Domů     V zatáčce na náledí stál můj anděl
V zatáčce na náledí stál můj anděl
3 minuty čtení

Spěchala jsem příliš a jela neopatrně, navzdory nepřízni počasí. Dostala jsem smyk a jen zázrakem unikla smrti.

Ten den se to sešlo. Od rána jsem měla skluz a stále více a více se propadala do děsivého zpoždění. Dítě jsem ale musela ze školky vyzvednout včas. Vychovatelky byly na pozdní příchody rodičů háklivé a velmi nepříjemné.

Jednu z pracovních schůzek jsem musela odvolat, a i tak jsem jen stěží stíhala. Naskočila jsem do auta a rychle vyrazila navzdory tomu, že bylo namrznuto a do toho padal sníh. Rychle se začalo stmívat.

Vjížděla jsem právě do strmého kopce, na jehož konci byla prudká zatáčka. Dolů vedl sráz, na kterém rostly tu a tam stromy. Byl to takový hodně řídký lesík. A najednou se to stalo.

Byl to zlomek vteřiny, během něhož jsem dostala smyk a ztratila vládu nad vozidlem. Vůz se vyřítil z vozovky ven a letěl vzduchem. V panice jsem kroutila volantem, a přemýšlela, co dělat.

I v tom všem jsem si stačila všimnout, že tam v zatáčce, než jsem vylítla, kdosi stál. Ta postava byla celá bílá a velmi vysoká. Nebo možná vysoká nebyla, možná jen tak vypadala, protože se vznášela nad zemí…

Je to můj konec?

S vytřeštěnýma očima jsem hleděla před sebe, naprosto fascinována tím, že se neodvratně blíží můj konec. Před očima se mi mihl obraz malé dcerky, manžela, rodičů.

Přes to všechno jsem ale měla zvláštní pocit, že auto letí neuvěřitelně pomalu, jako by se vznášelo. Dokonce v jednu chvíli uhnulo před kmenem stromu, který stál v cestě, a srazilo jen několik větví.

Auto dopadlo na zem, kupodivu jsem necítila žádný prudký náraz, žádnou bolest, stále jsem žila a vnímala. Auto jelo jako sáňky, bralo sebou keře a různá roští. Viděla jsem před sebou louku. Ach můj Bože! Svitla mi naděje.

Tam by se mohla ta rychlost zmírnit a při troše štěstí vidím mírný svah vzhůru, kde by se mohlo auto dokonce zastavit? Necítím stále žádnou bolest, necítím nic, necítím ani své srdce… Jsem snad už mrtvá?

Seděla jsem jako puk

Auto se zastavilo pozvolna. Seděla jsem v něm dál nehnutě a zírala před sebe. Z toho šoku jsem nebyla schopná pohybu. Až po hodné chvíli jsem se začala ohmatávat. Byla jsem celá, nic mi nebylo, žila jsem. Vylezla jsem z auta, abych si prohlídla auto.

Na první pohled to nevypadalo vůbec tragicky. Když jsem ale zvedla hlavu a podívala se na cestu, kterou jsem úspěšně proletěla, viděla jsem nad lesem se vznášet vzhůru k nebi postavu. Byla celá bílá a zmizela v množství vloček, které se hrnuly z temného nebe.

Jana (50), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.