Domů     Na svou nedůvěru jsem doplatila
Na svou nedůvěru jsem doplatila
5 minut čtení

Kam schovat úspory při odjezdu do lázní? Tuto otázku jsem vyřešila po svém. Veškeré našetřené peníze jsem si vzala s sebou. Po čtyřech týdnech strachu přišel šok.

Už coby malé holčičce mi kladl tatínek na srdce, abych nevěřila bankám a různým záložnám. Prý mi tam peníze ukradnou nebo znehodnotí. Jeho varování jsem měla stále v hlavě a tak jsem si nikdy žádné konto nezaložila. Manžel se mi smál.

Prý jsem příliš úzkostlivá! Ale byla to vlastně jen maličkost. Oba jsme měli malý plat a tři děti. Tak nebylo co řešit.

Střádala jsem si do pokladničky

Já si pokojně střádala stokoruny do takové té skleněné cihly a těšila se, že jednou budu mít něco na zadní kolečka. Manžel si pravidelně nechával strhávat z platu skoro tisíc korun, aby se po několika letech dozvěděl, že jeho důchodový fond zkrachoval.

„Vidíš, kdo měl pravdu?“ ptala jsem se ho škodolibě, ale neubránila se lítosti. Musel se chudák uskrovňovat a vůbec nic z toho neměl! Když za pár let umřel a já zůstala sama, šetřila jsem ještě víc. Bála jsem se, že na stará kolena zůstanu bez prostředků.

Děti by mi samozřejmě vypomohly, ale kdo by to po nich mohl chtít? Když přišly s nápadem, že mi společně koupí k sedmdesátinám pobyt v lázních, zmocnila se mě málem panika. „Já od vás nic nechci.

Vždyť máte děti a půjčky, tak za mě neutrácejte!“ domlouvala jsem jim, ale ony si nedaly říct.

Bála jsem se o úspory

O narozeninách mě čekala nejen obří bonboniéra a kytka, ale i obálka s poukazem do lázní. Mojí největší starostí baly garderoba. Tak, jako ostatní ženské jsem se i já ráda hezky strojila, ale lázně? To je něco jiného!

Plavky, kabelka, župánek a také několikery šaty, abych nechodila do jídelny stále stejná. Prostě, před očima jsem měla všechny výdaje, které nebýt toho drahého dárku, jsem si mohla ušetřit. „A co moje peníze?“ napadlo mě najednou a já se úplně orosila.

Vzpomněla jsme si totiž na svoje úspory, schované vzadu ve skříni. Přece je nenechám doma, aby je někdo v mojí nepřítomnosti ukradnul! Ať jsem vymýšlela cokoliv, nebyla jsem s řešením spokojená. Svěřit je dětem jsem nechtěla.

Ne, že bych jim nevěřila, ale také nebyly stále doma a moje vnoučata si domů vodila spoustu kamarádů. Peníze jsem mohla uložit na nějaký účet, který bych si zřídila, ale ani tohle řešení se mi nelíbilo.

Otravovala mě spolubydlící

Nakonec jsme se rozhodla vzít peníze s sebou. Proměnila jsem všechny stokoruny na pětitisícovky a mých naspořených osmdesát tisíc jsem bez problémů vložila do knížky, z které jsem vyřízla polovinu stránek. Připadal jsem si jako vychytralá pašeračka!

Knížku žádný zloděj krást nebude a tak jsem se ani nemusela moc strachovat. Lázně jsem si užila víc, než jsem očekávala. Ne, že by všechny ty procedury nedělaly mému starému tělu dobře, ale přece jen strach o moje úspory byl téměř všudypřítomný.

Vše se ještě zkomplikovalo příjezdem mojí nové spolubydlící. „To je ale náhoda! Tuhle knížku už sháním řadu let!“ zvolala hned po příchodu, když zahlédla moji falešnou kasičku, knížku, kde jsem měla schované peníze. Vůbec jsem nevěděla, co na to říct.

Snad ta ženská nečeká, že jí knihu půjčím?“ divila jsme se její drzosti, ale ona nedala pokoj. Prý, bude si ji číst, až budu v bahně nebo na tělocviku!

Stále jsem hlídala svoje peníze

Myšlenky mi běžely hlavou jako šílené. Jak se z toho vymluvit? Jak ji obelstít? Přece jí nepřiznám pravý účel mojí staré knihy. Byl to nějaký prvorepublikový románek, který jsem vytáhla z knihovny kvůli jeho rozměrům, nikoli literární hodnotě.

Nakonec jsme se rozhodla pro lest. V místním antikvariátu jsem zakoupila podobných pár výtisků a tu svoji knihu jsem začala brát s sebou na procedury. Nemohla jsme ji ani na chvíli spustit z očí! Moje spolunocležnice byla spokojená.

Četla si mnou nastražené knihy a na tu původní si ani nevzpomněla. Konečně jsem se dočkala cesty domů. Těšila jsem se. Už toho hlídání a ostražitosti na mě bylo moc. Nemohla jsem se dočkat svého klidu a pohodlí.

Spokojeně jsme se uvelebila ve vlaku a radovala se, že jsem v celém vagónu úplně sama. Pozorovala jsem ubíhající krajinu a nakonec usnula.

Zpáteční cesta byla tragická

Vzbudila jsem se až těsně před koncem cesty. Po paměti jsem sáhla po svojí kabelce, kterou jsem měla mít vedle sebe. Zhrozila jsme se. Kabelka nikde! Vyskočila jsem a koukla se pod sedadlo i pod ta ostatní. Kabelka ani velká příruční taška tu nebyly!

„Pomoc, okradli mě!“ začala jsem volat, ale nikdo mě neslyšel. Až na nádraží jsem sepsala s nějakým pracovníkem protokol o ztrátě zavazadla. „Paní, snad nebude tak zle, ne? Přece se z té ztráty nezhroutíte!“ domlouval mi ten pán dobrácky a dodal:

„Když nejde o život…“ Chtěla jsem mu říct, o kolik jsem přišla, ale potom mi to všechno došlo. Moje hloupost a obavy. Za všechno jsme si mohla sama a ještě si zkazila lázně! „Patří mi to!“ řekla jsem si polohlasně a vydala se k domovu.

Začala jsem šetřit zase od začátku a tentokrát nosím peníze do banky. Tak snad mi nezkrachuje!

Daniela M. (63), Beroun

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit