Domů     Dokud nás smrt nerozdělí
Dokud nás smrt nerozdělí
4 minuty čtení

Když jsme se Bořkem brali, slibovali jsme si, že spolu zůstaneme v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví. A dodržela jsem to. O svého muže jsem se starala až do jeho konce.

Zamilovala jsem se do něj hned, jak jsem ho uviděla. To mi bylo necelých dvacet let. Znali jsme se jen pár dní, ale já jsem věděla, že právě on je tím správným mužem pro mě. A nedalo mi moc práce přesvědčit ho, že i já jsem pro něho tou pravou a jedinou. Neuplynul ani rok, když jsme si před Bohem řekli „ano“.

Jeden jediný zlozvyk

Bořek byl ve všech směrech téměř dokonalý. Byl pohledný, pozorný, inteligentní, zodpovědný, a tak dále a tak dále. Jedinou jeho neřestí, která mi popravdě řečeno dost vadila, bylo kouření. Prostě a jednoduše byl na tom nikotinu závislý.

A i když se několikrát snažil se svou neřestí skoncovat, tak se mu to nikdy na více jak několik měsíců nepovedlo. Vždy, když se pak k cigaretám vrátil, tak dodržoval alespoň to, na čem jsme se v začátcích vztahu domluvili – chodil kouřit před dům.

Trvala jsem na tom nejen kvůli sobě, ale především kvůli dětem, které jsme si krátce po svatbě pořídili. Nechtěla jsem zkrátka, aby ten jedovatý smrad čichaly.

Trápil ho kašel

Když pak naše děti opustily rodinné hnízdo, to nám bylo s Bořkem necelých padesát let, objevily se u manžela zdravotní problémy. Jedno léto ho začal trápit velký kašel, který se stále zhoršoval.

Manžel se nejprve vymlouval, že je to nějaké nachlazení nebo alergie, ale já jsem mu to nevěřila. Když se ani po měsících jeho stav nelepšil, a navíc si jeho kašle všimli i známí, donutila jsem ho jít k lékaři.

Smutná diagnóza

Praktický lékař ho zběžně prohlédl, a pak ho poslal na důkladné vyšetření ke specialistovi do nemocnice. Tam manželovi udělali podrobná vyšetření a zjistili tragickou pravdu. Bořek měl rakovinu plic v pokročilém stádiu a metastáze na hrtanu.

Ten den se mi sesypal celý svět. Manžel se psychicky zhroutil a já jsem musela vynaložit veškerou svou vnitřní sílu, abych se udržela alespoň v nějaké rovnováze, protože jsem vnímala, že bude Bořek potřebovat moji oporu.

Zbývaly mu měsíce

Manželův zdravotní stav jsem znala podrobněji než on. Také jsem to byla já, kdo s lékaři probíral možnosti léčby nebo spíš oddálení konce. Diagnóza byla nepříznivá, nádor byl velice agresivní. Upozornili mě, že mám počítat spíše s měsíci než s roky.

Bořkovi jsem se snažila dodat sílu a optimismus, i když jsem věděla, že ty naděje, které chci probouzet, jsou falešné. Hrála jsem si před ním na silnou a pozitivně naladěnou. O to víc jsem pak proplakala chvíle, ve kterých jsem byla sama.

Ztrácel se mi před očima

Manželův stav se rychle zhoršoval. Viděla jsem na něm, že i on sám postupně ztrácí naději a přestává věřit, že by snad mohlo dojít k nějakému zlepšení. Léky, které bral na bolesti, byly stále silnější. Byl bledý a doslova se mi ztrácel před očima.

Z ničeho už se nedokázal radovat. Jediné, co mu alespoň na chviličku vehnalo úsměv do tváře, byl příjezd našich dvou dětí a vnučky. Záhy si však uvědomil, že to znamená i to, že už mu mnoho času nezbývá. Jeho život se chýlil ke konci.

Do posledního dne

Na den, kdy Bořek odešel nikdy nezapomenu. Na své vlastní přání zůstával i nadále doma, nechtěl zemřít v nemocnici. Starala jsem se o něj do posledního okamžiku. Dávala jsem mu léky na bolest, četla jsem mu, společně jsme si prohlíželi stará rodinná alba.

Přála jsem si, aby až bude umírat, abych ho držela za ruku a hladila ho po tváři. To se bohužel nestalo. Bořek zemřel v noci, ve spánku. Jeho odchod mě bolí dodnes, ale jsem vděčná za všechny dny, měsíce a roky, které jsem s ním prožila.

Terezie H. (60), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.