Domů     Největší výhrou bylo, že jsme našli jeden druhého
Největší výhrou bylo, že jsme našli jeden druhého
4 minuty čtení

Jako dítě jsem ráda jezdila na letní tábory, proto mě napadlo, že bych po škole mohla dělat praktikantku. Jaké překvapení to pro mě bylo, když jsem tam potkala Pavla.

Když jsem dodělala pajdu a přišly prázdniny, sháněla jsem nějakou brigádu. „A co kdybys zkusila dělat dozor na dětském letním táboře?“ řekla jen tak mimoděk mamka. Ten nápad se mi líbil.

Zjistila jsem si číslo na svého bývalého vedoucího Mirka a ihned mu zavolala. Když jsem mu řekla, kdo volá, hned si na mě vzpomněl. „Leni, to je skvělý nápad. A přichází ve správný čas.

Zrovna jsem rozhodil sítě mezi známé, aby se po nějakých dobrovolnících poptali. Ale tebe beru všema deseti.

Je na tebe spolehnutí, jsi týmový hráč a navíc dobře znáš tamní prostředí, i to, jak to v táboře chodí.“ Měla jsem co dělat, abych do sluchátka nevykřikla nadšením. „Myslíš, že bys zvládla i dva nebo tři turnusy?“ zeptal se Mirek. „Určitě!

To není vůbec žádný problém,“ ujistila jsem ho. „Skvělé.

Tak se sejdeme příští týden na kafe a já ti všechno vysvětlím.“ S Mirkem jsme se na všem bez problémů domluvili, a tak jsem o necelý měsíc později vyrážela s obrovskou a naducanou krosnou na zádech na vlakové nádraží.

Nadšení i obavy

Během jízdy vlakem jsem narazila na několik starých známých. Jednalo se hlavně o mé bývalé vedoucí, se kterými jsem si letos byla „rovna“.

Několik tváří jsem ale poznala i mezi „dětmi“, které začaly jezdit na tábor v šesti, sedmi letech, zatímco mně už bylo dobrých šestnáct, sedmnáct. Z nich teď byly praví puberťáci.

Vzpomněla jsem si, jaké lumpárny jsme s kamarády vymýšleli, abychom vedoucím zatopili. Z představy, že mě za pár dní možná čeká to samé, mi dvakrát vesele nebylo. Z přemýšlení mě najednou vytrhlo poklepání na rameno.

Ne spoluhráč, ale soupeř

„Ahoj Lenko, jak se máš? Co ty tady? Neříkej, že jedeš na tábor taky jako praktikantka!“ Otočila jsem se za známým hlasem. „Ahoj Pavle. Co myslíš tím „taky“?“ zeptala jsem se svého bývalého dlouholetého parťáka a objala ho kolem ramen.

Já a Pavel jsme byli věhlasnou táborovou dvojkou, neporazitelným týmem, který vyhrával všechny soutěžní kvízy i sportovní soutěže. Víc než přátelství mezi námi ale nikdy nebylo.

„Jednoduše to, že sem jedu letos jako praktikant taky,“ řekl a široce se na mě usmál. Očima jsem ho přeletěla od hlavy k patě. Za těch sedm let, co jsme se neviděli, pořádně zmužněl. „Nazdar, vy dva.“ Mirkův hluboký hlas mě vytrhla z myšlenek.

„Jsem zvědavý, čí družstvo bude mít na konci tábora víc bodů a odveze si domů naši trofej,“ zašklebil se a zase se vypařil. Pak nám to došlo. Letos spolu budeme poprvé soupeřit. „Ať vyhraje ten lepší,“ řekl Pavel a napřáhl ke mně ruku. „Platí!“

Poslední noc všechno změnila

Od začátku tábora jsme po sobě s Pavlem pokukovali. Párkrát mě pozval do nedaleké hospody na pivo. Občas mi řekl, že mi to sluší, ale nic víc si nedovolil. Pak ale přišla poslední noc, kdy se konala bojovka. Každý jsme vyrazili se svým týmem.

Všechno probíhalo normálně až do chvíle, než jsem si na lesní pěšině podvrtla kotník a skutálela se z kopce do ledového potůčku. „Jsi celá?“ zavolal na mě Pavel, když jsem vykřikla. „Jde to,“ odpověděla jsem, i když mě v kotníku silně bodalo.

Pavel ke mně začal slézat. „Nehraj si na hrdinku. Nějaký ten pátek už tě znám.“ Napřáhl ke mně ruku a pomohl mi vstát. Sykla jsem bolestí. „Do tábora nedojdeš, to je jasný,“ řekl a vzal mě do náruče. Ruce jsem mu obtočila kolem ramen.

Teď nebo nikdy, pomyslela jsem si, a dlouze ho políbila. Pavel mi polibek opětoval. Když mě donesl do tábora, přiznal se, že to chtěl udělat od chvíle, kdy mě uviděl ve vlaku, ale že k tomu nesebral odvahu…

Lenka S. (46), Lipno

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka