Byla to opravdu hloupá sázka. Kdybych toho nevypila tolik, nikdy by mě něco tak nesmyslného nenapadlo. Bylo krátce před půlnocí a já postávala na cestě, která vedla kolem zámku. Před chvílí jsem překonala nízkou zeď a seskočila do prostoru, který byl v tuto noční dobu uzavřen. Před hodinou jsem se v hospodě vsadila, že dokážu zlikvidovat přízrak, který se kolem zámku zjevoval a strašil. Alespoň

Bylo mi šestnáct let a vůbec jsem nevěděla, co se se mnou děje. Chtěla jsem být vším, jen ne tou malou holkou, co jsem byla doposud. Netoužila jsem po ničem jiném než po tom, abych vypadala starší, dospělá. A hlavně, aby mě tak brali i všichni ostatní. Hodlala jsem pro to udělat úplně vše. A dopomoct mi k tomu měla především změna mého vzhledu. Vlasy šly pryč! Chodila jsem zásadně v černé

Vždycky jsem se těšila, až si synové přivedou partnerky. Představovala jsem si, že s nimi budu mít přátelský vztah. Nějak to nevyšlo. U nás v rodině bylo vždycky „přechlapováno“. Já mám tři starší bratry, manžel mladšího bratra a nám se narodili také kluci, Pavel a Petr. Když máte doma jen chlapy, toužíte po normálním ženském popovídání. S mou tchyní Danuškou jsem si rozuměla, chodily jsme s

Můj věrný pes statečně odehnal ode mě a mého milovaného vnuka divné levitující stvoření, které se skrývalo v lese a pozorovalo nás. Moc jsem se těšila na svého prvního vnoučka. Když se Vítek narodil a už mi ho mladí začali půjčovat na hlídání, často jsem s ním a svým psem Krokem chodila do lesíčka nedaleko mého bydliště. Cítila jsem se tam vždycky dobře. Až do onoho osudného dne před pěti lety.

Jako mladá jsem měla velkou lásku, ale neměli jsme peníze a na tom vztah ztroskotal. Od té doby jsem si řekla, že když chlapa, tak jedině bohatého! Když jsem poznala Stanislava, řekla jsem si, že je to ten pravý. Jako hosteska jsem se ocitla na jedné akci plné zámožných lidí. Zatímco jsem jim pod nos nosila kaviár, oni řešili, do čeho budou investovat svoje miliony. Toho večera jsem pořád cítil

Důchod jsem vzala jako ústup ze společenské scény. Vždyť doma mám tolik práce, co jsem doteď odkládala. Zavazování bot mi jde trochu ztuha. Teď ještě batůžek na záda, a hlavně nordic walking hůlky. Přece jenom je moje chůze už trochu nejistá a hůlky mi ohromně pomáhají. Tak konečně vyrážím za dalším dobrodružstvím. Ještě před rokem bych si myslela, že je to nemožné. Byla to chvilička Doku

Najednou se objevila v mé posteli stejně stará holčička a chtěla po mně svou hračku. Museli jsme ji najít. Kolem půlnoci mě probudil chlad. Zjistila jsem, že ze mě někdo stáhl přikrývku. Ten někdo ležel vedle mě, ačkoli jsem měla postel sama pro sebe. Přikrývku jsem uchopila a znovu se s ní přikryla. Jenomže dotyčný učinil totéž. Chlad noci bruslil po mém těle a dotýkal se hlavně mých nohou.

Vzpomínáte si na Cestovní kancelář mládeže? Tak právě s tou jsme kdysi vyrazily, my tři kamarádky, za dobrodružstvím a v první řadě za tolik očekávanou láskou. Pamětníci si možná vybaví, že za oněch časů existovala takzvaná CKM neboli Cestovní kancelář mládeže. Když mi bylo sedmnáct, cestovaly jsme pod jejími ochrannými křídly na Sázavu. Byly jsme tři holky a jely jsme tam s jediným cílem: nají

Mezi mnou a tchyní vládla od první chvíle nenávist. Ze zoufalství jsem se šla poradit k věštkyni. Jak se ukázalo, její rada byla nad zlato. Když jsem si Jirku brala, tchyně mi řekla: „Jirku si nezasloužíš. Budu tě sledovat. Jestli mu ublížíš, pocítíš můj hněv!“ Neměla jsem v plánu se hádat nebo intrikovat. Vždy jsem se ke tchyni chovala s úctou a pokorou. Ona ale měla jasnou představu o tom, ko

Znaly jsme se od školky a v dospělosti spolu začaly podnikat. Po dlouhých letech jsme se pohádaly a já jí tehdy strašně ublížila. Otevřely jsme si hned po sametové revoluci kosmetický salon u nás na sídlišti. Dvě šikovné holky, které uměly stříhat, česat, líčit, zvládaly manikúru i pedi­kúru. Do podniku jsme vložily své úspory, a náš salon začal rychle vydělávat. Měly jsme v plánu, že budeme pr