Domů     Být opatrný motorkář vás vždy před smrtí nezachrání
Být opatrný motorkář vás vždy před smrtí nezachrání

Nikdy jsem o syna neměla strach, nepochybovala jsem, že se mi vrátí domů v pořádku. Byl velmi zodpovědný motorkář. Přesto si ho našla děsivá shoda náhod.

Mé děti byly mým největším štěstím, jak to u každé dobré mámy bývá. Měly mezi sebou rozestup tří let, což je prý ideální, a možná proto z nich vždycky byli úžasní sourozenci.

Starší Jitka byla takovou tou typickou princeznou a starostlivou holčičkou, která se o mladšího bratříčka ráda starala, a mladší Pavlík miloval fotbal, hokej, auta a hlavně motorky. Srdce měl na správném místě, chránil slabé a pomáhal starým.

Byl synem, jakého by si jistě přála každá matka. Patřičně pyšný byl i otec, se kterým bouřlivě diskutoval o sportu, o motorismu, a později o ženských, zkrátka o všem, o čem mluví kluci se svými otci.

S odstupem času všechno vidíme v lepším světle, pokud chceme, ale já mohu odpřisáhnout, že náš Pavel byl vždy svědomitý, pracovitý a pečlivý. Studoval v Praze ČVUT, od malička se toužil stát odborníkem na počítače.

Žádnou vážnou známost neměl, ale měl několik dobrých kamarádů, za které by se kdykoli a v jakékoli situaci postavil a samozřejmě oni za něj. Ten den bylo krásné odpoledne, počasí jako na objednávku.

Blížila se třináctá hodina a před náš dům přijelo několik motorek. Partička skvělých přátel se chystala na vyjížďku. Přijeli pro Pavla, který se tentokráte chtěl vézt, a tak se mimořádně vydal jako spolujezdec.

Jeho motorka mu totiž trochu zlobila a necítil se na ní dostatečně bezpečný. Usedl za Pepíka, svého kamaráda. Po několika kilometrech se skupinka přátel podle letité tradice rozdělila.

Setkat se měli za hodinu v malé motorkářské restauraci, kam se dalo přijet z několika směrů. Za úkol měli každý přivézt kytičku sedmikrásek.

Nešlo o žádnou velkou ambici zvítězit, šlo pouze o tradici, ale především o setkání skvělých přátel, kteří nikdy zbytečně nehazardují se zdravím a života si váží a raději si ho užívají.

Zpráva je zaskočila

Téměř na minutu přesně přijely dvě dvojice, na třetí pár čekali jen několik minut. Na stole v panákové skleničce voněly dvě kytičky chudobek a přibyla třetí.

Jak velí tradice, objednali si všichni utopence a nealko pivo a útrata měla být k tíži poslední dvojice, tedy Pavla s Pepíkem. Už dojídali a dopíjeli, když zaslechli od vedlejšího stolu, že nedaleko smetlo nákladní auto motorkáře.

Řidič náklaďáku nedal přednost v jízdě. Ta zpráva jim vzala klid. Rychle zaplatili a vydali se směrem, kde k nehodě došlo. Po pěti kilometrech dojeli k místu, odkud právě odlétal vrtulník. Plné ruce práce měli i záchranáři v sanitce.

Už z dálky motorkáři poznali, že na silnici leží Pepova motorka a kus dál v poli se válela jeho helma. O tragické události jsem se dozvěděla s hodinovým zpožděním, když k nám přijeli Pepovy rodiče, abychom s nimi okamžitě jeli do nemocnice. Vyrazili jsme hned.

Několik minut po nás vyrazila i dcera s manželem. V nemocnici nám na urgentním příjmu oznámili, že oba kluky právě operují. Čas se vlekl nekonečně dlouho. Jako prvního ze sálu převáželi na ARO Pepíka. Utrpěl celou řadu zranění.

Jeho stav byl vážný, ale mimo ohrožení života, i když lékaři podotýkali, že někdy se mohou přidat nečekané komplikace, kterých může být celá řada. Na zprávy o našem Pavlovi jsme čekali další dvě hodiny.

Když konečně vyšel hlavní chirurg, v první moment mě napadlo, že to je nějaký kakabus, který se tváří tragicky a nevraživě vždycky. U lékařů nic neobvyklého. Slova, která následovala, ale potvrdila jeho ponurou zasmušilost.

Začal krvácením do mozku, pokračoval tříštivými zlomeninami v obličeji a skončil rozdrcenou pánví. Než synka převáželi na ARO, upozornil nás ještě, abychom se připravili na to, že pohled nebude nikterak hezký.

Slíbil nám ale, že hned, jak ho uloží, umožní nám za ním jít. S velkými obavami jsme čekali, až se otevřou dveře operačního sálu…

Tragický výjev hrůzy

Ani s odstupem času nedokážu popsat obraz, který se nám naskytl. Ta krásná lidská bytost, můj mladý a pohledný syn, ležel na lůžku, obklopený blikajícími přístroji a byl až po bradu přikrytý bílým prostěradlem.

Hlavu měl zabalenou v obvazech, obličej téměř neidentifikovatelný, nemohla jsem uvěřit, že to může být náš Pavel. Po chvíli za námi přišel ošetřující lékař. Sdělil nám, že stav je velice vážný. Bez obalu nám řekl, že tento boj se vyhrát nedá.

Nikdy nepochopím, jak něco takového může lékař příbuzným říct – vzít jim poslední naději.

To je zpráva, kterou nechcete slyšet, pokud váš drahý ještě dýchá, a když vám ji lékař řekne, tak ji nemůžete vůbec zpracovat, nepřijímáte ji, protože tomu nechcete věřit… Strach jsem začala mít i o manžela, který stál vedle mě bledý jako smrt.

Nohy se mi podlomily a já klesla ztěžka na lavici. Vedle mě usedl manžel a jen zhluboka dýchal. Dcera se ale odhodlala, jako opora ji na oddělení za synem doprovodil její manžel.

Stála tam prý u Pavlovy postele, držela bratra za ruku a prosila ho, aby svůj boj nevzdával. Chvíli prý měla pocit, že ji Pavel vnímá. Že se mu víčka zachvěla a lehce ji stiknul ruku. Manželovi mezitím museli dát kapačku na uklidnění.

Stála jsem u něho a hlavu měla prázdnou. Nezrodila se v ní jediná myšlenka. Slyšela jsem jen, jak mi buší ve spáncích srdce. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, když se ke mně přidali Jitka a zeť. Synův život dospěl ke svému konci. Navždycky odešel.

Apaticky jsem seděla na chodbě, manžel dostal nějaká sedativa, a dcera se zetěm se snažili být aktivní. Moc se jim to ale nedařilo. V jejich hlase jsem cítila chvění a strašlivou námahu vyslovit každé slovo, jak je dusil pláč.

Nikdy nezapomeneme!

Pavlovi bylo dvacet tři let, když se přestaly naplňovat jeho sny a naše společné dny. Když přijdete o dítě, máte pocit, že není možné se s tím vyrovnat.

Cítíte bolest, jaká se nedá vypovědět, která je tak hluboká, že slzy na její dno nikdy nedopadnou… Když se mi do ruky dostal synův mobil, který měl při jízdě v kapse bundy, byl rozbitý. Vlastně se jen tak jevil.

Po několika týdnech mi napadlo ho dobýt, ale neznala jsem jeho PIN. Prohledala jsem celý Pavlův pokoj, ale to čtyřmístné číslo jsem nenašla. Druhý den mi to nedalo a začala jsem hledat znovu. Tentokráte jsem byla úspěšná. V mobilu byla poslední zpráva jeho života, kterou už nestačil odeslat.

Bylo v ní: „Maminko, až se vrátím, tak Ti musím něco důležitého říct.“ A na konci byl smajlík, který se mi v tu chvíli zdál jako škodolibý škleb cirkusového klauna… Nikdy se nedozvím, co mi chtěl Pavel sdělit? Možná si našel konečně holku?

