Domů     Sestra neunesla těžkou roli matky samoživitelky
Sestra neunesla těžkou roli matky samoživitelky
7 minut čtení

Vždycky se dá všechno řešit. Jenže když se problémy na vás valí ze všech stran, nedokážete najednou vidět řešení jinde, než všechno ukončit.

Moje mladší sestra Madla byla velmi dobrá ve své profesi a byla také skvělá matka dvou dětí. Takové předpoklady ale vždy nestačí na to, aby se v životě dařilo.

Před sedmi lety po tom, co jí opustil manžel, se začala potýkat nejen s osobními, ale také s finančními problémy. Kromě této rány ji totiž zasáhl i podnikatelský nešvar, kdy jí dlužníci platili faktury s velkým zpožděním, nebo dokonce vůbec.

Druhotná platební neschopnost ji naprosto zlikvidovala nejen jeho prosperující podnikatelku, ale vedla i k velké psychické újmě. Dluhy nezadržitelně rostly.

Pro jistotu a zavčasu se rozhodla přepsat svůj dům na své děti a také částečně na mně, kdyby se jí prý něco stalo. Byla jsem bezdětná a stále svobodná. Už jsem oslavila pětačtyřicítku a žádný ženich nebyl na obzoru.

Takže naděje na rodinu a děti se z mého života vytratily. Snažila jsem se sestře pomáhat, jak jen to šlo. A zpočátku se snažili Madlu podporovat i rodiče. Její situace totiž zasáhla celou rodinu.

Všichni jsme v její firmě pracovali, i náš bratr a jeho žena, a postupně jsme z ní museli odejít a hledat si novou práci. Madla začala pomalu vše rozprodávat, inventář kus po kuse, stroj po stroji, ale nestačilo to. Jednoho dne přišla o vše.

Naštěstí svým včasným rozhodnutím, darovat dům, zachovala střechu nad hlavou. Začala se ale utápět v tom, že její dospívající děti po ní zdědí jen a jen samé dluhy…

Bojovala statečně

Sestra se dlouho prala se svými dluhy. Jeden dluh doplatila, objevil se nový, dlouho pod pokličkou ukrytý, o kterém neměla nejmenšího tušení. Měnila se nám před očima a nedalo se jí pomoci.

Přemluvila jsem jí, aby požádala o insolvenci, které se dlouho bránila. Stále se snažila bláhově bojovat o přežití firmy, který se podobal boji dona Quijota s větrnými mlýny. Když to ale nakonec přece jen udělala, ulevilo se jí.

Při její skromnosti a velkému pochopení jejich úžasných dětí, ve kterých měla oporu a lásku, nám bylo najednou líp. Spočítala, že musí žít ještě třicet let, aby umořila všechny své dluhy, a nic z nich dětem nezůstalo.

Pár měsíců jsme žili v relativní pohodě a klidu. Vypadalo to dokonce, že se začne blýskat na lepší časy. Netrvalo to však dlouho. Vztah s našimi rodiči začal náhle ochládat.

Byli už staří, většinu života pracovali ve zcela jiných podmínkách, a tak neznali realitu. Bratr se ženou nenechali na Madle nit suchou. I když jim tolik let dávala práci, nenašlo se v nich kousek vděčnosti.

Vnukli rodičům myšlenku, že za všechno si naše Madla může sama a všechny poškodila. Matka s otcem se rozhodli pod tlakem bratříčka a švagrové sestru vydědit, a posléze i mě, protože jsem se jí zastala. Všechno odkázali bratrovi a jeho rodině.

Pro Madlu to byla strašlivá nespravedlnost, která zasáhla do největší hloubi jejího nitra. Takový nevděk! Snažila jsem se jí ze všech sil pomoci, a to především psychicky. Byla z toho zoufalá a nechápala, jak její vlastní rodiče mohli něco takového udělat.

Slunce přestalo svítit

Začala být stále více a více smutná. Kvůli milovaným dětem se snažila překonávat a bylo evidentní, že ji ta přetvářka velmi vysiluje. Občas propadla splínu a říkávala jim:

„Helenko, Honzíku, chtěla jsem vám jednou předat svoji firmu a věřila jsem, že pod vaším vedením bude vzkvétat. A vidíte, vše je jinak, nechám vám tu jednou samé dluhy…“ Bylo mi z toho smutno.

Ta moje starostlivá, nesmírně pracovitá a vždy fér sestra byla velice nešťastná. Často mi, když jsem byla sama a nikdo mě neviděl, po tvářích kanuly slzy jako hrachy, před ní jsem ale neztrácela úsměv a sršela pozitivní energií. Aby ji ze mě získávala.

Ale i přes to jsem měla pocit, že je den ode dne smutnější, hubla, nic ji nebavilo, nechtěla s nikým mluvit… Jednoho rána jsem přišla dolů do kuchyně, kde něco sepisovala, byla dobře naladěná a dokonce nalíčená. Měla jsem z ní obrovskou radost.

Oznámila mi, že pro celou rodinu plánuje celodenní výlet na příští sobotu. Byl to skvělý týden, Madla měla skvělou náladu, chmury ji přepadaly zřídka a jen na malou chvíli. Věnovala se maximálně dětem, a ty si to také užívaly. Byl to opravdu nádherný týden. Byla to zase ta naše Madla s radostí ve tváři a hlavou plnou plánů.

Konečně se zase smála

V pátek večer jsme probrali všichni společně plán našeho skvělého výletu do Lužických hor. Byl to takový výlet po starých hradech a zříceninách a poslední zastávkou měl být velkolepý magický hrad Houska.

A finále celého výletu se mělo odehrát doma v nedaleké restauraci, kde sestra rezervovala na večer stůl. Tak, jak bylo naplánováno, tak se také stalo. Skvělý den a ještě lepší večer, kam přišlo i pár našich skvělých přátel.

Byli jsme všichni příjemně unavení, nasmáli jsme se a také zavzpomínali na staré dobré časy, ale i na ty horší. Dobré jídlo a pití opět rozehnaly nepříjemné chmury.

Sestra vzpomínala na to, jak jsme byli malí, co vše jsme vyváděli, ale také na to, jak byli naši rodiče úžasní a měli nás všechny své děti stejně rádi. Bavili jsme se až do zavíračky a domů jsme si všichni odnášeli skvělou náladu.

Ještě než jsme usnuli, tak jsme si říkali, jak to byl skvělý den. Trošku jsme si vyčítali, že nás to nenapadlo dříve a slíbili jsme si, že to musíme brzy zopakovat. S úsměvem na tváři se nám hned lépe usínalo.

Smutné nedělní ráno

Brzo ráno mě probudil telefon, bylo šest hodin. Na displeji se objevilo „Madla“. Ihned jsem to zvedla. Na druhé straně se ozvalo: „Jituško, sestro moje drahá, prosím, postarej se mi o děti.!“ vyskočila jsem z postele a utíkala do její ložnice. Nebyla tam.

„Kde jsi, Madlo? Stalo se něco?“ Naléhala jsem. „Ne ne, Jitko, nejsem doma, nehledej mě… chtěla jsem se jen rozloučit.“

Pocítila jsem obrovskou úzkost a utíkala za Honzou a Helenkou a začala je budit. Vůbec nechápali, co se děje. Ani já jsem neměla tušení, co se právě odehrává, i když neblahé pocity a svírání žaludku nepřestávalo.

Snažila jsem se se sestrou držet kontakt, mezi tím neteř se synovcem pochopili, že se děje něco vážného. Konečně začala sestra popisovat místo, kde je. Byla na mostě, pod kterým projížděly vlaky.

Čekala na jeden z nich. V županu jsem nasedla do auta a jela směrem, kde jsem se domnívala, že je. V tom se ozvalo houkání vlaku a v telefonu zaznělo: „Miluji vás všechny.

Sbohem.“ Pak už jen bylo slyšet skřípění brzd, náraz telefonu, který snímal zvuky z místa, kde se má sestra rozhodla ukončit svůj život.

Čas zmírní bolest

Náhoda nebyla na naší straně. Rychlík, který mívá běžně zpoždění, jel tentokrát bohužel přesně.

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem dojížděla na most, vlak už stál a já hledím na zohavené tělo mé dobré, pracovité a poctivé sestry, jsem v pyžamu, přes sebe mám jen župan a na nohách první boty, do kterých jsem se v tom fofru vešla.

Připadlo mi to tak nedůstojné, zoufalé, nepochopitelné a velmi bolestné. Dodnes si přehrávám poslední den jejího života, který jsme s ní strávili. Bylo to její velkolepé rozloučení s rodinou, které důkladně naplánovala.

Měla to všechno naplánované do detailů a zatímco mi se smáli a radovali, ona se chystala na smrt.

Jitka (48), Dobříš

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
enigmaplus.cz
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
V našich pověstech se to všelijakými strašidly a přízraky jen hemží. V různých formách se vyskytují snad na každém hradě, ale také v lesích, v podzemí či dokonce v ulicích měst. Narazit na ně můžete,
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Tajemný africký horoskop
nejsemsama.cz
Tajemný africký horoskop
Pod horkým saharským sluncem vznikla kdysi magická geomantie. Jde o věštecké umění z předmětů, které bylo v dávných dobách důležité pro přežití. Věštilo se z kostí, hlíny, kamenů či písku. Najděte své znamení, a dozvíte se úžasné věci. Víte, jaké jsou vaše šťastné dny a co to o vás všechno vypovídá? Zjistěte podle svého narození, ke kterému magickému znamení patříte. Silný Baobab 4.
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
historyplus.cz
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
Je jich málo, mají jen pár děl, a přesto husaři dokážou nemožné – obsadí Berlín! Bleskovým přepadem ochromí místní vojenskou posádku a šokované pruské královně nezbývá než z města uprchnout. Rakouský vojevůdce Andrej Hadik se brilantní akcí zapíše do dějin.   „Virtuti nihil invium!“ „Udatnost nezná překážek!“ Právě tímto krédem se celý život řídí rakouský maršál
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Ruce, které nezapomínají
skutecnepribehy.cz
Ruce, které nezapomínají
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně… pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
epochaplus.cz
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
Dokud ženy nosily korzety, a že to trvalo hezkých pár století, nemohly volně dýchat a měly jeho vinou i jiné, velmi vážné zdravotní problémy, jako například poškození vnitřních orgánů. Korzet zkrátka není nic, do čeho byste se dnes chtěly dobrovolně nasoukat. Naštěstí se našly průkopnice i muži, kteří se postarali o to, aby ženy mohly
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
21stoleti.cz
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
Hrobka náležela králi jménem Te K’ab Chaak, zakladateli města Caracol, které bylo významným centrem Mayské nížiny během 6. a 7. století. Je to po 40 letech poprvé, kdy byla nalezena identifikovatelná
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
nasehvezdy.cz
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
Po rozvodu s herečkou Téou Leoni (59) v roce 2014 herec, režisér a scenárista, dobře známý ze seriálu Akta X a Californication, David Duchovny (64), tvrdil, že je příliš starý na to, aby se znovu ožen
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve