Domů     Osud nám dal druhou šanci
Osud nám dal druhou šanci
5 minut čtení

Ve svém manželství jsem byla spokojená. Měla jsem hodného muže a tři krásné, zdravé děti. Vůbec nic mi nechybělo. To jsem si alespoň myslela, dokud jsem nepotkala Libora.

Bylo to úplně náhodné setkání. S manželem a dětmi jsem byla na dovolené ve Španělsku, kde bydlel ve stejném kempu i Libor se svou rodinou. „Ahoj Niki,“ mávl na mě tenkrát z vedlejšího bungalovu. Podívala jsem se na něj a v paměti pátrala, odkud tu tvář znám.

Byla mi povědomá. „Ahoj,“ odpověděla jsem zaraženě. Ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem ji nikam přiřadit. „To jsem já, Libor,“ napověděl mi.

Spolužák ze školy

Libor? Libor? Přemýšlela jsem a pak mi to konečně došlo. No jasně! Libor – spolužák ze základky!“ Usmála jsem se na něj. „Promiň, hned jsem si nevzpomněla,“ omlouvala jsem se. Libor pohodil hlavou. „To nic, dost jsem se změnil.

Už nemám brýle ani nejsem buclatý malý kluk.“ To byl fakt – z Libora vyrostl moc pohledný, vysoký a svalnatý mužský. Hned jsme se dali do řeči. Chvíli jsme vzpomínali na staré časy a pak jsme se začali bavit o našich rodinách, o tom, co děláme, a tak podobně.

Společné večery

Druhý den jsme s Liborem a jeho rodinou vyrazili společně na pláž. Děti si hned padly do oka a začaly si spolu hrát, a i my s manželem jsme se s Liborem a jeho ženou Alenou brzy skamarádili.

Nakonec jsme po večerech vysedávali v místních restauracích a popíjeli víno. Jednou večer se v jednom tamním podniku konal večer španělských tanců. Můj muž nikdy netančil a Liborovu ženu to také moc nebavilo. Zato nás dva s Liborem tanec nadchl.

„Smím prosit?“ vyzval mě tehdy k tanci. Podívala jsem se na svého muže, který přikývl a usmál se. „Jen běžte a pořádně to roztočte!“

Vyzval mě k tanci

Vstala jsem ze židle, urovnala si lehké letní šaty a vydala se s Liborem na improvizovaný taneční parket. Tehdy poprvé jsme se s Liborem navzájem dotýkali. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy mě Libor poprvé sevřel ve svém náručí.

Ucítila jsem jeho omamný parfém a málem se mi podlomila kolena. „Dobrý?“ zeptal se Libor, kterému neuniklo, jak jsem se zachvěla. „Ano,“ přikývla jsem a zadívala se do jeho hlubokých očí. Spatřila jsem v nich to samé, co on musel vidět v těch mých. Touhu.

„Asi jsem vypila moc tequily,“ zadrmolila jsem. Libor mě vzal za ruku a odvedl ke stolu. Jeho stisk byl pevný a já si v tu chvíli přála, aby mě už nikdy nepustil. Přitom jsem si povšimla pohledu svého muže. Byl všeříkající.

Manžel měl tušení

Od toho večera jsem se začala Libora co nejvíce stranit, což ovšem nebylo vůbec jednoduché. Naše děti si spolu chtěly i nadále hrát a můj odstup jen utvrzoval mého manžela v tom, že jsem se zamilovala do jiného.

„Myslíš na něj, viď že jo?“ zeptal se mě jednou večer, když jsme spolu leželi v posteli. „Na koho?“ snažila jsem se mlžit. „Ty víš,“ řekl příkře. „Na Libora!“ Hrklo ve mně. „To je hloupost. Přemýšlela jsem nad tím, co zítra podnikneme,“ zalhala jsem. „To určitě,“ odsekl manžel, otočil se ke mně zády a usnul.

Zamilovala jsem se

Na Libora jsem myslela ve dne, v noci. Dokonce se mi o něm zdály i romantické sny. Přesto jsem ale byla rozumná a odhodlaná nepřipustit, abych se svým citům poddala i ve skutečnosti.

Měla jsem přece skvělou rodinu a hodného muže a v žádném případě jsem své domácí štěstí nechtěla ohrozit. I když pokušení bylo velké. A nejen to mé. Vždy, když jsme se s Liborem potkali, viděla jsem na něm, že i on touží po mně.

A tak jsme se vzájemnému pohledu raději vyhýbali. Ale pak, jednou odpoledne, jsme se potkali u bazénu jen my dva…

Touha zvítězila

Připadala jsem si jako motýl chycený v síti. Nevěděla jsem, co dělat, co říct. Místo mě začal mluvit Libor. „Zamiloval jsem se do tebe,“ řekl mi bez okolků a pohladil mě po rameni. „Toužím tě políbit.“ Zachvěla jsem se.

Rozum mi velel „ne“, ale srdce říkalo něco jiného. Byla jsem ztracená. Chytila jsem Libora pevně za jeho silné paže a oddala se jeho polibkům. Nebyla jsem schopná se kontrolovat. Kdokoli nás mohl vidět, přistihnout při naší nevěře, zradě, vášni.

Do konce dovolené zbývalo už jen pár dní a já se nemohla dočkat, až s manželem a dětmi pojedeme domů. Doufala jsem, že když mi Libor sejde z očí, zapomenu na něj. Poslední den jsme se rozloučili a každý z nás pokračoval po své životní cestě. Myslela jsem si, že už ho nikdy neuvidím…

Znovu u moře

Uplynulo mnoho let. Moje děti vyrostly, zařídily si vlastní životy, a s manželem jsme se rozvedli. Bylo mi padesát a byla jsem sama. Cítila jsem se osaměle. Nevěděla jsem, co se životem. Až do chvíle, než mě osud znovu svedl dohromady s Liborem.

Stalo se to opět u moře. Nikoli ve Španělsku, ale v Itálii, kam jsem po rozvodu odjela, abych si od všeho odpočinula a přišla na jiné myšlenky. Potkala jsem ho při jedné své odpolední procházce po pláži. Zrovna vylézal z moře a v ruce držel nasbírané škeble.

Láska přetrvala

„Libore!“ zavolala jsem a zamávala na něj. Vzhlédl a široce se na mě usmál. Ihned mě poznal. Objali jsme se. Jeden druhému jsme se zadívali do očí. „Jsi stále tak krásná,“ řekl a pohladil mě po vlasech.

Večer jsme zašli do restaurace a povídali jsme si dlouhé hodiny. I on byl po rozvodu. Oba jsme byli sami. A i když vášeň, kterou jsme k sobě kdysi cítili, nebyla už tak silná, stále jsme se milovali. Osud nám dal druhou šanci a my po ní skočili. Jsme spolu už přes deset let a jsme stále šťastní.

Nikola M. (62), České Budějovice

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do