Co mně paměť sahá, rodiče spolu mluvili vždy jen laskavě a zdvořile. Nepamatuji jedinou hádku. Nikdo z nich jakživ nezvýšil hlas. Povídá se, že se nad manželstvím smráká, moderní doba této instituci nepřeje. Ženy a muži už neumějí žít spolu, i proto, že vlastně nemusejí. Ženy se dokážou uživit a muži se o sebe postarat se vším všudy, díky dokonalým pračkám, ledničkám a mikrovlnkám. Je mi z toho

Rodiče mě vždy zahrnovali péčí. Myslela jsem, že je jejich láska bezpodmínečná. Opak se ale stal pravdou. V nejtěžší životní chvíli, mě moje vlastní máma krutě zradila. Máma a táta pro mě vždy představovali jistotu, zázemí a bezpečí. Byla jsem jejich jediná dcera, takže se o mě hodně báli, a máma mě navíc dost hlídala. Do skoro třiceti let jsem u nich bydlela. Nevadilo mi to. Jediné, co mi lezl

Cestu z diskotéky jsem si zkrátila přes park, kde jsem potkala neznámou ženu. Řekla mi tehdy něco, co se o pár let později začalo plnit. Toho večera jsem šla domů sama, diskotéka byla v plném proudu, ale já měla od rodičů přísnou večerku. Abych byla doma včas, rozhodla jsem se vydat zkratkou přes park. Zhruba v polovině cesty jsem si všimla, že na jedné z laviček sedí starší žena. Celá zahal

Traumata z dětství si člověk s sebou nese celý život. Nebýt té děsivé události, nedokázala bych překonat své hrozné vzpomínky. Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se za nás nedokázala postavit, nedokázala od táty odejít ani problém řešit. Chránila jsem je Byla jsem to já, která musela od útlého dětství ch

Na tu noc nikdy nezapomenu, zničehonic stál přede mnou voják s oprátkou na krku. Vytáhl balíček karet a rozdal je. Hra začala. Vojna! Zbytečný rok života. I když jsem byl absolvent vysoké školy, musel jsem strávit devět měsíců v kasárnách. Jako lapiduch jsem měl na starosti více než stovku vojáků! V kasárnách nebyl skutečný lékař, ten dojížděl jen jednou za měsíc kontrolovat, zda se neděje něco

Už se vám stalo, že vám vykradli byt? Se vším jsem se smířila, jen ten čajový servis, jedinou památku na babičku, jsem nedokázala oželet. Stalo se to, když jsme jeli na dovolenou do Egypta, byla to naše vysněná dovolená. Sousedka mi zalévala květiny a starala se o andulku. V Egyptě jsme strávili dvanáct kouzelných dnů. Jenže po návratu nás čekal šok. Vykradli nás. Sousedka tvrdila, že se to

S manželem jsme si slíbili věrnost až do smrti. Byla jsem to já, kdo se bláznivě zamiloval a pošlapal všechno. Už vím, jaký poklad v něm mám. Manžel byl o třináct let starší, ale z mé strany to byla láska. Čím déle jsem svého muže znala, tím více jsem ho obdivovala, byl to velkorysý a dobrý člověk. Proto nechápu, jak se mohlo stát, že jsem ho najednou začala nenávidět. Chtěla jsem na svém život

Bylo to před pěti lety, když jsme se dozvěděli tu strašnou zprávu, že náš Tomáš asi umře. V hlavě mu našli nádor a jeho odstranění bylo příliš riskantní. Takové zprávy se děsí každý, i když už má na hřbetě pár křížků, natož když se jedná o mladého člověka, který má celý život před sebou. Našemu Tomášovi bylo sedmnáct, když mu lékaři našli v hlavě nádor. Když jsme to zjistili, byl to pro nás

Život na venkově nebyl nic pro mě, a tak jsem v dospělosti utekla do města, kde jsem si našla přítele. Ale on časem projevil jedno velké přání, které málem znamenalo náš konec. V naší vsi nebylo kino, ani hospoda nebo nějaké zařízení, kam by se dalo jít za zábavou. Odstěhovali jsme se sem s rodiči, když mi bylo dvanáct let, a už od začátku mi venkov k srdci nepřirostl. Prostě, jak se říká, chcí

Od rozvodu uplynuly dva roky a mně už začalo chybět mužské objetí. Jenomže slušní a volní muži mého věku byli nedostatkovým zbožím. Tolik jsem zase toužila po lásce. Jenže, narazit na ni se mi stále nedařilo. Má kolegyně si před pár lety našla muže přes inzerát, a tak nedala jinak, než, že to musím také zkusit. „Koukni, ten by byl pro tebe,“ prohlásila jednoho dne a ukázala na inzerát v novinác