S Irenou to šlo od desíti k pěti. Od té doby, co se vdala, jako by to už ani nebyla ona. Klaněla se manželovi jako božstvu. Nejdřív jsem si myslela, že si sestra dělá legraci. Mumlala něco jako: „Proboha, klesl mi zadek.“ Domnívala jsem se, že jsem se přeslechla. Byly jsme spolu na chatě, jen my dvě. Pekla jsem třešňovou bublaninu, ona ležela na lehátku na verandě a lakovala si nehty. Přešla

Napila jsem se ze zázračné studánky, její voda ve mně probudila neuvěřitelné schopnosti. Bohužel jen na malou chvíli. Později už tak kouzelně neúčinkovala. Před mnoha lety jsme byli se sestrou Janou a bratrancem Petrem na letní dovolené v Lužických horách. Bylo mi tehdy dvacet osm let a měla jsem necelý rok po svatbě s Zdeňkem. Chtěla jsem, aby s námi jel i můj manžel, ale nemohl. I bez něho

Znaly jsme se od dětství. Bára byla fajn holka, najednou se změnila k nepoznání. Před smrtí mi svěřila své tajemství, kterému jsem nemohla uvěřit. S Bárou jsme jezdily na dětské tábory, později obrážely diskotéky a kina. Až do sedmnácti let jsme si byly blízké. Když jsem se dostala na vysokou školu v Brně, přestaly jsme se stýkat. Čas plynul. S Bárou jsme se vídaly jen občas a ačkoli se ke mně

Vyrůstala jsem mezi samými kluky, byla jsem tedy sama tak trošku jako kluk. Případní nápadníci to tak se mnou neměli vůbec snadné. Jeden to se mnou ale vydržel... Mít sourozence je velká radost. I když přiznávám, že vyrůstat se dvěma staršími bratry bylo někdy náročné. Maminka zemřela, když mi bylo sedm let, a od té doby jsem byla jedinou ženskou silou v naší domácnosti. Tatínek na nás všech

Vzpomínky na mé dětství pro mě byly jako z pohádky. Všechno to byla ale jen přetvářka a klam. Jako malá holčička jsem nevnímala hádky rodičů. Až jednou mi maminka sdělila, ať si sbalím věci. Bylo to jak v akční scéně z filmu. Otec nebyl doma, přijelo auto a my jsme do něj ve spěchu nastoupily. Seděla jsem na zadní sedačce a vzhlížela k našemu královskému hradu, který se vzdaloval. Nechápala

Na ten hrad jsem se vypravila se svými psy. Byl hezký den. V jednu chvíli se ale ozvalo kvílení a nářek ze zasypaných útrob hradu. Psi se třásli strachy. Už jako malá holka jsem s rodiči navštěvovala různé památky. Hlavně hrady. Ani zámky ani vyhlídky, ale rozvaliny z dávných dob. Dýchala z nich taková tajemná atmosféra s dávkou příjemného vzrušení až strachu. A protože jsem měla jako dítě bujn

Kde jsou ty krásné časy, kdy jsme si doma zakládali na dobrých vztazích a pomáhali jeden druhému. Dnes bych ty chvíle ráda vrátila a byla zase se svým bratrem. Nikdy bych nevěřila, že se tohle může stát naší rodině. Když jsem poslouchala příběhy o tom, jak se rodina rozpadne kvůli nějaké staré chatrči, vždycky jsem nechápavě kroutila hlavou. Ale pak to potkalo i mě. I když mám svého bratra moc

Moje dcerka byla hodná a chytrá. Chtěla jsem jí splnit každé přání, tu cestu jsem jí ale měla tehdy zakázat. Moje milovaná dcera Karolínka za mnou jednoho dne přiběhla do práce spolu se svou spolužačkou Denisou. Až do páté třídy si nenašla žádnou kamarádku. Byla jsem moc ráda, že ji konečně měla a byla šťastná. Nadšeně mi vyprávěla, že Denisa jede s rodiči do aquaparku a že může jet s nimi.

Potkala jsem ji nedaleko našeho domova. Znala jsem její strašný osud. Když mi chtěla vzít dítě, dostala jsem nápad. Bylo po dešti, když jsem přišla s kočárkem na hlavní ulici. Proti mně šla žena s kočárkem. Byla celá promáčená, jak se nestihla před deštěm schovat. Potkala jsem ji se svojí desetiletou dcerou Aničkou a s malou Terezkou v kočárku. Pozvedla jsem oči a střetla se s jejím pohledem. P

Až v pozdním věku jsem se dokázala bláznivě zamilovat. Ten cit mě úplně pohltil. Postupně jsem se zamotávala do svých lží a výmyslů. Jsem racionální člověk, z lásky jsem nikdy nedělala hlouposti. S manželem jsme měli vyrovnané manželství, ale už dávno tu nefungovalo erotično. Když jsem odjížděla do lázní, manžel i děti mi s úsměvem a s velkou dávkou ironie radili, abych využila svobody a popust