Na Adélku nikdy nezapomenu. Tvrdila mi, že mě dobře zná už hodně dávno. Že byla kdysi moje učitelka ve školce. Děti, zejména ty malé do pěti let, si údajně pamatují různé výjevy a zážitky ze svého předešlého života, které později zapomenou. Vzhledem k tomu, že pracuji v mateřské školce, jsem si za svou dvacetiletou práci vyslechla od malých dětí už řadu zajímavých vyprávění, která mě nutí k zam

Procházky pod noční oblohou, sladká slůvka o štěstí, které nás potkalo. Přesně takhle jsem si plánovala svou báječnou a ničím neposkvrněnou budoucnost. Seznámili jsme se s Davidem díky mé kamarádce a zároveň jeho sestřenici, za kterou jsem se jednou o prázdninách vydala na návštěvu. Právě jsem dokončila střední školu a chystala se na vysokou. Byla jsem zvyklá, že mi věci vycházely. Rodiče mne p

Každý rybník, jezero nebo řeka prý mají své strážce v podobě rusalek. Lidem, kteří jim pomohou, se prý mohou i ukázat! Když jsem tuhle příhodu někomu vyprávěla, vždycky si mysleli, že je to jen nějaký výmysl nebo pohádka. Jsem sice už starší paní, ale oči mi slouží pořád dobře. A to, co jsem před pěti lety spatřila u jednoho rybníka na jihu Čech, jsem viděla moc dobře. Potvrdil mi to pak ještě

Bylo mu přes padesát let, když se to přihodilo. Náš soused oslepl a my se o něho staráme. Občas máme pocit, že nás docela využívá. Se sousedem z našeho patra jsme se jen zdravili a občas prohodili pár slov. Nebyli jsme kamarádi ani jsme se nenavštěvovali. Nebyl důvod. Byl o dost mladší než my a žil úplně jinak. Každý z nás měl svoji práci, koníčky i kamarády. Nic nás nespojovalo! Když začalo

Milovala jsem lesní stezky, útěky před deštěm do polorozpadlých chatek vonících dřevem, večery u praskajícího dřeva táboráku i usínání ve spacáku pod borovicemi. Tramping je toulání. Je svobodný jako voda v řece Svratce. Takoví jsme byli. Dnes to nechápu, odnesla bych to zápalem plic a bolestí páteře, ale spávala jsem v lese ba i na podzim, kdy teploty klesaly málem k nule a vlhké jehličí, spad

Na škole mi slíbil, že mě bude vždycky milovat. Když jsem byla v zoufalé situaci, vzpomněla jsem si na něj a vyhledala ho. Celý příběh začal už ve čtvrté třídě základní školy. Tehdy jsem milovala kluka z vedlejší třídy. Jmenoval se Roman. On byl, jak se říká, „kápo“ tehdejší dětské party. Rváč, kterého se všichni kluci báli. Jedni se mu raději vyhýbali obloukem a ti druzí k němu vzhlíželi a děl

Co mně paměť sahá, rodiče spolu mluvili vždy jen laskavě a zdvořile. Nepamatuji jedinou hádku. Nikdo z nich jakživ nezvýšil hlas. Povídá se, že se nad manželstvím smráká, moderní doba této instituci nepřeje. Ženy a muži už neumějí žít spolu, i proto, že vlastně nemusejí. Ženy se dokážou uživit a muži se o sebe postarat se vším všudy, díky dokonalým pračkám, ledničkám a mikrovlnkám. Je mi z toho

Rodiče mě vždy zahrnovali péčí. Myslela jsem, že je jejich láska bezpodmínečná. Opak se ale stal pravdou. V nejtěžší životní chvíli, mě moje vlastní máma krutě zradila. Máma a táta pro mě vždy představovali jistotu, zázemí a bezpečí. Byla jsem jejich jediná dcera, takže se o mě hodně báli, a máma mě navíc dost hlídala. Do skoro třiceti let jsem u nich bydlela. Nevadilo mi to. Jediné, co mi lezl

Cestu z diskotéky jsem si zkrátila přes park, kde jsem potkala neznámou ženu. Řekla mi tehdy něco, co se o pár let později začalo plnit. Toho večera jsem šla domů sama, diskotéka byla v plném proudu, ale já měla od rodičů přísnou večerku. Abych byla doma včas, rozhodla jsem se vydat zkratkou přes park. Zhruba v polovině cesty jsem si všimla, že na jedné z laviček sedí starší žena. Celá zahal

Traumata z dětství si člověk s sebou nese celý život. Nebýt té děsivé události, nedokázala bych překonat své hrozné vzpomínky. Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se za nás nedokázala postavit, nedokázala od táty odejít ani problém řešit. Chránila jsem je Byla jsem to já, která musela od útlého dětství ch