Domů     Dlouho jsme čekaly na setkání
Dlouho jsme čekaly na setkání

To, kam se člověk narodí, nemůže ovlivnit. Ale při trošce štěstí je možné do nepříznivého vývoje zasáhnout. Chce to jen dostatek trpělivosti a odhodlání nevzdat to. Alespoň mně se to vyplatilo.

Z raného dětství mám vzpomínky dost mlhavé. Ze všeho nejvíc si pamatuji na ten vlak, do kterého nás maminka posadila i s dopisem pro babičku, která nás měla vyzvednout na nádraží. Ale jen mlhavě na mámu.

Vlastně si její obličej vůbec nevybavuji, jen postavu, drobnou, hubenou, nedostupnou. Někde v takovém vzpomínkovém pološeru se mi pak vybavují chvíle zoufalství, když jsme se sestrou Magdou stály u vlaku a nebyl nikdo, kdo by nás chtěl.

Dodnes cítím tu úzkost a strach z cizích uniformovaných pánů. Pak už si pamatuji jen na děcák. Ten mám vrytý do paměti nesmazatelně na celý život. Vždyť jsme v něm strávila rovných jedenáct let!

Magda odešla brzy

Bylo mi tehdy sedm let a Magdě tři a půl. Ocitly jsme se ze dne na den v úplně cizím prostředí mezi jinými dětmi a neznámými tetami. Několik dní jsme jenom probrečely ani jíst jsme nechtěly.

Pak jsme si ale zvykly a nakonec jsme měly radost, že máme nějaké kamarády. Já konečně začala chodit do školy a tam se mi moc líbilo. Pak mi ale osud zasadil obrovskou ránu. Pro Magdičku si přišli nějací úplně cizí manželé a odvedli si ji domů. Adoptovali ji a mně zmizela moje malá sestřička nadobro z očí.

Chtěla jsem za sestrou

Zase jsem prožívala obrovský stres. Ztráta sestry byla pro mne hrozná událost, se kterou jsem se nechtěla smířit. Dvakrát jsem se pokusila z děcáku utéct. I když jsem vlastně nevěděla, kam bych měla jít sestru hledat.

Pokaždé mě proto chytli a vrátili zpět do domova, kde jsem se nikdy jako doma necítila. Byla jsem ale už starší dítě, a tak mě si, na rozdíl od sestry, nikdo neadoptoval.

Krušný život v domově

V děcáku jsme tak zůstala až do svých osmnácti let. Zvykla jsem si, ale nebyl to nijak hezký život. Zažila jsem tam různé křivdy, ústrky a šikanu. Časem jsem si na drsné podmínky sice zvykla a dokázala jsem se bránit, ale pořád mě provázela jediná otázka:

„Proč se mi to všechno stalo? Proč nemám normální rodinu a kam se poděli moji rodiče?“ A také ta babička, za kterou jsme jely s Magdičkou. Kde té je konec. Zpočátku mi na mé naléhavé otázky nikdo neodpovídal.

Na minulost nebyl čas

Když už jsem byla plnoletá, odešla jsem z domova a našla si práci v pohostinství i s ubytováním. Svět se se mnou zatočil, byla to jedna velká neznámá a já se se životem musela dost obtížně prát. Bylo to cestou pokus, omyl. Jeden takový omyl byl Tomáš.

Když jsme s ním otěhotněla, řekla jsem si, že mému dítěti nepřipravím osud bez rodiny, jako jsem měla já. Tomáše jsem si proto vzala, i když jsem tušila, že to není ta správná volba.

Byl to barman, který velice rád holdoval alkoholu a opilý pak byl hrubý a násilnický.

Začala jsem pátrat

Nakonec jsme se tedy rozvedli a já s dvanáctiletou dcerou jsem se odstěhovala za prací do jiného města. Dcera se začala postupně vyptávat na babičku a na příbuzné a já pro ni neměla žádné odpovědi.

To mě přivedlo k tomu, že jsem znovu začala pátrat po své minulosti. Kontaktovala jsem ještě některé tety z děcáku a měla jsem štěstí. Jedna z nich, už byla v důchodu, a konečně mi řekla informace, které mě nasměrovaly správnou cestou.

