Domů     Nejlepší den v mém životě
Nejlepší den v mém životě
3 minuty čtení

Kdyby se nestala ta aprílová příhoda, možná bych byla sama dodnes. Ale jsem šťastně vdaná a mám dceru.

Tehdy jsem učila na gymnáziu a byla jsem to, čemu se říká stará panna. Připadala jsem si stará, dnes vím, že to žádné stáří nebylo, do čtyřicátých narozenin scházel rok. Byla jsem třídní učitelka třídy 4.B, byly to chytré děti, ale zároveň živé až příliš.

Daly mi přezdívku Stará panna, dobře jsem to věděla a měla jsem hrozné tušení, že mi tak říkají i někteří kolegové. Ale budiž. Nad tím jsem dokázala mávnout rukou. Ostatně bylo docela komické, že ze strany mužů o mě zájem býval.

Ale nad každým jsem tak nějak ohrnula nos, až jsem zůstala sama. Asi mi to patřilo. Možná bych byla sama dodnes, kdyby se nestala následující příhoda.

Moji čilí žáci a žákyně chodili „schůzovat“ do blízké hospody, kde se koncem března rozproudila debata na téma apríl. Žákyně Kocourová, známá firma, navrhla, že by byla legrace vyvést aprílem Starou pannu. Pak dali hlavy dohromady a mudrovali, jak to zařídit. Prý se u toho hrozně nasmáli.

Souhlasila jsem

Vymysleli velice diskutabilní projekt. Hostinský, kterému zaplatili za odměnu tři panáky a slíbili mu ještě lahev šampaňského, jim v podroušeném stavu slíbil, že mi zatelefonuje a řekne, že se do mě tajně zamiloval.

Pozve mě na rande, kam ovšem přijde před termínem a jen na vteřinku, aby tam viditelně umístil cedulku apríl.

Zmizí, a celá třída mě pak bude z oken hospody nadšeně pozorovat, jak přicházím, chvíli bezradně přešlapuji a pak vyvalím oči na lístek s nápisem apríl. Málem jim to vyšlo. Chlapík skutečně zavolal, měl příjemný hlas.

Tvrdil, že ho znám, že se potkáváme a že se do mě zamiloval. Hned mě napadlo, že to bude nějaký vtípek mých vydařených žáků, ale do sluchátka evidentně mluvil dospělý chlap. A tak jsem souhlasila. Na rande jsem nebyla, ani nepamatuju.

Netušila jsem, kdo to je, ten hlas jsem neznala. Ale co, vždy jsem měla smysl pro dobrodružství.

Cedule na větvi

Hodně jsem se naparádila, dala jsem si záležet. Vypadala jsem velmi dobře, když jsem se nesla do parčíku k památné lípě, kde jsme měli schůzku. Zvláštní ceduli, kterou někdo připíchl na větev, jsem spatřila už zdálky. Černou fixou zde stálo psáno:

APRÍL. Až sem plán mých žáků vyšel, pak se ze stínů pod borovicí odlepil chlap, který tam byl schovaný, a provinile pravil:

„Omlouvám se, paní učitelko, to byl ale blbej fór, co?“ Hned jsem pochopila: „Najali si vás moji maturanti, že?“ A protože vypadal dost dobře, na to rande jsme šli. Na maturitním večírku mi už dělal společnost. Známou firmu Kocourovou jsme o rok později pozvali na svatbu.

Jana B. (53), Podkrkonoší

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.