Domů     Ten nejlepší průvodce
Ten nejlepší průvodce
9 minut čtení

Moje manželství bylo krásné a skoro bez mráčku. Trvalo přesně osmnáct let, sedm měsíců a tři dny. Skončilo v den, kdy se Martin nevrátil z práce domů.

Sháněla jsem ho, protože byl vždy přesný jako hodinky a o všem mi předem říkal. Vypátrala jsem ho až v nemocnici, kam ho dovezla sanitka, když se mu po cestě ze zaměstnání udělalo na ulici nevolno. Jednalo se o srdeční slabost.

Martin byl v bezvědomí, ze kterého se už neprobral. Téže noci zemřel. Když jsem později pátrala po příčinách, vyšlo najevo, že už jeden utajovaný infarkt měl… a že na té ulici ležel bez pomoci delší dobu.

Přišlo to všechno jako blesk z čistého nebe a spálilo mě to na uhel. Psychicky jsem se skoro zhroutila. Jediné, co mě drželo nad hladinou, byl Ondra, náš sedmnáctiletý syn a jediný potomek.

Také on se s náhlou smrtí svého otce těžko vyrovnával, ale prokázal velkou statečnost. Říkal mi: „Mami, já nechci přijít ještě i o tebe…“ Jen díky jemu jsem těch prvních pár týdnů a měsíců zvládla přežít bez toho, abych se musela jít někam léčit.

Syn byl mojí oporou

Syn se mnou bydlel dál i poté, co ukončil střední školu a začal studovat na vysoké. Po dvou letech od Martinovy smrti, kdy jsem stále ještě byla sama a uzavřená a nikam jsem nechodila, mě začal pomalu přemlouvat, abych si někoho zkusila najít.

Rázně jsem to odmítla. Brala bych to jako zradu na člověku, který pro mě tolik znamenal. Někde uvnitř mě se ale přece jen časem ozval tichý hlásek, který mi říkal:

Je ti třicet devět let, ještě máš spoustu života před sebou a nemůžeš věčně zůstat osamělá… Tenhle hlásek ale zůstal kdesi v pozadí, navenek se během dalšího roku nic neměnilo. Od té tragédie uplynuly už tři roky a já se s ní stále nedokázala smířit.

Když vám někdo odejde uprostřed života, plný síly a energie, kterou měl vždy v zásobě i pro vás, zhroutí se s jeho smrtí celý život.

Budoucnost přestane existovat a máte pocit, že všechno, co jste mohli kdy získat, je nenávratně pryč a už vás nic dobrého nikdy nečeká…

Porouchaná televize

Nejhorší byl vždycky začátek roku. Martin odešel z tohoto světa koncem ledna a mně se pokaždé při výročí jeho smrti zmocňoval nevýslovný smutek a touha jít za ním.

I během roku jsem pak často propadala zoufalství, z těch lednových a únorových dnů jsem se však vyhrabávala na světlo stejně obtížně jako zamrzlá rostlinka.

Většinu věcí v domácnosti obstarával syn – mám tím na mysli takové ty „chlapské“ věci jako něco opravit, zařídit a podobně. Byl šikovný, hotový domácí kutil a já si v duchu říkala, že to zdědil po Martinovi a jeho budoucí partnerka s ním udělá terno.

Občas však přece jen došlo na něco, co se vymykalo široké škále jeho schopností a tehdy museli přijít na řadu profesionálové. Tak tomu bylo i tehdy, když se porouchala televize.

Ondra alespoň sehnal nějakého opraváře – poprosil mě však, abych byla doma, až dotyčný pracovník přijde. Netušila jsem, jak se toho dne změní můj život…

Povídání u kávy

Ten muž mi byl sympatický hned od prvního pohledu. Byl zhruba v mém věku. Vyzařovala z něho bezstarostnost, dobrá nálada a ochota. Problém s televizí vyřešil během čtvrt hodiny. Během té doby se snažil se mnou navazovat rozhovor.

Tak nějak samovolně došla řeč i na to, že jsem sama. Opravář se mě zeptal, proč jsem se rozvedla a já mu podle pravdy odpověděla, že jsem vdova. To slovo mě pálilo na jazyku, když jsem ho vyslovovala – bylo to vlastně poprvé, kdy jsem ho řekla nahlas.

Na tváři muže se objevilo překvapení a potom výraz omluvy. Tvářil se nešťastně, jako by za můj stav mohl on. Paradoxně jsem ho začala utěšovat, že to nemohl vědět… a že jsou to už tři roky.

Snažil se mi dát najevo, že mě chápe – i jemu někdo blízký před časem zemřel. Jednalo se o jeho mladšího bratra, který měl pracovní úraz, měsíc ležel v kómatu a z beznadějného stavu se nakonec neprobral. To jeho vyprávění nás nějak sblížilo.

S prací byl hotov a už měl odejít, ale já jsem si přála, aby ještě chvíli zůstal. Nabídla jsem se, že uvařím kávu. Souhlasil. Posadil se do křesla v obývacím pokoji a když jsem donesla šálky s příjemně vonícím horkým nápojem, povzbudivě se na mě usmál.

Bylo mi s ním moc hezky

V následující půlhodině jsem se dozvěděla, že Roman, jak se opravář jmenoval, je pár let rozvedený a momentálně nezadaný. S přítelkyní se rozešel loni před Vánoci. Sama jsem pocítila překvapení, jak mě ta informace potěšila.

Vnitřní hlas mi sice říkal, že zájmem o jiného muže se dopouštím zrady na Martinovi, ale já se prostě náhle rozhodla tenhle hlas neposlouchat. Naše zaujetí bylo vzájemné.

Když se Roman konečně zvedl k odchodu, zeptal se mě, jestli by mi vadilo, kdybychom se ještě někdy viděli. Snad až příliš překotně jsem ze sebe vysypala, že určitě ne. Oba jsme se nad tou mojí horlivostí pousmáli. Slíbil, že zavolá.

Odešel a já se musela posadit a pořádně se nadechnout. Co se to děje? Co to dělám? Vedla jsem sama v sobě spor. Mám právo na to, abych se znovu zamilovala?

Nebo mám do konce života držet smutek a zachovávat tak památku na muže, který pro mě tolik znamenal a jehož nikdo nikdy nepřekoná? Nedokázala jsem si na tu otázku odpovědět. Syn měl toho dne nějaké rande a tak přišel až pozdě v noci.

Celý večer jsem tak plná zmatku přemýšlela o tom, jak to bude dál s mým životem… a zda je správné, že se sejdu s Romanem. Ale co, třeba ani nezavolá, uklidňovala jsem se, ale věděla jsem, že on své slovo dodrží.

Manžel by mi to přál

Ozval se za dva dny. Byl to jen pětiminutový hovor a přišel v době, kdy jsem na Romana zrovna nemyslela, ale o to víc mě potěšil. Nic z něho nevyplynulo, jen to, že si znovu zavoláme. Žádné pozvání na schůzku nebo něco podobného. Přesto jsem necítila zklamání.

Možná by na mě nějaké „rande“ bylo opravdu příliš rychlé. Stačilo mi zatím vědět, že je tu někdo, kdo o mně přemýšlí a koho zajímám. Měli jsme ještě další dva telefonické hovory, než se mě Roman zeptal, jestli bych s ním nejela na výlet.

Blížil se zrovna velikonoční víkend. Já jsem žádný program neměla a Ondra měl odjet od pátku až do pondělí večer někam s kamarády. Řekla jsem Romanovi, že si to ještě promyslím a dám mu druhý den vědět.

Pro odpověď jsem si šla ještě téhož odpoledne na hřbitov, kde odpočíval věčným spánkem Martin. Slýchala jsem o lidech, kteří si se svými zesnulými v duchu vypráví – já jsem do této doby vždy jen se slzami v očích vzpomínala.

Tentokrát jsem svého milovaného oslovila… jako bych mohla dostat nějakou odpověď. Žádala jsem ho o svolení k tomu, aby do mého života vstoupil jiný muž. Ze hřbitova jsem odcházela už po setmění.

Snad jsem si to vsugerovala, protože jsem to tak chtěla… ale měla jsem po cestě v srdci pocit, že Martin by se na mě nezlobil a pochopil by mě.

Poznávali jsme se

Druhý den jsem Romanovi zavolala, že jeho pozvání přijímám. Měl z toho radost, poznala jsem mu to na hlase. Domluvili jsme se, že mě v sobotu ráno vyzvedne svým autem u našeho domu. Ondrovi jsem nic neříkala… na to bylo vždycky času dost později.

Netušila jsem, kam pojedeme, tím hlavním pro mě byla změna, jaká v mém životě po Martinově smrti nastává. V pátek večer se ještě ozvaly nějaké pochybnosti, ale rázně jsem je zaplašila.

Bála jsem se, že nebudu moci usnout, ale nakonec jsem spala, jako když mě do vody hodí. Ráno mě venku za oknem přivítal krásný den a přesně v devět hodin, jak bylo dohodnuto, také Roman.

Řekl mi, kam pojedeme a já jsem si trochu oddechla, protože jsem se bála, že to bude nějaké místo, které by mi připomínalo mého manžela. Naštěstí mě Roman vezl na svá oblíbená místa – do vesnice, kde vyrostl a strávil dětství.

Strávili jsme den touláním krásnou přírodou a byli na obědě v přírodní restauraci. Odpoledne přišla jarní bouřka, ale před tou jsme se stačili včas schovat v autě. Seděli jsme a dívali se, jak kolem nás prší a oblohu křižují blesky.

Sdíleli jsme navzájem svoji přítomnost v těsném prostoru auta. Pomyslela jsem si, že bych si přála, aby mě Roman vzal za ruku. Ten, jako by četl mé myšlenky, nejdříve pohledem požádal o mé svolení…

Zase jsem našla štěstí

Citový vztah mezi mnou a Romanem se rozvíjel pomalu, krůček za krůčkem. Oba jsme cítili, že nesmíme nic uspěchat, hlavně kvůli mně.

Po tom velikonočním výletu jsme se začali vídat pravidelně a zanedlouho jsem to, že do mého života opět vstoupil nějaký muž, naznačila i svému synovi.

Podvědomě jsem se bála, aby přes všechna svá předchozí prohlášení na Romana nějak nežárlil a něco mi nevyčítal. Měl z toho křehkého, začínající vztahu ale snad větší radost než já.

Říkal mi, že to je přesně to, co potřebuji, jinak bych časem uvadla a utrápila se. Jak přibývalo jaru na síle a všechno kolem kvetlo, probouzelo se i mé srdce z onoho dlouhého spánku, do kterého je uvrhla Martinova smrt.

Dál jsem pravidelně chodila k místu jeho posledního odpočinku a současně byla čím dál víc přesvědčena, že by si jistě přál, abych se dál snažila usilovat ve svém životě ještě o nějaké štěstí. Na konci jara jsem Romana seznámila s Ondrou.

Setkání, ze kterého jsem přes veškeré příznivé okolnosti měla trochu strach, dopadlo nadmíru dobře. Ti dva hned našli společnou řeč. Tíha, kterou jsem tři roky nesla na svých bedrech, ze mě definitivně spadla.

Za nějaký čas jsem se odstěhovala k Romanovi a v našem bytě zůstal bydlet Ondra se svojí přítelkyní. Někde v hloubce srdce dál cítím jizvu, která mě tam bude bolet věčně. Vím, že Martina nikdo nemůže nahradit.

Současně ale vím, že život jde dál, musí jít… a že pro následující dny, měsíce i roky je Roman tím nejlepším průvodcem…