Co to bylo za skvělou zprávu? Přešel první rok a já si začala uvědomovat, že nezbývá nic jiného, než tu těžkou káru táhnout dál a začít opět žít a věnovat se i jiným aktivitám, než je smutek a truchlení.

Dnes je tomu pět let, už to tak nebolí, ale stále si říkám, jak málo stačilo a nic tak smutného by nás nepotkalo. Snažím se odpustit řidiči nákladního auta, který jim nedal přednost v jízdě, protože ho oslepilo ostré slunce.

I on se potýká s tím, že zabil, je to jinak slušný člověk a vzorný táta. K místu neštěstí se často vrací i Pepík, který se se zraněními statečně popral, ale prázdné místo v srdci ani v duši se stále ještě nemůže ničím naplnit.

Dnes na místě nehody stojí dřevěný kříž, u něhož téměř stále svítí svíčka nebo ve vázičce vadnou sedmikrásky od nás a jeho kamarádů motorkářů.

Markéta (51), Praha

reklama
Související články
19.9.2023
Rodiče si prý nevybíráme, ovšem děti si můžeme vychovat. Říká se to. Realita je ovšem jiná, někdy krutá. Je to těžké přiznat. Možná si i já sama nechci připustit, že jsem zklamala, něco podcenila ve výchově. Znáte to. K vlastním dětem je člověk shovívavý. A já to nechala dojít až moc daleko. S mužem jsme měli hezké manželství a naší dceři Peťulce jsme chtěli dopřát. Takže jsme byli hodně času v
18.9.2023
Okolí si myslí, že mám šťastný život, protože se stále usmívám. Ale i mne potkala zklamání, o kterých nemluvím… Jsem taková povaha, přiznávám. Možná je to tím, že nechci svým smutkem obtěžovat. Možná si vážím toho, že i když mi život také přinesl nelehké chvíle, stále jsou na tom mnozí hůře. Ale i já mám momenty, kdy si o samotě popláču, někdy nevím, jak dál, dostala jsem spoustu ran od lidí, k
15.9.2023
Musela jsem si vyzkoušet všechno a dostala se rychle na šikmou plochu. Klesala jsem stále hlouběji. Ničily mě drogy. Už jsem vzdávala život. Pak přišel zásah shůry. Moje výchova byla problematická. Byla jsem nezvladatelná a chodila za školu. Tehdy jsem si přečetla knihu „My děti ze stanice ZOO“, ale od drog mě to rozhodně neodradilo, spíše naopak. Příběh Christine mi připadal úžasný a já zat
15.9.2023
Myslela jsem si, že dělám dobře, když upozorním úřady na kamarádčiny potíže s dcerou. Otočilo se to proti mně. Vysloužila jsem si pár facek. Děti vychovávala sama. Když bylo jejímu synovi devatenáct, přestěhoval se k přítelkyni a Mirka zůstala sama s dcerou Viky. V tu dobu potkala muže, který ji po letech samoty oslovil. Začali spolu bydlet. Mirka ale netušila, jaký problém tím nastane. Její
7.9.2023
Miluji svoji vnučku Terezku. Ovšem snad bych sama dala svůj život za to, aby mohla být se svým tatínkem, o kterého přišla velmi brzy. Filip byl můj zeť. Už když mi ho dcera Klárka představila poprvé, jevil se jako slušný chlapec. Byla jsem ráda, že si našla takového parťáka pro život. Brali se, když jim bylo 22 let, o rok později se narodila Terezka. Byli šťastná rodina. Milovali jeden druhého,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Příběh Bludného Holanďana se opakuje?
enigmaplus.cz
Příběh Bludného Holanďana se opakuje?
Tajemných zmizení v tzv. Bermudském trojúhelníku bylo popsáno již mnoho. Některá z nich se už stala téměř legendárními. Je však rovněž znám také i případ potopené lodi, jež ale následně opět vyplula n
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Dotlačila ho manželka k oltáři?
nasehvezdy.cz
Dotlačila ho manželka k oltáři?
Do svatby se herec Filip Blažek (50) z Jedné rodiny moc nehrnul. Trvalo mu dlouhých 18 let, než došel s krásnou partnerkou a matkou svých dvou dcer Jolanou (43) k oltáři. A i když už jsou to tři rok
Čočková pomazánka s mletou paprikou
tisicereceptu.cz
Čočková pomazánka s mletou paprikou
Nejlépe chutná na čerstvém chlebu, ale při oslavách do ní můžete namáčet na silnější proužky nakrájenou mrkev nebo řapíkatý celer. Suroviny 200 g žluté nebo červené čočky 200 ml vody 2 stroužk
Celebrity s nejvyšším IQ: Jak využívají své fenomenální schopnosti v kasinech
epochaplus.cz
Celebrity s nejvyšším IQ: Jak využívají své fenomenální schopnosti v kasinech
Vědomosti a inteligence jsou bezesporu silnými nástroji pro úspěch, ať už v kariéře, v osobním životě nebo třeba při návštěvě kasina. V tomto článku se podíváme na to, jak některé slavné osobnosti využívají své nejvyšší IQ k tomu, aby se stali úspěšnými hráči v kasinech. Zjistíme, jaký vliv má vysoké IQ na jejich schopnost vyhrávat
Domácí citronový cheesecake
tisicereceptu.cz
Domácí citronový cheesecake
Dezert můžete při servírování ozdobit plátky citronu, citronovou kůrou nebo kopečkem šlehačky. Potřebujete 200 g máslových sušenek 100 g másla Náplň 50 g cukru krupice 500 g ricotty nebo
Babí léto v Hliněné Baště
iluxus.cz
Babí léto v Hliněné Baště
Každé roční období přináší návštěvníkům průhonické restaurace Hliněná Bašta jinak chuťově zabarvené dobroty. Proto netřeba „smutnit“, že léto tak rychle uteklo, neboť poklidné posezení na romantické t
Bylo to za všechny peníze
skutecnepribehy.cz
Bylo to za všechny peníze
Já to mám, a vždycky měla, tak trochu zamotané. Nevím proč se to vždycky nějak zašmodrchalo a já pak koukala, co se to děje. A za všechno platila. S Robertem jsme se poznali, když mi bylo třiatřicet. Vlastně byl stejně starý, a to se mojí mámě tenkrát nelíbilo. Prý má být chlap starší, tak jako
Přichází podzimní rovnodennost. Je pravda, že den bude stejně dlouhý jako noc?
21stoleti.cz
Přichází podzimní rovnodennost. Je pravda, že den bude stejně dlouhý jako noc?
V sobotu 23. září 2023 v 8 hodin a 50 minut našeho času nastane podzimní rovnodennost. Z astronomického pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Pa
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
epochanacestach.cz
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
O grafitu víme, že se používá k výrobě tužek, ale naši dávní předkové ho znali především jako přísadu do keramiky. Proto také na Českokrumlovsku kvalitní grafit těžili už Keltové a po nich se v tom pokračovalo i v dalších staletích. Posledním z otevřených dolů byl v 70. letech minulého století Městský vrch spojený překopem s nedalekým dolem Lazec. A právě v těchto
Kde je pravda o indiánech a kovbojích?
epochalnisvet.cz
Kde je pravda o indiánech a kovbojích?
"Kovbojové na koních v záři zapadajícího slunce, drsní muži s vůlí dobývat a přežít. Na druhé straně indiáni, tajemní a zvláštní obyvatelé divočiny s mystickými rituály." To jsou obrazy, které nás fas
Žije jen pro prachy
nasehvezdy.cz
Žije jen pro prachy
Zdá se, že smyslem jejího života je blahobyt a luxus. Ale není to málo?  Interpretka dávného hitu Zvonky štěstí dává v podstatě neustále najevo, že žije jen pro peníze, které ráda rozhazuje a že je