Svatební zvony jsem slyšela už mnohokrát, ale nikdy ne na své svatbě. Teď tedy nastal ten krásný den D. A já jsem doopravdy šťastná.
Malá Rozárka poletuje po pokoji jak motýlek. V těch krásných nadýchaným šatičkách vypadá úžasně, přímo andělsky. Moje malá vnučka je celá rozechvěla, jde mi totiž za družičku. A svatbu, to ještě nikdy nezažila. To já už jsem starý harcovník. Na kolika svatbách sem to jen za svůj dlouhý život byla? Kolika nešťastníkům jsem ten jejich svazek odsvědčila, aby se oni pak po několika letech rozváděli s velkým křikem a nehezkými scénami. Ale pryč s takovými myšlenkami. Dnes je přece můj svatební den. A já si ho chci užít, jak se patří.
Moje první svatba
Ještě na střední škole jsme šla svědčit své nejlepší kamarádce. Znaly jsme se téměř od narození, vychodily spolu jesle, školku, základku i střední. Pak poznala svého Milana a hned po maturitě se brali. Tehdy jsem také snila o tom, jak se vdám, jak budu mít velkou rodinu a skvělého manžela. Ale studovala jsem a na vážné známosti moc času neměla. Když se mi pak kamarádka po třech letech přiznala, že ji manžel bije, trochu jsem svou touhu po vdavkách přehodnotila.
Život na psí knížku
Dlouhá léta jsem pak žila se svým spolužákem z vysoké, s Petrem. Byl hodný, milý a dostatečně tolerantní. Usoudili jsme, že pro náš hezký vztah není zapotřebí nějaký papír z úřadu. Pořídili jsme si také dvě hezké děti a opravdu nějaký čas žili zcela spokojeně. Mezitím se moji přátelé vdávali, ženili a zase rozváděli. A nikdo z nich se mě nezapomněl zeptat, kdy do toho praštím já. Vždycky jsem s úsměvem říkala, že si svatbu také někdy zkusím. Ale vdávat se budu, až mi bude šedesát.
A byla jsem sama
Naše děti dost rychle odrostly a odešly z domu. Zůstali jsme s Petrem sami a začala na nás náhle působit ponorka. Petr už tolik netoužil po volném svazku. Dostatečně rázně a neomaleně mi to dal najevo, když se seznámil s o dvacet let mladší přítelkyní, se kterou se rozhodl založit klasickou rodinu, jak to nazýval. Když mě pozval na svatbu, brala jsem to napřed jako krutý žert. Pak jsem si ale řekla proč ne. Vždyť ten náš vztah byl leta krásný a byla to naše společná volba. Teď chce Petr žít jinak.
Bylo to jen letmé setkání
Petrova svatba byla naprostá klasika se vším všudy. Na hostině jsem seděla vedle nevěstiny kamarádky a z druhé strany vedle jejího vzdáleného strýce. Zvolila jsem konverzaci s kamarádkou, abych o nevěstě něco zjistila. Jsem prostě zvědavá ženská. Se strýčkem jsme si proto během večera vyměnili jen pár krátkých vět.
Zavolal už za tři dny
Velmi mě proto překvapilo, když se mi následující týden rozezvučel v kabelce mobil. Bylo to neznámé číslo. Chvíli jsem to nechtěl ani vzít, neznámé hovory dost často neberu, pak mě ale cosi poňouklo, ať to rychle zvednu. Na druhém konci se ozval příjemný, hluboký hlas, který jsem ihned poznala. Byl to strýček Filip ze svatby. Řekl, že by mě rád někdy viděl a jestli bychom mohli zajít na kávu. Číslo na mě mu prý dala jeho neteř. Trochu mě pobavila skutečnost, že manželka mého dlouholetého partnera si hraje na dohazovačku, ale nakonec jsem se schůzkou souhlasila.
Asi jsem se zamilovala
I když Filip nebyl moje láska na první pohled, něco mě na něm zvlášť přitahovalo. Možná jeho sexy hlas jeho příjemné vystupování. Byla jsem ráda v jeho přítomnosti. Začali jsme se pravidelně scházet. Někdy jsme zašli na vínečko a večeři do restaurace, jindy do kina či do divadla. Někdy jsme si o víkendu udělali výlet někam do přírody. Viktor byl už podruhé rozvedený, nějak se mu manželství nedařila, ale sám rozhodně zůstat nemínil.
Chvíle plná dojetí
Jednou mě Viktor pozval do botanické zahrady. Tam uprostřed rozkvetlých stromů a keřů přede mnou poklekl a s prstenem v ruce mě požádal o ruku. Byl to šok. Na něco takového jsem v duchu už ani nepomyslela. Vždyť už jsem na vdavky moc stará, ženská před důchodem. Jenže i na to měl Viktor připravenou odpověď. Řekl mi, že jsem přece kdysi dávno všem slibovala, že se vdám, až mi bude šedesát. A to mi prý bude už za půl roku. Do té doby, jak mě Viktor ujistil, prý všechny svatební přípravy zvládneme. Zvládli jsme je, stejně jako svatbu a oslavu mých kulatin. A já jsem vážně šťastná.
Jaroslava Z. (60), Pardubice
