Babička mi dala ten kamínek jako amulet. Na dovolené mi najednou připomněla, abych si ho nezapomněla vzít. A to nás zachránilo. Oslavila jsem pětadvacáté narozeniny a těšila se na dovolenou. Kazila mi to jen skutečnost, že mi zemřela babička. Byla jsem zapálená do jógy. Zatímco se mi rodina smála, babička má slova o józe hltala. Darovala mi kamínek, který našla v lese. Říkala, že je výjimečný.

Po tátově smrti se máma zhroutila a už se nikdy nevzpamatovala. Dokonce ani kvůli mně. Náš život se krutě změnil. Když jsem byla malá, máma byla úplně normální. Starostlivá, usměvavá, často uklízela, podepisovala mi úkoly a vařila teplé večeře. Těžko uvěřit, že je to pravda, ale tak to prostě bylo až do chvíle, kdy se stalo tamto s tátou. Jel služebně do Prahy a porazila ho tramvaj. Nepřežil.

Dostal jsem se do vážných problémů, horečka mnou zmítala a já už téměř v bezvědomí najednou uviděl masku, kterou mi přivezl přítel z Brazílie. Přítel Pecolt mi z Jižní Ameriky přivezl zajímavou masku jaguára. Věděl, že takové suvenýry mám rád. Hlava zvířete byla pomalovaná zelenou a červenou barvou, tmavé důlky očí byly hotovou propastí, při delším pohledu do nich jsem cítil, jak se propadám.

Tehdy mi bylo pětadvacet. Po vysoké škole jsem si našla dobrou práci v Praze a za matkou, která žila po rozvodu sama, jsem jezdila jen občas na víkendy. Přála jsem jí, aby si někoho našla... Náš vztah byl normální, nebylo to sice tak, že bych se jí svěřovala se vším, ale docela jsme si rozuměly. Otec nás opustil, když mi bylo osmnáct, mně to ani tolik nevadilo, soustředila jsem se hodně na škol

Smrt si pro mého Luďka přišla nečekaně. Bylo to tak rychlé, že jsme byli v koncích. Vypadalo to, že budeme muset jeho podnik prodat. Když manžel zemřel, byl to šok. Večer se necítil dobře a chtěl se z toho vyspat. Probudil mě v noci: „Vlasto, necítím pravou ruku…“ Okamžitě jsem volala záchranku. Prodělal mozkovou mrtvici. Po pohřbu na mě padla spousta zařizování. Luděk podnikal a docela se m

Když nás děti přestěhovaly do domova pro seniory, stal se z mého muže náhle gentleman a veliký romantik. Svého Tondu jsem si vzala, když mi bylo osmnáct let a on byl na vojně. Nic jsem si v životě neužila, a můj muž taky ne. Museli jsme se brát. Krátce po Jiřince se nám narodila Jituška a po ní Jiříček. Točila jsem se kolem plotny a dětí a neměla čas o sebe dbát. Tondovy šestatřicetiny byly

Byly jsme rozhádané a zatímco ona odjela na dovolenou, já se doma užírala vzteky. Tak jsem ji připravila o  to nejcennější, co jí už nikdo nenahradí. Už jako malá si moje sestra Anna hrála nejraději s panenkami na svatbu. Nakonec se dočkala. Tomáše potkala, když jí bylo dvacet a po roce se vzali. Svatba byla dokonalá. A stejně pak i jejich manželství. Já čekala na svého Jáchyma jedenáct let.

Od dětství jsem si přála být paní učitelkou. Ta v první třídě mě úplně učarovala. Pak už to bylo jen a jen horší. Toužila jsem to napravit. Děti jsou ve škole neposlušné a drzé a chybí patřičné tresty, které by v nich vzbudily respekt k učiteli. To ještě dnes tvrdí spousta lidí. Já mám ale za svou životní pedagogickou praxi zkušenosti spíše opačné. Nikdy jsem za ta léta nenarazila na šikanu

Na koncertě kapely, která hrávala v našem okolí, jsem nikdy nechtěla chybět. Ale nebyla to hlavně muzika, co mě k nim poutalo. Hlavu mi zamotal její pohledný kytarista. Už když jsem chodila na střední školu, hrávala u nás v okolí kapela složená ze čtyř mladých kluků. Byla to taková ta typická amatérská parta, která byla jistotou na každé zábavě v kulturáku i na letním parketu. A všechny holky,

Vždycky jsem odsuzovala dívky, které chodily se ženatými muži. Přišlo mi ubohé, rozvracet manželství. Jenže pak jsem se zamilovala... Po vysoké škole jsem začala pracovat v cestovní kanceláři. Byla jsem mladá a život jsem měla před sebou. Říkalo se o mně, že jsem hezká a chytrá, měla jsem spoustu kamarádek i kamarádů, jen tu pravou lásku pořád ne a ne potkat. Měla jsem sice za sebou několik