Domů     Za deštivého dne u nás zazvonil tajemný přízrak
Za deštivého dne u nás zazvonil tajemný přízrak
2 minuty čtení

Z hlubin času se mohou nečekaně vynořit lidé, kteří žili už strašně dávno!

Celý život bydlím na vesnici. Nejprve s rodiči v domku a později v jiném, vlastním domě, který jsme si postavili s manželem. Můj domov je na kraji vesnice, poblíž lesa. Vždycky mi to vyhovovalo a nikdy jsem se nebála té mírné odlehlosti. Až loni na podzim se mi tu stalo něco zvláštního.

Nebylo mu vidět do tváře

Byla jsem zrovna na nemocenské s lehčí angínou, poslední den. Od rána pršelo, obloha byla šedá a i v poledne to spíš vypadalo, jako by měl už padnout soumrak.

Zkoušela jsem si zlepšit náladu horkým čajem a nějakou hudbou, když v tom se ozval zvonek od domovní branky. Vyhlédla jsem z okna. V dešti tam stála nějaká podivná postava v pláštěnce. Tedy vlastně nejprve jsem si myslela, že je to pláštěnka;

když jsem se podívala pozorněji, viděla jsem, že je to spíš kápě. Vždycky jsem měla pro strach uděláno, ale teď se mě zmocnily obavy. Zvonek se ozval znovu. Ještě chvíli jsem váhala, pak jsem přes sebe přetáhla teplou bundu a vyšla ven.

Jak jsem se k neznámému člověku u branky přibližovala, měla jsem čím dál víc tísnivější pocit. Do tváře mu pod kápí skoro nebylo vidět. Nezvykle dutým hlasem se mě zeptal na cestu k hradu.

Jako zhypnotizovaná jsem mu ukázala směrem k lesu, kde asi po pěti kilometrech skutečně ležela zřícenina někdejšího hradu.

Našla jsem podobný příběh!

Muž v kápi poděkoval a pomalu se vzdaloval pryč. Opíral se přitom o dlouhou sukovitou hůl. Zmatená a se strachem jsem za ním hleděla, když v tom se stalo něco neobvyklého. Postava náhle zmizela. Tam, kde předtím kráčel, už nic nebylo.

Nikdo mi později nechtěl tu příhodu věřit. Já jsem ale na internetu objevila příběh ženy, které se stalo něco podobného. A podle ní se jednalo o zbloudilého poutníka z jiné doby, možná nějakou prokletou duši ze středověku.

Ať už to bylo ale cokoliv, dodnes mívám z toho tajemného zjevení nepříjemné sny!

Radka S. (46), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.