I přes svůj věk je stále zdravá a neuvěřitelně činorodá. Svou nepozorností však dostala sama sebe do ohrožení života.

Naše babička je navzdory svému věku velice vitální. Trošku hůře vidí, bolí ji kolena, tlak má nízký a trochu špatné trávení. Jiné problémy ji netrápí, i když bere celou řadu léků.

Když uhodí období chřipek a my všichni odpadneme s horečkami, naše babička je nezmar. Na takové virózy má své metody, které nejspíš opravdu fungují. Jednou ale viry zaútočily i na ni.

Když jsem jí večer volala, necítila se dobře, ale říkala, že konvice horkého čaje a kapičky ji do rána určitě zaberou. Hned ráno jsem jí volala, zda něco nepotřebuje. Na druhém straně se však ozvalo:

„Já tady mám divný stromy a vy jste kdo?“ Byla jsem vyděšená a ihned jsem se za ní vydala. Cestou jsem ještě volala mamce, abych jí řekla, že se s babičkou něco děje. Vůbec jsem to nechápala. Zkusila jsem jí znovu zavolat, ale už to nezvedala.

Našla jsem jí ležet na zemi v bezvědomí. Ihned jsem volala záchranku. Lékař se ptal na základní informace o zdravotním stavu babičky. Říkala jsem mu, jak ráno reagovala v telefonu.

Žádný závěr nevyslovil, jen mi sdělil, že ji vezou do nemocnice a ať si pak zjistím na přijmu, na jaké půjde oddělení a také, ať ji s sebou vezmu základní potřeby. Sbalila jsem tašku a šla k její skříňce, kde měla uložené všechny léky. Všimla jsem si, že má na stolku nezavřené oční kapky a lžičku.

Babička se spletla

Ihned mi došlo, co se asi stalo mohlo. Babička si místo kapek na kašel vzala oční kapky s atropinem. To byla příčina babiččiny zmatenosti a jejího bezvědomí. Snažila jsem se dovolat do nemocnice, ale nevěděli, kam mě mají přepojit.

Na doporučení jsem vytočila znovu číslo záchranky a nahlásila jim, že babička s největší pravděpodobností pozřela kapky s atropinem. Nevěděla jsem jaké množství, ale dalo se předpokládat, že si vzala nejspíš 30 kapek.

Bála jsem se, jaké to může mít zdravotní důsledky. V nemocnici mi lékaři potvrdili, že se s největší pravděpodobností jedná skutečně o závažnou otravu atropinem.

První noc byla kritická, musela být napojená na dýchací přístroj, ale druhý den odpoledne se zdálo, že se babičce opravdu ulevuje. Během několika dnů se zotavila, a předvedla nám všem opět, jak velká bojovnice je.

I když to vypadalo na následky a trvalé poškození ledvin, i z toho se nakonec naše nesmrtelná babí úspěšně vyhrabala.

Renata (53), Ústí nad Orlicí