Domů     Všichni jsme se podezírali
Všichni jsme se podezírali
5 minut čtení

Svoje blízké jsem velmi milovala, ale poté, co se mi ztratily zlaté šperky, jsem je všechny začala podezírat z krádeže.

Bydlení na vesnici v malém domku se zahrádkou s sebou neslo mnoho radostí. Tou největší ale byla naše pětiletá vnučka Adélka, která nás mohla chodit denně navštěvovat, protože bydlela s rodiči hned přes ulici.

Byla to taková malá treperenda, a rozumu už měla jako velká. Měla jsem ji moc ráda a vždycky jsem se těšila, co mi poví. „A babičko, jestlipak víš, proč se zeměkoule otepluje?

A babičko, už jsi slyšela, že jsou zvířata chytřejší než lidé?“ kladla mi často nejrůznější otázky, nad kterými zůstával rozum stát. Že ji i můj manžel neskutečně zbožňoval, asi nemusím nikoho přesvědčovat. Jednou mě ale Adélka našla ve špatné náladě.

Ztratily se mi totiž moje zlaté šperky. Chodila jsem ještě vypomáhat do místní samoobsluhy, nějaká ta koruna k důchodu se vždycky hodila. Po příchodu z práce jsem si uvařila jako vždy kávu a chystala se přečíst nějaký hezký časopis. V tom mě napadlo, že si vyměním náušnice za jiné.

Všichni se mi zdáli podezřelí

Dělala jsem to často, musela jsem přece všechno svoje zlato spravedlivě střídat. Měla jsem k těm kouskům citový vztah. Něco jsem dostala od manžela, k narozeninám a výročí svatby. Jedny náušnice mi darovala dcera k šedesátinám a zlatý řetízek syn.

Koupil mi ho za peníze z první výplaty. Prostě, ke každému šperku jsem měla nějakou hezkou vzpomínku a vždycky, když jsem ho nosila, bylo to jako pohlazení po duši od mých nejbližších. Teď jsem koukala na prázdné dno šperkovnice a nevěřila svým očím.

Někdo mě okradl! „Že bych nechala tu skříňku otevřenou? Nebo že by zloděj jen popadnul šperky a utekl? A proč neukradnul i něco jiného?“ ptala jsem se sama sebe a hned mě napadaly možné odpovědi: „Třeba to byl někdo z rodiny.“

Zeť se choval v poslední době nějak divně, nehraje on na automatech? Nebo manžel, neprohrál to s chlapy v kartách? A co ta nová listonoška. Taková milá ženská. Co když je to podvodnice!“ Umínila jsem si, že budu všechny důkladně sledovat.

Hrála jsem si na detektiva

Večer, když manžel důvěřivě usednul k řízku s bramborou kaší, začal výslech. „Tondo, kde jsi byl předevčírem? Nehrál jsi zase karty?“ ptala jsem se jakoby nic a číhala na odpověď. Trochu se zakuckal a stal se mým prvním podezřelým.

Hned další den jsem zaútočila na listonošku. „Vůbec jsem u vás nebyla!“ tvrdila, ale trochu se začervenala. Nebo se mi to jen zdálo? Nemohla jsem uvěřit, že by pachatelem byl někdo z těch dvou. Na řadě byl zeť.

Hodný chlap, moc hezky se staral o rodinu, ale člověk nikdy neví. Zeptala jsem se ho rovnou, zda si něco u mě nepůjčil. Dělal, že nerozumí, na co se ptám, ale dceru můj dotaz rozčílil: „No mami, snad nemyslíš, že jsme ti něco ukradli? To bych se tedy naštvala!“

Hned jsem si jí omluvila, ale zloděje jsem neodhalila. Pořád jsem na to musela myslet. Nakonec jsem všechny svoje blízké pozvala na nedělní oběd. Chtěla jsem po vzoru všech slavných detektivů případ vyřešit, tak říkajíc, od stolu.

Zbývala už jen straka

Hned po polévce jsem na všechny udeřila: „ Tak kdo by potřeboval půjčit nějaké peníze. Byla bych ochotná vyměnit šperky za hotovost a na všechno zapomenout. Vždyť chybu může udělat každý!“ Koukali na mě, jako bych se zbláznila.

„A seš si jistá, že v té šperkovnici opravdu byly“ ptala se dcera a můj manžel, ten dobrák se přidal: „ Nebolí tě poslední dobou hlava?“

Chtěli prostě ze mě udělat blázna. Měla jsem co dělat, abych se nenaštvala. Ale každé vyšetřování má svůj řád. Znovu jsem udeřila až po moučníku, ale všichni mlčeli jako hrob. Byla jsem ráda, že moje milovaná vnučka tohle nemusela vidět ani slyšet.

Byla totiž tou dobou na nějakém ozdravném pobytu se školkou. Luštění záhadného zmizení šperků uvízlo na mrtvém bodě. Ještě že se mi vrátila Adélka. Jednou jsem koukala na vysoký strom, rostoucí hned naproti mému oknu. A v tom mě to napadlo! Straka!

To bude ta moje zlodějka! Hned jsem si půjčila od souseda vysouvací žebřík a vypravila se zkontrolovat hnízdo. Ale prohlídka stračího obydlí nic nového nepřinesla.

Šperky dostal méďa

Zklamaně jsem lezla po žebříku dolů, když mě vylekala vnučka. „Babičko, co jsi na tom žebříku dělala? Přece jsi nechtěla sklízet ovoce, všechno je ještě nezralé!“ kroutila nad mojí hloupostí hlavinkou a mně to nedalo:

„Hledala jsem, Adélko, svoje prstýnky, náušnice a taky řetízek. Někdo mi to všechno ukradl a já jsem kvůli tomu moc a moc smutná!“ Adélka na mě chvíli koukala, potom mě vzala za ruku a odvedla k mému domu. Měla tady zaparkovaný svůj kočárek.

V něm medvěda, kterého vozila místo panenky, protože přece zvířátka jsou chytřejší, než lidé. Vzala medvěda z kočárku a podala mi ho. „Babičko, já chtěla, aby to medvídkovi slušelo jako tobě. Tak jsem mu ty tvoje šperky půjčila.

Neměl v uších dírky na náušnice, ale to jsem taky vyřešila. Ani ho to píchnutí nebolelo. Ale že mu to teď sekne, viď?“ ptala se bezelstně a já musela přiznat, že plyšák, ověšený mým zlatem, je vážně štramák. Většího svět neviděl!

Všechny jsem pozvala znovu na nedělní oběd a omluvila se. Odpustili mi a já jim slíbila, že už nikdy nebudu nikoho podezírat!

Božena N. (65), České Budějovice

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.