Domů     Jak nás vnučka odnaučila pít
Jak nás vnučka odnaučila pít
3 minuty čtení

Neholdovala jsem příliš alkoholu, ráda jsem si ale občas dala, aby byl život hezčí. Nikdy by mě nenapadlo, že s tím přestanu.

Když naše děti vyrostly, jeden kluk se oženil a druhý si budoval kariéru, já odešla z práce do důchodu a krátce po mně i manžel, hodně času jsme trávili na zahrádce a ve své oblíbené hospůdce. Chodili jsme tam denně popovídat si s kamarády.

Z těchto našich dýchánků jsme chodili domů občas až večer, a musím přiznat, že jsme mívali i dost naváto. Ale nám to tak vyhovovalo a neměli jsme důvod to měnit.
A pak se nám narodila vnoučka. Pyšně jsem jezdila s kočárkem po vesnici a chlubila se.

Dovnitř hospody jsem tak často nezašla, chodil tam můj starej sám. Pravda, malou Verunku jsem zapila tak, že mi museli domů pomáhat, ale když jsem hlídala, dala jsem si maximálně jedno, a to ještě před hospodou u kočárku.

Vnučka rostla jako z vody a byla s ní čím dál větší legrace. Ale jak byla větší, vrátila jsem se ke svým starým zvykům a chodila zase do hospody s dědkem. Co také pořád doma? Když byla však Verunka u nás, tak jsem se tvářila jako vzorná babička.

Byl to velký tah

Hlídat jsem tehdy neměla, tak jsem pelášila za dědkem do hospody. Když jsme se kolem desáté zvedli, podlaha se mi houpala pod nohama, a dědkovi ještě víc. Chtěl si ustlal rovnou v hospodě. Zaplatili jsme a šněrovali si to spolu k domovu.

Ale jak to tak bývá, celý svět byl čím dál tím víc našišato a dědek si ustlal hned za brankou u kozího chlívku. Tedy, ustlal… Natáhl se tam, jak široký, tak dlouhý. A tam vytuhnul.

Já se dokodrcala domů, ale nechala jsem dveře otevřené a padla přes gauč v kuchyni. A usnula. Probral mě až zoufalý pláč naší Verunky. „Maminko, dědečka někdo zabil a babička je taky mrtvá!“ V tu chvíli jsem se probrala. Verunka se ke mně vrhla a objala mě.

„Ty žiješ, babičko!“ Tiskla si mě k sobě. V domnění, že jsem hrozně nemocná, mě vedla do postele a snažila se mě všemožně podpírat. A pak i dědečka. Bylo strašné ji vidět, jak vleče toho třesoucího se starce po opici, který neví, co se děje.

Snacha nic neříkala, jen významně koukala, a my se hrozně styděli. Ten den jsme si s dědkem řekli, že takhle to nejde. Že s tím svým pitím musíme něco udělat a rázně ho omezit, dokud naše vnučka z toho nemá rozum. Nechceme přece, aby se za nás jednou styděla, jací jsme ochlastové.

Karla (63), Mikulov

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud