Domů     Byla jsem naivní a to se mi hodně vymstilo
Byla jsem naivní a to se mi hodně vymstilo
6 minut čtení

Kvůli manželovým dluhům jsem skončila v ubytovně pro bezdomovce. Ušetřit nějaké peníze jsem neměla šanci, a proto jsem začala krást. Těžko se něco takového přiznává.

Vychovala jsem dvě děti a měla celkem spokojené manželství. Děti bydlely daleko a navštěvovaly nás zřídka kdy. Já pracovala v továrně na vlnu. Seděla jsem u takové velké mašiny a dávala pozor, aby se nic nezacuchalo nebo neporouchalo.

Odpoledne mě bolela záda jako čert. Doploužila jsem se domů a musela si jít lehnout. Potom jsem něco připravila Tondovi k večeři a koukala na televizi. Takhle to šlo den za dnem. Ani jsem si nevšimla, že se můj muž nějak změnil.

Ne, že by měl nějakou ženskou, na to on nikdy moc nebyl. Ale začal chodit ven, jak říkal. Myslela jsem, že chodí jako ostatní chlapi do hospody, ale po příchodu domů z něho nikdy nic netáhlo. Natož aby byl opilý. Moc jsem o tom nepřemýšlela a on také nic neříkal.

Manžel nás zadlužil

O to větší bylo překvapení, když mi jednou u snídaně, když jsem měla největší spěch, abych stihla ranní autobus do práce, podstrčil nějaký papír. „Podepiš mi to!“ přikázala a já, abych měla pokoj, podepsala.

Vůbec jsem nevěděla co, ale myslela jsem, že je to nějaká pojistka nebo tak něco. Vlastně mě to vůbec nezajímalo. O tyhle věci se staral vždycky on. Tak proč to měnit? Asi za půl roku se situace opakovala. Podstrčil mi další papír a prý, abych to podepsala.

Tentokrát jsem si ale všimla razítka. Byla to taková ta známá firma na půjčování peněz. „Ty si chceš půjčit peníze? A na co?“ zeptala jsem se a on vybuchnul: „Nestarej se ženská a koukej to podepsat!“ Vůbec jsem ho nepoznávala.

Nedala jsem si to líbit a pohádala se s ním. Nakonec se přiznal. Hraje na automatech a má ohromné dluhy! Musela jsem si sednout, úplně se mi zatočila hlava. Takový průšvih jsem nečekala ani ve snu. Na stará kolena něco takového!

V bytě mi řádil exekutor

Ten den jsem do práce nedorazila. Celé dopoledne jsem řešila, co bude dál. Dlužili jsme přes půl milionu a měsíčně splácet dost velkou částku. Za dvě poslední půjčky jsem ručila já, ale Tonda jich měl pár jen na sebe.

„To nezvládneme, Tondo, budeme se muset přestěhovat do nějakého menšího bytu!“ rozhodla jsem nakonec, ale on nesouhlasil. Prý už zkoušel něco najít, ale nájmy byly stejně vysoké, nebo i vyšší, než v tom našem stávajícím bytě. Byla jsem v koncích.

A to jsem netušila, že ten můj dobrák už to má vymyšlené. Druhý den ráno byl pryč. Vzal si kufr věcí a odstěhoval se neznámo kam. Zůstala jsem sama v drahém bytě a s dluhy na krku. Ze svého platu jsem toho moc splácet nemohla. Dluhy narůstaly.

Než jsem se stačila z toho všeho vzpamatovat, zabouchal mi na dveře bytu exekutor. Moc se se mnou nebavil. Na televizi a ledničku nalepil nějaké štítky a postupně těmi štítky oblepil snad všechno, co jsem měla v bytě. Myslela jsem, že oblepí i mě!

Skončila jsem na ubytovně

„Do zítřka se vystěhujte!“ řekl suše a bouchnul za sebou dveřmi. Netroufla jsem si neposlechnout. Sbalila jsem si svých pár švestek a šla poprosit o ubytování v takém útulku pro bezdomovce. Bylo to tam docela hrozné.

Špinavé zdi, zima a sociální pracovník, kterého by se bál snad i samotný Lucifer. Přidělil mi deku a postel. Spala jsem v místnosti s dalšími osmi ženskými, a že to nebyly zrovna žádné lidumilky, asi nemusím zdůrazňovat. Bylo mi to ale celkem jedno.

Cítila jsem se jako v nějakém zlém snu. Jakoby všechno, co se mi děje, nebyla pravda. Doufala jsem, že se ráno vzbudím ve své posteli. Jenže tahle zdánlivá samozřejmost už byla jen snem…Lucifer, jak jsem tomu démonickému chlapovi říkala, mě překvapil.

Vyslechnul mě a nabídnul pomoc. Musela jsem vyplnit stohy papírů a hlavně si udržet práci, abych měla z čeho splácet. Vypočítal, že když budu hodně šetřit a ještě víc pracovat, budu za pět let z nejhoršího venku. „Pět let?“ nevěřila jsem svým uším.

To by mi bylo lépe snad v kriminálu!“ neubránila jsem se zoufalství. „Tam skončíte, pokud se nebudete mými radami řídit!“ odpověděl Lucifer a šel si po svých.

Pracovala jsem a šetřila

A tak mi začalo moje nejhroznější životní období. Děti se od nás odvrátily. Prý jsem s Toníkem nezodpovědní a můžeme si za všechno sami. To, že jsem žádný z dluhů nezpůsobila, je nezajímalo. Uplynuly dlouhé čtyři roky a mě začala svítat naděje na konci tunelu.

Lucifer už v ubytovně dávno nepracoval, ale já se stále těmi jeho radami řídila. Nic jiného mi nezbývalo. Pomalu jsem začínala počítat dny, kdy budu moc odejít. Ale ať jsem pracovala sebevíc, na nájem bytu a ještě nějaké zařízení jsem prostě nenašetřila.

„Budeš si muset všechno nakrást!“ řekla mi moje „sousedka“ z vedlejší postele. Hrozně pořád kašlala a já jí vařila cibulový čaj. Docela jsme se spřátelily. „Jak to myslíš, nakrást?

Nikdy v životě jsem nic neukradla, tedy mimo pár balíčků vlny od nás z fabriky,“ ptala jsem se jí naivně a ona se rozesmála: „Tedy, tobě fakt není pomoci. Prostě si udělej seznam věcí, které do toho svého podnájmu potřebuješ a postupně je ukradni!“

Kradla jsem snad všude

Nejdřív jsem se tomuhle nápadu vzpírala, ale potom jsem musela uznat, že mi asi nic jiného nezbývá. A tak jsem začala krást. Stala se ze mě zlodějka. Prvním ukradeným zbožím byla sklenička z nádražní hospody. Následovala lžička a hrníček.

Potom jsem se přesunula do obchodního centra a taky nemocnice. Měla jsem ručníky, toaletní potřeby a dokonce obrázky na zeď.

„K čemu ti jsou obrázky, když nemáš postel ani židle?“ ptala se výsměšně ta moje kašlající sousedka a já jí, nechtíc, musela dát za pravdu. Matraci s peřinami jsem ukradla v jednom nově otevřeném hotelu. Byl tam takový zmatek, že si mě vůbec nevšimli.

S židlemi a stolem jsem to provedla skoro stejně. Ukradla jsem je z předzahrádky cukrárny na náměstí. Prostě jsem popadla dvě židle a šla. A tak jsem si postupně nakradla všechno, co jsem potřebovala. Pyšná na to nejsem, ale neměla jsem na výběr.

Bydlím v jedné pronajaté místnosti a jsem spokojená. Od života víc nechci. Jen klid a teplo domova.

Jana P. (63), severní Čechy

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
nasehvezdy.cz
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
Není to tak dávno, co zářila štěstím. Dokonce s manželem po 20 letech obnovili manželský slib. Jenže pohádka má zřejmě trhliny. Herečka Regina Řandová (57), známá ze seriálu Kamarádi, prý čelí kruté r
Sladké je prý sprosté slovo!
skutecnepribehy.cz
Sladké je prý sprosté slovo!
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
21stoleti.cz
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
Představte si robota, který se sám orientuje v temném podzemí, analyzuje stěny tunelu a rozpozná člověka i nečekanou trhlinu. Ne, to není sci-fi – to je JULBOT. A právě takoví roboti se dnes učí praco
Salát s pečenými meruňkami
nejsemsama.cz
Salát s pečenými meruňkami
Ovoce a salát v kombinaci se sýrem je vždy dokonalá pochoutka. Vyzkoušejte ji i s melounem, broskvemi nebo jahodami. Ingredience na 4 porce: ● 500 g meruněk ● 200 g krémového kozího sýra ● 1 vejce ● 200 g listového salátu ● 1 červená cibule ● sůl ● pepř ● olivový olej ● 2 lžíce medu ● 2 lžíce citronové šťávy ● 200 g sušené šunky Postup: Měkký kozí sýr prošlehejte s vejcem. Směs pak
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
enigmaplus.cz
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
Panovník ithackého království Odysseus odjíždí bojovat do trojské války. „Kdo tady teď bude vládnout?“ ptají se v tu chvíli dvořané. „Já,“ prohlásí rozhodným hlasem Odysseova manželka Pénelopé. Nikdo
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Praktický půvab ostrůvkových řešení
rezidenceonline.cz
Praktický půvab ostrůvkových řešení
Módní dispozice má své nesporné výhody, spočívající nejen ve výsledném vzhledu kuchyně, ale také z pohledu funkčnosti. Je ale náročná na prostor. Nesporným přínosem takto koncipované plochy je její vstřícnost k ideálnímu uspořádání, jež dbá na snadnou dostupnost a obsluhu všech jednotlivých zón kuchyně. Umožňuje totiž splnění nejdůležitější zásady, a sice minimalizaci počtu kroků a
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
epochaplus.cz
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
Jemné bzučení napovídá, že v okolí se pohybuje hmyz. Květinu zrovna navštívila včela, která po krátké chvílí míří zpět do úlu. Jakmile náklad odevzdá, předvádí zvláštní pohyby, skrze něž dává vědět ostatní, kde sehnat vydatný nektar. Malého živočicha v našich končinách nejvíce zpopularizuje kreslený seriál Včelka Mája, k němuž nazpívá píseň Karel Gott (1939–2019). Včely si pozornost zaslouží
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
historyplus.cz
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
Kdysi šťastná a prosperující obec náhle zeje prázdnotou. Tisíce lidí zanechávají své majetky napospas osudu a prchají ze země, aby splnily nemilosrdný panovníkův rozkaz. Jejich víra se od té povolené příliš liší. Hnutí novokřtěnců působí v církevním světě na počátku 16. století jako blesk z čistého nebe. Humanistický učenec Konrád Grebel (asi 1498–1526) a jeho kolega Felix
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
iluxus.cz
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
Model Phantom je od roku 1925 nejznámějším symbolem úspěchu. Po osm generací provázel královské rodiny, státníky, umělce a průmyslové magnáty, kteří byli přítomni u mnoha z nejvýznamnějších okamžiků m
Zelený ostrov Menorca
epochanacestach.cz
Zelený ostrov Menorca
Pokud nesnášíte velká vedra, nebo vám v létě na dovolenou nezbyl čas, nic není ztraceno. Menorka vám ráda otevře svou náruč. Název pochází z latinského Insula minor (Menší ostrov), který se používal pro odlišení od sousední Mallorky. Oba ostrovy patří k španělskému souostroví Baleáry. Od Mallorky se ostrov liší nejen velikostí, ale také rytmem života.
Grilovaný losos s borůvkami
tisicereceptu.cz
Grilovaný losos s borůvkami
Losos je jednou z nejoblíbenějších ryb na světě. Přidejte si k němu i omáčku, která ho skvěle doplní. Ingredience 150 až 200 g lososa na porci Marináda sušený česnek sůl a pepř šťáva z 1