Vždycky jsem si říkala, že já budu ve výběru partnera opatrná. Jak se mohlo stát, že se z něho nakonec vyklubal táta?
Od okamžiku, kdy jsem pobrala rozum, si pamatuji naši typickou domácí atmosféru. Táta se opíjel, křičel a bil mámu. Když jsem povyrostla, bil i mě. Děsily jsme se chvíle, kdy se vrátí z hospody. Jednoho dne to tak přehnal, až jsem dostala strach, že mámu zabije. Běžela jsem k sousedům a ti zavolali policii. Otce odvlekli v poutech. Díky bohu už jsem ho pak nikdy neviděla. Dlouho byla pohoda, to když jsme s mámou žily samy. Jenže máma si do roka přivedla Frantu. Už na první pohled mě děsil. Byl obdobou mého otce. Další násoska. Mámu začal po čase mlátit, a pak došlo i na mě. Bylo mi v té době třináct. Často jsem ho přistihla, jak mě pozoruje s úlisným výrazem. Snažila jsem se mu vyhýbat. Když jsem jednou spala, připlížil se v noci ke mně. Zacpal mi pusu a osahával po celém těle. Svěřila jsem se mámě, ale ta na mě vystartovala, ať hlavně držím jazyk za zuby, že to každá ženská musí občas skousnout. Jenže já byla ještě dítě!
Najdu si jiného!
Pak jsem se zamilovala. Byl to vysokoškolák, do hospody nechodil, nekouřil. Jezdili jsme spolu na výlety, cestovali. Když navrhl, že se k němu můžu nastěhovat, byla jsem štěstím bez sebe. Nejdřív mě ale zaskočil jeho striktní zákaz v bytě cokoliv měnit. Moje věci měly jen přesně určené místo, z práce jsem musela chodit přesně, kontroloval mi maily, odebíral výplatu s tím, že bych ji utratila za hlouposti. Už jsem zvažovala svůj odchod, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Tak se žádný úprk od partnera nekonal. Když se narodila malá a já byla finančně odkázaná na něj, bylo to ještě mnohem horší. O peníze jsem musela škemrat, nekoupil mi vůbec nic na sebe, i když jsme nouzí netrpěli. Byla jsem jako žebračka. Jednou jsem na něj ostře vyjela a on mě uhodil. A pak najednou začal i pít. Bylo to strašné poznání. Našla jsem si svého tátu. V tu chvíli jsem si řekla, že nedopustím, abych své dceři připravila stejné dětství, jakým jsem si prošla já. A tak jsem začala bojovat, odstěhovala se do azylového domu, rozvedla se. Dnes je tomu devět let a bydlíme s Karolínkou v malém pronajatém bytě. Samy, ale šťastné! Žádného strýčka ji domů nevodím. Určitě by se z něho zase vyklubal můj táta!
Naděžda (37), Liberec
