítila jsem vůni jasmínu a energii z její dlaně, kterou přiblížila k mému obličeji.
Ztrestala mého muže
Pak se pomalu sunula k mému muži. Viděla jsem její žhnoucí oči. Ruku zavřenou v pěst namířila nad jeho prsa a pak pěst otevřela. Z ruky jí cosi, co vypadalo jako fíky, padalo na nahé manželovo tělo. Fíky na jeho těle ožily a rozběhly se .
Byly to nějací brouci. Hrozně jsem se vyděsila. Dostala jsem panický strach, chtěla se pohnout, vyskočit a křičet. Jenže jsem byla ochrnutá. Jen jsem třeštila oči na to nadělení. Žena s faraonovou korunou na hlavě se na mě podívala.
Její oči se mi zavrtaly až do duše. Pak se otočila a zamířila k terase. Prošla skleněnými dveřmi a jako paprsek odletěla k nebi. Vzápětí nato jsem ucítila úlevu. Podivná křeč polevila a já se mohla konečně pohnout.
Vyskočila jsem z postele a rozsvítila lampičku. Hledala jsem v posteli ty brouky. Manžel vyskočil taky. „Měl jsem děsný sen,“ vyhrkl. A začal se ošívat a drbat po celé těle.
„Viděl jsem u postele nějakého démona, který mě posypal hnusnými brouky!“ Prohledávali jsme celou postel i pod ní, nic jsme ale nenašli.
Byla to Hatšepsut?
Manželovi po těle naskákala vyrážka, museli jsme zavolat lékaře a Juraje odvezli do nemocnice. Tam si ho nechali až do konce našeho pobytu. My jsme si nádherně užívali celých dalších devět dní. Byl to balzám na nervy i tělo.
Stále jsem ale musela myslet na ten podivný noční zážitek. Byl skutečný nebo se nám to zdálo? A jak to, že jsme měli oba stejný sen? Byla to záhada nad záhady. Šestý den jsme měli zaplacený výlet do Luxoru. Na chrámy u Údolí králů jsem se těšila.
Za manžela mi peníze vrátili, tak jsem mohla dětem i sobě něco dopřát nad rámec toho, co by nám manžel dovolil. Výlet byl zajímavý. Co mě ale na něm fascinovalo nejvíce, bylo vyprávění o královně Hatšepsut.
Byla známá svou mírumilovnou a laskavou povahou, protože ji ale nechtěli jako vládce faraóna akceptovat, oblékala se jako muž včetně krátké sukýnky a bradky, kterou si lepila. Byla velkou ochránkyní žen a dětí.
Byla to snad opravdu ona, kdo přišel mého muže potrestat za to, jak se choval ke mně a k naší malé dcerce? Ať už to bylo jakkoliv, po návratu do Čech jsem v sobě našla sílu podat žádost o rozvod a obrátit se o pomoc na patřičné organizace.
Juraj se už nikdy svých „problémů s brouky“ nezbavil. Jako by jej víc a víc žrali, až jednoho dne nevydržel a spáchat sebevraždu.
Alena (43), Písek
