Domů     Dlouho jsme čekaly na setkání
Dlouho jsme čekaly na setkání
5 minut čtení

To, kam se člověk narodí, nemůže ovlivnit. Ale při trošce štěstí je možné do nepříznivého vývoje zasáhnout. Chce to jen dostatek trpělivosti a odhodlání nevzdat to. Alespoň mně se to vyplatilo.

Z raného dětství mám vzpomínky dost mlhavé. Ze všeho nejvíc si pamatuji na ten vlak, do kterého nás maminka posadila i s dopisem pro babičku, která nás měla vyzvednout na nádraží. Ale jen mlhavě na mámu.

Vlastně si její obličej vůbec nevybavuji, jen postavu, drobnou, hubenou, nedostupnou. Někde v takovém vzpomínkovém pološeru se mi pak vybavují chvíle zoufalství, když jsme se sestrou Magdou stály u vlaku a nebyl nikdo, kdo by nás chtěl.

Dodnes cítím tu úzkost a strach z cizích uniformovaných pánů. Pak už si pamatuji jen na děcák. Ten mám vrytý do paměti nesmazatelně na celý život. Vždyť jsme v něm strávila rovných jedenáct let!

Magda odešla brzy

Bylo mi tehdy sedm let a Magdě tři a půl. Ocitly jsme se ze dne na den v úplně cizím prostředí mezi jinými dětmi a neznámými tetami. Několik dní jsme jenom probrečely ani jíst jsme nechtěly.

Pak jsme si ale zvykly a nakonec jsme měly radost, že máme nějaké kamarády. Já konečně začala chodit do školy a tam se mi moc líbilo. Pak mi ale osud zasadil obrovskou ránu. Pro Magdičku si přišli nějací úplně cizí manželé a odvedli si ji domů. Adoptovali ji a mně zmizela moje malá sestřička nadobro z očí.

Chtěla jsem za sestrou

Zase jsem prožívala obrovský stres. Ztráta sestry byla pro mne hrozná událost, se kterou jsem se nechtěla smířit. Dvakrát jsem se pokusila z děcáku utéct. I když jsem vlastně nevěděla, kam bych měla jít sestru hledat.

Pokaždé mě proto chytli a vrátili zpět do domova, kde jsem se nikdy jako doma necítila. Byla jsem ale už starší dítě, a tak mě si, na rozdíl od sestry, nikdo neadoptoval.

Krušný život v domově

V děcáku jsme tak zůstala až do svých osmnácti let. Zvykla jsem si, ale nebyl to nijak hezký život. Zažila jsem tam různé křivdy, ústrky a šikanu. Časem jsem si na drsné podmínky sice zvykla a dokázala jsem se bránit, ale pořád mě provázela jediná otázka:

„Proč se mi to všechno stalo? Proč nemám normální rodinu a kam se poděli moji rodiče?“ A také ta babička, za kterou jsme jely s Magdičkou. Kde té je konec. Zpočátku mi na mé naléhavé otázky nikdo neodpovídal.

Na minulost nebyl čas

Když už jsem byla plnoletá, odešla jsem z domova a našla si práci v pohostinství i s ubytováním. Svět se se mnou zatočil, byla to jedna velká neznámá a já se se životem musela dost obtížně prát. Bylo to cestou pokus, omyl. Jeden takový omyl byl Tomáš.

Když jsme s ním otěhotněla, řekla jsem si, že mému dítěti nepřipravím osud bez rodiny, jako jsem měla já. Tomáše jsem si proto vzala, i když jsem tušila, že to není ta správná volba.

Byl to barman, který velice rád holdoval alkoholu a opilý pak byl hrubý a násilnický.

Začala jsem pátrat

Nakonec jsme se tedy rozvedli a já s dvanáctiletou dcerou jsem se odstěhovala za prací do jiného města. Dcera se začala postupně vyptávat na babičku a na příbuzné a já pro ni neměla žádné odpovědi.

To mě přivedlo k tomu, že jsem znovu začala pátrat po své minulosti. Kontaktovala jsem ještě některé tety z děcáku a měla jsem štěstí. Jedna z nich, už byla v důchodu, a konečně mi řekla informace, které mě nasměrovaly správnou cestou.

Pravda byla krutá

Nejprve jsem zjistila, že moje matka, která nás tak znenadání opustila, před nedávnem zemřela. Náš otec byl neznámý, protože nebyl v rodném listě uveden.

Přesto nás tehdy tím vlakem maminka poslala za jakousi babičkou, která zřejmě byla matkou mého otce a neměla ani tušení že existujeme. Navíc jsme dojely na špatnou adresu. Bylo to tolik záhad najednou, že jsem se v tom úplně ztrácela. Bohužel odpověď na to, proč to všechno maminka udělala, už nikdy nedostanu.

Setkání byla úžasné

Moje pátrání se ale vyplatilo a já nakonec slavila velký úspěch. Našla jsem svou sestru. Nechtěla jsem tomu vůbec věřit. Naposledy jsem Magdičku viděla, když jí byly čtyři roky. Teď přede mnou stála neznámá, hezká čtyřicátnice.

Už měla dvě dospívající děti a příjemného manžela. A hlavně milující adoptivní rodiče. Celá léta prožila v milující rodině, která nyní k sobě zahrnula i mě s dcerou. Adoptivní rodiče Magdy moc litovali, že si nás tehdy před lety nevzali obě.

Ale jak sami přiznali, tenkrát se na výchovu dvou dětí prostě necítili, báli se, že to nezvládnou. Naprosto to chápu a jsem ráda, že je mám aspoň dnes. Jsme konečně rodina.

Veronika B. (47), Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé