Domů     Nikdy nepochopím, kde se v mém chlapečkovi vzalo tolik zlosti
Nikdy nepochopím, kde se v mém chlapečkovi vzalo tolik zlosti
5 minut čtení


Když si dnes prohlížím fotky z doby, kdy byl můj syn ještě malý, neubráním se slzám. Sama sebe se musím ptát, kde jsem udělala chybu.

Asi každá máma mi dá za pravdu, že ať je to sebevíc těžké nebo bolestivé, vždycky se snažíme udělat pro své milované děti všechno. Hlavně aby byly šťastné, zdravé a spokojené. Já jsem pro svého syna obětovala opravdu vše co jsem mohla.

Ztratila jsem přátelé, lásku, práci a nakonec i svobodu a sebeúctu. Člověk, kterého jsem na světě nejvíc milovala mi ublížil tolik jako nikdo jiný.

Po tom všem, co jsem pro něho udělala se ke mně dlouhé roky choval jako ke kusu hadru a vybíjel si na mě svůj vztek na celý svět. Rány, které způsobil se nikdy nezahojí to jsem si jistá, přesto se nemohu nijak přinutit, abych ho zavrhla.

Surově mě bil, týral a ponižoval, ale pořád je to můj syn. Ten syn, kterého jsem přivedla před 30 lety první podzimní den na svět.

Byl to obrovský šok

Mé těhotenství probíhalo naprosto ukázkově a nic nenapovídalo tomu, že by se dělo něco zlého. Pavlík přišel na svět v termínu coby téměř čtyřkilové miminko. Bohužel se poměrně brzy ukázalo, že je téměř slepý.

Když mi lékaři sdělili, že nejspíš nikdy pořádně neuvidí, zdrtilo mě to. Stejně tak mého tehdejšího manžela. Byl pyšný, že se mu narodil syn. Měl s ním velké plány a tento handicap byl pro něho nepřekonatelným problémem.

Později se ještě ukázalo, že má syn v hlavičce jakési podivné útvary. Co by batole tak musel podstoupit náročnou operaci mozku při níž mu lékaři vyjmuli dva menší nádory, které tlačily na oční nervy.

Jeho zrak se trochu zlepšil, rozeznával obrysy, světla a stíny. Čekala nás dlouhá rekonvalescence a učili jsme se žít jinak. Náš život se změnil od základů a vše se muselo podřídit Pavlíkovi a jeho postižení.

Manžel nás brzy opustil

Touha mého muže po zdravém synovi byla natolik silná, že nás v jeho dvou letech opustil a našel si jinou ženu. S ní založil rodinu a později se dočkal i zdravých krásných dětí. Pavlíka úplně zavrhl a vůbec se k němu nehlásil.

Zůstali jsme sami a já se musela hodně ohánět, abychom trochu slušně žili a synovi se dostalo takové péče jako potřeboval. Bez hlavy rodiny to bylo těžké, byla jsem mámou i tátou.

Ráno jsem běžela se synem do speciální školky, pak do práce a odpoledne zase do školky. Musel se mnou chodit po večerech uklízet do nedaleké školy, kde jsem si přivydělávala. Bohužel jsem neměla nikoho, kdo by malého pohlídal.

Moje rodiče mi řekli, že se bojí hlídat skoro slepé dítě a ať ho dám radši do ústavu. Že takhle se prý žít nedá.

Obětovala jsem všechno

Neměla jsem žádný volný čas, přátelé na mě proto brzy zanevřeli. Neměla jsem čas ani na muže, nikdy jsem se už nevdala. Všechno jsem obětovala svému jedinému dítěti.

Lidé kolem mě si klepali na čelo, já jsem si však byla jistá, že to jednou Pavlík ocení a bude si mě vážit, že jsem za něj tolik rvala. To se však nestalo. Byl téměř slepý, nebyl ale hloupý a čím byl starší, všímal si toho, že je jiný než ostatní.

Často večer doma plakal a ptal se mě proč zrovna on musí být takový. Proč nemůže být jako jiné děti. Nemusím ani vysvětlovat jak moc mě tyhle jeho stavy bolely a jak jsem trpěla. Odpověď jsem pro něho ale neměla. Sama jsem si totiž tyhle otázky pokládala.

V pubertě zaútočil poprvé

Pamatuji si naprosto přesně na ten den, kdy mě syn napadl poprvé. Tehdy ho odmítla dívka. Pozval ji na schůzku a ona se mu vysmála. Přišel domů strašně rozčílený a křičel na mě, že je to má vina. Že jsem porodila krypla.

Hádala jsem se s ním, aby o sobě takhle nemluvil. Byl ale úplně nepříčetný. Nadával mi, urážel mě a nakonec, když jsem ho křikla, přiskočil ke mně a surově mě odstrčil až jsem upadla. Ležela jsem na zemi a dívala se na něho jak se mu očích zrcadlí čisté zlo.

Po soucitu nebo lítosti nebylo ani památky. Aniž by mi mohl, otočil se a odešel. Od té doby se jeho útoky staly pravidlem. Kdykoli se mu něco nepovedlo, byla to má vina. Selhala jsem prý jako matka, protože jsem nedokázala porodit zdravé dítě.

Zamykal mě v podkroví

Postupem času začaly být jeho útoky nejen častější, ale také mnohem horší a bolestivější. Největší zlom nastal v době, kdy se s ním po pěti letech rozešla přítelkyně. Toužila po rodině a synovi řekla přímo do očí, že s ním děti mít rozhodně nebude.

Nechce, aby po něm zdědily jeho problémy. Vina pochopitelně padla na mě. Syn mi začal brát invalidní důchod, zavíral mě doma a když ho popadl jeden z jeho amoků, tak mě zbil. Můj pláč, prosby ani zoufalé naléhání nebyly nic platné.

Zamykal mě v podkrovním pokojíku a přiznávám, že mě mnohokrát napadlo, že vyskočím z okna a ukončím tohle trápení. Nikdy jsem k tomu však nenašla odvahu.

Zachránila mě pošťačka

Kdo ví, jak bych dopadla, kdybych byla lidem v ulici lhostejná. Paní pošťačce začalo být divné, že mě tak dlouho neviděla a synovi neustálé výmluvy jí už připadaly podezřelé. Zavolala na policii a pak věci nabraly velmi rychlý spád.

Můj syn byl obviněn z omezování osobní svobody a domácího násilí. V současné době si odpykává svůj trest ve věznici. Píše mi dopisy, ve kterých se za své činy omlouvá a hluboce jich lituje.

Všichni mi radí, abych neodepisovala a zapomněla, že jsem kdy syna měla. To já ale neumím. Věřím, že si své chyby uvědomil a z vězení vyjde jako jiný muž.


Jarka T. (59), Neratovice

 

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit