Lukáš se narodil s nevyléčitelnou nemocí, každou chvíli může umřít. Splnění jeho snu ale nadějně oddálilo nezvratný konec.

Můj vnouček byl od narození plný chuti do života. Bohužel se narodil s nevyléčitelnou nemocí, během které mohl každou chvíli zemřít. Byla to pekelná jízda od jeho narození po vyšetřeních. Dcera se mu maximálně věnovala a všichni jsme se snažili dělat maximum.

Musel být pod stálým dohledem, jeho svět byl omezený na náš dům, speciální školu a krátké procházky po okolí. Když mu bylo sedmnáct, procházeli jsme se jednou spolu naší čtvrtí. V obchodu s hudebninami uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech.

Byla to láska na první pohled. Jako omámený otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: „Můžu vám nějak pomoci?“

Láska jako trám

Okamžitě jsem poznala, jak velkou láskou k tomu děvčeti zahořel. Lukáš koktavě odvětil: „Ano, rád bych koupil jedno CD.“ Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. „Chceš to zabalit?“ zeptalo se děvče. Kýval souhlasně hlavou.

Dívka koupené CD zabalila, jejich oči se střetly a Lukáš jako ve snách opustil obchod. Celou cestu domů mlčel a já věděla, že se náš Lukáš zamiloval.

Od toho dne navštěvoval hudebniny každý den, aby koupil nějaké CD. Děvce je zabalilo, s úsměvem mu jej podalo a on s ním odkráčel domů. Příliš se styděl, než aby děvče pozval třeba k nám na zahradu.

Pokusila jsem se ho v tom povzbudit, ale on se chytl vždycky za srdce a … vyrazil odvážně k obchodu a koupil si další CD.

Konečně jednou…

Když se ta dívka nedívala, nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem. A rychle vyběhl z obchodu ven. Asi to byla pro něho velká psychická zátěž, protože ten večer dostal záchvat a odvezli ho do nemocnice. Vypadalo to s ním špatně. „..Crrrrrrr!!!

Zvedla jsem sluchátko: „Ano?“ Byla to ta dívka z hudebnin. Naprosto zničená jsem jí řekla, že Lukáš leží v nemocnici a bojuje o život. Druhý den jsme se za vnukem vypravily spolu. Jeho oči se rozzářily jako hvězdy, když tu dívku uviděl.

Nechala jsem je spolu o samotě. Když jsme Lukáše navštívily s dcerou další den, zavolal si nás ošetřující lékař a řekl, že se jeho stav výrazně zlepšil. Jako by to nebyl ten vážně nemocný pacient. Inu láska je mocná čarodějka! Řekly jsme si s dcerou.

Vnuka pustili z nemocnice do týdne. Sofinka za ním chodí každý den a brzy se k nám nastěhuje. Lukáš září štěstím. Chytli jsme se všichni jako tonoucí stébla a doufáme, že se stane zázrak a ten náš kluk tady s námi ještě dlouho bude.

Anna (65), Ústí nad Labem