Domů     Jak nás vnučka odnaučila pít
Jak nás vnučka odnaučila pít
3 minuty čtení

Neholdovala jsem příliš alkoholu, ráda jsem si ale občas dala, aby byl život hezčí. Nikdy by mě nenapadlo, že s tím přestanu.

Když naše děti vyrostly, jeden kluk se oženil a druhý si budoval kariéru, já odešla z práce do důchodu a krátce po mně i manžel, hodně času jsme trávili na zahrádce a ve své oblíbené hospůdce. Chodili jsme tam denně popovídat si s kamarády.

Z těchto našich dýchánků jsme chodili domů občas až večer, a musím přiznat, že jsme mívali i dost naváto. Ale nám to tak vyhovovalo a neměli jsme důvod to měnit.
A pak se nám narodila vnoučka. Pyšně jsem jezdila s kočárkem po vesnici a chlubila se.

Dovnitř hospody jsem tak často nezašla, chodil tam můj starej sám. Pravda, malou Verunku jsem zapila tak, že mi museli domů pomáhat, ale když jsem hlídala, dala jsem si maximálně jedno, a to ještě před hospodou u kočárku.

Vnučka rostla jako z vody a byla s ní čím dál větší legrace. Ale jak byla větší, vrátila jsem se ke svým starým zvykům a chodila zase do hospody s dědkem. Co také pořád doma? Když byla však Verunka u nás, tak jsem se tvářila jako vzorná babička.

Byl to velký tah

Hlídat jsem tehdy neměla, tak jsem pelášila za dědkem do hospody. Když jsme se kolem desáté zvedli, podlaha se mi houpala pod nohama, a dědkovi ještě víc. Chtěl si ustlal rovnou v hospodě. Zaplatili jsme a šněrovali si to spolu k domovu.

Ale jak to tak bývá, celý svět byl čím dál tím víc našišato a dědek si ustlal hned za brankou u kozího chlívku. Tedy, ustlal… Natáhl se tam, jak široký, tak dlouhý. A tam vytuhnul.

Já se dokodrcala domů, ale nechala jsem dveře otevřené a padla přes gauč v kuchyni. A usnula. Probral mě až zoufalý pláč naší Verunky. „Maminko, dědečka někdo zabil a babička je taky mrtvá!“ V tu chvíli jsem se probrala. Verunka se ke mně vrhla a objala mě.

„Ty žiješ, babičko!“ Tiskla si mě k sobě. V domnění, že jsem hrozně nemocná, mě vedla do postele a snažila se mě všemožně podpírat. A pak i dědečka. Bylo strašné ji vidět, jak vleče toho třesoucího se starce po opici, který neví, co se děje.

Snacha nic neříkala, jen významně koukala, a my se hrozně styděli. Ten den jsme si s dědkem řekli, že takhle to nejde. Že s tím svým pitím musíme něco udělat a rázně ho omezit, dokud naše vnučka z toho nemá rozum. Nechceme přece, aby se za nás jednou styděla, jací jsme ochlastové.

Karla (63), Mikulov

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka