Domů     Svatbou jsem všem vyrazila dech
Svatbou jsem všem vyrazila dech
7 minut čtení

Moje rodina mě donutila odejít do domova pro seniory a já jim za to byla vděčná. Nic mi tu nescházelo a našla jsem i svoji velkou životní lásku. Svatba o mých osmdesátých narozeninách ale všem vyrazila dech!

Zdravotně jsem na tom nebyla až tak zle, jen nohy mi už tolik nesloužily. Problém byl spíš v mém bydlení. Žila jsem totiž na samotě, a když napadnul sníh, byla jsem od civilizace odříznutá často i mnoho dní. Nevadilo mi to. Měla jsem zásoby trvanlivého pečiva, konzervy a ve sklepě brambory.

Co kdyby se mi něco stalo

Hlady bych neumřela, i kdybych zůstala bez pomoci celou zimu. Jenže kdyby se mi něco stalo, bylo by to horší. „Mami, tady už být nemůžeš!“ domlouvala mi dcera a tvářila se starostlivě. Nabízela mi, abych šla bydlet k nim, ale to jsem hned vyloučila.

Přece se na stará kolena nebudu přizpůsobovat mladým. A oni, chudáci, zase mně. To by nedělalo dobrotu! Musela jsme uznat, že mám dcera pravdu. Nemládla jsem a další zima by už nemusela být tak idylická, jako ta minulá.

A na to, že sněhu je čím dál méně, se taky nedalo spoléhat. Vždyť příroda se úplně zbláznila a kdo ví, co nás všechny čeká. No, dovolila jsem dceři, aby začala zařizovat nějaký ten útulek, jak jsem všem těm domovům pro důchodce říkala.

Nastěhovala jsem se za pár dní

Dcera byla rychlá a k mému překvapení přišla hned na příští návštěvu s plnou náručí prospektů. „Myslela jsem, že se na tahle zařízení čeká i několik let?“ ptala jsem trochu ironicky, ale ona jen pokrčila rameny:

„Prý jsi zvláštní případ, tady na té samotě, tak máš přednost.“ Společně jsme si prohlédly všechny ty lákavé fotografie, kterým jsem samozřejmě vůbec nevěřila, a vybraly jedno zařízení, které bylo sice dost daleko, ale vypadalo moderně a hlavně, bylo v přírodě, a ne někde na sídlišti.

„To bude jako s těmi pohledy od moře. Je to všechno pěkně nafocené a skutečnost je úplně jiná,“ remcala jsem, ale dcera mě popadla za ruku a prý, že se tam pojedeme podívat.

O dvě hodiny později jsem už stála uprostřed krásně zelené zahrady a zvědavě se rozhlížela kolem. Musela jsem trochu nechtíc uznat, že je to tu opravdu hezké! Neuplynuly ani dva měsíce a už jsem se stěhovala.

Měla jsem se lépe než doma

Zmítaly mnou snad všechny pocity, co člověk může mít. Trochu jsem se těšila a trochu bála. V noci jsem špatně spala a stále jsem si představovala, co mě čeká. Jenže, jak jsem si mohla něco představovat, když jsem neměla ani tušení, do čeho jdu.

Co když to bude jako ve vězení? Co když se na nás budou usmívat a potom nám to pěkně osolí? Vždyť moc dobře vědí, že nás všechny staré mají v hrsti! Ale skutečnost byla naštěstí o hodně lepší, než v mých tak trochu hororových představách.

Žádná detektivka se nekonala. Dostala jsem hezký malý pokojík se společným balkonem. Moje sousedka byla moc milá, i když na můj vkus dost upovídaná. Hned mi začala líčit všechny zdejší zvyky a taky pomluvila kde koho. Ale v dobrém, naštěstí.

I jídlo mi chutnalo. Vlastně snad nikdy v životě jsem se tak dobře každý den nenajedla.

Oslovil mě sympaťák

Ne, že bych neuměla vařit. Naopak. Jenže dokud byly děti malé, šetřili jsme s manželem každou korunu. A když odešly z domova a já ovdověla, nebavilo mě vařit jen pro sebe a tak jsem se dost odbývala.

Pěkné jídlo jsem připravovala vlastně jen kvůli návštěvám dětí nebo vnoučat. A teď jsem si mohla vybrat ze dvou jídel a často nevěděla, které dřív. Měla jsem totiž chuť na obě! „Mohu si k vám přisednout?“ zeptal se mě jednou těsně před obědem takový švihák.

Na první pohled mi ten pán moc sympatický nebyl. Na můj vkus se dost nápadně oblékal a taky se moc usmíval. Odjakživa jsem moc nedůvěřovala takovým těm rádoby pozitivním lidem. Úsměv od ucha k uchu a v hlavě kdo ví co.

On ale byl úplně jiný, než jsem odhadovala. Byl opravdu milý a ten jeho úsměv nebyl hraný. O každém zdejším obyvateli i personálu dokázal říct něco hezkého. Býval učitel na základní škole a trochu mu to zůstalo.

Nalákal mě na dortíky

Tady, v domově se staral o knihovnu a občas pořádal nějaké přenášky. Hned na jednu mě pozval. Byla o zdejší přírodě a oblíbených místech turistů. „Možná vás nalákám na nějaký výlet!

Občas chodíme po okolí a vždycky něco pěkného objevíme,“ lákal mě, ale moc se mi nechtělo. On, když viděl, že jeho slova nepadla na úrodnou půdu, pokračoval: „No, každý náš výlet zakončíme v místní cukrárně.

Je na náměstí a my tam oslavujeme, že jsme ty kilometry přežili!“ Smál se tak nakažlivě, až jsem nakonec kývla. Kvůli té cukrárně, to je jasné. Výlet jsem ke svému překvapení zvládla a dortíky v cukrárně byly přímo božské.

S panem Vojtou jsme se časem sbližovali víc a víc. Musela jsem si přiznat, že jsem se úplně nečekaně zamilovala. Bylo to tak a nic se s tím nedalo dělat. Bylo mi tak dobře, když jsem mu hleděla do očí. A také jsem cítila takové zvláštní chvění kolem žaludku. Jako kdyby mi bylo osmnáct a ne za pár týdnů osmdesát!

Bláznivě jsem se zamilovala

„Jiřinko, co kdybychom se vzali?“ zeptal se mě z ničeho nic u snídaně a já se málem zadusila soustem křupavé housky. Tahle možnost mě opravdu nenapadlo ani ve snu! On mě ale pohladil po ruce a prý, proč ne?

A tak jsme naši svatbu naplánovali na den mých osmdesátin. Nic velkého. Jen pohoštění z naší oblíbené cukrárny a večerní grilování přímo na zahradě našeho ústavu.

„Mami, přijedeme ti popřát, tak ne abys nám utekla,“ dělala si ze mě legraci dcera, když mi telefonovala a já se musela usmát. Ta bude koukat! Koukala celá rodina a bohužel, ne moc hezky. Přijeli všichni těsně před obřadem a nemohli uvěřit, čemu budou přítomni.

„Mami, to snad nemyslíš vážně. Ty ses zbláznila!“ křičela na mě dcera jako smyslů zbavená. Přidal se i zeť a dokonce i můj syn, kterého jsem skoro rok neviděla. Všichni měli jasno. Jejich stará Jiřinka, tedy já, to nemá v hlavě v pořádku!

Čekám, až mě rodina pochopí

Dcera šla nakonec vynadat naší ředitelce, ale ta se mě i Vojty zastala. „Jsou dospělí a svéprávní, tak co? Mohou si žít po svém a já jim do toho nemohu zasahovat!“ A bylo to. Obřad se odehrál rychle jako v nějaké grotesce.

Vyměnili jsme si prsteny a já hodila za sebe kytku. Chytila ji ředitelka a byla nadšená. Po rozvodu by se jí nějaký švarný přítel hodil! Od rodiny jsem žádné dárky k osmdesátinám nedostala. Tak moc na mě byli naštvaní.

Jen nejmladší vnučka mi při urychleném odjezdu pošeptala do ucha: „Babi, ty máš ale hezkého dědečka!“ Vdala jsem se všem navzdory, ale nelituji. S mým milovaným Vojtou sdílíme manželské apartmá tady v domově a nic nám nechybí. Jen se mi občas stýská po rodině. Snad časem pochopí, že i my starší máme právo na lásku!

Jiřina P. (80), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.