Domů     Nemáte milence? Tak si ho vymyslete!
Nemáte milence? Tak si ho vymyslete!
7 minut čtení

Ta ženská se jmenovala Nina a byla rozhodnutá zničit mi život. Řekla jsem si, že to nevzdám bez boje.

Vrabci na střeše si už štěbetali, že je mi můj manžel nevěrný, věděli to úplně všichni, jen já stále nic netušila. Nebo spíš jsem to nechtěla vědět. Choval se podezřele, to je pravda, ale já jsem před tím zavírala oči. Bylo to tak lepší.

Stále ještě zbývala naděje, že jsem si to hrozné podezření vykonstruovala a že ty jeho služební cesty, záchvaty na chlapa až nebývalé čistotnosti, okamžiky roztržitosti či komické postávání před zrcadlem, že je to všechno jen nevinná shoda okolností.

A pak jednoho dne přiletěla, ano, to je to správné slovo, přiletěla moje sestra. Připomínala rozzuřené tornádo. Nechápala jsem, proč se tak mračí. Bylo pěkné sobotní ráno.

Když jsem své starší a mnohem temperamentnější sestře otevřela dveře bytu, vychrlila na mě: “Kde máš manžela?” Nechápala jsem, o čem to mluví. Zírala jsem na ni jako na zjevení. Pokrčila jsem rameny: “No přece na služebce. Co blázníš?” Ječela na mě:

“Tak na služebce, jo? Jak můžeš být tak strašně naivní?” Teď, když už to přede mnou někdo skutečně vyslovil, jsem věděla, že je to pravda. Svezla jsem se na židli a chtělo se mi umřít. Sestra mi přinesla sklenici vody.

Rozveď se!

Prudce oddechovala, pozorovala s přimhouřenýma očima, jak hltavě piju, a mírnějším hlasem podotkla: “Někdo ti to už prostě musel říct. Nemohla jsem se už koukat na to, jak si z tebe všichni dělají srandu.” Sklopila jsem oči.

Moje sestra Gábina byla vždycky mnohem průbojnější a energičtější než já. Ta by si žádné podvádění líbit nenechala. Udělala by z bytu kůlničku na dříví a nevěrníka by vyhodila oknem.

“Jak jsi to jen mohla dopustit?” zeptala se nevěřícně. Hluboce jsem se zamyslela. Nevím, opravdu nevím.

Tehdy mi bylo dvaatřicet let, byla jsem čtyři roky vdaná za Roberta, svou životní lásku, a nějak mě prostě nenapadlo, že by byl schopen vést druhý život, o němž by mi nic neřekl. Že má tajemství. To se nemělo stát.

Moje sestra Monika, která neměla vůbec žádné sklony k diplomacii, mi řekla: “Rozvedla bych se s ním. Tohle se neodpouští.” Poctivě jsem se nad jejími slovy zamyslela. S tím výsledkem, že si něco takového zkrátka nedovedu představit. Prostě jsem za nic na světě nechtěla o Roberta přijít.

Co teď uděláš?

Ten večer se Robert nějakým zázrakem objevil doma. Řekla jsem mu, že ode dneška nebudeme chodit kolem horké kaše, protože už všechno vím. Bála jsem se, že bude zapírat, ale bála jsem se i toho, že řekne pravdu. Bylo mi hrozně, pekelně.

Robert naštěstí nezapíral. Sedl si ke stolu a vyhrkl: “Neplánoval jsem to. Vím, že ti ubližuju. Ale jsem v tom až po uši a bojím se, že to nedokážu ukončit.”

Tak to opravdu nebylo dobré. Skutečnost se ukázala ještě horší, než jsem očekávala. Mrazivě jsem se optala: “Dobře, a co teď uděláš? Odstěhuješ se?” Mlčky zavrtěl hlavou. Zjevně se nechtěl vzdát ani jedné z nás.

Trápil se, ale co to bylo proti tomu, jak jsem se trápila já! Hlavně jsem se snažila nebrečet. Řekla jsem mu, že se časem bude muset odstěhovat, protože na to nemám nervy, a šla jsem si lehnout do obýváku. Myslela jsem si, že budeme plánovat miminko, a ne… rozvod.

O deset let starší

Nedokážu říct, kolik nocí jsem proplakala, ale bylo jich hodně. Musela jsem ovšem chodit do práce, která vyžadovala soustředění, pracovala jsem totiž jako mzdová účetní. Tehdy jsem měla opravdu strach, abych neudělala nějakou chybu.

Kolegyně se na mě tak divně dívaly a ptaly se, co je se mnou. Tak jsem se jednou v denním světle odvážně podívala do zrcadla a zděsila jsem se. Vypadala jsem o deset let starší. A byla jsem neuvěřitelně zanedbaná.

Zrcadlo ukázalo stárnoucí ženštinu s neučesanými, rozježenými vlasy, šedivým zmačkaným obličejem a obrovskými kruhy pod očima, oči měly červenou barvu. Jedno z nich zřetelně cukalo.

Když jsem, otřesena tím, co jsem viděla, vycházela z toalety, kolegyně, kterou jsem potkala na chodbě, se mě zeptala, jestli nejsem nemocná. To byl poslední hřebíček.

Rozhodla jsem se, že když už nejsem schopna udělat něco kloudného se svým životem, zapracuji alespoň na svém vzhledu.

Kdo to byl?

Několik dní nato jsem se objednala do kadeřnictví. Vedle v oděvech jsem si poté koupila nové letní šaty a začala jsem se zase líčit. Dost jsem tehdy zhubla, ale ne tak, abych vypadala vychrtle, jen tak akorát. Zírala jsem na sebe, jak mi to sluší.

Toho utrápeného výrazu jsem se sice nezbavila, ale jinak to bylo docela dobré. Po dlouhé době jsem byla spokojena s tím, jak vypadám. Ještě jsem to doplnila letními střevíčky s vyšším podpatkem. Hned mi ten život připadal hezčí, než byl ve skutečnosti.

Když jsem pak spokojeně připlula domů, otevřel mi Robert. Prohlédl si mě, do očí se mu vloudil divný výraz, a povídá: “Tobě to sluší.” Vypadal čím dál zachmuřeněji. “To je snad dobře, ne?” odpověděla jsem. Vtom se ozval telefon.

Robert k němu přiskočil, zvedl sluchátko, několikrát zvolal: “Haló? Haló? Kdo to je?” Pak sluchátkem praštil zpátky do vidlice a houkl: “Kdo to byl?!” Pokrčila jsem rameny. “To bylo pro tebe!” zařval. Upřímně jsem se podivila.

Jak mám vědět, pro koho ten hovor byl, když ten dotyčný na druhém konci drátu beze slova zavěsil? Robert ještě jednou zařval: “Kdo to byl?” Potom si vzal bundu a práskl za sebou dveřmi.

Tajemný milenec

Pustila jsem si televizní seriál a otevřela bonboniéru, nadbytečných kilogramů jsem se bát nemusela, byla jsem hubená jako lunt. Když pak zase někdo telefonoval, vymrštila jsem se z křesla a rychle vzala sluchátko. Byla to sestra.

Smála se a říkala, že schválně volá tomu padouchovi, čímž myslela mého muže, a hned to zavěsí, aby si myslel, že mi volá nějaký tajemný milenec. To mě rozčililo, nelíbilo se mi to. “Hned toho nech,” požádala jsem ji.

“Je to hloupé, nechci, abys to dělala.” Ujistila mě, že bude telefonovat dál, aby toho padoucha vytrestala. Praštila jsem telefonem.

Ve vzteku jsem snědla celou bonboniru a vzala jsem si ještě navrch prášek na spaní, protože jsem už několik nocí nezamhouřila oka. Když jsem usínala, napadlo mě, že mám příšerného manžela a bláznivou sestru a že jsme opravdu děsná rodina.

Krčila jsem rameny

Koupila jsem si ještě jedny šaty i boty, abych vylepšila svůj vzhled. Začalo mě bavit, jak to manžela znervózňuje. Navíc jsem měla pocit, že se zdržuje doma častěji než dříve.

A protože moje sestra i přes můj zákaz sem tam zatelefonovala a ihned pak položila telefon, jako by byla můj záhadný milenec, Robert šílel vzteky. “Takže ty někoho máš?” štěkal na mě. Jen jsem krčila rameny a tvářila se tajemně.

Robert pobíhal po bytě a vyl jako pes, který má vzteklinu. A když jsem se pak vrátila domů později a v povznesené náladě, protože kolegyně v práci měla narozeniny, obvinil mě z nevěry. Musela jsem se smát, i když hořce.

“Myslela jsem, že nevěra je tvoje parketa,” syčela jsem na něho. Zařval, že se s Ninou – takže se jmenovala Nina – před týdnem rozešel. Patrně k tomu skutečně přispěly i telefonáty mé sestry a moje dvoje nové šaty. Brzy nato jsem otěhotněla, takže Nina měla smůlu.

Marie S. (55), okolí Kutné Hory

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou