Domů     Byla protivná, nafoukaná a přebrala mi všechny kluky
Byla protivná, nafoukaná a přebrala mi všechny kluky
7 minut čtení

Posmívala se mi. Kluci měli oči jen pro ni. Jenomže každý chvilku tahá pilku, milá sestřenko.

Znáte někoho, kdo jezdíval na jarní prázdniny do Prahy? Takových moc není. Patřím mezi ně. Ano, to já jsem jezdívala na “jarňáky” do Prahy, byla to jedna z nemnoha příležitostí, jak se podívat do hlavního města. Věřte nebo ne, nejezdila jsem tam ráda.

Tedy abych byla spravedlivá, teta se strejdou byli fajn, ale sestřenice Ivona mi pila krev. Chovala se nadřazeně, dávala mi najevo, že jsem něco míň než ona. Jen proto, že žila ve velikém městě, zatímco můj tát0a byl hajný, a tak jsme bydleli v lese.

Ivona se mi kvůli tomu posmívala. Několikrát za to dostala od strýčka, což byl brácha mého táty, facku. Od té doby se mi posmívala tak, aby to její rodiče neslyšeli. Říkala mi: Irena z hlubokého lesa.

Tak mě i představovala kamarádkám, které se mi pak samozřejmě smály rovněž. Tropila si blázny z mého oblečení, které, pravda, s poslední módou nekorespondovalo. Z hájovny jsme to měli do nejbližší vesnice tři kilometry, do města dvacet.

Za takových podmínek se oděv nenakupuje snadno, a zvlášť v době, kdy kvalitního, pěkného oblečení nebylo příliš.

Prázdninové peklo

“Tam u vás nejsou obchody?” šklebila se vždy, když jsme se viděly. “Je to na tobě vidět!” Na můj vkus jsme se setkávaly až příliš často. Teta se strejdou ji k nám vozili na část letních prázdnin, a to bylo peklo. V duchu jsem jí neřekla jinak než Protiva.

Její nejfrekventovanější slovo bylo: nuda. Anebo hrůza. S sebou si vozila zavazadlo plné tuzexových hadříků, v lese v nich působila směšně. Chodila tak i na houby.

Můj táta se jí to snažil rozmluvit, vysvětloval jí, že už kvůli klíšťatům by si měla obout gumáky a obléknout tepláky a bundu, ale jen se šklebila a pohrdavě syčela.

“Minišaty na houby?” divila se moje máma. “Ale Ivonko, tady nikdo minišaty na houby nenosí.” Ivonka zvedla oči v sloup, aby dala najevo, že tady jsme sto let za opicemi. Odpověděla svým oblíbeným slovem:

“Hrůza!” Večer jsme jí pak vyndavali klíšťata, která se na ni přisávala po desítkách.

Džínová minisukně

Že přijede Ivona, to se pokaždé rychle rozkřiklo. Moje kamarádky ji srdečně nenáviděly, horší to bylo se zdejšími kluky. Ti byli z Ivony celí pryč.

Když se od hlavy až k patě vyparádila, což za pomoci tuzexového oblečení šlo docela lehce, klukům div nevypadly oči. Úplně zapomněli na místní holky a zírali jen na Ivonu.

Schválně, potvora, nosila kratičkou džínovou minisukni, pochopitelně značkovou, takovou jste jinde než v Tuzexu nebo v Západním Německu nesehnali. Máma mě jednou přistihla, jak kvůli tomu brečím.

Snad mě omlouvá skutečnost, že mi bylo šestnáct let a doopravdy mi přišlo líto, že kluk, do kterého jsem byla tehdy tajně zamilovaná, má oči jen pro Protivu.

Máma to vyřešila tím, že koupila v obchodě partiovým zbožím veselou letní látku, z níž mi minisukni ušila na starém šicím stroji po babičce. Z pilnosti přidala i krémovou halenku s bílým límečkem.

Když jsem si to před velkým zrcadlem v chodbě zkusila, nezbylo než si přiznat, že vypadám jako Božena Němcová, když byla malá. V konkurenci s džínovou značkovou sukní to neobstálo.

Sbohem, Pepo!

A ty plavky, jaké měla! Když se vystavila u rybníka, několik mladíků se málem utopilo. Přitom to byli samí vynikající plavci. Přes plavky nosila průhlednou sukénku, taková nebyla k sehnání nikde jinde než v kapitalistické cizině.

Definitivně mi zprotivila tu mou tajnou lásku, protože Pepík, tak se moje tajná láska jmenovala, pokukoval po Ivoně tak nábožně, až jsem se s ním v duchu rozešla. Naštval mě. Přitom zrcadlo v chodbě mi prozradilo, že nevypadám špatně.

Ale to víte, v tesilových kalhotách z vesnického obchodu a oranžovém kousavém svetru, který upletla maminka, by jako osudová žena nevypadal nikdo.

Běž radši do Prahy

Kazila mi jarní i letní prázdniny. A dělala to s velkou radostí. Jsem přesvědčena o tom, že právě kvůli Ivoně jsem coby nezletilá neměla nikdy žádného kluka.

Všichni se mi zprotivili prázdninovým civěním na Ivonu natolik, že když mi pak o školní rok udělali nějakou nabídku, zasyčela jsem.

“Hele, běž si radši do Prahy za Ivonkou a neztrácej se mnou čas!” A když jsem dosáhla plnoletosti a ocitla se v Praze na koleji, Ivona mi nedala pokoj. Kdepak, příbuzných se člověk jen tak snadno nezbaví.

Soudím, že vzhledem ke své povaze neměla žádné kamarádky, a tak jsem jí zůstala jedině já, sestřenice Irena z hlubokého lesa.

Často mi telefonovala, chodila mě navštěvovat na kolej, zvala mě domů na nedělní obědy. Nemohla jsem odmítnout, přece jen, byla to dcera tátova bratra. Jednoho dne mě na nedělním obědě seznámila s Pavlem. Byl to její spolužák z “vejšky”. Prý vážná známost.

Představila mě slovy: Tak tohle je Irena z hlubokého lesa.

To on si začal

Nutno podotknout, že tehdy už jsem se oblékala “pražsky”, vzezření lesního strašidýlka jsem nechala v hájovně. Pavla moje přezdívka zaujala a se zájmem si vyslechl mé vyprávění o tom, že pocházím ze samoty. Podotkl, že je to romantické.

Ivona vyvalila oči, takovou reakci nečekala. Možná se domnívala, že se mi teď budou posmívat společně. Její kluk Pavel se na mě ale usmíval, byl mi moc sympatický. Pomyslela jsem si: Tebe je, kamaráde, pro tuhle nesnesitelnou nánu škoda.

Ale svatosvatě přísahám, že mě ani nenapadlo, že bych ho Ivoně mohla přebrat. Taková zmije jsem nikdy nebyla. Začal si on, Pavel. Ukázalo se, že s Ivonou chodí tři měsíce a má toho tak akorát.

Ona do něho byla evidentně po uši zamilovaná, on se zakoukal spíš do jejích očividných půvabů. Nicméně, jak mi později prozradil, její chování a její řeči mu už nepřekonatelně lezly na nervy.

Kamínky na okno

Když pak jednoho dne házel kdosi neznámý kamínky na okno koleje, kde jsem bydlela ještě s dalšími dvěma studentkami, myslela jsem, že se mě to netýká, že přicházejí obdivovatelé mých spolubydlících.

Zejména dlouhovlasá dlouhonohá blondýna Lucka jich měla tucty, věčně některý z nich postával pod oknem. Když vyhlédla z okna, poznamenala, že toho kluka nezná. Samotnou ji překvapilo, že tam nestojí její ctitel. Vykoukla jsem, byl tam Pavel.

Divže jsem nevypadla dolů na trávník. Když holky viděly, jak jsem vykolejená, půjčily mi, co mohly: sukni, svetřík, silonky, dokonce mě i rychle nalíčily a kulmou vylepšily neposlušné vlasy.

Byla jsem jim tak vděčná, že jsem jim, když jsem se vracela, koupila dole ve večerce lahev laciného vína.

Vyděšená máma

První rande se opravdu vydařilo. Courali jsme parkem, koukali na měsíc, a že pršelo, to nám bylo naprosto fuk. Nemohla jsem se nezeptat, zda stále ještě chodí s Ivonou, na což odpověděl, že už ne, že už mu z ní definitivně ruply nervy.

Nedivila jsem se, dobře jsem ji znala. S Pavlem jsme si rozuměli natolik, že jsem ho po několika měsících pozvala domů, do hájovny. Moc se těšil. Jenže když se mým rodičům představil, máma vyděšeně zvolala:

“Ježíšmarjá, vy přece chodíte s Ivonou!” A tak moji rodiče pochopili, že jim domů vedu Ivonina kluka. Podezřívali mě, že je to jen ubohá pomsta, ale to se mýlili. Byla to celoživotní láska.

Irena S. (55), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i