Domů     Muž v dlouhém kabátě
Muž v dlouhém kabátě
3 minuty čtení

Po manželově smrti mi pomohla sestřenice. Nebýt jí, už nejspíš nejsem na světě.

Od té doby, co umřel manžel, jsem „zobala“ jeden prášek za druhým. Už jsem se začala bát, že budu na lécích závislá. Manžel byl o třicet let starší, ale nikdy bych nevěřila, že to takhle skončí. Onemocněl, pak už to šlo rychle.

Rok poté, co mě opustil, jsem bez antidepresiv nedokázala ani vstát z postele. Vypadalo to, že mi není pomoci. Když jsem navštívila svého psychiatra, místo aby mi doopravdy pomohl, zdvojnásobil počet pilulek.

Nebyla jsem schopna chodit do práce, hrozil mi invalidní důchod, i když mi bylo teprve čtyřicet. Připadalo mi, že jsem na světě úplně sama, dnes vím, že to nebyla pravda. Zachránila mě sestřenice Milada.

Bydlela v sousedním městě, narozdíl ode mě měla děti, manžela, práci a rušný život, a tak mě nemohla navštěvovat často. Když takhle jednou po čase přijela, zhrozila se: „Jaruš, ty ses rozhodla definitivně skončit?

Odcházíš do věčných lovišť?“ Polekalo mě, co řekla. Podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem jako přízrak.

Musíš chodit ven

Představte si, co všechno pro mě Milada udělala: Vzala si dovolenou, nastěhovala se ke mně, vařila mi, vyprávěla humorné příhody, brala mě na procházky. „Musíš chodit ven,“ přesvědčovala mě. „Pamatuj si:

denně ujdeš deset kilometrů, a jsi ze všeho venku.“ Měla pravdu. Nejspíš mi zachránila život. Přestala jsem jíst jednu pilulku za druhou, naordinovala si hodně ovoce a zeleniny a denně nachodila spoustu kilometrů.

Byla jsem z nejhoršího venku, navíc jsem si už uměla představit, že zůstanu sama až do konce života. To se nestalo. K mému seznámení s Alešem se váže veselá historka.

Městský rozhlas tehdy varoval, že se po městě potuluje exhibicionista neboli, jak se říká, úchyl. Prý číhá v roští, a když jdou kolem nezletilé školačky, vyskočí a rozepne si kabát, pod nímž je nahý.

Rodiče školou povinných dívenek byli rozčilení, všichni jsme se tehdy bystře rozhlíželi kolem sebe ve snaze úchyla co nejrychleji odhalit, aby se holčičky nebály chodit po městě.

Kabát v houští

Narazila jsem na něj při své pravidelné dlouhé procházce. Měla jsem pocit, že vidím v houští tmavý kabát. Nikde nikdo, ale já mám pro strach uděláno. „Běžím pro policii, úchyle!“ zaječela jsem směrem ke křoví. K mému překvapení se směrem ke mně ozvalo:

„Ono se tu nesmí fotit?“ Narazila jsem na vášnivého fotografa přírodnin, zrovna fotografoval právě dozrávající šípky. Ani ten kabát neměl, jen krátkou bundu a samozřejmě kalhoty. Dostala jsem záchvat smíchu. A dostane ho každý, komu s Jiřím vyprávíme, jak jsme se seznámili.

Jarka M. (59), Jičín

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.