Domů     Trampolína připravila o zdraví celou naši rodinu
Trampolína připravila o zdraví celou naši rodinu
5 minut čtení

Radost vnoučatům měla přinést nová trampolína, kterou jsme postavili doprostřed zahrady. Skákání zlákalo i nás, prarodiče. Oba jsme skončili v nemocnici a po nás i zeť a dcera!

Vnoučata se u nás nudila, přestože jsme se jim snažili při každé jejich návštěvě vymyslet nějaký smysluplný program. Jenže, to co bavilo kdysi naše děti, byla pro vnoučata jen a jen nuda.

Desetiletý vnuk jen vyvracel oči v sloup a osmiletá vnučka trpitelsky vzdychala. Nenadchlo je kino, natož nějaký pěší výlet.

Těšili jsme se na sportování

Mrzelo nás to, ale nakonec jsme přece jenom něco vymysleli. „A co kdybychom si pořídili pořádnou trampolínu?“ navrhnul můj manžel a mně se hned jeho nápad zalíbil. Hned jsem si umínila, že si také zaskákám!

„Musíme ale koupit tu největší a s nejvyšší nosností, abychom si mohli taky užívat. Skákání je prý zdravé!“ odpověděla jsem mu nadšeně a on souhlasil. Trampolínu jsme umístili doprostřed zahrady a k ní ještě pořídili venkovní pingpongový stůl.

Byl to takový okamžitý nápad, byl v obchodě vystavený hned vedle té trampolíny a nám se zalíbil. Hned jsme si s manželem naplánovali, že budeme denně hrát turnaje hned po snídani. Abychom se konečně začali trochu hýbat! Když k nám po týdnu vnoučata dorazila, čekalo na ně překvapení.

Spadla jsem přímo na nos

Hned se hnala k trampolíně, ale obě děti skončily, k našemu překvapení, u ping pongu. O trampolínu nejevily vůbec zájem! „No to mě podrž. Asi jim to skákání budu muset předvést!“ rozhořčila jsem se a hned se hnala skákat.

Zpočátku to bylo skvělé, ale já jsem chtěla výš a výš. Pořádně jsem se odrazila a ouha! Spadla jsem na břicho a taky na nos. Hlavou mi projela obrovská bolest. Krev mi z nosu crčela jako z vodovodu a já se, asi tím úlekem nemohla hnout.

Po chvíli jsem se přece jen dostala z trampolíny. Děti totiž dle mých instrukcí odběhly hledat svého dědu, aby mi pomohl, ale nějak dlouho se nevracely. Sedla jsem si do trávy a pevně si tiskla k nosu kapesník. V tom dorazil můj manžel a začal se mi smát.

„No ty jsi dopadla. Počkej, já ti ukážu, jak se má správně skákat. Nastudoval jsem to na internetu!“

Manžel zůstal nehybný

Skočil jako nějaký mladík na trampolínu a začal se oběma nohama nerad odrážet. Rukama dělal pohyby, jako kdyby plaval. Skákal opravdu vysoko, ale skončil stejně jako já, jenže na zádech. Asi si vyrazil dech, protože na rozdíl ode mě nenaříkal.

Jen tak nehybně ležel! „Adámku, pojď sem rychle!“ zakřičela jsme na vnuka. Ten dědou zatřásl a on jen zašeptal: „Nemohu se hýbat. Necítím nohy!“ Sanitka přijela skoro okamžitě, alespoň mi to tak připadalo. Odvezli nás oba. Nos jsem měla zlomený!

Nezbývalo, než zavolat dceři a zeťovi, aby si přijeli děti. Když jsem jim vylíčila, co se nám stalo, hned mi vyčinili: „Vy snad nemáte vůbec rozum!“ konstatovala dcera a zeť si jen něco brblal pod vousy. V nemocnici si nás nechali.

Manžel měl naštípnutý obratel a velký otok. Kvůli němu prý snad jen dočasně necítí nohy.

Dcera i zeť skončili v nemocnici taky

Já dostala na nos obvaz. Vypadala jsem jako klaun, jen místo červeného nosu jsem měla bílý. Asi za dvě hodiny stála u mojí postele dcera. Na ruce měla čerstvou sádru. Prý na ní spadla těžká kovová tyč. „Jaká tyč?“ ptala jsem se nechápavě.

Ona se mě zahleděla jako na malé dítě a hned mi to vysvětlila: „No, mého muže jste hodně naštvali. Vzal si z domova nářadí a rozhodnul se tu vaši slavnou trampolínu rozebrat. Abyste už nemohli zlobit.

Jak byl ale vzteklý, ty nosné tyče se na něho zbortili a pořádně ho bouchly do hlavy. Běžela jsem mu na pomoc, ale zakopla jsme o jednu z tyčí a ta druhá na mě spadla. Tak jsem se zlomenou rukou vezla svého Tondu do nemocnice, jestli nemá otřes mozku. A víš co?

Má! A já čerstvou sádru…To jsme dopadli, viď?“

Místo skákání budeme grilovat

Netroufla jsem se v tu chvíli ani dceři podívat do očí. Vždyť ta velká trampolína byl můj nápad. Manžel by jinak koupil nějakou malou, jen pro děti… Moc jsem se styděla za to, co jsem způsobila. Ležela jsem v posteli tiše jako myška a přála si usnout.

Zaspat ten hrozný den! Dcera chvíli mlčela, potom mě pohladila po ruce a navrhla smířlivě: „Víš co? Místo trampolíny si koupíme pořádný gril a budeme jen sedět a pochutnávat si na masíčku!“ Ten její nápad se mi moc líbil.

Jen jsem měla trochu obavy, zda se při našem štěstí všichni nepopálíme nebo nezpůsobíme nějaký velký požár!

Alena P. (62), Pelhřimov

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud