Když jsem onehdy seřvala děti na autobusové zastávce, protože dělaly nesnesitelný kravál, dobře jsem zaslechla, co si šeptají. Ježibaba! O Vánocích lidská srdce měknou jako máslo. Myslela jsem, že to moje ne, že už jsem okoralá. Taky jsem se odnaučila něco si přát. Když se mě někdo zeptá, co bych chtěla od Ježíška, odpovím: „Hlavně nic nekupujte.“ Nebo: „Proboha, jen to ne.“ Všechno už mám,

Už jsme sedali ke stolu, když zazvonil zvonek u dveří. V nich stál omšelý starý muž. Za pozvání ke stolu se mi bohatě odměnil. Pamatuji si, jak babička přidávala na Štědrý večer na stůl jeden talíř navíc. Byl pro náhodného pocestného, který by zaklepal v tento sváteční den na dveře. Mí rodiče se tomu smáli, tuto tradici jsme doma nedodržovali. Máma i táta si na křesťanské tradice nepotrpěli.

Člověk neví dne ani hodiny. Žila jsem si spokojený život, než přišla ta hrozná zkouška. Ještě, že jsem měla své blízké, kteří mi dodávali odvahu. Bylo mi čerstvě šedesát a měla jsem pocit, že jsem plná síly. Pak jsem šla na běžné vyšetření k lékaři. Obrovský šok Nějaké výsledky se mu nelíbily a poslal mě ještě na vyšetření do nemocnice. Tam mi zjistili nádor. Zhoubný! Neumím popsat, jaké

Prohlíželi jste si někdy malby na zdech? Některé z nich nejsou vůbec bezpečné. Může to být brána do světa duchů, nebo dokonce démonů. Ten podnik leží v Praze poblíž Petřína. Podle pověstí se to v těchto místech podzemními chodbami jen hemží. Byly to oblíbené zkratky alchymistů. Klenby a oblouky, bytelné stoly, židle jako ze středověku a na stěnách torza rytířských zbrojí. Když se setmí Ne

Není pochyb o tom, že když vám ujede vlak, je to velká nepříjemnost. Ale také platí, že něco zlého je pro něco dobrého. A to je nakonec skvělé. Stojím na nástupišti a sledují ujíždějící vlak. Ten můj vlak. Mít k dispozici dvě tři minuty navíc a už bych pěkně v teple seděla v kupé a ujížděla směr domov. Teď tu bezradně stojím, zpocená, uhnaná, unavená, s těžkým batohem na zádech. Kdyby se nestal

Takové Vánoce nikdo z nás nečekal. Dcera své první dítě porodila předčasně – a nepřišlo na svět samo. S malými dvojčátky pod stromečkem bylo po vánoční pohodě. Celý ten kolotoč začal na Štědrý den před osmi lety. Dceři totiž právě tehdy praskla plodová voda. Porod začal nečekaně brzy. Navíc se ukázalo, že miminko není jedno, jak všichni očekávali, ale dvě. Menší Karolínka byla nakonec silněj

Když mi po tolika letech začal manžel lhát, myslela jsem, že je to náš konec. Byl to ale jen začátek něčeho překrásného. Jakmile se vám děti odstěhují, vylétnou z hnízda, je to jedna z nejtěžších chvil, kterou jako matka zažíváte. Máte-li ale vedle sebe takového muže, jakým je můj Jirka, všechno jde o tolik snáz. Když se naše dcery provdaly, začali jsme si plnit naše dávné sny. Naše mladistv

Zamilovala jsem se do spolužáka a hned po škole jsme se vzali. Mysleli jsme si, že svět nám patří, ale vůbec jsme neuvažovali o praktické stránce života. A tak jsme pár let živořili, až mi došla trpělivost a já se rozvedla. Abych mohla žít sama, musela jsem si k práci ještě najít brigádu, tak jsem si přivydělávala jako hosteska. Byla jsem celkem pohledná a chlapi se po mně otáčeli, tak proč toh

Když jsme se o tom domě dozvěděli, že je na prodej, nebrali jsme varování vážně. Po pár dnech jsme ale poznali, že pověst nelhala. Objímali jsme se navzájem. „Konečně bydlíme!“ zašeptala jsem radostí Ondrovi do ucha. Po několika letech tísnění v garsonce jsme získali levně byt s okny přímo na náměstí našeho podhorského městečka. Kdysi dávno tu byla lékárna, později se vystřídalo několik náje

Doma lenoch k pohledání, ale u svých dětí pracant a dříč. Můj přítel se podobá chameleonovi. Nevím, co si myslet, či zda se s ním rozejít! Po rozvodu jsem byla dlouho sama. Ne že bych si nikoho nehledala, spíš naopak. Hledala jsem asi až moc. Prostě příliš jsem tlačila na pilu! Moje kamarádka už to asi se mnou nemohla vydržet. Váhavě mi sdělila, že se chovám jako blázen. Maniak! „Evo, nerada