Manžel, který trpí alzheimerem, zmizel z domu. Stačila k tomu chvilka nepozornosti. Marně jsme ho hledali my i policie. Už jsme ztráceli naději... Alzheimerova choroba je strašná. Člověk, kterého znáte celý život, se vám změní k nepoznání. Nejstrašnější na tom je, že si to dotyčný nechce dlouho přiznat. Můj manžel Jiří byl skvělý člověk, vzdělaný, zodpovědný, dokonalý manžel a táta, pro něhož r

S manželem nám to klape. V jednom se ale neshodneme – kde strávíme dovolenou. Sedět v kempu už nechci. Pojedu k moři, ať s ním, nebo bez něho! I po třiceti letech jsme s manželem stále skvělý pár. Umíme se domluvit na všem. I na tom, kam vyrazíme na víkend. Je pravda, že máme v některých směrech rozdílné názory, vždy se ale snažíme dělat kompromisy. Já s ním zajdu občas na hokej nebo na fotb

Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše sluníčko Gábince bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším městečku, tehdy děti chodily do školy

Sama jsem vyrůstala jako jedináček, takže jsem snila o velké rodině. Bohužel se mi mé přání nevyplnilo. Vyrůstala jsem v milující rodině, ale když mi byly asi tři roky a vnímala jsem, že kamarádi mají sourozence, žadonila jsem na rodičích, aby mi taky pořídili bratříčka nebo sestřičku. Netušila jsem tehdy, jak to je. Těžký začátek Až skoro v dospělosti jsem pochopila, že naši nemohli mít

Vláďa byl vždy veselý chlapík. Hodně sportoval, takže nikdy by mě nenapadlo, že bude nemohoucí. Stačil ale banální úraz. Můj muž dělal spoustu nebezpečných sportů. Lezl po skalách, závodil. A nakonec se mu stal osudným žebřík. Byl úplně jiný Spadl na záda. I když se mohl hýbat, po letech se zjistilo, že páteř utrpěla zranění, která ji postupně ochromují. Co to šlo, pečovala jsem o něj s l

S babičkou jsem měla výjimečný vztah. Jednou jsem jí koupila ve vetešnictví starožitný budík. Ukázalo se, že nebyl zdaleka tak obyčejný. Z rodiny jsem měla vždycky nejblíže k babičce Evě. Co jsem se narodila, žila sama. Byla jsem jediná, kdo se o ni intenzivně zajímal. Vznikl mezi námi krásný vztah. Často jsme si dělaly radost maličkostmi. Cítila jsem její bolest I když jsem měla s rodiči

Na to strašidelné setkání se zjevením zemřelého pacienta nikdy nezapomenu. Při noční službě v nemocnici jsem viděla děsivý přízrak! ovídá se, že duchové mrtvých se vracejí tam, kde skončil jejich život. Mnoho lidí umírá na nemocničním lůžku. Já jsem byla před několika lety svědkem jednoho neuvěřitelného setkání. Noční služby jsem neměla ráda Bude to už deset let, kdy jsem pracovala jako z

Během zahraniční dovolené se mi stala neuvěřitelná věc. V chátrajícím kostele jsem nahlédla do minulosti! Když jsem se před deseti lety rozvedla, začala jsem se hodně věnovat turistice. Nevadilo mi podnikat výlety sama, ale nejraději a nejčastěji jsem jezdila s kamarádkou Magdou, která byla rovněž rozvedená. Před časem jsme se vydaly do rumunského vnitrozemí. V den, kdy se mi přihodila ta podiv

Narodila jsem se rodičům až po čtyřicítce. Dnes se to možná zdá normální, ale tehdy bývali lidé v tomto věku mnohdy už prarodiči. Byla jsem vytoužené dítě, protože po smrti mého bratra nemohla moje máma dlouho přijít do jiného stavu. Po té tragické události na tom byla psychicky velmi dlouho špatně. Když jsem se narodila já, byl to pro ně nový a šťastný start. A tak mě rozmazlovali. Nejenže jse

Poznaly jsme se, když se Jitka přistěhovala k nám do města a učitelka ve škole ji posadila vedle mě. Bylo nám dvanáct a brzy jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Po základce jsme se obě dostaly na střední ekonomku. Teprve pak se naše cesty rozdělily. Jitka se brzy vdala a já odešla do Prahy na vysokou. Léta ubíhala, vdala jsem se a dlouho zůstávala doma s dětmi. Pak přišel rozvod a já se musel