Zuzana mě nesnášela už v dětství. I když tehdy jsem si to nemyslela. Dnes se jí ale doopravdy bojím. Z kastlíku na chodbě jsem vyndala dopis, který mi dnes přišel. Na obálce stálo mé jméno a já hned poznala to písmo. Nešlo zapomenout, bylo to písmo Zuzany, mé sestry. Nechtěla jsem to číst, celá jsem se roztřásla, ale zvědavost mi nedala. Už delší dobu byl klid. Co má zase za lubem, napadlo m

Jednoho odpoledne zazvonil u dveří podivný návštěvník. Teprve za dva dny se ukázalo, jak děsivému hostu jsem otevřela dveře. I když od té příhody uběhlo už několik let, na to odpoledne nikdy nezapomenu. Také mi tu událost nikdo nikdy nevysvětlil a hodně lidí mi nevěřilo. Ozval se zvonek Byla jsem tehdy sama doma na nemocenské. Největší nápor chřipky už pominul, ale do práce jsem ještě nec

Babička měla jedno pravidlo – nechodit na hřbitov a do kaple. Roky jsem to dodržovala, až jednoho dne jsem neodolala. Milovala jsem, když jsem jako malá holka trávila prázdniny u babičky na Moravě. Měla jsem tam svobodu, o které se mi doma mohlo jen zdát. Nebyla jako máma, která mi pořád stála za zády. Mohla jsem spát klidně na zahradě pod širým nebem nebo se cpát buchtami od rána do večera. S 

Moje osmaosmdesátiletá maminka je naštěstí fit, duševně i fyzicky. Když jsem se nedávno rozvedla, přestěhovala jsem ji k sobě. Jaro je v plném rozpuku, ale já jdu zahalená do teplé šály kolem krku, jako kdyby mrzlo. Maminka se totiž bojí, abych se nenastydla. Sundavám si rychle šálu a strkám ji do tašky. Přitom se obezřetně rozhlížím. Snad mě matka nevidí z okna. Musím se tomu začít smát. Vždyť

Manželův bratr, švagrová, jejich dvě děti a tři vnoučata. Jejich pravidelná nedělní návštěva mi už od pátku nahání husí kůži. Musím si poradit. Můj manžel pochází z velké rodiny, kde bylo zvykem se neustále navštěvovat. Společně trávili narozeniny i svátky, Vánoce a všechny důležité události. Po smrti sestry a rodičů mu zbyl jen jeden mladší bratr. Ti ostatní se rozutekli po světě nebo se odrod

Na světě existují zdroje síly, o kterých nemáme ani tušení. Z tajemného dárku čerpali energii všichni moji blízcí! Několik měsíců jsem si dopisovala na internetu s jedním mužem. Nešlo o žádnou romantiku, měli jsme jen stejný pohled na život a společné zájmy, které s námi naši blízcí nesdíleli, jako třeba astrologii, numerologii a další podobně zaměřené ezoterické obory. Nikdy jsme se za tu d

Vzpomínky na mládí mě před lety držely nad vodou. Vzpomínky a dcera. To jsou ty největší poklady, které mi nikdo nevezme. V životě jsem měla štěstí jen na jednu velkou lásku, ta ale stála za to. S Romanem jsme se seznámili na chmelové brigádě a od té doby jsme byli jedno tělo, jedna duše. Přestože byl z druhého konce republiky, pravidelně za mnou jezdil. Jen kvůli pár hodinám stráveným spole

S milenkou se netají, a je na sebe dokonce pyšný. Žije si spokojeně v bigamii a mně zůstaly jen oči pro pláč. Jsem zoufalá a bezradná. Spokojený je jen on. Můj navzdory všemu milovaný manžel! Není to nic nového pod sluncem, že jsou si manželé v dlouhodobém vztahu nevěrní. Neomlouvám to, jen mě to už také párkrát za život potkalo! I můj muž měl několik takových zkratů, ale naštěstí vždy jen k

Dodnes mě hryže svědomí za podlost, které jsme se s kamarádkou dopustily. Za moji pomstu zaplatil jeden kluk životem. Moji rodiče mě drželi hrozně dlouho zkrátka. Zatímco si ostatní v sedmnácti letech užívali mejdany, první kluky, sex a takové nezbytně důležité věci, já se jen učila a učila. Moji rodiče si totiž přáli mít doma doktorku. Celkem bylo jedno, jestli medicíny, nebo práv, ale pros

První láska pro mě byla velkým zklamáním. Nikdy bych ale nevěřila, že právě díky tomu najdu své opravdové štěstí. Říká se, že velká láska přijde, když to člověk nejméně čeká. A to byl přesně můj případ. Bylo mi sedmnáct a byla jsem ve druhém ročníku na střední škole. Tehdy jsem se poprvé zamilovala. Jmenoval se Karel, chodil o ročník výš a vůbec nevěděl, že existuji. Každou přestávku jsem ne