Domů     Přežít smrt dítěte jsou doživotní muka a utrpení
Přežít smrt dítěte jsou doživotní muka a utrpení

Moje drahá Helenka spáchala ve dvaačtyřiceti letech sebevraždu. Dlouho jsem o té historii nemohla promluvit, až teď mám pocit, že se mi tím uleví.

Byla talentovaná výtvarnice, ale zároveň takový zvláštně nešťastný člověk. Jako mladá se zamilovala do svého profesora ze školy, kterého si taky později vzala.

Byl o hodně starší, ale místo, aby si cenil mladé manželky, hned jak porodila jejich syna, začal se chovat úplně asociálně. Vodil si domů milenky a ji nutil, aby jim vařila a obsluhovala je.

Hrozně se trápila a zhubla skoro na kost, ale nakonec našla sílu od muže odejít. Mému vnukovi Vojtovi byly tehdy tři roky. Helena byla na dně a prosila mě, abych se přistěhovala k ní a pomohla jí dát se dohromady.

Oběť zlého osudu?

Co bych pro ní neudělala. Rozloučila jsem se s moravskou vesničkou a začala s ní a vnukem bydlet v Praze. Nebyla to legrace, dcera měla svobodné povolání a výdělku nebylo mnoho. Často jsme nakupovali jenom z mého důchodu. Pak se Helena seznámila s Honzou.

Byl ženatý, ale prý s manželkou nežijou, mají každý své vztahy a zájmy. Helena se znovu šíleně zamilovala a společně plánovali budoucnost. Já byla šťastná, že se jí po letech trochu daří a dokázala už pustit toho gaunera z hlavy.

S Honzou si zaplatili dovolenou u moře, dokoupili nějaký nábytek k nám do bytu a Honza sliboval a sliboval… Že se rozvede, pomůže Heleně rozjet vlastní podnikání, koupí domek za Prahou… A Helena věřila a čekala. Rok, dva, tři.

Pak Honzu potkala na zastávce tramvaje. Objímal hezkou ženu těsně před porodem, vedli se za ruce a pomalu zmizeli v krámku s vybavením pro mimina. Byla to jeho manželka, se kterou údajně nežil a vůbec si nerozuměli. A zase nastalo peklo.

Útěk před světem

Helena se propadla do strašné deprese, kterou řešila úplnou izolací od světa. Zavřela se ve své ložnici a celé dny čmárala obrázky, na kterých tekla krev, umírali lidé. O Vojtu jsem se starala já, vařila jsem, uklízela, prala, zkrátka jsem převzala roli matky.

Helena trpěla záchvaty vzteku a takové zloby, že jsem se jí někdy až bála. Pak tyhle stavy povolily a ona se konečně zase začala snažit vydělat nějakou korunu, ale nešlo jí to.

Nakonec se nechala zaměstnat jako prodavačka v suvenýrech, výdělek výtvarnice na volné noze jsme si zkrátka nemohli dovolit. Z mého důchodu tři lidi a byt utáhnout opravdu nešlo. Zažívala jsem stavy strachu a úzkosti, o kterých se mi ani nesnilo.

Nejraději bych hned zase utekla do své chaloupky nedaleko Znojma, ale už bylo pozdě. Helena byla ve stavu, že se bez mé pomoci neobešla. Kdo by se staral o Vojtu? Malý kluk přece potřeboval pocit stability a zázemí, které mu matka poskytnout nedokázala.

Párkrát si zašla na psychiatrii pro léky na uklidnění, ale tím její terapie končila.

Jak se situace zhoršovala pomalu, měla jsem stále pocit, že je ještě únosná, některé dny i týdny mi připadaly úplně normální. Bavili jsme se o běžných věcech, dokonce se i smáli a Vojta nás bavil různými klukovskými skopičinami. Byl to moc chytrý kluk, ale žádný svatoušek.

Vražedná sebelítost

Helena moc přátel neměla, ale občas se objevila sousedka s koláčem nebo Helenina bývalá spolužačka, se kterou seděla v jedné lavici. Navštěvovali nás i mí dva synové s rodinami, Heleniny bratři. Asi bych si toho ani nevšimla, ale synové mě na to upozornili.

Helena se prý strašně změnila. Příjemné chování střídaly záchvaty nenávisti a děsivé náladovosti. Měla stále pocit ohrožení, všechny podezírala z vypočítavosti a tajného záškodnictví. Od rozchodu s Honzou uběhlo několik let, ale Helena si už nikoho nenašla.

Tvrdila, že další podrazy od chlapů nesnese, a tak bude raději sama. Nebylo jí ještě čtyřicet a vypadala moc dobře.

Štíhlá, sportovní a jako umělkyně i velice zajímavě oblékaná, ale zřejmě vyzařovala něco, co muže odrazovalo, takže se kolem ní ani žádný nemotal.

Byla nešťastná v osobním životě, ale i profesním, protože místo ilustrací knížek, po čemž toužila, musela pracovat jen jako obyčejná prodavačka. Vnímala se jako ztracená duše, oběť zlého osudu. Pak začal krachovat krámek se suvenýry.

Celé týdny nevěděla, jestli bude mít druhý den práci. Její pošramocené nervy začaly vypovídat službu. Opět se propadala do depresí a mluvila i o tom, že to “brzy zkoncuje”.

Já jako matka jsem byla strachy bez sebe a se syny jsme jí domluvili návštěvu u zkušeného psychiatra. Šla tam, ale nebylo to nic platné. On jí dal léky a nás ubezpečil, že se nemusíme bát, že prý její stav není nebezpečný.

Smrt se kradla po špičkách

Helena se měnila přímo před očima. Její modré oči postupně světlaly, až byly skoro bílé. Často propadala záchvatům obrovské zloby. Křičela na mě i na Vojtu, všechny obviňovala ze svého neštěstí a zpackaného života.

Začala být strašně sobecká, vztahovačná a zlá. Jak jí svítily oči, když mohla mě, nebo někomu z rodiny, ublížit, říct mu od plic něco hodně zraňujícího. A přitom to bývala tak hodná ženská!

Pořád jsem ji měla před očima, jako tu něžnou, laskavou a soucitnou duši. Ona ale už byla jiná. Zlá.

Jednou jsem uklízela a povlíkala postele a našla pod její matrací sekeru. Pod postelí mezi knihami byla zase schovaná mačeta. Úplně jsem se z představ, na co to tam má, zpotila.

Volala jsem svému synovi, ten zalarmoval psychiatra, ale ten nás zase ujistil banálností celé situace. Mě to ale už tak nevinné nepřišlo, protože když jsem se Heleny na ty zbraně zeptala, řvala na mě, že s tím nejdřív zabije nás s Vojtou a pak sebe.

Už to prý má naplánované. Oči měla skoro bílé a leskly se jí jako by byla pod drogami. Plakala jsem, nevěděla, co si počít. Druhý den se ale Helena omluvila a ubezpečila mě, že to byl jen hloupý vtip, že na nic takového ani nepomyslela. Ráda jsem uvěřila, i když jsem nepochopila, proč tam ty věci vlastně schovává.

Mohla jsem ji zachránit?

A pak přišel ten hrozný den, který mě nenechá v klidu umřít. Ráno se Helena vydala do krámku se suvenýry jako vždycky. Přes den jsme si volaly a nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k tragédii.

V podvečer mi dokonce telefonovala s dotazem, zda je potřeba něco koupit, že se cestou staví v potravinách. Ten večer ale domů nedorazila.

Vojta, kterému bylo právě čtrnáct, se na mámu zlobil, ale když se k ránu probudil a ona doma stále nebyla, začal mít strach stejně jako já. V tom u dveří zazvonil zvonek. Na chodbě stáli dva muži od policie a hned se ptali, jestli známe ženu jménem Helena.

Úplně jsem se roztřásla hrůzou. Předtucha se potvrdila. “Bohužel pro vás máme špatnou zprávu. Vaši dceru jsme našli mrtvou na staveništi jednoho domu v rekonstrukci.

Vypadá to, že vylezla po lešení do čtvrtého patra a skočila dolů.” Tahle věta mi zní ve snech stále, i když už uplynulo patnáct let. Nejhorší bylo, že jsem se ani nemohla zhroutit.

Vedle mě stál Vojta, který začal vyvádět, křičet a pobíhat a já byla jediná, kdo ho mohl uklidňovat. Čekalo mě několik týdnů, na které si vlastně ani moc nepamatuju. Identifikace mrtvé, pohřeb, Vojtovo stěhování k tátovi a moje zpátky do chaloupky na Moravu.

Dceru jsem nezachránila a dodnes mě trápí pochybnosti, zda jsem pro ni udělala opravdu všechno. Proč jsem věřila tomu psychiatrovi, když mi moje intuice říkala něco jiného? Proč jsem jí nedokázala vytvořit spokojený život? Proč?

Věra (81), Praha

reklama
Související články
12.5.2024
Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Nerozlučné kámošky od školy V prvn
12.5.2024
Vdávala jsem se v 25 letech a už tehdy mi říkali, že si to mám rozmyslet. Můj nastávající byl prchlivý a podezíravý. Já si ale myslela, že nám to vydrží navěky. Když dnes vidím u své dcery, kolik mají dnešní holky dostupných informací, trochu závidím. Dnes a denně čtu příběhy o ženách, které trpěly pod drobnohledem žárlivce. Začíná to skoro vždy stejně, tak jako kdysi u mne, jenže já to nemo
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
historyplus.cz
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
Bývaly doby, kdy architekti dokázali i obyčejným funkčním továrnám vtisknout eleganci výstavných zámků. Pardubice jeden takový skvost mají, a dokonce si ho v posledních letech vycizelovaly k dokonalosti. Umění, které mele Na břehu řeky Chrudimky v Pardubicích stával mlýn už v roce 1586. Na počátku 20. století však mlynářské konkurenci v oblasti vládnou bratři Egon (1871–1932) a Karel (1879–1944) Winternitzovi,
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
nejsemsama.cz
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
Bolí vás svaly a klouby, ládujete do sebe pilulky tišící bolest, a nic nezabírá? Chce to změnu… Vyčleňte si jen pár minut denně na protažení celého těla, a budete se cítit jako znovuzrozená. Protažení trapéz Tento cvik můžete provádět vsedě i vestoje, dodržet musíte jen zcela rovná záda. Jednou rukou přitáhněte hlavu k rameni, druhé rameno se
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
enigmaplus.cz
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
Jonaguni je ostrov náležející do japonské prefektury Okinawa. Poblíž něj leží pod mořskou hladinou gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene. Odhadu
Když může Prachař, koketuje i ona
nasehvezdy.cz
Když může Prachař, koketuje i ona
Herečka Sara Sandeva (26) ze seriálu Jedna rodina to s Jakubem Prachařem (40) zřejmě nemá jednoduché! Že by jí už docházela trpělivost? Ještě než se dali dohromady, říkalo se, že není krásné ženy, k
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Tagliatelle s bazalkovým pestem
tisicereceptu.cz
Tagliatelle s bazalkovým pestem
Tagliatelle představují dlouhé široké nudle. Seženete je v každém supermarketu. A nejlépe chutnají právě s pestem. Ingredience 1 balení těstovin tagliatelle dvě hrsti čerstvé bazalky 6 lžic ol
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
21stoleti.cz
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava půso
Musím zachránit manželství!
skutecnepribehy.cz
Musím zachránit manželství!
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
epochaplus.cz
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet