Domů     Maminka odešla jako první
Maminka odešla jako první
4 minuty čtení

Když moje maminka odešla ze světa vlastní rukou, bylo to pro mě něco šíleného. To jsem ještě netušila, co všechno mě v životě potká.

Pamatuji si na poslední roky s maminkou. Po tom, co odešel táta a bratr začal studovat v jiném městě, jsme zůstaly samy dvě. Maminka měla dost náročnou práci, já končila gymnázium a chystala se také na studium mé vysněné medicíny.

I když náš život byl trochu hektický, nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží katastrofa. Na škole mi začal „svaťák“ a já se odjela s kamarádkou učit na maturitu na chatu jejích rodičů.

Nemohla jsem otevřít

Když jsem se vrátila po třech dnech domů, bylo zamčeno a klíče zevnitř. Snažila jsem se na maminku dozvonit, bouchala jsem na dveře a nakonec sousedka řekla, že bych raději měla zavolat policii. Ta našla moji milovanou maminku s podřezanými žilami. Proč?!

Křičelo to všechno ve mně. Nechápala jsem to a dodnes neznám jediný důvod, proč to udělala. Odešla bez sebemenšího slůvka vysvětlení, bez rozloučení. Nevím, jak se mi podařilo za dané situace odmaturovat.

Na vysokou jsem ale musela zapomenout a rychle si začít vydělávat. Odejít jsem narychlo musela i z našeho bytu. Nemohla jsem tam zůstat, protože tam na mě všechno padala.

Klid jsem našla v rodině

Několik let jsem si dost obtížně prokousávala cestu životem. Dostatek práce mi ale dával šanci nemyslet na to, co mě potkala. I když jsem se v noci stále budila a dokonce jsem prý křičela a brečela ze spaní. Pak přišla změna.

U nás v podniku jsem objevila Luboše. Byl o dva roky starší, svobodný a slušný. Nejvíc mi imponoval svým klidem a vyrovnaností, kterou přenášel i na mě. Chodili jsme spolu téměř dva roky a pak se vzali. Rok na to se nám narodilo první dítě.

Měla jsem svou rodinu, své zázemí a říkala jsem si, že konečně snad zlé časy pominuly. K mojí a Lubošově radosti se nám narodila ještě dcera. Co víc jsem si mohla přát. Měla jsem milovaného muže, který naše dvě roztomilé děti přímo zbožňoval.

Věnoval se jim každou volnou chvilku. Byla jsem opravdu šťastná.

Už se domů nevrátil

Bylo to ráno, jako každé jiné. Naše čtyřčlenná rodinka společně posnídala. Já byla stále ještě s Majkou doma na mateřské. Luboš se s námi rozloučil a cestou do práce odvedl Pavlíka do školky.

Celé dopoledne jsme si s Majkou hrály a po obědě jsme došly pro Pavlíka. Připravila jsem prima večeři a nedočkavě čekala, až se manžel vrátí. Plánovali jsme výměnu bytu a já ten den právě objevila skvělou nabídku.

Už jsem se těšila, jak se spolu večer stulíme na pohovce a budeme rozvíjet naše plány do budoucna. On ale pořád nešel. Netušila jsem, co se mohlo stát, ale přepadla mě strašlivá úzkost. Děti už dávno spaly, když se rozezněl zvonek u dveří.

Polomrtvá hrůzou jsem otevřela. Dva policisté mi přišli oznámit, že můj milovaný Luboš nežije.

Musela jsem fungovat dál

Byla to hrůza, která se nedá vypovědět. Manžela našli mrtvého přímo na pracovišti. Nejprve mi oznámili, že šlo o sebevraždu. Pak to chvíli vyšetřovali jako možné cizí zavinění a nakonec to zase uzavřeli jako sebevraždu. Záhad kolem toho bylo víc než dost.

Nedokázala jsem uvěřit, že by se Luboš vzdal dobrovolně života. Života se mnou a svými dětmi, které tak miloval. Vždyť ráno, když odcházel, byl přece naprosto v pořádku. Nechce se mi tomu věřit dodnes. Musím ale přiznat, že to tak nakonec mohlo být.

Vždyť stejnou záhadou pro mě byla smrt maminky. A člověk se asi nikdy nedokáže doopravdy vžít do pocitů a myšlenkového pochodu sebevrahů.

Další chvíle hrůzy

Přes všechny tragédie život šel dál a já se musela postarat o děti. Časem jsem našla i nového přítele. Dokonce jsem se přihlásila i na vysokou školu se speciální pedagogikou a zdárně dokončila bakaláře. Děti mi vyrostly a vyletěly z hnízda.

Pavlík se brzy oženil a já záhy měla první vnučku Dianku. Byla to taková poslušná a roztomilá holčička. Krátce po jejích třináctých narozeninách mi syn zavolal. Prý se nemám bát, ale Dianka snědla nějaké prášky a teď je v nemocnici. Minulost mě zase dohnala.

To přece není možné další sebevražda v rodině. U Dianky naštěstí šlo o demonstrativní pokus z nešťastné lásky. Co nás ale čeká příště?

Tereza D. (64), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může