S kamarádkou jsme zabloudily v lese a začalo se rychle stmívat. Pak jsme naštěstí uviděly opuštěný domeček a běžely jsme se do něj schovat.
S Mirkou jsme se poznaly na střední škole a hned jsme si padly do oka. Brzy se z nás staly nejlepší kamarádky a jsme jimi dodnes. Stejně jako já, i ona byla zapálená pro dobrodružství a měla ráda přírodu. Už na škole jsme začaly podnikat různé výlety. S krosnami na zádech jsem prochodily snad každé hory v Česku a některé i na Slovensku. Pokaždé jsme spaly ve stanech, někdy i jen tak na louce nebo lesní mýtině ve spacáku. Když jsme pozorovaly noční oblohu posetou hvězdami, bylo nám krásně. Postupem času, když jsme se obě vzdaly a měly děti, šlo naše cestování do ústraní. Ale jakmile děti odrostly a nepotřebovaly naši každodenní péči, rozhodly jsme s Mirkou naše výletování obnovit. Před třemi lety jsme vyrazily na víkend do Jeseníků. Na tuhle výpravu ani jedna z nás nadosmrti nezapomene.
Přihnala se bouřka
Nevím, zda to bylo tím, že jsme na výletě tak dlouho nebyly, a tak jsme vyšly ze cviku, ale stalo se, že jsme v lese zabloudily. Přihodilo se nám to poprvé. Nejspíš bychom to braly i jako legraci, kdyby nebe nezačalo náhle černat a v dálce se nezačaly ozývat hromy. Musely jsme se nutně někde schovat, protože bouřka byla na spadnutí. Jenže jsme nevěděly, kde jsme a kudy jít.
Domek na mýtince
Když se ozvalo další hřmění, začaly jsme utíkat, jak se říká, přímo za nosem. Déšť byl čím dál hustší, vypadalo to, že pěkně promokneme, když jsme před sebou náhle spatřily mýtinku a na ní stála chatka. Byla to malá hájovna a vypadala opuštěně. Vběhly jsme dovnitř. Uvnitř to vypadalo divně a starodávně. Rozhodly jsme se s Mirkou, že tam zůstaneme, dokud bouřka nepřejde. Když asi po hodině přestalo pršet, vyšly jsme ven. Ještě chvíli jsme v lese bloudily, než jsme konečně natrefily na správnou stezku a vyšly z lesa ven.
Už tam nestála
Cestou zpátky jsme potkali další trempy a vyprávěly jim o našem malém dobrodružství. K našemu překvapení nám řekli, že tam žádná hájovna není. Prý vyhořela už před dvaceti lety a místní hajný tehdy při požáru zahynul. To vyprávění nás vyděsilo, ale pak probudilo naši zvědavost. Další víkend jsme se s Mirkou do těch míst vrátily. Tentokrát jsme nebloudily, dokonce jsme našly i tu mýtinku. Ale hájenka na ní nestála! Dodnes nevíme, co se tehdy stalo, ale myslíme si, že duch hodného hajného se nad námi slitoval a na chvíli nám poskytl střechu nad hlavou.
Stela P. (52), Zlínsko
