Domů     Být opatrný motorkář vás vždy před smrtí nezachrání
Být opatrný motorkář vás vždy před smrtí nezachrání

Nikdy jsem o syna neměla strach, nepochybovala jsem, že se mi vrátí domů v pořádku. Byl velmi zodpovědný motorkář. Přesto si ho našla děsivá shoda náhod.

Mé děti byly mým největším štěstím, jak to u každé dobré mámy bývá. Měly mezi sebou rozestup tří let, což je prý ideální, a možná proto z nich vždycky byli úžasní sourozenci.

Starší Jitka byla takovou tou typickou princeznou a starostlivou holčičkou, která se o mladšího bratříčka ráda starala, a mladší Pavlík miloval fotbal, hokej, auta a hlavně motorky. Srdce měl na správném místě, chránil slabé a pomáhal starým.

Byl synem, jakého by si jistě přála každá matka. Patřičně pyšný byl i otec, se kterým bouřlivě diskutoval o sportu, o motorismu, a později o ženských, zkrátka o všem, o čem mluví kluci se svými otci.

S odstupem času všechno vidíme v lepším světle, pokud chceme, ale já mohu odpřisáhnout, že náš Pavel byl vždy svědomitý, pracovitý a pečlivý. Studoval v Praze ČVUT, od malička se toužil stát odborníkem na počítače.

Žádnou vážnou známost neměl, ale měl několik dobrých kamarádů, za které by se kdykoli a v jakékoli situaci postavil a samozřejmě oni za něj. Ten den bylo krásné odpoledne, počasí jako na objednávku.

Blížila se třináctá hodina a před náš dům přijelo několik motorek. Partička skvělých přátel se chystala na vyjížďku. Přijeli pro Pavla, který se tentokráte chtěl vézt, a tak se mimořádně vydal jako spolujezdec.

Jeho motorka mu totiž trochu zlobila a necítil se na ní dostatečně bezpečný. Usedl za Pepíka, svého kamaráda. Po několika kilometrech se skupinka přátel podle letité tradice rozdělila.

Setkat se měli za hodinu v malé motorkářské restauraci, kam se dalo přijet z několika směrů. Za úkol měli každý přivézt kytičku sedmikrásek.

Nešlo o žádnou velkou ambici zvítězit, šlo pouze o tradici, ale především o setkání skvělých přátel, kteří nikdy zbytečně nehazardují se zdravím a života si váží a raději si ho užívají.

Zpráva je zaskočila

Téměř na minutu přesně přijely dvě dvojice, na třetí pár čekali jen několik minut. Na stole v panákové skleničce voněly dvě kytičky chudobek a přibyla třetí.

Jak velí tradice, objednali si všichni utopence a nealko pivo a útrata měla být k tíži poslední dvojice, tedy Pavla s Pepíkem. Už dojídali a dopíjeli, když zaslechli od vedlejšího stolu, že nedaleko smetlo nákladní auto motorkáře.

Řidič náklaďáku nedal přednost v jízdě. Ta zpráva jim vzala klid. Rychle zaplatili a vydali se směrem, kde k nehodě došlo. Po pěti kilometrech dojeli k místu, odkud právě odlétal vrtulník. Plné ruce práce měli i záchranáři v sanitce.

Už z dálky motorkáři poznali, že na silnici leží Pepova motorka a kus dál v poli se válela jeho helma. O tragické události jsem se dozvěděla s hodinovým zpožděním, když k nám přijeli Pepovy rodiče, abychom s nimi okamžitě jeli do nemocnice. Vyrazili jsme hned.

Několik minut po nás vyrazila i dcera s manželem. V nemocnici nám na urgentním příjmu oznámili, že oba kluky právě operují. Čas se vlekl nekonečně dlouho. Jako prvního ze sálu převáželi na ARO Pepíka. Utrpěl celou řadu zranění.

Jeho stav byl vážný, ale mimo ohrožení života, i když lékaři podotýkali, že někdy se mohou přidat nečekané komplikace, kterých může být celá řada. Na zprávy o našem Pavlovi jsme čekali další dvě hodiny.

Když konečně vyšel hlavní chirurg, v první moment mě napadlo, že to je nějaký kakabus, který se tváří tragicky a nevraživě vždycky. U lékařů nic neobvyklého. Slova, která následovala, ale potvrdila jeho ponurou zasmušilost.

Začal krvácením do mozku, pokračoval tříštivými zlomeninami v obličeji a skončil rozdrcenou pánví. Než synka převáželi na ARO, upozornil nás ještě, abychom se připravili na to, že pohled nebude nikterak hezký.

Slíbil nám ale, že hned, jak ho uloží, umožní nám za ním jít. S velkými obavami jsme čekali, až se otevřou dveře operačního sálu…

Tragický výjev hrůzy

Ani s odstupem času nedokážu popsat obraz, který se nám naskytl. Ta krásná lidská bytost, můj mladý a pohledný syn, ležel na lůžku, obklopený blikajícími přístroji a byl až po bradu přikrytý bílým prostěradlem.

Hlavu měl zabalenou v obvazech, obličej téměř neidentifikovatelný, nemohla jsem uvěřit, že to může být náš Pavel. Po chvíli za námi přišel ošetřující lékař. Sdělil nám, že stav je velice vážný. Bez obalu nám řekl, že tento boj se vyhrát nedá.

Nikdy nepochopím, jak něco takového může lékař příbuzným říct – vzít jim poslední naději.

To je zpráva, kterou nechcete slyšet, pokud váš drahý ještě dýchá, a když vám ji lékař řekne, tak ji nemůžete vůbec zpracovat, nepřijímáte ji, protože tomu nechcete věřit… Strach jsem začala mít i o manžela, který stál vedle mě bledý jako smrt.

Nohy se mi podlomily a já klesla ztěžka na lavici. Vedle mě usedl manžel a jen zhluboka dýchal. Dcera se ale odhodlala, jako opora ji na oddělení za synem doprovodil její manžel.

Stála tam prý u Pavlovy postele, držela bratra za ruku a prosila ho, aby svůj boj nevzdával. Chvíli prý měla pocit, že ji Pavel vnímá. Že se mu víčka zachvěla a lehce ji stiknul ruku. Manželovi mezitím museli dát kapačku na uklidnění.

Stála jsem u něho a hlavu měla prázdnou. Nezrodila se v ní jediná myšlenka. Slyšela jsem jen, jak mi buší ve spáncích srdce. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, když se ke mně přidali Jitka a zeť. Synův život dospěl ke svému konci. Navždycky odešel.

Apaticky jsem seděla na chodbě, manžel dostal nějaká sedativa, a dcera se zetěm se snažili být aktivní. Moc se jim to ale nedařilo. V jejich hlase jsem cítila chvění a strašlivou námahu vyslovit každé slovo, jak je dusil pláč.

Nikdy nezapomeneme!

Pavlovi bylo dvacet tři let, když se přestaly naplňovat jeho sny a naše společné dny. Když přijdete o dítě, máte pocit, že není možné se s tím vyrovnat.

Cítíte bolest, jaká se nedá vypovědět, která je tak hluboká, že slzy na její dno nikdy nedopadnou… Když se mi do ruky dostal synův mobil, který měl při jízdě v kapse bundy, byl rozbitý. Vlastně se jen tak jevil.

Po několika týdnech mi napadlo ho dobýt, ale neznala jsem jeho PIN. Prohledala jsem celý Pavlův pokoj, ale to čtyřmístné číslo jsem nenašla. Druhý den mi to nedalo a začala jsem hledat znovu. Tentokráte jsem byla úspěšná. V mobilu byla poslední zpráva jeho života, kterou už nestačil odeslat.

Bylo v ní: „Maminko, až se vrátím, tak Ti musím něco důležitého říct.“ A na konci byl smajlík, který se mi v tu chvíli zdál jako škodolibý škleb cirkusového klauna… Nikdy se nedozvím, co mi chtěl Pavel sdělit? Možná si našel konečně holku?

Co to bylo za skvělou zprávu? Přešel první rok a já si začala uvědomovat, že nezbývá nic jiného, než tu těžkou káru táhnout dál a začít opět žít a věnovat se i jiným aktivitám, než je smutek a truchlení.

Dnes je tomu pět let, už to tak nebolí, ale stále si říkám, jak málo stačilo a nic tak smutného by nás nepotkalo. Snažím se odpustit řidiči nákladního auta, který jim nedal přednost v jízdě, protože ho oslepilo ostré slunce.

I on se potýká s tím, že zabil, je to jinak slušný člověk a vzorný táta. K místu neštěstí se často vrací i Pepík, který se se zraněními statečně popral, ale prázdné místo v srdci ani v duši se stále ještě nemůže ničím naplnit.

Dnes na místě nehody stojí dřevěný kříž, u něhož téměř stále svítí svíčka nebo ve vázičce vadnou sedmikrásky od nás a jeho kamarádů motorkářů.

Markéta (51), Praha

Související články
22.7.2024
Iva jsem potkala až po čtyřicítce. Do té doby jsem myslela, že každý chlap musí být jen prevít. On byl však jiný. Byla to náhoda. Ivo tenkrát dojel do hospody ve vsi, kde jsem byla na chalupě. Nečekané setkání Normálně jsem do těchto zařízení nechodila, pozvali mne však sousedé. S Ivem jsme do sebe vrazili na schodech, já zakopla a on mě chytil do náruče. Romantika, že? Byl jiný, i kdy
22.7.2024
Jednou jsem kamarádce řekla, že žiji nudný život. Tak ráda bych to vzala zpět! Bohužel je pozdě. Ta bolest je nepopsatelná. I když si uvědomujete, jaká to je tragédie, nikdy zcela nepochopíte, dokud to nezažijete. Bohužel to vím. Přišla jsem o dítě. Nepomáhá nic. Chcete tu být pro rodinu, ale pak se vás zmocní pláč, stesk, otázky, proč zrovna vy. Napadne vás, že byste šli za svým dítětem. Nechc
18.7.2024
Byl to můj velký kamarád. Kluci ho šikanovali a já ho bránila. Když mi pak zmizel ze života, nevýslovně a dlouho to bolelo. S Románkem se děti nebavily. Pocházel z domečku pod strání, máma umřela, táta si po její smrti se životem ani výchovou syna nedokázal poradit. Všechno se mu vymykalo z rukou, měl problémy v práci, pil, v domácnosti byl jako hrom do police. Domeček postrádal záclony, okenní
18.7.2024
S tou starší paní jsem se seznámila, když venku lilo jako z konve. Pozvala mě i s Kristýnkou, ať se v její chatce schováme před deštěm. S paní Boženkou jsem se seznámila náhodou. Dobrota jí koukala z očí, mám dojem, že jsem tak hodnou a milou paní nikdy předtím nepotkala. To bylo Kristýnce teprve šest nebo sedm let. Už tehdy milovala houbaření, což je pro mě přímo posedlost, a tak jsme spolu ch
12.7.2024
Byla jsem příliš důvěřivá. Věřila jsem jeho slibům, že se rozvede a bude žít jen se mnou. Roky ubíhaly a on byl stále se svojí rodinou. Zůstala jsem sama, bez dětí i manžela. Nebyl mým šéfem a já jeho sekretářkou, jak to v kýčovitých filmech bývá. Můj vztah s ženatým mužem byl snad ještě horší a ještě kýčovitější. Ten, jehož jsem milovala, bydlel ve stejném domě jako já. Naivně jsem jeho planým
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Průsečík barev a designu
rezidenceonline.cz
Průsečík barev a designu
Interiér tak trochu extravagantního domu navrhla velmi kreativní designérka, jež hledala inspiraci v barvitém životním příběhu investorského páru, a vytvořila tak svěží a moderní platformu pro život uprostřed přírody. V městečku Itupeva v srdci brazilského státu São Paulo stojí rezidence, jež je více než jen obyčejným obydlím; je to místo setkávání velké rodiny, zasahující do
Léta, kdy Charlie Sheen užíval drogy, se mu nakonec pořádně vymstila
nasehvezdy.cz
Léta, kdy Charlie Sheen užíval drogy, se mu nakonec pořádně vymstila
Charlie Sheen (58) si slávu užíval plnými doušky. Alkohol tekl proudem a bez drog a sexu nedokázal ani fungovat. Jednoho dne ale všechno zčistajasna skončilo – z úst lékařů si vyslechl, že je HIV pozi
Japonská kapitulace: Císařův projev propašovali z paláce v koši s prádlem
historyplus.cz
Japonská kapitulace: Císařův projev propašovali z paláce v koši s prádlem
Pučisté v čele s majorem Kendžim Hatanakou horečně prohledávají Hirohitův císařský palác v Tokiu. Nemohou nalézt vytoužený úlovek a v nitru jindy zdvořilých Japonců už to pořádně vře. Půlnoc se zatím překulila do nového dne, kdy jejich vládce přizná světu hořkou válečnou porážku.   Na obloze nad japonskou Hirošimou se 6. srpna 1945 objevuje mohutný hřib.
Nebeské menu bude možné ochutnat na nové adrese
iluxus.cz
Nebeské menu bude možné ochutnat na nové adrese
Zážitkově gastronomická atrakce Večeře v oblacích patří k podzimní Praze stejně jako Karlův most či Pražský hrad. Nejen tyto dominanty české metropole si můžete při obědě či večeři prohlédnout z nevše
Jemně pikantní thajská polévka s kokosovým mlékem
tisicereceptu.cz
Jemně pikantní thajská polévka s kokosovým mlékem
Je pikantní, velmi jemná a odráží se v ní hned několik výrazných chutí. Suroviny 1 –2 kachní prsíčka 1  l zeleninového vývaru 1 balení rýžových nudlí 1 cm zázvoru 2 plechovky kokosového mlék
Poušť Atacama, nejsušší místo na planetě, rozkvetla uprostřed zimy
21stoleti.cz
Poušť Atacama, nejsušší místo na planetě, rozkvetla uprostřed zimy
Atacama se nachází v Jižní Americe, táhne se tisíc kilometrů podél Pacifiku od jižní hranice Peru po centrální část Chile. Prší zde jen velice zřídka, dle měření v jejím středu mezi roky 1570 až 1971
Italská  královna – Sardinie
nejsemsama.cz
Italská královna – Sardinie
Pokud plánujete dovolenou, kdy si dopřejete plážovou zahálku, pak je pro vás Sardinie ideál­ní. Téměř 2000 km dlouhé pobřeží, fantasticky čisté moře a také zajímavé zbarvení písku od bílé až po zlatou či růžovou. Budete se tu cítit jako v ráji Na čtyři desítky sardinských pláží se pyšní oceněním Modrá vlajka. Nejkrásnější pláž Sardinie je
Hřbitovní záhada: Vesnici děsí živí mrtví!
enigmaplus.cz
Hřbitovní záhada: Vesnici děsí živí mrtví!
Na vesnickém hřbitově v San Bernardu v Kolumbii se už několik desítek let pohřbení nebožtíci sami od sebe mumifikují. Vědci si přitom marně lámou hlavu, co se to děje. Činí tak jeden nebožtík po druhé
Tajemná Macocha: Proč přitahuje sebevrahy?
epochanacestach.cz
Tajemná Macocha: Proč přitahuje sebevrahy?
Rozdíl teploty je značný. Zatímco venku zuří horké léto, při vstupu do jeskynního systému se výrazně ochlazuje. Ve vzduchu je vlhkost, dno jeskyně tvoří vodní hladina. Pohled ze stometrové hloubky propasti Macocha je neskutečný a nádherný. A mrazivý, když si uvědomíme, že tělo sebevraha dopadne na dno během pouhých čtyř vteřin. Píše se rok 1723.
Geny, hormony, nebo sex: Proč plešatíme?
epochalnisvet.cz
Geny, hormony, nebo sex: Proč plešatíme?
Každý den člověku vypadne asi 100 vlasů. Mezi 100 000 zbývajícími je to celkem zanedbatelná ztráta. Řídnoucí ohon nebo první spálenina pokožky hlavy sluncem ale může signalizovat, že něco je v nepořádku. Zcela bez povšimnutí může dotyčný přijít až o 50 procent své kštice, než si uvědomí nesporný fakt: Začíná plešatět.   Muži se jí
Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
skutecnepribehy.cz
Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
Zatvrdila jsem se a řekla si, že si už do života žádného chlapa nepustím. Potom jsem našla přede dveřmi kytici lučního kvítí. Všechno začalo tak, že jsem napochodovala ve Štěchovicích na parník. Doprovázel mě můj tehdejší kluk, a musela bych se hluboce zamyslet, abych si vzpomněla, jak se jmenoval. Měla jsem jich fůry. Byly to však samé
Domácnosti i firmy pod náporem hackerů! Braňte se!
epochaplus.cz
Domácnosti i firmy pod náporem hackerů! Braňte se!
Počítače dnes používáme k mnoha transakcím od objednávání k jídla přes nákupy v obchodech až po ovládání bankovního účtu. Přitom jejich zabezpečení řada z nás věnuje menší pozornost než výběru zámku ke vchodovým dveřím a pojištění bytu. Zloději jsou však vždy napřed a již před dlouhou dobou se přesunuli i na internet. Vybílit kreditní kartu, kterou používáte k nákupům na