Po mnoha letech jsem se potkala v lázních se spolužačkou. Přijel ji navštívit syn. Byl podobný mému synovi! Po několika dnech se mi přiznala. Do lázní jsem se těšila, přestože mi bylo jasné, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Kdo nezažil náročné procedury, má za to, že se člověk v lázních jen povaluje, flirtuje a láduje vybranými pokrmy. Skutečnost se od těchto představ dost liší. P

Na místech, kde došlo k nějakému neštěstí, se mohou i po dlouhých letech odehrávat tajemné věci, které ho stále připomínají! Když jsem se rozvedla, prožívala jsem opravdu těžké období. Kamila jsem milovala z celého srdce, byli jsme svoji přes patnáct let, když mi jednoho dne zničehonic oznámil, že se zamiloval do jiné ženy a podává žádost o rozvod. Nechtěla jsem mu dělat žádné potíže, takže jse

S mojí kamarádkou nás pojilo přátelství, které jsem si myslela, že nemůže nic ohrozit. Když jsem jí dohodila práci, nenapadlo mě, že to je konec. Od osmnácti let jsem měla kamarádku Lídu. Seznámily jsme se díky bývalému příteli, který dělal stejně jako Lídin manžel automechanika. Byla to právě Lída, kdo mě po rozchodu utěšoval a pomohl mi znovu se postavit na nohy. Lída byla tehdy na mateřské,

Ten úžasný kousek manžela vždy fascinoval. Dostal chuť si z dýmky zabafat. Najednou ho začaly napadat úžasné příběhy. Když dědeček zemřel, byla jsem to já, kdo se musel chopit úklidu a prací, které byly zapotřebí na jeho bytě udělat. Můj děda byl už hodně starý a nemocný. Zradilo ho tělo, jeho mysl ale byla stále svěží. Bafal tu svoji dýmku, bez které jsem si ho neuměla představit, a sršel vtip

V očích jsem měla slzy. Tolik se o mě všichni starají. Měla jsem rodinu, ale pár let jsem žila sama. S několika sousedkami se občas pozdravím. Ale jinak jako bych snad ani nebyla, říkala jsem si. Kdepak, nestěžovala jsem si, nelitovala se, jen tu a tam na mě dolehla samota. To ticho, které znělo jako nářek zvonů. Bylo tak intenzivní, až to vždycky píchlo u srdce. Ztratila jsem muže Měla j

Libor byl hezký chlap, kterého jsem si vzala ve dvaadvaceti letech. Živil se jako fotograf. Kvůli jeho umělecké duši to s ním nebylo vůbec jednoduché. Trpěl nutkavou potřebou neustálé svobody, a to i přesto, že mi dal před řadou svědků vážný slib. Že bude milovat jen mě, v dobrém i zlém, na věky věků. Tři roky po svatbě jsem otěhotněla a čekala naše první dítě, syna Jana. V sedmém měsíci těhote

Během toho vánočního odpoledne se v našem domě odehrála scéna jako z detektivky. Pro mě se ale nakonec stala tou nejkrásnější pohádkou. Již druhé Vánoce jsem trávila sama. Udělala jsem si bramborový salát a obalila kapra. Najednou jsem uslyšela skrz šachtu v kuchyni, že u sousedky pode mnou někdo vytrvale zvoní. Chvilku bylo ticho a za nějakou dobu se zvonění opakovalo. Když jsem ráno šla z 

Ty rozvaliny hradu loupeživých rytířů nás lákaly. Co když se tam skutečně skrývá poklad, jak praví stará legenda? Ovládla nás zvědavost. Asi většina dětí si přeje najít poklad. A k tomu jsou nejvhodnější určité dny, jako je svatojánská noc nebo Velký pátek a také je dobré vybrat si úplněk. Méně se už ví, že takovým vhodným časem může být i období adventu. Ten čas jsme si vybrali my! Zřícenin

Když jsem onehdy seřvala děti na autobusové zastávce, protože dělaly nesnesitelný kravál, dobře jsem zaslechla, co si šeptají. Ježibaba! O Vánocích lidská srdce měknou jako máslo. Myslela jsem, že to moje ne, že už jsem okoralá. Taky jsem se odnaučila něco si přát. Když se mě někdo zeptá, co bych chtěla od Ježíška, odpovím: „Hlavně nic nekupujte.“ Nebo: „Proboha, jen to ne.“ Všechno už mám,

Už jsme sedali ke stolu, když zazvonil zvonek u dveří. V nich stál omšelý starý muž. Za pozvání ke stolu se mi bohatě odměnil. Pamatuji si, jak babička přidávala na Štědrý večer na stůl jeden talíř navíc. Byl pro náhodného pocestného, který by zaklepal v tento sváteční den na dveře. Mí rodiče se tomu smáli, tuto tradici jsme doma nedodržovali. Máma i táta si na křesťanské tradice nepotrpěli.