O své svatbě jsem snila už od doby, kdy jsem byla malá holka. Věděla jsem, že až najdu svého prince, budeme mít pohádkovou veselku. Jenže ten „můj princ“ měl jiný názor... Tolik jsem se chtěla vdávat, ale Jirka o tom nechtěl ani slyšet. Chodili jsme spolu šestý rok, všichni naši vrstevníci už dávno vlezli do chomoutu, jen my stále nic. „Svatba je zbytečná,“ říkal a jeho zatvrzelý postoj mi v

Z obyčejné letní romance se stalo nečekané životní pouto. A i když jsme na nějakou dobu ztratili nit, brzy jsme ji zase našli, a už nepustili. Byli jsme ještě hodně mladí, když jsme se s Jardou stali rodiči. Všechno se to odehrálo tak rychle. Seznámili jsme se na letní zábavě pod širým nebem. Bylo mi čerstvých osmnáct a na „letní parket“ do vedlejší vsi jsem vyrážela s kamarádkami vůbec poprvé

S mým mužem jsme spolu chodili skoro pět let. Od začátku jsem věděla, že má bratra. Nikdy jsem ho ale nepotkala. Neobvyklé rodinné mlčení skončilo až na naší svatbě. S Mirkem to byla láska na první pohled. Od prvního rande jsme se od sebe neodloučili. Jediné, co mi vadilo, bylo, že mezi námi stále visela jedna veliká hádanka. Kdo je a kam se poděl jeho bratr? O dětství mluvil Mirek rád. Bylo vi

S Milanem jsem chodila od třinácti let. Zažila jsem s ním všechno. Byli jsme spokojený pár. Nenapadlo mě cokoli měnit. Podle nich jsme byli nudní. I když mě občas kamarádi popichovali, nikdy mě nenapadlo pochybovat o mém vztahu s Milanem. Nebezpečí číhalo jinde. Kamarádky nějaké partnery vystřídaly. A já poslouchala, jaký je rozdíl mezi Petrem a Romanem, Romanen a Mirkem či Mirkem a Zdeňkem.

Chyba, kterou nechtěně uděláme, může mít pro naši budoucnost i příjemné následky. Mám doma krabičku, ve které uchovávám ty nejcennější věci. Nejsou to žádné šperky nebo jiné cennosti. Jde o to, co je neopakovatelné a nenahraditelné, třeba svatební oznámení a fotografie. A také jeden dopis, který vlastně o mém životním štěstí rozhodl. Hlídám ho, protože je to můj největší poklad. Kuráže jsem

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte. Jenže kdybych se tohoto přísloví držela, tak dnes nejsem šťastná. Vdávala jsem se ještě na střední škole. Bylo mi osmnáct let a s mým tehdy ještě chlapcem, Vaškem, jsme našim silně věřícím rodičům zatajili, že sňatek je nevyhnutelný, protože jsem již byla v očekávání. Myslím, že tehdy nám všichni uvěřili, že se chceme brát kvůli velké lásce a ž

Pokud se člověk podívá na minulost s odstupem, tak si některých věcí musí všimnout. Naši rodinu postihuje každých deset let tragédie. Naše rodina je opravdu hodně početná. Můj otec měl mnoho sourozenců, celkem šest. V takto rozvětvených rodinách nebývá výjimkou, že čas od času někdo zemře nepřirozenou smrtí dříve, než by měl. Například při autonehodě nebo jiném neštěstí. Jenže v případě našeho

Před pár lety jsem kvůli pár dobrým skutkům málem spadla do problémů. Ve svých pětačtyřiceti jsem poprvé žila sama a v klidu. Nevím, co  mě to napadlo, rozdávat peníze. Když jsem ve svých pětačtyřiceti letech konečně poprvé žila sama, moc jsem si to užívala. O muže jsem neměla nouzi, ale žádného jsem už nechtěla na vztah. Když jsem se seznámila s Petrem, nebyl to vůbec můj typ, a rozhodně jsem

S manželem jsme se seznámili v práci. Už nám táhlo na čtyřicet. Syna jsme si vymodlili, ale ne nadarmo se říká, že starší rodiče mají nejchytřejší děti! Jen snacha to nechápe! O dítě jsme se snažili dlouho a intenzivně, a když už jsme to chtěli v pětačtyřiceti vzdát, otěhotněla jsem. Ve věku, kdy se mé kamarádky stávaly babičkami, jsem já poprvé držela své vytoužené miminko. Nikdy nezapomenu na

S manželem jsme dostali jako svatební dar pobyt ve svatební komnatě starého hradu. A právě tam se odehrálo něco, pro co dodnes nemám racionální vysvětlení. Když jsme tehdy po dvou letech vztahu rodičům oznámili, že se budeme s Kamilem brát, měli radost. Jen moje budoucí tchyně Jaroslava marně skrývala nelibost. Někdy se to zkrátka stane, že si nevěsta s budoucí tchyní nesednou. Někdy jde jen o