Kdysi jsem dostala na starost malého vnoučka, ale neuhlídala jsem ho. Vypadl z okna a způsobil si vážná zranění. Můj první a jediný vnouček se narodil předčasně a byl hned od narození dost vážně nemocný. Všem jsem pomáhala Péče o něho by byla náročná i pro zkušenou matku, natož pro moji dceru, které bylo sotva devatenáct let! Otcem našeho Filípka byl slušný kluk, pracovitý a milý. Jenže t

Jako většina lidí, ani já jsem nevěřila různým proroctvím. Tomu, aby se zlověstné proroctví naplnilo, zabránila šťastná náhoda! Dlouhá léta jsme bydleli na Liberecku v jedné menší vesnici. Žilo se nám tam dobře, fungovalo tam slušné spojení a na nákupy jsme jezdili autem. Zdálo se, že zbytek života strávíme právě tam. Pak mě ale jedna kamarádka varovala před nebezpečím. Nechala jsem se přeml

Když je někdo posedlý mamonem, těžko se s ním dorozumíte. Bohužel snacha miluje utrácení a nehledí přitomdo budoucna. Bojím se o syna i vnučku. Vilém se tváří dost rozpačitě a nervózně přešlapuje u dveří. Celou dobu, co přišli s Vendulkou, mou malou roztomilou vnučkou na návštěvu, čekám, až to řekne. Už mu nechci pomáhat v tom, že to za něj řeknu já. Že se ho zeptám, jestli nepotřebuje nějaké p

Když jsem potkala Jaroslava, věřila jsem, že bujaré mládí jsme si oba už dávno užili, takže nás čeká aktivní střední věk i poklidné stáří. Jsme spolu pár let a mé sny se hroutí. Seznámili jsme se před pěti lety. Na ulici. Vlastně to bylo velmi romantické setkání. Když jsme se míjeli, upadl mi šátek. Jaroslav galantně přiskočil sebral mi ho a usmál se na mě. Bylo to prostě jako sen Poděkov

Po smrti mého tatínka se celý náš dům zahalil do smutku. Radost a smích byly ty tam. Až do jednoho dne, kdy se stalo něco neuvěřitelného. dyž mi před lety zemřel milovaný tatínek, hodně se toho změnilo. Všem nám hodně moc chyběl. Moje maminka byla velmi smutná a naši psi jako kdyby ztratili chuť žít. Jedno ráno, pár měsíců od tátovy smrti, se však psi nebývale radovali. Běželi k jabloni, kde

Když jsem se vdávala, rozhodla jsem se, že si naši svatbu zorganizuji celou sama, i když už začínalo být trendy na vše si najmout lidi. Ale svatba se moc povedla. Všem se náramně líbila. Až na moji sestru! O to větší šok pro mě byl, když jsem pár měsíců po svatbě zjistila, že moje sestra kudy chodí, tudy naši svatbu pomlouvá. Příšerné prostředí, hnusný oběd a nevkusná nevěsta. To bylo jen pá

V naší rodině se prostě dobře jedlo.„Pojďme si osladit život,“ říkávala moje máma a vrhala se ke špajzce. Rodinnou tloušťku komentovali moji rodiče s humorem. Táta tvrdil, že nám ty kilogramy sluší, máma dodávala: „No, jen ať všichni vidí, že se máme dobře!“ Jako malá jsem se tomu spokojeně smála, později mě smích přešel. Děti na mě volaly buřtíku. Rodiče radili, ať si z hloupého posměchu ni

Tohle už je hodně dávno, bylo mi stěží osmnáct a měla jsem vážnou známost. Byla jsem přesvědčena o tom, že se vezmeme. Jaromír pracoval na městském národním výboru a byl to spolehlivý, pracovitý, mladý muž. Moji rodiče z něj byli nadšeni. Zkrátka v té době byly karty takhle rozdané a nikdy by mě nenapadlo, že by něco mohlo být jinak. Zrovna jsem úspěšně složila zkoušku z dospělosti, když poklid

Dlouho jsem si dávala za vinu smrt mé malé dcerky Kačenky, až si mě našla neznámá žena a přesvědčila mě, že je načase zase žít. Smrt mé milované Kačenky byla zbytečná. Bylo jí pět let, když ji srazilo auto. Hlídala ji tehdy moje máma, která se na celou tu hrůzu musela dívat. Nikdo si neumí představit, co v takovou chvíli matka prožívá! Jsou to návaly vzteku, pak smutku a nenávisti vůči člověku,

Že existuje štěstí v neštěstí, jsem se přesvědčila už mockrát. Jako tehdy, když mi mého budoucího muže přivedl do života lupič, který si políčil na můj oblíbený obchůdek. Každé léto jsem jezdívala k tetě do Prahy. Obývala malý byt v oprýskaném činžáku, v jehož přízemí byl obchůdek s látkami. Tetička tam byla vedoucí a já měla radost, že jsem jí občas mohla v obchodě pomáhat. Byla zapálená pro s