Domů     Vstřícné kroky
Vstřícné kroky
4 minuty čtení

Jakmile za sebou David práskl dveřmi, došlo mi, že náš manželský vztah dosáhl kritického bodu. Ještě jsem uslyšela, jak volá, ať na něho dnes nečekám…

Po devíti letech manželství jsme si s Davidem přestávali rozumět. Vždycky jsme si snažili všechno si na rovinu vyříkat, ale v poslední době se nám to vůbec nedařilo.

Nepustili jsme jeden druhého ke slovu, obviňovali jsme se navzájem ze všech možných věcí a naše hádky většinou končily tím, že jsme měli den nebo dva tichou domácnost. Odchodem pryč, i když jen dočasným, to David nikdy neřešil.

Při sobě nás držela skutečnost, že jsme měli dvě malé děti. S tímto vědomím je člověk schopen překousnout svoji zlobu, pýchu i spravedlivé rozhořčení. My s Davidem jsme ale hnali situaci už do krajností

Oddělené ložnice

Toho večera děti už spaly. Já jsem neměla na cokoliv pomyšlení – k nějaké domácí práci jsem necítila dostatek energie a televize ani knížka v mém rozjitřeném stavu nepřipadaly v úvahu. Zbývalo jediné: jít si lehnout a všechno zaspat.

Na Davida bych mohla čekat dlouho do noci a třeba bych se vůbec nedočkala. A pokud ano, možná bychom se znovu pohádali. Než jsem usnula, cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy a zmáčejí polštář pode mnou.

Byl to tichý a zoufalý pláč ženy, která neví, jak dál. Ani jsem nevěděla, kdy jsem přesně upadla do spánku. Probudil mě nějaký hluk.

Otevřela jsem oči a zjistila, že se na chodbě svítí. V polospánku jsem slyšela Davida, jak přichází do ložnice. Zůstal stát u postele. Snad mě pozoroval, snad chtěl vědět, jestli jen zase nepředstírám spánek.

Potom si – k mému zklamání – vzal peřinu a polštář a odnášel je pryč. Stejně jako večer s tím odchodem i tohle bylo poprvé, kdy něco podobného udělal. A je to tady, povzdechla jsem si už úplně probuzená. Máme oddělené ložnice.

Chtěla jsem se mu omluvit

Světlo na chodbě zhaslo a David zjevně ulehl v obývacím pokoji na gauči. Chvíli jsem o tom přemýšlela, pak jsem se zvedla a šla tam potmě za ním. Zašeptala jsem: „Davide…“ Nic. Žádná reakce. „Nedělej, že spíš. Za takovou chvilku jsi nemohl usnout.

Chtěla jsem ti jenom říct, že se na tebe nezlobím. Moc mě mrzí, jak si poslední dobou nerozumíme. Mám tě pořád ráda a slibuji, že se budu víc snažit, aby všechno bylo zase jako dřív.“

Čekala jsem, jestli David nějakým způsobem dá najevo, že mě slyšel. Ani se nepohnul. Jen pravidelně oddechoval. Pomyslela jsem si, že patrně už opravdu spí. Kde mohl být? Asi v nějaké hospodě.

Žádný alkohol jsem z něho sice necítila, ale občas stačí dva tři panáky tvrdého – zejména když David nebyl zvyklý pít – a člověk pak rychle upadne do spánku. Škoda, pomyslela jsem si. Byla jsem ale ochotná mu ta slova zopakovat i zítra za denního světla.

Vše jsme si vyříkali

Odešla jsem zpátky do ložnice a říkala si, že ráno je moudřejší večera. Cítila jsem jakési ulehčení, kvůli slovům, která jsem byla schopna Davidovi říct. Nyní už se mi usínalo lépe. Málem jsem už spala, když jsem zaslechla nezřetelný šepot.

Ihned jsem se probrala, protože mi bylo jasné, že je to David, který stojí u mé strany postele a něco mi říká. A vzápětí jsem rozeznala jednotlivá slova: „Nemysli si, prosím tě, že jsem byl za nějakou ženskou. Chodil jsem ulicemi a přemýšlel, co děláme špatně.

Za sebe jsem na to přišel a chci s tím něco dělat. Slyšel jsem, co jsi mi říkala, Romano, a vážím si toho. Doufám, že také jenom předstíráš, že spíš.“ Stál a čekal na nějakou moji reakci.

Byla jsem v pokušení mít dál zavřené oči, nic nedělat a čekat, co se ještě dovím. Vnitřní radost, která se mě zmocnila, mě však přemohla. Posadila jsem se na posteli, vzala Davida za ruku a přitáhla ho k sobě. Nebránil se.

Něžné hlazení a ujišťování se o vzájemné lásce přešlo v krásné a bouřlivé milování – takové, jaké jsme už několik let nezažili. Od té noci se mezi nás zase vrátila pohoda.

Až příště přijde nějaká krize, vím, že je nutné, aby krok vstříc udělali oba dva… ale já doufám, že už jsme si všechno s Davidem napořád vysvětlili.

Romana (31), jižní Morava

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.