Domů     Sestra neunesla těžkou roli matky samoživitelky
Sestra neunesla těžkou roli matky samoživitelky

Vždycky se dá všechno řešit. Jenže když se problémy na vás valí ze všech stran, nedokážete najednou vidět řešení jinde, než všechno ukončit.

Moje mladší sestra Madla byla velmi dobrá ve své profesi a byla také skvělá matka dvou dětí. Takové předpoklady ale vždy nestačí na to, aby se v životě dařilo.

Před sedmi lety po tom, co jí opustil manžel, se začala potýkat nejen s osobními, ale také s finančními problémy. Kromě této rány ji totiž zasáhl i podnikatelský nešvar, kdy jí dlužníci platili faktury s velkým zpožděním, nebo dokonce vůbec.

Druhotná platební neschopnost ji naprosto zlikvidovala nejen jeho prosperující podnikatelku, ale vedla i k velké psychické újmě. Dluhy nezadržitelně rostly.

Pro jistotu a zavčasu se rozhodla přepsat svůj dům na své děti a také částečně na mně, kdyby se jí prý něco stalo. Byla jsem bezdětná a stále svobodná. Už jsem oslavila pětačtyřicítku a žádný ženich nebyl na obzoru.

Takže naděje na rodinu a děti se z mého života vytratily. Snažila jsem se sestře pomáhat, jak jen to šlo. A zpočátku se snažili Madlu podporovat i rodiče. Její situace totiž zasáhla celou rodinu.

Všichni jsme v její firmě pracovali, i náš bratr a jeho žena, a postupně jsme z ní museli odejít a hledat si novou práci. Madla začala pomalu vše rozprodávat, inventář kus po kuse, stroj po stroji, ale nestačilo to. Jednoho dne přišla o vše.

Naštěstí svým včasným rozhodnutím, darovat dům, zachovala střechu nad hlavou. Začala se ale utápět v tom, že její dospívající děti po ní zdědí jen a jen samé dluhy…

Bojovala statečně

Sestra se dlouho prala se svými dluhy. Jeden dluh doplatila, objevil se nový, dlouho pod pokličkou ukrytý, o kterém neměla nejmenšího tušení. Měnila se nám před očima a nedalo se jí pomoci.

Přemluvila jsem jí, aby požádala o insolvenci, které se dlouho bránila. Stále se snažila bláhově bojovat o přežití firmy, který se podobal boji dona Quijota s větrnými mlýny. Když to ale nakonec přece jen udělala, ulevilo se jí.

Při její skromnosti a velkému pochopení jejich úžasných dětí, ve kterých měla oporu a lásku, nám bylo najednou líp. Spočítala, že musí žít ještě třicet let, aby umořila všechny své dluhy, a nic z nich dětem nezůstalo.

Pár měsíců jsme žili v relativní pohodě a klidu. Vypadalo to dokonce, že se začne blýskat na lepší časy. Netrvalo to však dlouho. Vztah s našimi rodiči začal náhle ochládat.

Byli už staří, většinu života pracovali ve zcela jiných podmínkách, a tak neznali realitu. Bratr se ženou nenechali na Madle nit suchou. I když jim tolik let dávala práci, nenašlo se v nich kousek vděčnosti.

Vnukli rodičům myšlenku, že za všechno si naše Madla může sama a všechny poškodila. Matka s otcem se rozhodli pod tlakem bratříčka a švagrové sestru vydědit, a posléze i mě, protože jsem se jí zastala. Všechno odkázali bratrovi a jeho rodině.

Pro Madlu to byla strašlivá nespravedlnost, která zasáhla do největší hloubi jejího nitra. Takový nevděk! Snažila jsem se jí ze všech sil pomoci, a to především psychicky. Byla z toho zoufalá a nechápala, jak její vlastní rodiče mohli něco takového udělat.

Slunce přestalo svítit

Začala být stále více a více smutná. Kvůli milovaným dětem se snažila překonávat a bylo evidentní, že ji ta přetvářka velmi vysiluje. Občas propadla splínu a říkávala jim:

„Helenko, Honzíku, chtěla jsem vám jednou předat svoji firmu a věřila jsem, že pod vaším vedením bude vzkvétat. A vidíte, vše je jinak, nechám vám tu jednou samé dluhy…“ Bylo mi z toho smutno.

Ta moje starostlivá, nesmírně pracovitá a vždy fér sestra byla velice nešťastná. Často mi, když jsem byla sama a nikdo mě neviděl, po tvářích kanuly slzy jako hrachy, před ní jsem ale neztrácela úsměv a sršela pozitivní energií. Aby ji ze mě získávala.

Ale i přes to jsem měla pocit, že je den ode dne smutnější, hubla, nic ji nebavilo, nechtěla s nikým mluvit… Jednoho rána jsem přišla dolů do kuchyně, kde něco sepisovala, byla dobře naladěná a dokonce nalíčená. Měla jsem z ní obrovskou radost.

Oznámila mi, že pro celou rodinu plánuje celodenní výlet na příští sobotu. Byl to skvělý týden, Madla měla skvělou náladu, chmury ji přepadaly zřídka a jen na malou chvíli. Věnovala se maximálně dětem, a ty si to také užívaly. Byl to opravdu nádherný týden. Byla to zase ta naše Madla s radostí ve tváři a hlavou plnou plánů.

Konečně se zase smála

V pátek večer jsme probrali všichni společně plán našeho skvělého výletu do Lužických hor. Byl to takový výlet po starých hradech a zříceninách a poslední zastávkou měl být velkolepý magický hrad Houska.

A finále celého výletu se mělo odehrát doma v nedaleké restauraci, kde sestra rezervovala na večer stůl. Tak, jak bylo naplánováno, tak se také stalo. Skvělý den a ještě lepší večer, kam přišlo i pár našich skvělých přátel.

Byli jsme všichni příjemně unavení, nasmáli jsme se a také zavzpomínali na staré dobré časy, ale i na ty horší. Dobré jídlo a pití opět rozehnaly nepříjemné chmury.

Sestra vzpomínala na to, jak jsme byli malí, co vše jsme vyváděli, ale také na to, jak byli naši rodiče úžasní a měli nás všechny své děti stejně rádi. Bavili jsme se až do zavíračky a domů jsme si všichni odnášeli skvělou náladu.

Ještě než jsme usnuli, tak jsme si říkali, jak to byl skvělý den. Trošku jsme si vyčítali, že nás to nenapadlo dříve a slíbili jsme si, že to musíme brzy zopakovat. S úsměvem na tváři se nám hned lépe usínalo.

Smutné nedělní ráno

Brzo ráno mě probudil telefon, bylo šest hodin. Na displeji se objevilo „Madla“. Ihned jsem to zvedla. Na druhé straně se ozvalo: „Jituško, sestro moje drahá, prosím, postarej se mi o děti.!“ vyskočila jsem z postele a utíkala do její ložnice. Nebyla tam.

„Kde jsi, Madlo? Stalo se něco?“ Naléhala jsem. „Ne ne, Jitko, nejsem doma, nehledej mě… chtěla jsem se jen rozloučit.“

Pocítila jsem obrovskou úzkost a utíkala za Honzou a Helenkou a začala je budit. Vůbec nechápali, co se děje. Ani já jsem neměla tušení, co se právě odehrává, i když neblahé pocity a svírání žaludku nepřestávalo.

Snažila jsem se se sestrou držet kontakt, mezi tím neteř se synovcem pochopili, že se děje něco vážného. Konečně začala sestra popisovat místo, kde je. Byla na mostě, pod kterým projížděly vlaky.

Čekala na jeden z nich. V županu jsem nasedla do auta a jela směrem, kde jsem se domnívala, že je. V tom se ozvalo houkání vlaku a v telefonu zaznělo: „Miluji vás všechny.

Sbohem.“ Pak už jen bylo slyšet skřípění brzd, náraz telefonu, který snímal zvuky z místa, kde se má sestra rozhodla ukončit svůj život.

Čas zmírní bolest

Náhoda nebyla na naší straně. Rychlík, který mívá běžně zpoždění, jel tentokrát bohužel přesně.

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem dojížděla na most, vlak už stál a já hledím na zohavené tělo mé dobré, pracovité a poctivé sestry, jsem v pyžamu, přes sebe mám jen župan a na nohách první boty, do kterých jsem se v tom fofru vešla.

Připadlo mi to tak nedůstojné, zoufalé, nepochopitelné a velmi bolestné. Dodnes si přehrávám poslední den jejího života, který jsme s ní strávili. Bylo to její velkolepé rozloučení s rodinou, které důkladně naplánovala.

Měla to všechno naplánované do detailů a zatímco mi se smáli a radovali, ona se chystala na smrt.

Jitka (48), Dobříš

reklama
Související články
27.5.2024
Příběh mé sestry je smutný. Ale je to ohromná bojovnice. Když se jedná o dítě, dokáže se s osudem pořádně poprat. Lidský život píše romány, někdy bohužel smutné a kruté. Takový je příběh mé sestry. Bývala to krásná holka, plná života, rozesmátá, kluci ze širokého okolí do ní byli zbláznění. Kolem osmnáctého roku to s ní začalo jít z kopce. Nejhorší noční můra se stala skutečností. Stačila se vš
23.5.2024
Odstěhoval se do staré hájovny na kraji lesa, s nikým se nebavil, zamračený, zanedbaný a mrzutý. Byl to velice záhadný muž. Byl to místní podivín. Odstěhoval se z vesnice, která mu připadala asi příliš rušná, ač to byl zapadákov, do staré hájovny na kraji lesa. S nikým se nebavil, a když, tak jednoslabičně. Bylo mi jasné, že je to chlapík s tajemstvím, a babička mi to tajemství prozradila. B
22.5.2024
Můj první muž byl omyl. Ostýchám se to přiznat jen proto, že máme děti. Musela jsem si ho vzít z vděku. On byl vyučený, já jsem měla vysokou školu. Nijak neopovrhuji lidmi s nižším vzděláním, leč s mužem jsme měli jiné zájmy, byli jsme jiné povahy. On byl výbušný, já klidná. Proč jsme se tedy brali, říkáte si? Nebýt jeho, nebyl by tu Gustav kdysi jel kolem vážné nehody. Auto narazilo do m
22.5.2024
Moje dcera Hanička se ocitla v nelehké životní situaci. Je nemocná, a navíc ji trápí manžel. Jak já jako máma mohu pomoct? Vždy byla statečná a nechtěla od nikoho pomáhat. Bylo jedno, jestli šlo o vystřihovánky v dětství, nebo vymalování bytu v dospělosti. Teď mi to dochází. I za manželství si musela obstarat spoustu věcí, které spíš náleží mužům. „Mami, přestaň si už konečně dělat zbytečné sta
21.5.2024
Nedávno jsme oslavili pětadvacáté výročí svatby. V té chvíli by mě ani nenapadlo, že budu podávat žádost o rozvod a láska se promění v prach. Bylo to fantastické. Uspořádali jsme večírek pro naše blízké přátele. A protože bylo pěkné počasí, konal se na zahradě. Nechyběly květiny a nádherné dárky, úžasný dort, momenty plné emocí, úsměvů a přání. Láska na první pohled Potkali jsme se v posl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
historyplus.cz
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
V břidlicovém pohoří Las Médulas v severozápadním Španělsku je k vidění mnoho červenohnědých skal nejroztodivnějších tvarů. Bizarní krajina však není hříčkou přírody, jak by se mohlo zdát, ale dílem člověka. Kdysi tu býval rozlehlý horský masiv, který Římané kvůli zlatu rozvrtali do současné podoby…   Římská říše je závislá na zlatě…Potřebuje ho k financování válečných výbojů i k
HI-TECH kuchyně
rezidenceonline.cz
HI-TECH kuchyně
Také pro jednu z nejdůležitějších součástí obytného prostoru je důležitá harmonie designu a technologií. Jen tak kuchyně získá nejen potřebnou funkčnost a komfort, ale také moderní estetickou přitažlivost. Jedním z nejvýraznějších trendů v kuchyňském designu je použití pastelových barev, jako je pudrově růžová, šeříková, broskvová nebo vanilková. Ostatně tři ze jmenovaných odstínů se staly uznávanými
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
enigmaplus.cz
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
Křesťanský obřad, který připomíná události poslední večeře Ježíše Krista, se označuje pojmem eucharistie. Ve své podstatě jde o rituální konzumaci chleba a vína, aby byly připomenuty tělo a krev Ježíš
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
skutecnepribehy.cz
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
21stoleti.cz
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
Že vesmír je poněkud děsivé místo, ukazuje několik posledních astronomických objevů. V květnu astronomové oznámili pozorování hvězdy, která právě polyká jednu ze svých vlastních planet. Krátce předtím
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
epochanacestach.cz
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
Rožnov leží pod Radhoštěm, a ten bychom rozhodně na svých cestách po tomto kraji minout neměli. Na jeho vrcholku stojí výjimečná kaple svatého Cyrila a Metoděje s byzantskou kopulí, vysvěcená už v roce 1898. Je to jedna z nejvýše položených církevních staveb na našem území a přestože si toho na první pohled sotva povšimneme, stojí jednou polovinou na
Srbský král tušil nebezpečí smrti
epochaplus.cz
Srbský král tušil nebezpečí smrti
Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na trůn Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, nemá jednoduchou pozici. „Jednota Srbů, Chorvatů a Slovinců, která vznikla v ovzduší poválečné euforie, se ukázala v praxi jako těžko realizovatelná. Jak zajistit soužití národů, jež jsou sice stejného původu, ale jejich osudy se od pozdního středověku rozcházely? Ještě
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
nasehvezdy.cz
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
Herečce ze seriálu Ulice Anetě Krejčíková (33) už prý s partnerem, tělocvikářem Ondřejem Rančákem (39), dochází trpělivost. Ze všech stran se k ní dostávají různé povídačky, jak si kde dopisoval a d
Pravdu jsme zjistily až po letech
nejsemsama.cz
Pravdu jsme zjistily až po letech
Někdy stačí domněnka k tomu, aby se rozbilo krásné přátelství. Je snadné někoho obvinit a pak se urazit a přestat s ním mluvit. Vím to až moc dobře, prožila jsem si to na vlastní kůži a dodnes toho lituji. Nikdo jiný to nevěděl Romana byla moje velká kamarádka už od mateřské školky. Od první do deváté třídy