Vyrůstala jsem mezi samými kluky, byla jsem tedy sama tak trošku jako kluk. Případní nápadníci to tak se mnou neměli vůbec snadné. Jeden to se mnou ale vydržel... Mít sourozence je velká radost. I když přiznávám, že vyrůstat se dvěma staršími bratry bylo někdy náročné. Maminka zemřela, když mi bylo sedm let, a od té doby jsem byla jedinou ženskou silou v naší domácnosti. Tatínek na nás všech

Vzpomínky na mé dětství pro mě byly jako z pohádky. Všechno to byla ale jen přetvářka a klam. Jako malá holčička jsem nevnímala hádky rodičů. Až jednou mi maminka sdělila, ať si sbalím věci. Bylo to jak v akční scéně z filmu. Otec nebyl doma, přijelo auto a my jsme do něj ve spěchu nastoupily. Seděla jsem na zadní sedačce a vzhlížela k našemu královskému hradu, který se vzdaloval. Nechápala

Na ten hrad jsem se vypravila se svými psy. Byl hezký den. V jednu chvíli se ale ozvalo kvílení a nářek ze zasypaných útrob hradu. Psi se třásli strachy. Už jako malá holka jsem s rodiči navštěvovala různé památky. Hlavně hrady. Ani zámky ani vyhlídky, ale rozvaliny z dávných dob. Dýchala z nich taková tajemná atmosféra s dávkou příjemného vzrušení až strachu. A protože jsem měla jako dítě bujn

Kde jsou ty krásné časy, kdy jsme si doma zakládali na dobrých vztazích a pomáhali jeden druhému. Dnes bych ty chvíle ráda vrátila a byla zase se svým bratrem. Nikdy bych nevěřila, že se tohle může stát naší rodině. Když jsem poslouchala příběhy o tom, jak se rodina rozpadne kvůli nějaké staré chatrči, vždycky jsem nechápavě kroutila hlavou. Ale pak to potkalo i mě. I když mám svého bratra moc

Moje dcerka byla hodná a chytrá. Chtěla jsem jí splnit každé přání, tu cestu jsem jí ale měla tehdy zakázat. Moje milovaná dcera Karolínka za mnou jednoho dne přiběhla do práce spolu se svou spolužačkou Denisou. Až do páté třídy si nenašla žádnou kamarádku. Byla jsem moc ráda, že ji konečně měla a byla šťastná. Nadšeně mi vyprávěla, že Denisa jede s rodiči do aquaparku a že může jet s nimi.

Potkala jsem ji nedaleko našeho domova. Znala jsem její strašný osud. Když mi chtěla vzít dítě, dostala jsem nápad. Bylo po dešti, když jsem přišla s kočárkem na hlavní ulici. Proti mně šla žena s kočárkem. Byla celá promáčená, jak se nestihla před deštěm schovat. Potkala jsem ji se svojí desetiletou dcerou Aničkou a s malou Terezkou v kočárku. Pozvedla jsem oči a střetla se s jejím pohledem. P

Až v pozdním věku jsem se dokázala bláznivě zamilovat. Ten cit mě úplně pohltil. Postupně jsem se zamotávala do svých lží a výmyslů. Jsem racionální člověk, z lásky jsem nikdy nedělala hlouposti. S manželem jsme měli vyrovnané manželství, ale už dávno tu nefungovalo erotično. Když jsem odjížděla do lázní, manžel i děti mi s úsměvem a s velkou dávkou ironie radili, abych využila svobody a popust

Jsou v životě okamžiky, které se stanou a nelze je vzít zpět. Ať děláte, co chcete, váš život se od té chvíle vydá úplně jinou cestou, než jste chtěli. Ještě před rokem a půl jsem byla šťastná babička. Byla jsem nadšená ze svého vnoučka a život se mi zdál krásný. Teď chodím sem a tam zpustlou zahradou a sebe sama se ptám, proč vlastně ještě žiju. Po tom všem, co se stalo, pro mě život ztratil a

Všechno se mi hroutilo a já už neměla sílu dál bojovat. V poslední vteřině se zjevila záhadná dívka, aby mi můj zoufalý čin rozmluvila. Když se člověk ocitne v patové situaci, napadají ho všelijaké věci. Vím, o čem mluvím, protože jsem na tom byla před několika lety podobně. Zůstala jsem sama se synem a měla jsem se co ohánět, abych ho uživila. Stále častěji se mi proto honily hlavou nebezpe

Studium a kariéra pro mě byly vždy důležitější než manželství a rodina. Obávala jsem se ztráty svobody a nechtěla se nikomu podřizovat. Když jsem začala toužit po dětech a manželovi, bylo už téměř pozdě! Už na střední škole básnily spolužačky o svatbě, rodině a dětech. Jako by neměly nic jiného v hlavě! Vůbec jsem nechápala, proč se chtějí vázat a někomu otročit. Ani na vysoké škole to nebylo o