Pravda byla krutá

Nejprve jsem zjistila, že moje matka, která nás tak znenadání opustila, před nedávnem zemřela. Náš otec byl neznámý, protože nebyl v rodném listě uveden.

Přesto nás tehdy tím vlakem maminka poslala za jakousi babičkou, která zřejmě byla matkou mého otce a neměla ani tušení že existujeme. Navíc jsme dojely na špatnou adresu. Bylo to tolik záhad najednou, že jsem se v tom úplně ztrácela. Bohužel odpověď na to, proč to všechno maminka udělala, už nikdy nedostanu.

Setkání byla úžasné

Moje pátrání se ale vyplatilo a já nakonec slavila velký úspěch. Našla jsem svou sestru. Nechtěla jsem tomu vůbec věřit. Naposledy jsem Magdičku viděla, když jí byly čtyři roky. Teď přede mnou stála neznámá, hezká čtyřicátnice.

Už měla dvě dospívající děti a příjemného manžela. A hlavně milující adoptivní rodiče. Celá léta prožila v milující rodině, která nyní k sobě zahrnula i mě s dcerou. Adoptivní rodiče Magdy moc litovali, že si nás tehdy před lety nevzali obě.

Ale jak sami přiznali, tenkrát se na výchovu dvou dětí prostě necítili, báli se, že to nezvládnou. Naprosto to chápu a jsem ráda, že je mám aspoň dnes. Jsme konečně rodina.

Veronika B. (47), Olomouc

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
23.9.2023
Dostala jsem se do nečekané situace. Když jsem podědila psa, chtělo se mi plakat. Netušila jsem, jaké štěstí mě v podobě chlupatého tvora ještě na stará kolena potká! Na stará kolena jsem si pořídila přítele. No, to je možná trochu nadnesené. Byl to soused. Ale trávili jsme spolu veškerý volný čas, jezdili na výlety, a dokonce i na dovolenou. Zdeněk neměl děti, byl sám, což bylo fajn, ale jednu
19.9.2023
Rodiče si prý nevybíráme, ovšem děti si můžeme vychovat. Říká se to. Realita je ovšem jiná, někdy krutá. Je to těžké přiznat. Možná si i já sama nechci připustit, že jsem zklamala, něco podcenila ve výchově. Znáte to. K vlastním dětem je člověk shovívavý. A já to nechala dojít až moc daleko. S mužem jsme měli hezké manželství a naší dceři Peťulce jsme chtěli dopřát. Takže jsme byli hodně času v
18.9.2023
Okolí si myslí, že mám šťastný život, protože se stále usmívám. Ale i mne potkala zklamání, o kterých nemluvím… Jsem taková povaha, přiznávám. Možná je to tím, že nechci svým smutkem obtěžovat. Možná si vážím toho, že i když mi život také přinesl nelehké chvíle, stále jsou na tom mnozí hůře. Ale i já mám momenty, kdy si o samotě popláču, někdy nevím, jak dál, dostala jsem spoustu ran od lidí, k
15.9.2023
Musela jsem si vyzkoušet všechno a dostala se rychle na šikmou plochu. Klesala jsem stále hlouběji. Ničily mě drogy. Už jsem vzdávala život. Pak přišel zásah shůry. Moje výchova byla problematická. Byla jsem nezvladatelná a chodila za školu. Tehdy jsem si přečetla knihu „My děti ze stanice ZOO“, ale od drog mě to rozhodně neodradilo, spíše naopak. Příběh Christine mi připadal úžasný a já zat
15.9.2023
Myslela jsem si, že dělám dobře, když upozorním úřady na kamarádčiny potíže s dcerou. Otočilo se to proti mně. Vysloužila jsem si pár facek. Děti vychovávala sama. Když bylo jejímu synovi devatenáct, přestěhoval se k přítelkyni a Mirka zůstala sama s dcerou Viky. V tu dobu potkala muže, který ji po letech samoty oslovil. Začali spolu bydlet. Mirka ale netušila, jaký problém tím nastane. Její
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Pocházel první mistr světa v šachu z Prahy?
epochalnisvet.cz
Pocházel první mistr světa v šachu z Prahy?
Rodina chudého pražského krejčího Josefa Steinitze žije na okraji židovského ghetta a v květnu 1836 do ní přibude další z mnoha dětí. Wilhelm přichází na svět s tělesnou vadou, v důsledku níž bude po
Domácí citronový cheesecake
tisicereceptu.cz
Domácí citronový cheesecake
Dezert můžete při servírování ozdobit plátky citronu, citronovou kůrou nebo kopečkem šlehačky. Potřebujete 200 g máslových sušenek 100 g másla Náplň 50 g cukru krupice 500 g ricotty nebo
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Čočková pomazánka s mletou paprikou
tisicereceptu.cz
Čočková pomazánka s mletou paprikou
Nejlépe chutná na čerstvém chlebu, ale při oslavách do ní můžete namáčet na silnější proužky nakrájenou mrkev nebo řapíkatý celer. Suroviny 200 g žluté nebo červené čočky 200 ml vody 2 stroužk
Prozradila svůj recept na mládí
nasehvezdy.cz
Prozradila svůj recept na mládí
Zpěvačka, herečka a máma dvou synů Lucie Vondráčková (43) prozradila, díky čemu vypadá sotva na třicet. Za celý svůj život nejenže nikdy nekouřila, ale nedotkla se prý ani kapky alkoholu. „Ano, nud
Oplácím mu stejnou mincí
skutecnepribehy.cz
Oplácím mu stejnou mincí
Jeho lži mi zprvu přišly jako nevinné bláboly. Až pozdě jsem si uvědomila, jak jsou kruté. Netušila jsem, že mi zničí celý život! Už zamlada vynikal svým sarkasmem a ironií. Právě to se mi na něm tehdy líbilo. Byl prostě jiný než ostatní kluci. Zamilovala jsem se a byla svatba. Lásku mi ale nikdy nevyznal.
Zrekonstruovaný rodokmen neolitické rodiny
21stoleti.cz
Zrekonstruovaný rodokmen neolitické rodiny
V severní Francii v oblasti Pařížské pánve bylo už v roce 2000 objeveno rozsáhlé neolitické pohřebiště. Díky pokrokům v analýze dávné DNA se nyní vědcům podařilo získat genomy 94 jedinců, kteří, jak s
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
epochanacestach.cz
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
O grafitu víme, že se používá k výrobě tužek, ale naši dávní předkové ho znali především jako přísadu do keramiky. Proto také na Českokrumlovsku kvalitní grafit těžili už Keltové a po nich se v tom pokračovalo i v dalších staletích. Posledním z otevřených dolů byl v 70. letech minulého století Městský vrch spojený překopem s nedalekým dolem Lazec. A právě v těchto
Spřízněná duše ji láká
nasehvezdy.cz
Spřízněná duše ji láká
Znají se hodně dlouho. Netají se tím, že jsou skvělí kamarádi. Povídá se ale, že mezi Janou Paulovou (68) a Petrem Rychlým (58) bylo i něco víc. Herečka ze seriálu Jedna rodina je přitom vdaná. S
Nejslavnější česká bratrovražda. Ale kdy se stala?
epochaplus.cz
Nejslavnější česká bratrovražda. Ale kdy se stala?
Měla to být oslava, při které v Boleslavi zasednou za masivními stoly dva bratři: kníže Václav (asi 907–935/929) a Boleslav (asi 915–967/972), který si později získá přízvisko Ukrutný. Svátek svatých Kosmy a Damiána však naservíruje krvavou dohru. Nejznámější vraždu české historie.     Co o ní lze s jistotou říct? Téměř nic – snad kromě
Babí léto v Hliněné Baště
iluxus.cz
Babí léto v Hliněné Baště
Každé roční období přináší návštěvníkům průhonické restaurace Hliněná Bašta jinak chuťově zabarvené dobroty. Proto netřeba „smutnit“, že léto tak rychle uteklo, neboť poklidné posezení na romantické t
Letecká bitva UFO: Co viděli rybáři na obloze nad Baltským mořem?
enigmaplus.cz
Letecká bitva UFO: Co viděli rybáři na obloze nad Baltským mořem?
Bylo 8. dubna 1665 odpoledne. Skupina šesti rybářů se právě v pobřežních vodách Baltského moře u města Stralsund věnovala lovu sleďů. V dalších minutách se však stalo něco, pro co nemá ani současná vě