Domů     Jak nás vnučka odnaučila pít
Jak nás vnučka odnaučila pít
3 minuty čtení

Neholdovala jsem příliš alkoholu, ráda jsem si ale občas dala, aby byl život hezčí. Nikdy by mě nenapadlo, že s tím přestanu.

Když naše děti vyrostly, jeden kluk se oženil a druhý si budoval kariéru, já odešla z práce do důchodu a krátce po mně i manžel, hodně času jsme trávili na zahrádce a ve své oblíbené hospůdce. Chodili jsme tam denně popovídat si s kamarády.

Z těchto našich dýchánků jsme chodili domů občas až večer, a musím přiznat, že jsme mívali i dost naváto. Ale nám to tak vyhovovalo a neměli jsme důvod to měnit.
A pak se nám narodila vnoučka. Pyšně jsem jezdila s kočárkem po vesnici a chlubila se.

Dovnitř hospody jsem tak často nezašla, chodil tam můj starej sám. Pravda, malou Verunku jsem zapila tak, že mi museli domů pomáhat, ale když jsem hlídala, dala jsem si maximálně jedno, a to ještě před hospodou u kočárku.

Vnučka rostla jako z vody a byla s ní čím dál větší legrace. Ale jak byla větší, vrátila jsem se ke svým starým zvykům a chodila zase do hospody s dědkem. Co také pořád doma? Když byla však Verunka u nás, tak jsem se tvářila jako vzorná babička.

Byl to velký tah

Hlídat jsem tehdy neměla, tak jsem pelášila za dědkem do hospody. Když jsme se kolem desáté zvedli, podlaha se mi houpala pod nohama, a dědkovi ještě víc. Chtěl si ustlal rovnou v hospodě. Zaplatili jsme a šněrovali si to spolu k domovu.

Ale jak to tak bývá, celý svět byl čím dál tím víc našišato a dědek si ustlal hned za brankou u kozího chlívku. Tedy, ustlal… Natáhl se tam, jak široký, tak dlouhý. A tam vytuhnul.

Já se dokodrcala domů, ale nechala jsem dveře otevřené a padla přes gauč v kuchyni. A usnula. Probral mě až zoufalý pláč naší Verunky. „Maminko, dědečka někdo zabil a babička je taky mrtvá!“ V tu chvíli jsem se probrala. Verunka se ke mně vrhla a objala mě.

„Ty žiješ, babičko!“ Tiskla si mě k sobě. V domnění, že jsem hrozně nemocná, mě vedla do postele a snažila se mě všemožně podpírat. A pak i dědečka. Bylo strašné ji vidět, jak vleče toho třesoucího se starce po opici, který neví, co se děje.

Snacha nic neříkala, jen významně koukala, a my se hrozně styděli. Ten den jsme si s dědkem řekli, že takhle to nejde. Že s tím svým pitím musíme něco udělat a rázně ho omezit, dokud naše vnučka z toho nemá rozum. Nechceme přece, aby se za nás jednou styděla, jací jsme ochlastové.

Karla (63), Mikulov

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může