Petra (41), východní Čechy

Související články
5 minut čtení
Vyjela jsem si s kamarádkou na krátký pobyt do lázní. Při ubytování jsme zjistily, že nám v pokoji kape topení, a tak jsem to šla nahlásit na recepci. Objevil se údržbář, závadu odstranil a při odchodu se na mě zadíval. Když jsem se druhý den vracela z procedury, opět jsem toho muže potkala v hale lázeňského ústavu. „Hanko, Haničko. Jsi to ty? Málem bych tě nepoznal, to je let, co jsme se nevid
3 minuty čtení
Prožili jsme spolu dvacet let manželství, pak nás rozdělila nevěra. Rozhodla jsem se pro rozvod, od něhož nás dělily minuty. Stáli jsme před soudkyní, každý na opačné straně malé jednací síně, a občas se koukli jeden druhému do očí. Zrada a následně rozvod po dvaceti letech spokojeného manželství je strašná věc. Ticho v té místnosti bylo dusivé. Měla jsem pocit, že mi někdo krade kus života. „D
4 minuty čtení
Zamilovala jsem se do téměř dokonalého muže. Konečně jsem se cítila šťastná. Tedy až do doby, než jsem zjistila, že je o dvacet let mladší. Byla jsem dlouho sama, a tak jsem začala hledat partnera na seznamkách. Měla jsem nespočet schůzek, kde si to nesedlo hned od začátku. A pak jsem otevřela vzkaz od Ivana. Ze seznamky měl stejné pocity a zkušenosti jako já. Vizáží se ke mně hodil. Vysoký, ur
3 minuty čtení
Hrozně mi ublížil a já byla tak mladá! Byla jsem přesvědčená, že mu tu zradu nikdy neodpustím. Když se ale vrátil s kytkou a na Valentýna k tomu, nedokázala jsem ho odmítnout. Potkali jsme se už na střední škole a začali spolu randit. Společně jsme pak odešli do Prahy studovat vysokou školu, naše láska byla veliká a já byla přesvědčená, že osudová. Naše rodiny braly už jako hotovou věc, že se p
3 minuty čtení
Moje máma se tehdy bála, že se už nestihnu vdát a zůstanu na ocet. Ale osud se nade mnou ještě slitoval a dopřál mi lásku jako z románů. Našla si mě, když jsem ji nejméně čekala. Táhlo mi už na čtyřicet, když jsme se seznámili, a to ne zcela tradičním způsobem. Jela jsem jako vždy z práce na kole. Byl pěkný předjarní den, nezvykle slunečno. Šlapala jsem po úzké asfaltce, když tu si všimnu, že z
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Řecký Roswell: Co se odehrálo nad vesnicí Megaplatanos?
enigmaplus.cz
Řecký Roswell: Co se odehrálo nad vesnicí Megaplatanos?
Megaplatanos je malá vesnice na severu Řecka, v geografickém území Makedonie. Turisté tuto oblast vyhledávají především pro návštěvu antických památek či pro reminiscence na starověkého vládce Alexand
To pírko z havrana bylo určitě kouzelné!
skutecnepribehy.cz
To pírko z havrana bylo určitě kouzelné!
Hrozně jsem se bála. Seděla jsem v parku a třásla se při myšlence, jak mě bude za chvíli zkoušet nejstrašnější profesor. Najednou mi spadlo k nohám černé pírko. Studovala jsem tenkrát historii. Každá fakulta má svého obávaného profesora, i já takového měla. U něho jsem měla dělat zkoušku z paleografie, což je věda, která se zabývá čtením a výkladem starých listin. Student
3 travičky, které píší dějiny: Měla Kateřina Medicejská jedovou komnatu?
epochaplus.cz
3 travičky, které píší dějiny: Měla Kateřina Medicejská jedovou komnatu?
Směs bahna a močůvky pod okny pařížských domů nabírá rudý nádech lidské krve. Bartolomějská noc z 23. na 24. srpna 1572 je v plném proudu. Podle všeho iniciuje řádění francouzská královna Kateřina Medicejská (1519–1589). Nechvalně se tak zapíše do historie.   Ostatně, na dvoře ji za života manžela nikdo příliš nemusí, je nižšího původu a
Život pod hvězdnou oblohou
rezidenceonline.cz
Život pod hvězdnou oblohou
Na začátku byl jasný požadavek: Potřebujeme interiér, který bude harmonicky vyvážený a ve kterém se bude dobře cítit jak muž, tak i žena. Chceme do něj dostat barvy, ale nikoli ho barvami přehlušit. A jak zadání dopadlo? Každý, kdo chce bydlet ve městě, si vybírá bydlení ideálně v blízkosti parku či jiné zeleně, ať už
Dort s kávou a ořechy
nejsemsama.cz
Dort s kávou a ořechy
Suroviny: Na korpus: 50 g mletých vlašských ořechů 220 g cukru 220 g másla 200 g hladké mouky 4 vejce 2 lžíce kakaa 4 lžičky instantní kávy 2 lžičky kypřicího prášku ½ lžičky jedlé sody Na krém: 350 g moučkového cukru 170 g másla 1 lžíce vody 3 lžičky instantní kávy vlašské ořechy na ozdobu
Čingischán: Vůdce, dobyvatel a odkaz mongolské říše
21stoleti.cz
Čingischán: Vůdce, dobyvatel a odkaz mongolské říše
Pražské Národní muzeum hostí jednu z nejvýznamnějších výstav letošního roku. Pod názvem Čingischán a jeho svět se návštěvníci mohou ponořit do fascinující historie mongolského impéria a jeho vládce. T
Javoříčské jeskyně: Podzemní Niagarský vodopád a nejslavnější krápníková záclona
epochanacestach.cz
Javoříčské jeskyně: Podzemní Niagarský vodopád a nejslavnější krápníková záclona
Téměř šest kilometrů jsou dlouhé třípatrové podzemní chodby nejkrásnějších českých jeskyní. Javoříčské jeskyně jsou významným zimovištěm netopýrů a vrápenců, ale turistů tu potkáme přece jen o poznání víc. Obdivovat přírodní krásy jich sem každoročně přijede na šedesát tisíc. Na vrchu Špraněk nedaleko Javoříčka lidé odnepaměti znali skalní dutinu zvanou Svěcená díra. Byla dlouhá dvacet metrů
Generál Buquoy: Válčil ve službách Habsburků za almužnu?
historyplus.cz
Generál Buquoy: Válčil ve službách Habsburků za almužnu?
„Vzdát se? Vzdát se takové kanálii?!“ vykřikne zlostně Buquoy na uherské jezdce, kteří ho obklíčili. „Nikdy! To raději zemřu!“ Tasí kord a… Kdosi mu ho vyrazí z ruky. Záhy bezbranného válečníka zasáhne kopí. Poprvé, podruhé, potřetí… A také padne výstřel z pistole!   Bude vojákem! Stejně jako jeho otce, který byl za věrné služby španělským Habsburkům povýšen
Osídlil Antarktidu odvážný Nor?
epochalnisvet.cz
Osídlil Antarktidu odvážný Nor?
Celý život norský přírodovědec Carsten Borchgrevink směřoval na jih. Z rodné Kristianie, dnešního Osla, se mladík vydává studovat lesnictví do Saska. Jenže studium je pro dobrodružnou povahu mladého Nora příliš nudné.   Sotva školu absolvuje, Carsten Borchgrevink (1864–1934) odpluje do Austrálie…Čtyři roky pendluje kontinentem se zeměměřičskými týmy, až se nakonec přece jen usadí v městečku Bowenfels.
Ricottové lívance s ovocem
tisicereceptu.cz
Ricottové lívance s ovocem
Lívanečky z ricotty jsou úžasně vláčné a křehké a jsou připravené za chvíli. Potřebujete 3 vejce 250 g ricotty 250 ml mléka 120 g hladké mouky 1 lžičku prášku do pečiva máslo nebo ghí javo
Na místě bývalého pivovaru v karlovarské čtvrti Rybáře vznikne nový developerský projekt
iluxus.cz
Na místě bývalého pivovaru v karlovarské čtvrti Rybáře vznikne nový developerský projekt
Nad levým břehem řeky Ohře nedaleko vlakového nádraží v Karlových Varech vyrostou v nadcházejících letech nové byty, obchody, náměstíčko, ale i veřejný park plný zeleně. Moderní výstavba s názvem Nové
Dopřeje Decastelo novou šanci exmanželovi?
nasehvezdy.cz
Dopřeje Decastelo novou šanci exmanželovi?
Tráví spolu čas, mají děti a kdysi se bláznivě milovali. Herečka Eva Decastelo (46) ze seriálu Kamarádi našla prý znovu vřelou náruč u svého bývalého muže, scenáristy Reného Decastela (51). Sotva se