Domů     Šlápla jsem na bludný kámen a nedokázala najít cestu z lesa
Šlápla jsem na bludný kámen a nedokázala najít cestu z lesa
4 minuty čtení

Na každé legendě nebo pověsti je něco pravdivého. Odhalíme to často až po letech.

Cestu lesem přes kopec z naší vesnice do té sousední jsem znala nazpaměť. Byla jsem prostě místní a i když jsem nějaký čas později strávila ve městě, ve zralém věku jsem se s manželem nastěhovala do svého rodného domu.

Já jsem dělala účetnictví na dálku, Robert měl živnostenský list na opravy domácích spotřebičů a pro tyto práce jsme si mohli dovolit klidné vesnické zázemí, zvlášť poté, co se oženil náš jediný syn.

Myslela jsem, že je to jen pověst

O bludném kameni, který se údajně měl skrývat v lese nad vesnicí, jsem samozřejmě slýchala celý život nejrůznější legendy a příběhy, tak jako každý v okolí. Jako děti jsme po tajemném černém nerostu, skrývajícím se zrádně vedle pěšiny, pátrali, ale marně.

Stejně jako většina lidí jsem si myslela, že jde jen o takovou místní pověst, i když některé ty historky byly docela hrůzostrašné.

Říkalo se, že kdo na bludný kámen vstoupí, už se nikdy nedostane z lesa ven a o jeho vyčerpané a mrtvé tělo se pak postarají divoká zvířata. Jednou, když mi bylo asi čtrnáct let, opravdu zmizela nějaká stará paní ze sousední vesnice.

Ačkoliv dobrovolníci ve spolupráci s policií pročesali celý les, nenašli jí. Její zmizení se nikdy neobjasnilo a jen přiživilo spekulace o bludném kameni. Na ten ale nenarazil ani žádný člověk z těch, kteří po ztracené stařence pátrali.

Zůstala jsem v šoku stát!

Loni v létě jsem se vydala na návštěvu za kamarádkou, která v sousední vesnici bydlela. Chodila jsem za ní pravidelně. Když bylo hezky, šla jsem ty čtyři kilometry přes kopec pěšky, když pršelo nebo mrzlo, jezdila jsem autem.

Tentokrát jsem tedy zamyšleně kráčela po lesní cestičce. Mohla jsem tam jít poslepu, tak dobře jsem trasu znala. Proto mě překvapilo, když jsem si uprostřed lesa povšimla, že od té hlavní pěšiny se větví ještě jedna, napůl zarostlá.

Nikdy předtím jsem ji nespatřila nebo si neuvědomila, že se tam nachází. Probudilo to ve mně zvědavost. Nikam jsem nespěchala, tak jsem se vydala onu odbočku prozkoumat. Po několika metrech jsem v šoku stát.

Nebylo pochyb o tom, že se dívám na ten pověstný bludný kámen. Byl celý černý, zasazený v půdě a na jeho povrchu byly jakési tajemné znaky. Najednou jsem zase byla tou malou holkou, která kámen v lese hledala. Šok vystřídalo nadšení.

Pak jsem dostala šílený nápad. Rozhodla jsem se na kámen šlápnout a zjistit, jaké budou následky!

Neexistovala cesta ven!

Nejprve to vypadalo, že se vlastně nic nestalo. Ještě chvíli jsem si svůj objev vychutnávala a pak jsem se chtěla vrátit na hlavní pěšinu a pokračovat za kamarádkou, abych se jí pochlubila. Už za chvilku jsem ale pochopila, že pověsti zřejmě nelhaly.

Zpáteční cesta mě vedla někam úplně jinam a nakonec skončila u neproniknutelného křoví. Otočila jsem se a už zneklidněná spěchala na druhou stranu, v domnění, že jsem hlavní pěšinu minula.

Doufala jsem, že se dostanu alespoň zpátky k tomu kameni jako orientačnímu bodu. Ten už jsem ale bohužel nenašla. Po pár minutách chůze jsem se ocitla opět na konci cesty, kde začínalo husté pichlavé houští. Začala jsem panikařit.

Ať jsem dělala cokoliv, ať jsem se vydala na kteroukoliv stranu, les mě odmítal pustit dál! Nevím, jak dlouho jsem takhle marně bloudila, ale nakonec jsem úplně vyčerpaná klesla na zem. V duchu jsem prosila za odpuštění kvůli své nerozvážnosti.

Na chvilku jsem usnula. Jakmile jsem znovu otevřela oči, nechtělo se mi věřit tomu, co vidím. Byla jsem zpátky na cestě, kterou jsem znala. Za kamarádkou jsem toho dne už nešla, vrátila jsem se a prožívala neskutečné štěstí, že zase vidím rodný dům.

Když jsem pak Robertovi i dalším lidem o svém zážitku vyprávěla, nikdo mi samozřejmě nevěřil.

Petra V. (52), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.