Domů     Vzali jsme se už v osmnácti
Vzali jsme se už v osmnácti
4 minuty čtení

S Lubošem nám bylo tehdy sedmnáct let a byli jsme do sebe zamilovaní až po uši. Svatbu jsme v plánu neměli, chtěli jsme si ještě užívat, ale jak už to tak bývá, život se našimi plány neřídí.

Nedávno jsem tento příběh vyprávěla své pravnučce Elišce, kterou zajímalo, jak a kde jsme se s jejím pradědečkem seznámili. Došlo k tomu už před více než padesáti lety, přesto to mám stále v paměti.

Stěhování na venkov

Mně bylo tehdy šestnáct let, když jsme se s rodiči přestěhovali z Ostravy do jedné menší vesnice na jihu Moravy. Sice se mi z města moc nechtělo, ale neměla jsem na výběr. Tatínek přišel o práci a novou dostal právě až sto padesát kilometrů od našeho domova.

Bylo nemyslitelné, aby každý den dojížděl a jelikož maminka byla švadlena, které tenkrát byly žádané všude, tak rodiče rozhodli, že se přestěhujeme.

Štvalo mě, že opustím školu a všechny své kamarádky, ale naštěstí jsem odmalička poměrně společenská a upovídaná, a tak mi nedělalo velké problémy, abych se seznámila s novými spolužáky a zapadla do kolektivu.

Provedl mě po škole

Paní učitelka mě posadila vedle jednoho chlapce v prostřední řadě v poslední lavici, který jako jediný seděl sám. „Ahoj, jsem Tereza,“ představila jsem se a usmála se na něj. Sundal ze židle svůj batoh a úsměv mi oplatil. „Já jsem Luboš,“ řekl.

Už tehdy, tu první hodinu, mě po očku každou chvíli pozoroval. „Jestli chceš, tak tě po škole provedu a ukážu ti, kde co je,“ řekl, když zazvonilo na přestávku. A proč vlastně ne, pomyslela jsem si a jeho nabídku jsem s radostí přijala.

Myslím, že hned ten první den jsme se do sebe zamilovali. Po skončení vyučování se mě totiž zeptal, jestli bych s ním nechtěla jít vyvenčit jeho psa Tobyho. A jelikož mám zvířata ráda a na odpoledne jsem žádné plány neměla, souhlasila jsem.

Každý den jsme byli spolu

Domů jsem se vrátila až večer, což rodiče samozřejmě nepotěšilo, protože tehdy žádné mobilní telefony nebyly, takže se o mě už strachovali. Nejprve mi vynadali, kde jsem tak dlouho byla, ale Luboš, který mě doprovodil domů, vzal všechno na sebe.

Nakonec mu mamka navrhla, aby u nás zůstal na večeři. Podobný scénář, jako v ten den, se v příštích týdnech opakoval několikrát. Jen jsme někdy místo venčení šli s Lubošem na procházku jen sami dva, nebo jsme zašli do kina či na zmrzlinu.

Všichni o nás věděli

Brzy všichni ve škole i ve vesnici věděli, že spolu chodíme. Naši lásku jsme neskrývali, takže by lidé museli mít slepí, aby si toho nevšimli.

Říkali nám, jak hezký jsme pár, a když jsme se náhodou někde objevili jeden bez druhého, třeba ve večerce nebo na poště, hned se zvědavě vyptávali, kde jsme zapomněli svoji drahou polovičku.

Po necelém roce začaly od místních zvědavců, většinou se jednalo o starší všetečné dámy, padat otázky typu, zda mě už Luboš požádal o ruku, nebo jestli už neplánujeme svatbu. Většinou jsme se tomu jen smáli a nic na to neřekli. Co taky.

Neplánovaná svatba

Pak se však stalo něco nečekaného. Krátce před maturitou jsem zjistila, že jsem těhotná. Bála jsem se to Lubošovi říct, nic takového jsme totiž neplánovali.

Chtěli jsme jít oba studovat vysokou školu a možná pak, někdy později, že bychom se i vzali a založili rodinu. Jenže se to stalo a já jsem se k tomu musela postavit čelem.

Miminko jsem si samozřejmě chtěla nechat, takže jsem sebrala všechnu odvahu a řekla o tom Lubošovi. Jeho reakce byla neuvěřitelná. Štěstím se rozbrečel a pak mě požádal o ruku.

Pak jsme vše oznámili mým i Lubošovým rodičům, kteří se zachovali také skvěle a uspořádali nám veselku. Tak jsme se vzali. A přestože jsme se milovali a čekali spolu dítě, ani jednoho z nás tehdy nenapadlo, že naše láska bude trvat navždy.

Tereza P. (71), Hodonín

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika