Ve svém manželství jsem byla spokojená. Měla jsem hodného muže a tři krásné, zdravé děti. Vůbec nic mi nechybělo. To jsem si alespoň myslela, dokud jsem nepotkala Libora.
Bylo to úplně náhodné setkání. S manželem a dětmi jsem byla na dovolené ve Španělsku, kde bydlel ve stejném kempu i Libor se svou rodinou. „Ahoj Niki,“ mávl na mě tenkrát z vedlejšího bungalovu. Podívala jsem se na něj a v paměti pátrala, odkud tu tvář znám.
Byla mi povědomá. „Ahoj,“ odpověděla jsem zaraženě. Ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem ji nikam přiřadit. „To jsem já, Libor,“ napověděl mi.
Spolužák ze školy
Libor? Libor? Přemýšlela jsem a pak mi to konečně došlo. No jasně! Libor – spolužák ze základky!“ Usmála jsem se na něj. „Promiň, hned jsem si nevzpomněla,“ omlouvala jsem se. Libor pohodil hlavou. „To nic, dost jsem se změnil.
Už nemám brýle ani nejsem buclatý malý kluk.“ To byl fakt – z Libora vyrostl moc pohledný, vysoký a svalnatý mužský. Hned jsme se dali do řeči. Chvíli jsme vzpomínali na staré časy a pak jsme se začali bavit o našich rodinách, o tom, co děláme, a tak podobně.
Společné večery
Druhý den jsme s Liborem a jeho rodinou vyrazili společně na pláž. Děti si hned padly do oka a začaly si spolu hrát, a i my s manželem jsme se s Liborem a jeho ženou Alenou brzy skamarádili.
Nakonec jsme po večerech vysedávali v místních restauracích a popíjeli víno. Jednou večer se v jednom tamním podniku konal večer španělských tanců. Můj muž nikdy netančil a Liborovu ženu to také moc nebavilo. Zato nás dva s Liborem tanec nadchl.
„Smím prosit?“ vyzval mě tehdy k tanci. Podívala jsem se na svého muže, který přikývl a usmál se. „Jen běžte a pořádně to roztočte!“
Vyzval mě k tanci
Vstala jsem ze židle, urovnala si lehké letní šaty a vydala se s Liborem na improvizovaný taneční parket. Tehdy poprvé jsme se s Liborem navzájem dotýkali. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy mě Libor poprvé sevřel ve svém náručí.
Ucítila jsem jeho omamný parfém a málem se mi podlomila kolena. „Dobrý?“ zeptal se Libor, kterému neuniklo, jak jsem se zachvěla. „Ano,“ přikývla jsem a zadívala se do jeho hlubokých očí. Spatřila jsem v nich to samé, co on musel vidět v těch mých. Touhu.
„Asi jsem vypila moc tequily,“ zadrmolila jsem. Libor mě vzal za ruku a odvedl ke stolu. Jeho stisk byl pevný a já si v tu chvíli přála, aby mě už nikdy nepustil. Přitom jsem si povšimla pohledu svého muže. Byl všeříkající.
Manžel měl tušení
Od toho večera jsem se začala Libora co nejvíce stranit, což ovšem nebylo vůbec jednoduché. Naše děti si spolu chtěly i nadále hrát a můj odstup jen utvrzoval mého manžela v tom, že jsem se zamilovala do jiného.
„Myslíš na něj, viď že jo?“ zeptal se mě jednou večer, když jsme spolu leželi v posteli. „Na koho?“ snažila jsem se mlžit. „Ty víš,“ řekl příkře. „Na Libora!“ Hrklo ve mně. „To je hloupost. Přemýšlela jsem nad tím, co zítra podnikneme,“ zalhala jsem. „To určitě,“ odsekl manžel, otočil se ke mně zády a usnul.
Zamilovala jsem se
Na Libora jsem myslela ve dne, v noci. Dokonce se mi o něm zdály i romantické sny. Přesto jsem ale byla rozumná a odhodlaná nepřipustit, abych se svým citům poddala i ve skutečnosti.
Měla jsem přece skvělou rodinu a hodného muže a v žádném případě jsem své domácí štěstí nechtěla ohrozit. I když pokušení bylo velké. A nejen to mé. Vždy, když jsme se s Liborem potkali, viděla jsem na něm, že i on touží po mně.
A tak jsme se vzájemnému pohledu raději vyhýbali. Ale pak, jednou odpoledne, jsme se potkali u bazénu jen my dva…
Touha zvítězila
Připadala jsem si jako motýl chycený v síti. Nevěděla jsem, co dělat, co říct. Místo mě začal mluvit Libor. „Zamiloval jsem se do tebe,“ řekl mi bez okolků a pohladil mě po rameni. „Toužím tě políbit.“ Zachvěla jsem se.
Rozum mi velel „ne“, ale srdce říkalo něco jiného. Byla jsem ztracená. Chytila jsem Libora pevně za jeho silné paže a oddala se jeho polibkům. Nebyla jsem schopná se kontrolovat. Kdokoli nás mohl vidět, přistihnout při naší nevěře, zradě, vášni.
Do konce dovolené zbývalo už jen pár dní a já se nemohla dočkat, až s manželem a dětmi pojedeme domů. Doufala jsem, že když mi Libor sejde z očí, zapomenu na něj. Poslední den jsme se rozloučili a každý z nás pokračoval po své životní cestě. Myslela jsem si, že už ho nikdy neuvidím…
Znovu u moře
Uplynulo mnoho let. Moje děti vyrostly, zařídily si vlastní životy, a s manželem jsme se rozvedli. Bylo mi padesát a byla jsem sama. Cítila jsem se osaměle. Nevěděla jsem, co se životem. Až do chvíle, než mě osud znovu svedl dohromady s Liborem.
Stalo se to opět u moře. Nikoli ve Španělsku, ale v Itálii, kam jsem po rozvodu odjela, abych si od všeho odpočinula a přišla na jiné myšlenky. Potkala jsem ho při jedné své odpolední procházce po pláži. Zrovna vylézal z moře a v ruce držel nasbírané škeble.
Láska přetrvala
„Libore!“ zavolala jsem a zamávala na něj. Vzhlédl a široce se na mě usmál. Ihned mě poznal. Objali jsme se. Jeden druhému jsme se zadívali do očí. „Jsi stále tak krásná,“ řekl a pohladil mě po vlasech.
Večer jsme zašli do restaurace a povídali jsme si dlouhé hodiny. I on byl po rozvodu. Oba jsme byli sami. A i když vášeň, kterou jsme k sobě kdysi cítili, nebyla už tak silná, stále jsme se milovali. Osud nám dal druhou šanci a my po ní skočili. Jsme spolu už přes deset let a jsme stále šťastní.
Nikola M. (62), České Budějovice
